-Pečivo- komentáře u knih

Autobiografická esej o dětství a mládí Sartra. Spíš nic, než moc. Co se mi však velmi líbí, je paralela dětství tohoto génia s dětstvím mým. Již jako malý jsem velmi rád kadil. Kadil a při tom si na záchodě četl. Jelikož jsem kadil často, díky čemuž taky teď nejsem tlustý, tak jsem na záchodě trávil velké množství času. Logicky. A do knížek jsem koukal tak dlouho, až jsem se naučil číst. Sám od sebe, jako Sartre.

Poté co se Sartre naučil sám číst, četl si v dědovo knihovně. Jeho děda měl tátu, kterej byl slavnej. Ale ne až zas tak slavnej, abych se dokopal k tomu, si ho vygůglit. Takže zas tak slavnej asi nebyl. Muj děda byl určitě slavnější a měl taky knihovnu. Táta mýho dědy slavnej nebyl, ale i tak je to dost podobný jako u Sartreje.

No a aby toho nebylo málo, tak mi po 10ti jägrech taky šmidrá oko a z toho všeho vyplývá, že jsem vlastně dost podobnej Sartreovi. Myslel jsem si to vždycky a tímto se mi to potvrdilo. Kdybych někdy dostal Nobelovku za literaturu, tak ji dám Palimu. Neni zač, Palijo.

3 29.01.2017

Stěžejní dílo Sartreho knižní diskografie - mladej Roquentin si píše formou deníku své úvahy a zážitky. Píše se rok 1932 a píše se ve Francii.

Roquentin je povoláním spisovatel a píše nějakej historickej blaf, načež zjistí, že se mu vlastně pomalu ale jistě začíná všechno hnusit. Nejdřív jednotlivé věci okolo něj, pak celá společnost a pak on sám. Často se sám takto cítím, a to zejména když Palivo vezme do hospody foťák a já ráno poté díky tomu jsem nucen rekonstruovat předchozí večer. Tímto zdravím například do cafe v lese.

Veškerou svoji naději tak Roquentin vkládá do shledání se svou bývalou láskou. K tomu taky dojde, ale - spoiler alert - jeho ex je stará a solidně chubby. A ještě k tomu ho nechce. Sic! Zaslouženě tak Roquentin přemýšlí o smyslu nejen lidské existence.

Jak by řekl Ben Cristovao - Sartre jede náročný filozofický bomby, kdy kolikrát můj gigantický mozek měl po ránu co dělat, aby udržel v tom těsnopisu pozornost. Stránku, kdy si ho Roquetinův kamarád honí v knihovně sem musel čist dvakrát, než mi došlo, cože tam vlastně dělá.

3 29.01.2017

Osobní zpověď Filipa Topola ve veršované formě. Až mi prišlo chvílema nemístný to číst na hajzlu. Neobsahuje ani jeden text Psích Vojáků a tak sem si to na hajzlu moc nemohl pozpěvovat. Což je vlastně v pořádku, protože vstávám dost brzo ráno a nerad bych někoho budil. Doufám, že až bude Jáchym Topol českej prezident, tak bude jeho bratr blahořečen.

3 29.01.2017

Zápisky a kresby pořízené během léčby ze závislosti na opiu. Jean Cocteau byl francouzský univerzální umělec počátku 20. století, který psal, divadloval, filmoval, maloval, fetoval a prcal Jeana Maraise a tak dále pana krále. Srovnatelný je snad z našich luhů a hájů jedině František Ringo Čech a Vladimír Šmicer.

Ze zápisků jsem si vzal ponaučení, že opium je čokoládová fontána plná krásných nahých buchtiček, který se tam cákaj, zatímco jejich jednorožcci čekají poslušně uvázaný k duhám z marcipánu a povídaj si s plyšovejma helikoptérama.

Jdu se mrknout na amazon jestli neseženu nějaky opium. Dycky sem si myslel, že drogy sou špatný, ale Cocteau píše, že opium je výjimka. 7/10

3 29.01.2017

Nové vydání zásadních Hemigwayů v hávu od Peciny (to zní jak kávu od prciny) vypadalo tak pěkně, že sem si počkal až si je Palivo všechny přečte a pak až jsem si řek, že se do toho dám taky. Jelikož byly recenze vesměs rozporuplné a co kniha, to uplně odlišný hodnocení, tak sem začínám tou nejlepší.

A udělal sem dobře - I slunce vychází je Hemigwayovo prvotina, kde se vesměs jen leje a kalí se mejdan. Kalit mejdan říkaj mladý pro lejt ve společnosti. Což je s určitým věkem přejde a pak budou jen lejt o samotě, tak jako my normální lidi. Hlavní postavy románu jsou američani po třicítce, tak by si člověk řek, že už nebudou chtít kalit mejdan, ale jen lejt. To by si člověk ale řek blbě, protože spisovatelé v třicátých letech 20. století v Paříží to měli hozený jinak.

Nejdřív se kalí mejdan v Paříži, načež se odjede do Pamplony a mejdan se kalí dál tam. Ústřední postavou je nenasytná klisnička Lady Ashley, která zprcá všechno, co jí dá trochu vína. Překvapivě ji to ale nečiní šťastnou a tak se dál baví vínem. Ráda by novináře Jakea, ale ten je forever friendzoned, protože je impotant (vim, že se píše impotent, ale tohle je important impotent, tudíž impotant). Hemigway pojal svuj román spíš jako scénář, kdy většina příběhu tvoří rozhovory. Celkově je jeho styl velmi strohej a nesere se s nějakejma kudrlinkama okolo - i když na drouhou stranu jsou ty bejčí zápasy popsány skvěle a člověk z toho uplně dostal chuť na hovězí. Celý se to velmi svižně čte. Krom toho byl Hemigway frajer a proto 5/5.

3 29.01.2017

20 let od vydání jedný z nejlepších knížek přichází Palahniuk s timdle hovnem. Příběh tak strašně vycucanej z prstu, vykrádání sama sebe plus se ten debil ještě do toho komiksu sám nechal nakreslit. Takže se občas stane, že nějaká postava z příběhu zavolá Palahniukovi a ptá se jak bude příběh pokračovat. Zdeněk Troška se hladí radostí.

Krom smutnýho příběhu je Fight club 2 ještě ke všemu komiks. Určitě bylo děsný dilema rozhodnout se, jestli vizuální podoba má mít něco společnýho s geniálním filmem nebo ne, ale finální rozhodnutí je srovnatelný s oblečením českých sportovců na olympiádě v Riu. Tyler Durden vypadá jak totální píčus a mě je z toho celýho smutno.

Ano, dalo se to čekat, trochu sem to čekal, ale tohle předčilo všechno. Jedna hvězdička v hodnocení je zavádějící, tohle je čistá 0 a já chci zpátky svejch 20 €. Vykuř si prdel Palahniuku.

Když stojím před mrazákem u pumpy a nemůžu se rozhodnout na co mám chuť, tak si vezmu tvarohovýho Míšu. To je jistota. Stejně je to s literaturou o náckovskejch pohlavárech. Kdyby tu teď byla Rihanna, tak řekne: "Peči, pěkná paralela ela ela e e e."

Smrt je moje řemeslo má na obalu obří svastiky a lebku, což z knihy dělá ideální čtení do německého vlaku. Merle popisuje život Rudolfa Hösse, což byl nácek jak klacek a na nacistický stupnici, kdy 10 je sám Hitler a 1 Aleš Brychta, Rudovi dávám 9.

Höss totiž nebyl ledajakej zmrd. Protože se uměl dobře koncentrovat, tak ho Himmler pověřil vymyšlení konceptu pro vyvraždění židů. Ruda tak byl vedoucí při výstavbě Osvětimi a následně inspektorem všech koncentráků. Ruda byl taky ten fištrón kdo začal používat cyklon B ne na hmyz, ale na lidi. Jako bystrý čtenář jsem už na straně 60 zjistil, kde se stala v jeho životě chyba - miloval koně.

Krom toho byl jeho otec fanatickej křesťan a Ruda tak od mala byl veden k poslušnosti. Po smrti otce se v šestnácti letech během 1. světový vydává na frontu, kde vyniká díky svý poslušnosti, kterou mu vtlouk do hlavy fotr. Po návratu je jako spousta vojáků nezaměstanej a potlouká se jako nádeník. Až s nástupem NSDAP najde opět ve svým životě smysl a spirála mentálství se roztáčí, jak kolo, co roztáčela bába Tutovka. Celkově 8/10, do Laskavých bohyní od Littella stále ještě něco chybí, ale i tak je to literatura temná jak brejle Aleše Brichty.

3 29.01.2017

Král duchů dostal v roce 1972 francouzskou Prix Goncourt. Což je něco jako Grand prix, akorát to místo formulí jezdí knížky.

A dostal ji právem. Král duchů je příběh francouzského Honzy Nedvěda (2 metry, spíš svaly než mozek, čistá duše), automechanika, kterej měl příliš rád děti. Tim ale nemyslim, že by byl pedobr, prostě jen obyčejnej obr, kterej byl neprávem odsouzenej za zločin, který nespáchal. Jelikož seděl v base v období mobilizace proti Hitlerovi, tak se tam moc neohřál a šel bránit vlast. Ani při této činnosti se ale moc neohřál, protože ho skoro hned zabásli a odvedli do pracovního tábora. Jelikož byl tábor pracovní, tak ho tam neohřáli.

Z pracovního tábora následovaly poměrně rychlé přesuny v aktivitách - jelikož měl rád nejen děti, ale i zvířata, tak chvilku sloužil na panství Reichsjägermeistera (!!!) Göringa, pak přešel do Kaltenbornu, což byla instituce Hitlerjugend, kde se v průběhu války vypracoval až na vedoucího. Jako Francouz totiž nemusel pro nácky bojovat na frontě a moh tak zastávat tyhle funkce.

Nutno podotknout, že tenhle obr byl o čtyři levely víc Dan Nekonečný než samotnej Honza Nedvěd - od mala si myl hlavu v záchodě, krmil holuby z vlastní pusy, jedl jen syrový maso a měl strašně malýho pindíka a 72 dioptrií. Krom toho si vlasama malých nacků vycpával polštáře a peřiny a dával si jejich ušní šušně jako delikatesu. Ale jak říkaj Němci: Proti gustu žádnej protektorát.

Po přečtení mám smíšený pocity. Na jednu stranu teď vim spoustu informací o druhovým členění srnců, anatomii svalů a jejich rozdílů u koní a srnců, náckovský frčky oddílů SS i wehrmacht, ale na druhou stranu je mi to vlastně úplně u zadku a celý by to mohlo bejt o 100 stran kratší. Chvílema zbytečně zdlouhavý, takže tomu dávám jen 7 náletů z deseti.

3 29.01.2017

10/10, 100/100, 1000/1000 a do víc bohužel neumim. Největší českej román všech dob, stejně jako je největší česká fošna všech dob Neurobeat od WWW. Tohle nejde trumfnout.

3 29.01.2017

Peter Pomerantsev se česky řekne Petr Pomeranč. A protože mi je blbě, tak jsem si chtěl dát nějaký vitamíny. No a blbě mi je furt. To nám ten rok pěkně začíná.. Nejen, že je mi už tři tejdny jak psovi, ale ještě k tomu čtu literární díla vhodný tak na vystlání knihovny.

Autor tohoto eposu je televizní producent britsko-ruského původu, kterej strávil v ruský televizi několik let a je teď expertem na současný Rusko. Protože v zemi velký jak Rusko je televize jedinou silou, s níž je možné zemi sjednotit, držet pohromadě a vládnout ji. Ok. Tomu bych i věřil. I tomu, že to bude všechno jedna velká žumpa napojená na Kreml a režírovaná vládou.

Pan Pomerantsev to celý ale podává tak, že z toho je cejtit snaha sepsat halabala to co tam zažil, s kym mluvil a co točil, protože mu dochází prachy a kniha tak bude pěknej přivýdělek. Vůbec žádná snaha o jakoukoli koncepci a nějakou sondu společnosti, jen to co tam sám strejda Petr zažil. Neřikám, že je každej Alexijevičová, ale tohle mi přišlo hodně odfláknutý a hodný tak maximálně nějakýho novinovýho článku. Pokud někdo strávil posledních 20 let v papiňáku a nemá internety, tak toto bude určitě skvělý zdroj informací o současném Rusku. 4/10

3 29.01.2017

Země těch druhých je o životě francouzské paničky na marockém venkově. Její starej je Marokánec, kterej bojoval za Francouze a teď je to v domovině po válce trochu awkward. Dost jsem se do něj dokázal vcejtit, často se cítím podobně v Dejvicích s šálou bohemky, ale o tom víc v mé příští knize.

No každopádně paninka popisuje trable pramenící z života v Maroku, který už nechce bejt kolonie a kde se jako blonďatá s dětma necítí úplně tak jak se cítila ve Francii. Tak třeba na vesnici není ani jedna pekárna, kde by měli čerstvý máslový kroasány, ani jedna její služebná neumí latté art a její starej ji nechce brát k moři. No co si budem povídat, nechtěl bych bejt blonďatá francouzska v 50. letech v Maroku.

Leila Slimani podruhé. Za mne 6/10. Pani Slimani 9/10, ale o to tady nejde, nejsem prasák!

Cestopiseje o výletech na tichomořské atoly, kde zkoušela v šedesátých letech americká kapela Atomová bomba. Vedle osudu atolů je součástí knihy i potápění k vrakům a popis ponorů. Opět jsem si potvrdil, že potápění je nejlepší v televizi.

Celé slohové cvičení hodnotim velmi dobře, 9/10.

2 12.11.2022

Peči se rozjel! Jede totiž vlakem a ten vlak je rozjetej, takže tady hned další literární pravdy - tentokrát Duna 2! Vžum!

Teda ono se to jmenuje Spasitel duny, aby to každého, kdo si chce prostě jen přečíst druhou dunu hned z kraje při hledání knihy nasralo.

Krom toho jsem ani nebyl už zdaleka tak nadšen - příběh navazuje na jedničku, Timoty Kulomet už je imperátor a teď se na oplátku snaží svrhnout někdo jeho. Konec byl takový, že si peči řekl a dost a trojku si nekoupil. Určitě se totiž nejmenuje Duna 3, ale nějak dementně jako Dunyel Landa a síla vesmírného národa.

6 pouští z 10.

Překvapení roku si bohužel nedokázal udržet verbální mortal kombat Karla Janečka v dvtv a musel jej předat Severním vodám! Kniha o kuchání tuleňů, ledních medvědů a velryb zaujme syrovostí a brutalitou a tak se ani nedivím, že se nelíbila mladší dceři, když jsme ji četli před spaním.

10/10.

2 12.02.2022

Indický sluha goes podnikatel byla celkem zábavná kniha. Bohužel jsem se před čtením podíval na filmovou adaptaci a tak mi znalost děje dost kazila požitek. Masturbace před sexem končí na prahu třicítky a stejně tak čtení & sledování zfilmovaniny - buď a nebo!

No a teď vůbec nevím co jsem chtěl napsaty 7/10. Tak s pánem bohemkou, nashle příště.

2 19.04.2021

Western. Pali mi opravdu vnutil western. Poté co jsem ho přečetl, tak ho taky po kombojsku zrecenzuju, že jo!

7/10. Prásk! Beng beng! Pjů pjů pjů!

Překvapivě to svištělo jak kůň na jatkách a to je asi tak vše co k tomu mohu v tuto chvíli říct. Za mne dobrý.

2 26.02.2020

Jako světu otevřený člověk se občas pouštím do věcí, který mne za mých mladých let vůbec nezajímaly. Takhle jsem třeba nedávno objevil.. nic mě nenapadá! Což značí, že jsem se jako kvalitní člověk narodil a měl už od malinka vytříbený vkus na všechno.

No a psychologie mě nikdy nebavila a tak nevím co mne vedlo k přečtení tyhle knihy, která má slovo psychologie dokonce v názvu. Dopadlo to přesně dle očekávání - vůbec mne to nebavilo! Na druhou stranu to bylo krátký a tak zajímavý, že jsem u toho po každý před spaním v tu ránu usnul. Proto jsem to četl skoro celej únor. Ani si pořádně nepamatuju o čem to bylo. Lol.

Takže kamen nůžky papír - 5/10 (tohle mohlo dopadnout úplně všelijak, to byly nervy!)

2 26.02.2020

Průměrný průměr. Pan Karel je velmi starý, je na vozíčku a nejmenuje se Karel. A taky je tak trochu zelenina. A je bohatej! Protože byl za mlada režisér, nebo producent nebo něco takovýho.

A jelikož je zelenina a není teda úplně okurka, začne si jeho o dvacet let mladší manželka domu vodit Jaroslava, aby se ji staral o zahradu. No a Karel je pozoruje, nahrává si je na iPad a plánuje a provede odvetu. Ale ta odveta byla stejně napínavá, jako když zápas doma skončí 7:1.

5/10. Naskledanou.

2 13.11.2019

Kdybych to bejval aspoň byl sehnal někde v antikvariátu! Tohle nevkusný vydání z levných knih tomu totiž taky nepřidalo.

Na malé straně jsem se za mých mladých let párkrát ztratil v ulici jägermeistrova a proto jsem si řekl, že by nebylo od věci, přečíst si tuhle českou klasiku.

Po dvou povídkách jsem z tím chtěl zatopit. Konec recenze. 3/10. Nedočteno, po větě “obličej tak zdravě svítivý a do červená lesklý jako nedělní pečínka, politá čerstvým máslem” jsem knihu odložil.

2 27.10.2019

“Kdybych nebyl přibitý, kopl bych je to řiti - Ježíš Kristus” - a další podobné nápisy na zdech, články z rudého práva, výtahy z trestního zákoníku z oné doby a všeobecně vzpomínky na 24 let z období 68 - 89, o tom bude dnešní výlet s recenzátorem Pečim. Usaďte se a nalijte si limonádu, vrata se rozjíždějí.

Tak. Obsah knihy už jsem vyčerpal v předchozím odstavci a tak teď už jen musím pochválit Ouředníka, že mne touto knihou velmi bavil. Jak jsem se v doslovu dověděl od pana Hárla, tak podobný koncept, kdy autor vzpomíná na důležité i méně důležité momenty svého života, není žádnou novinkou. To je mi ale úplně jedno, protože na novinky jsem nikdy nechodil. Doufám, že máte limonádu dopitou, já totiž už zas musím jít.

Abych to ohodnotil biblicky: Peči 7:10

2 29.08.2019