Peleus komentáře u knih
Po Dobré zemi jsem se rozhodl pustit do dalších knih Pearl. S. Buckové. Příběh jednoho manželství je spíše než o lásce a harmonii, jak se bůh ví proč píše v anotaci, příběhem o dvou rozdílných lidech, kteří žijí vedle sebe, nikoli spolu.
Neubránil jsem se vzpomínce na staré a nepotřebné (v té době mi to tak přišlo) rady rodičů, že nerovný svazek málokdy funguje. A vtipné je, že vlastně měli pravdu. Nefunguje. Jedině pokud jeden z páru kývne na roli věčného sluhy, což je případ této knihy.
P.S. Normální ženská by "pana umělce" vykopala z baráku.
P.S. 2 Proč mi to vlastně připomíná Doktora Živaga?
Dobrá země mi byla "doporučena" aniž bych o to stál (doslova dána do ruky, nešlo odmítnout), tudíž na mé pomyslné stupnici od nuly do sta měla hned na začátku nula mínus. Nechával jsem ji dobře uležet (několik měsíců) a pouze náhodou, ve chvíli, kdy jsem se potřeboval dostat z přichcíplé nálady a nechtělo se mi vstávat k počítači, dostala šanci, neboť byla vzdálenostně nejblíž.
Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že se od knihy nemohu odtrhnout! Hltal jsem příběh o chudém čínském sedlákovi a jeho cestě stále výš po společenském žebříčku plnými doušky. Neuvěřitelně pohlcující vyprávění podané dosti věrohodně, se znalostí místních poměrů a mentality.
P.S. Další osobní ponaučení o tom, jak ošidné může být posuzování knihy dřív, než se udělá vlastní zkušenost.
Během čtení jsem se dost pobavil. IPod, filozofie řetězců rychlého občerstvení, odkazy na žánr počítačových her (RPG/RTS), na hru skořápky a v neposlední řadě opět jeden dobře vymyšlený svět podle Lukjaněnka. Škoda jen občasného zpomalování rytmu na šnečí úroveň.
P.S. Dobrá volba na odreagování. Taková pohádka, co se nebere vážně, pro dospělejší publikum.
Za sebe píšu - zklamání.
Nekritické, líbivé, obdivné, glorifikující a další a další kladné -cké, -né, -ící.
Česko mám rád, ale tohle podlézání ne.
Gottland na mě udělal hodně pozitivní dojem. Přestože je autor Čechofil a dle mého názoru některé věci poněkud přikrášluje, velmi oceňuji historické zajímavosti a pro mě neznámé souvislosti (Stalinova socha například). Dobře napsané, netradičně pojaté. Doporučuji k přečtení a zařazení do domácí knihovny.
P.S. Výborný lék první volby na případné žádosti rodiny či přátel o "něco ke čtení", kdy máte vyzkoušené, že je naprosto nemožné se jakkoli zavděčit - tak tohle je sázka na jistotu, vážení!
Knihu jsem si pořídil čistě ze zvědavosti, neboť se velmi smutně krčila na konci regálu s přeplácaně barevnou nálepkou upozorňující na velkou slevu. O fotbalistovi jsem stejně jako většina veřejnosti slyšel nebo sem tam něco četl, a tak mě zaujalo, čím si jeho zpověď zasloužila tak nelichotivý osud?
Nutno uznat, že je to osobitá povaha. Byl jsem zvědavý na kolik je ve skutečnosti takovou neřízenou střelou a do jaké míry se do této škatulky stylizuje, neboť jde o součást jeho obchodní značky?
Neuhýbám je zajímavým pohledem na českou fotbalovou scénu vyprávěné někým, kdo ji skutečně zná. Nikdo mě do knihy nenutil, přečetl jsem si ji celou a nemám to za ztracený čas.
Jediné, co mi skutečně vadilo, je celkové podání příběhu. Působí to jako "všichni jsou proti mně, jsem jediný správný, čestný, ostatní jsou podrazáci, ale ne, nejsem ublížený, jsem drsný, a tak Neuhýbám". Proč, pro boha?! Proč tak naivně konfliktně?
P.S: A tak se znova opakuji - co z toho je TM a co je Tomáš Řepka?
Autobiografie slavného hudebníka, která potěší zejména znalce jeho tvorby. Alkoholové excesy, slavné osobnosti, které potkal během kariéry a hlavně okolnosti, za nichž vznikaly jeho skladby. Mně osobně kniha velmi bavila, neboť jednu dobu jsem měl podstatnou část jeho discografie a název každé písně či alba ve mně vyvolával pocit čehosi důvěrně známého a blízkého.
P.S. A kde jsem teď? Poslouchám rádio v mobilu...
Příběhy z lékařské praxe, prokládané autorovými úvahami, na mě hluboce zapůsobily. Kniha o životě a smrti se dá rozebírat (chválit, hanit, zpochybňovat, pokládat otázky a domýšlet si odpovědi) až příliš dlouho, a to je známkou výjimečného díla.
Co takhle nestudovat žádné komentáře, recenze a utvořit si vlastní názor?
Jste tu ještě?
Mazejte číst! :)
Chápu autorovy pohnutky, myslí to dobře. Stále však nechápu, proč se diví tomu, jak je vnímán kolegy, když se svým viděním problematiky razí tvrdě hlavou proti zdi? Naivní.
Kniha nabízí podněty k zamyšlení a máte-li pozitivní vztah k lékařskému oboru, není důvod si nerozšířit obzory o další pohled.
Většině lidí sedí určitý typ literatury, který dokážou téměř na podvědomé úrovni vyhledávat. Proto je někdy vhodné opustit tyto vody a vyzkoušet si něco zcela odlišného. Sice hrozí, že se šeredně spálíte o nějakou do nebe volající stupiditu, ale pokud ne, osvěží to mysl a zbystří smysly.
Tohle byl můj výlet do neprobádaných vod.
Nespálil jsem se.
Zkuste také!
Tak tohle jsme se dvěma spolužáky-kamarády na gymplu měli skoro jako manifest. Možná to znáte - holky (anglicky řečeno) sucks, my jsme skvělí, škoda mužů, z nichž se později (kvůli působení žen, jak jinak?) stává přesně to, čím být nechtěli.
"Ha, ha", říkám dnes pobaveně! Byli jsme to ale banda nihilistických trotlů na procházce! :))
P.S. Knihu bych rád doporučil vaší pozornosti. Trochu depresivní,ano. Přesto stále pozoruhodné dílo. Inu, ruský realismus.
Je to zvláštní, ale když jsem četl knihu, byl jsem z ní naprosto nadšený. Když jsem viděl film, chtělo se mi trochu blinkat.
P.S. Je pozoruhodné, jak moc odlišně dokážou působit dvě totožné věci.
Jako vždy perfektní nápad! To se autorovi musí nechat - umí vymýšlet nové světy (jen literární zpracování místy pokulhává).
Komu nejsou cizí PC hry, konkrétně vesmírné simulátory, bude jako doma.
P.S. Žádný epický děj a filozofie, přesto zatraceně pohlcující kniha.
Tohle je srdcovka! Moje první kniha ze světa Star Treku. Naprosté, nekompromisní a nekritické nadšení! Cesta autobusem (před dávnými léty, hádám tak kvarta...) na klavír a tíživá muka, zda to pro dnešek nezapíchnout, neposadit se do parku a nedočíst knížku.
P.S. Hořké zklamání z poznání, že na papíře působily příběhy MNOHEM lepším dojmem, než v televizní podobě, kterou jsem viděl později (a právě kvůli vizuální podobě, kromě asi čtyř dílů, jsem na původní Star Trek vůbec nekoukal).
Dobře podaný příběh o lásce z prostředí Star Treku s vhodně zakomponovanými akčními pasážemi. Kdysi mě tato kniha mile překvapila. Věřím, že by mohla zapůsobit stejným způsobem také na vás.
P.S. Nikdy si nezvyknu na jméno Data! Je to prostě nadporučík Dat! Tečka! :)
Netradiční King. Skvělé a nadčasové ztvárnění principů reality show, tj. seďte, koukejte, konzumujte scénáristy připravené emoce, žvýkejte, pracujte, koukejte, konzumujte emoce...
Souhlasím s předešlým příspěvkem - konec je nedůvěryhodný.
Objevil jsem ji mezi nechtěnými dárky (znáte to, nevíme, co, koupíme knihu, obdarovaný slušně poděkuje a na další rok máme vystaráno) jedné mně blízké osoby. I když na začátku jsem byl na rozpacích, dokázala mě kniha vcucnout a vyplivnout až na konci, s dobrým pocitem z dobrého díla.
Kvalitní zaporák, nerozhodný hrdina, promluví osud, vše končí (relativně) dobře.
Není důvod váhat!
Knihu jsem objevil na půdě u rodičů během vyklízení starého harampádí. Začetl jsem se a nechal se okouzlit!
Věřte mi, že nejde vyjádřit slovy, jak jsem doposud rád, že se tak stalo dřív, než se začal probírat na gymnáziu v hodinách literatury.
V těch dávných časech, kdy nás češtinářka doslova nutila psát citáty, rozebírala každý odstavec a nutila k diskuzím, z nichž nám začínalo být zle. Máj, Jarmila a spol. se staly tématy nehezkých vtipů a narážek na okolí.
"Teď z mala města bran vojenský pluk vychází, povolným krokem on zločince doprovází, jenž v středu jeho jde..." Bože! Už se mi začínají vybavovat úryvky!!! Nééé!
Končím příspěvek.
Když jsem to četl prvně (11-12 let, asi...), bál jsem se. Páni, jak jsem se bál! Když jsem to četl na gymplu, přišlo mi to jako klasické dílo tehdejší doby. Když jsem nedávno poslouchal rozhlasovou hru (pominu zpracování, bylo na výbornou), přišlo mi to jako vhodná zvuková kulisa.
P.S. Kouzelné dětství!, kdy jsme ještě nebyli tak otupělí množstvím zkušeností a možnostmi srovnání.
1. Výborná kniha, kterou doporučuji k přečtení.
2. Zazlívám autorovi roztahaný prostředek, kdy to bylo chvílemi utrpení. Tolik písmen a tak málo obsahu!
P.S. Velkolepý konec, kdy jsem se neubránil vzpomínce na film The Tree of Life a pustil si alespoň soundtrack.