Percabethka komentáře u knih

Vyhlížím tě každé ráno
ve vánku
v jitroceli v mátě
v květech orlíčku
na zápraží dveře nechávám pootevřené
Dělí nás jen tenké, tenoučké sklo.

Překrásná, dojemná, smutná a zároveň snová sbírka.

4 23.06.2023

"Člověk ujde sotva pár kroků a věci nadobro ztrácejí zdání opravdovosti. I to, jaký jsem byl já sám ještě před docela malou chvilkou, mi už připadá neskutečné."

Murakamiho filosofie a stylistika, surrealistické scény, ve kterých se zhmotňovaly duševní boje a prožitky jednotlivých postav, kontrast mezi mladým Kafkou a starým Nakatou a velká spousta symboliky. Nejen díky tomu je tahle kniha skvělá.
Kafka na pobřeží se v mnoha ohledech podobá ostatním Murakamiho knihám. Často jsem se nad nějakou větou zastavila a říkala si, že už jsem podobnou myšlenku četla třeba v Kronice ptáčka na klíček apod. Zároveň je ale něčím úplně jiná.
Během čtení mě bavilo nacházet skryté odkazy na mytologii, knihy a podobně. A vždycky jsem pak přemýšlela o tom, jak velkou část se mi nepodařilo odhalit.
Jednu hvězdu ale strhávám za ty detailní scény, ve kterých Kafka spí se svou matkou a sestrou.

8 24.02.2023

Tahle kniha je něčím výjimečná.
Propracovaností světa a jeho popisem, postavami, tempem i dobrodružností mi připromíná fantasy/sci-fi knihy pro děti - třeba knihy Kaie Meyera. Během čtení jsem měla pocit, jako bych se přenesla v čase a prožívala úplně stejné pocity. Jako by autor vzal Meyerovi 13-leté hrdiny, nechal je zestárnout tak o 20 let, lehce jejich věku přizpůsobil zápletku a Město schodů bylo na světě. Navíc bylo úsměvné, že se autor často snažil o různé umělecké popisy, ačkoli se to moc nehodilo. A celkově nejde o žádné veledílo. Ale díky určitě nostalgii mě celý příběh opravdu bavil.

15.02.2023

"Moc se mi líbí, jak mluvíš. Jako když se čistě omítne zeď. Už ti to někdo řekl?"

Na Murakamiho trošku slabší, ale jinak skvělá kniha. Styl psaní, příběh, roviny, ... Ačkoli ta filosofická rovina mi právě v porovnání s ostatními Murakamiho knihami přijde trochu na sílu a dialogy s ní spojené nejsou úplně uvěřitelné.

3 15.02.2023

Tohle je ta nejmíň feministická ya fantasy, jakou jsem kdy četla. Hlavní hrdinka je hloupoučká, dětinská, a přestože má obrovskou sílu, nechává se ovládat všemi muži v okolí. A nejhorší je, že si to uvědomuje a nic s tím nedělá. Ze začátku mi to nevadilo, protože jsem myslela, že je to autorčin záměr - vykreslit nesebevědomou odvrženou dívku, jak se mění v silnou postavu s nějakým charakterem. Bohužel byly podobné tendence spíš opačné. Ke konci už mi to tak vadilo, že jsem přemýšlela, jestli knihu neodložím, a do posledních kapitol jsem se musela nutit. Celý svět byl navíc nepromyšlený a co se děje týče, vždycky se spoustu stran vlekl a pak najednou autorka v pár větách popsala hromadu událostí. Úplně rozumím tomu, že nevyšly další díly.

3 21.01.2023

"Všiml sis, že většina lidí na světě je strašně seriózní?"
Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila právě ve chvíli, kdy jsem sama potřebovala na čas utéct z hektického života, slézt na dno studny a jen v té tmě a tichu přemýšlet.
Bavila mě ta klidná, lehce kafkovská atmosféra knihy, všechny ty symboly, nad kterými musel člověk dumat a sbírat k nim vodítka, než je pak ke konci Murakami vysvětlil. A nebo nevysvětlil a nechal to jen na nás.
Murakami prostě nezklame)

12 08.01.2023

Jsem překvapená, jak moc je tenhle díl lepší než ten předchozí. Je čtivější a zajímavější. Pořád je to jen další neoriginální vílí ya, ale bavilo mě to. Jen mě mrzí, že tu nezbylo víc prostoru pro Sebastiana.

01.01.2023

Klasická vílí fantasy, jak přes kopírák se spoustou jiných knih. To bylo jasné už z anotace. Baví mě ale autorčin styl psaní a jako oddechovka na 1-2 dlouhé zimní večery, když se člověku nechce moc přemýšlet a chce se začíst do něčeho, co ho odpoutá od reality, je to super. Jen je potřeba nejít do toho s očekáváním něčeho převratného.

1 31.12.2022

Víc než závěrečná scéna mě vyděsil fakt, že určitě existují lidé, kteří žijí stejným stereotypním životem jako hlavní postava - až na to, že samozřejmě spí.
Od Murakamiho jsem už každopádně četla lepší věci.

29.12.2022

Tohle je asi nejabsurdnější kniha, jakou jsem v poslední době četla. Postavy jsou ploché, nevyvíji se - a hlavně jsou neskutečně hloupé. Havran má osobnost asi prvních 20 stran a pak se s každou další stranou chová naivněji a hloupěji, až ke konci knihy působí jako malé dítě.
Autorka zároveň hrozně špatně vykresluje svět a většina věcí tu nedává smysl. Víly nemají emoce, ale přitom se dokáží vztekat, urážet a zamilovat, neumí vařit ani nic stavět, ale přitom mají hostiny a pláce, a na Havranovo varovné kouzlo autorka zřejmě zapomněla dřív, než s ním stihla nějak pracovat.
Přijde mi, že příběh měl potenciál, navíc je skvělé, že je to zas jednou stand alone ya fantasy. Ale autorka to prostě nedokázala správně uchopit.

2 28.12.2022

Afterdark je přesně ten typ knihy, která je sice krátká co do počtu stran, ale její čtení vám zabere obrovské množství času, protože se často musíte zastavovat a dohledávat si jednotlivé písničky playlistu, který Murakami postupně odhaluje, semtam si ohnout růžek nebo se prostě jen zastavit a zamyslet se nad tím, co jste pravě přečetli. To ale nevydržíte dělat moc dlouho, protože vás skvělá atmosféra a poutavost příběhu donutí pokračovat ve čtení.

4 26.12.2022

Naprosto nelogický svět, nerealistické, ploché a nepřirozené postavy a navíc pro mě zcela nepochopitelný styl vyprávění - autorka vzdycky popíše jednu nepodstatnou krátkou událost a pak přeskočí o měsíce dopředu. A všechny důležité věci, které se staly v mezičase, jen nějak letmo zmíní.

26.12.2022

Příběh mě bavil díky Murakamiho stylistice, ale oproti jeho ostatním povídkám mi přišel celkem o ničem, bez té správné absurdní atmosféry a originálních otázek k zamyšlení.

2 26.11.2022

Tohle je nejvíc kafkovská kniha, jakou jsem kdy četla. Skvělé!

3 26.11.2022

Výborné! Bavila mě stylistika, atmosféra, metafory i hlubší otázky, ke kterým povídky nepřímo vybízí.

2 26.11.2022

Některé části byly mnohem napínavější než v prvním díle, u jiných jsem se ale často nudila. A přijde mi, že se ta série vzájemně vykrádá s dětskou sérií Kouzelná beruška - jsou tu podobné motivy, situace a dokonce i hlavní hrdina se v obou jmenuje Adrian.

02.11.2022

Superhrdinové nejsou právě můj šálek kávy, ale Marissu Meyer mám ráda díky Měsíčním kronikám a proto jsem sáhla i po Renegátech. Příběh mě upřímě moc nebavil, nenašla jsem tu žádné hlubší myšlenky, ale jako čtivá oddechovka na víkend je kniha dobrá.

3 02.11.2022

Kniha o knihách, co víc si přát. Děj byl sice jednoduchý a závěr hrozně useknutý, ale i tak měl příběh svoje kouzlo.

5 02.11.2022

Příběhové části byly o ničem, ale autorčiny rešerše o době, módě a technických vynálezech a její popisy toho, jakým způsobem/proč vymýšlela jednotlivé postavy a jak vytvářela celý příběh, byly parádní!

1 02.11.2022

Tenhle díl mi přišel nejslabší z celé trilogie.
Postavy se často chovaly naprosto nelogicky, hlavně pak v závěru, který byl navíc hrozně useknutý. I přesto mě ale kniha celkem bavila a líbí se mi slovní hříčka v názvu.

1 02.11.2022