Percabethka komentáře u knih
Podle mě jsou na celé sérii nejvtipnější ty věnování Beatrici :D Jinak se tu konečně začíná něco dít a očividně přibývají další hlavní postavy, takže se mi knížka moc líbila :)
Myslím, že Nouzový výtah byl zatím nejlepší díl z celé série. Byl asi nejnapínavější, dozvídáme se v něm něco o Beatrici a Lemonym a začíná se v něm rozvíjet dějová linie, která bude pokračovat asi až do konce :)
Taky by mě docela zajímalo, co bude nakonec znamenat ta zkratka D.P. - napadlo mě, že by to mohlo být Dědické právo, což by k Olafovi docela sedělo, ale zase by to asi bylo moc nenápadité :D
Další skvělý díl, stejně jako ty předchozí ♥ Vážně obdivuju " Snicketův" pohled na svět a to jeho vysvětlování ponaučení :D Jediné, co mi začíná připadat docela trapné, je to, jak Olaf na konci vždycky jednoduše uteče, Violet, Klaus a Sunny jen stojí a koukají a pan Poe kašle a křičí: "Jste zatčen!" - doufám, že to v dalších dílech bude jiné :D
Příběh s tetou Josefínou je poslední, jehož děj jsem díky filmu znala dopředu, tak už se docela těším na další díly, které pro mě budou asi víc napínavé :) Tenhle díl byl ale i tak úžasný ❤
Nevím, jestli mě víc baví příběh samotný, nebo ty autorovy poznámky, názory a vysvětlivky, díky kterým i sebedepresivnější scény působí spíš komickým a lehce ironickým dojmem :D ❤ Myslím, že díky autorovu stylu psaní je tahle knížka nejen pro děti, ale pro všechny věkové kategorie :D
Nemám ráda smutné a depresivní knížky, ale tohle bylo tak vtipné a autorův styl psaní tak dokonalý, že jsem v podstatě ani nepostřehla, že se sirotkům Baudelairovým od začátku do konce štěstí vyhýbalo velkým obloukem. První díl se mi moc líbil a už se vážně těším na další - hlavně podle názvů vypadají skvěle :)
Po stylistické stránce nebyla knížka v češtině nic moc, ale v němčině se mi moc líbila :) Bylo dojemné číst o místech, sochách a mýtech Liberce, které dohromady tvořily roztomilou pohádku, navíc doplněnou o krásné ilustrace ❤
Kdyby autorka vynechala ty úchylné scény, byla by to docela pěkná knížka. Hrozně se mi líbilo, že byl děj zasazený do Prahy a ten nápad s chimérami byl taky zajímavý, ale těmi úchylnými scénami ho úplně zazdila.
Po Nejkrásnější, která se mi nelíbila, jsem od téhle knížky moc nečekala (jsou vlastně docela podobné, obě vysvětlují, jak se z nejprve hodné dívky stane zlá královna) a jsem za to ráda, protože ačkoli mám Marissu i Alenku moc ráda, tohle mě po obsahové stránce nijak nezaujalo. Co se mi ale hrozně líbilo byl spád, styl psaní a svět Říše divů. Nakonec jsem asi ráda, že jsem Bez srdce přečetla, ale znovu už se k ní vracet nebudu.
Většinou jsem si u knížek s Doctorem říkala, že po literární stránce to sice není nic moc, ale aspoň si tím zkrátím čekání na další epizody. U Královské krve jsem si ale neříkala ani to. Snad jediné, co se mi na knížce líbilo, byla obálka - a pak DW tématika, přestože Doctor ani Clara se nechovali jako v seriálu. Všichni tam měli milion trapných komentářů, spousta věcí naprosto postrádala logiku a co je ve skutečnosti Půvab, mi došlo hned, jak jsme se o něm toho dozvěděli trochu víc. Přestože další díly jsou od jiných autorů, asi už je číst nebudu, protože tenhle díl mi tu sérii docela zkazil... :D
Ze začátku jsem byla hrozně zmatená z toho množství postav a všech jejich úřadů, ale když jsem si zapamatovala, kdo je kdo, četla se knížka skvěle a pořád jsem se u ní smála. Rozhodně se musím podívat i na divadelní zpracování ❤
Většinou lyriku moc nemusím, ale Maminka byla taková kraťoučká a "miloučká", že se mi to nakonec moc líbilo :)
Po tom, co jsem asi 5x umřela a musela se vrátit na začátek (naposledy jsem se už ani nevracela, prostě jsem si jen započítala úmrtí, vrátila jsem se na předchozí rozcestí a vybrala druhou variantu :D) jsem se konečně dostala skoro na konec. A bylo úplně jedno, že jsem měla inventář přecpaný k prasknutí a měla jsem zlaťáky a diamanty. Chyběl mi smaragd, takže smůla... :D
Na jednu stranu mě to hrozně bavilo, navíc je to geniálně promyšlené. Ale pořád umírat teda není nic moc :D Navíc jsem takhle zabila asi 10 hodin a na konec jsem se stejně nedostala... Asi to jednou zkusím dohrát a dočíst, ale teď jsem z toho docela otrávená :D
Hlavní dějová linie se školou a s Conorovou maminkou a její nemocí mě vůbec nebavila.
U částí s Netvorem už to bylo lepší, protože tam byla všechna ta netvorova ponaučení a myšlenky. Jenže všechno, co říkal, už jsem četla v tolika knihách, že to na mě moc nezapůsobilo.
Volání netvora jsem četla na doporučení několika kamarádek a když jsem o něm po dočtení chvíli přemýšlela, jsem nakonec ráda, že jsem to udělala, protože i když pro mě ta "moudra" nebyla žádnou novinkou, přeci jen jsem našla jeden citát, který se mi hrozně líbil ❤
"Ze zdejších vesnic se postupně stala města a z měst velkoměsta, jejichž obyvatelé nežili SE zemí, ale jen NA ní."
Už pár let nosím - a sundavám ho jen výjimečně - Arwenin náhrdelník, který ve filmu dala Aragornovi. No a teď jsem zjistila, že ho ve skutečnosti dala Frodovi ke konci posledního dílu :D Celkově mi přijde, jako by byly dva příběhy, jeden knižní a jeden filmový - a oba mám stejně ráda, přestože jsou o tolik jiné. ❤❤
V Alchymistovi bylo hrozně moc zajímavých myšlenek, přestože většina z nich není nic objevného. S některými jsem souhlasila, jiné mi připadaly jako blbosti, ale kdo ví... Celkově jsem z něj taková trošku zmatená, asi jsem čekala něco víc - od příběhu, stylistiky, pokladu a vůbec. To samé platí pro závěr: Někdy máme to, co hledáme, přímo před sebou, a ani o tom nevíme... Ano, souhlasím. Jen už to bylo řečeno tolikrát, že okopírovat tuhle myšlenku a udělat z ní pointu svého díla, aniž bychom k tomu přidali nějaký svůj vlastní nápad, není úplně závěr, který bych od tak známé knihy čekala.
Překvapilo mě, jak hodně jsou odlišné charaktery postav v knize a ve filmu. Třeba Smíšek a Pipin jsou ve filmu takový hloupoučcí, ale tady byli celkem chytří :D Nebo třeba Faramir... Ve filmu jsem ho neměla ráda, ale tady je skvělý :)
Jinak i druhý díl byl naprosto dokonalý. ❤
Pána prstenů jsem začala číst už několikrát, ale vždycky mě nakonec odradil ten dlouhý prolog. Nakonec jsem se přes něj ale dostala a stálo to za to! :D ❤
Přestože jsou některé pasáže trošku únavné, příběh je naprosto nádherný. Hrozně mě mrzí, že není stejný i ve filmu. Nechápu, jak v něm mohli vynechat někoho jako je Tom Bombadil! :D
Jediné, co mě trošku mrzí je to, že tam nebylo víc prostoru pro Legolase... ❤ A pak to, že jsem znala příběh nazpaměť a tak jsem nebyla moc napnutá ani vystrašená - kromě Morie, ta byla děsivá, i když jsem jí znala dopředu :D
Přišlo mi zajímavé dozvědět se, jak to ve skutečnosti bylo s Rusy - že to nebyli jen ti hodní osvoboditelé, kteří nás zachránili před Němci, ale někdy se chovali ještě hůř než oni. Každý ví o Hitlerovi, ale že byl Stalin stejná zrůda tak známé není. Z tohohle pohledu se mi knížka moc líbila, navíc se i hezky a rychle četla.
Co mi ale vadilo byla téměř úplná absence Lininých myšlenek a pocitů. Skoro nikdy v průběhu knihy jsme nevěděli, jak se cítí a co si myslí. Kvůli tomu se nejen nemohla nijak charakterově vyvíjet, ale hlavně jsme nemohli pozorovat, co udělá s psychikou člověka pobyt v pracovních táborech.
Co se Andriuse (Pokud vím, má se to skloňovat Andria, ale v celé knize to bylo takhle, tak to tu nebudu měnit :D) týče, vůbec není poznat, že se Lině líbí, dokud spolu nezačnou chodit - pokud je to vážně chození, kdo ví, Lina na to nemyslí...
No a pak je tu ten useknutý konec... Přitom by stačilo přidat dvě kapitolky o tom, jak je přišel zachránit Andrius. Ten epilog by tam mohl zůstat. Myslím, že by to příběh hned vylepšilo...
Nádherná knížka ❤ Když jsme na biologii probírali rostliny, vůbec mě to nebavilo, ale tohle? Díky všem těm souvislostem, obrázkům a zajímavostem je tahle encyklopedie nesmírně zajímavá a čtivá. No a když jsem na konci našla obrázek Bílé čarodějnice a Stromovouse :D Nikdy bych nečekala, že v odborné knize o stromech najdu postavy z Narnie a Pána prstenů! A nejen jich, je tu celá dvoustránka Bájí a legend o stromech... Prostě nejlepší ❤