Percabethka komentáře u knih
Až po dočtení celé knížky mi došlo, že jsem jí asi nemusela číst celou - kvůli povinné četbě -, ale stačila by mi první povídka. Kniha celkově se mi vůbec nelíbila, takže mě celkem mrzí, že mě to nenapadlo dřív :D
Kulička nebyla vůbec špatná po stylistické stránce, naopak se četla velmi rychle a příjemně, ale vadilo mi, že jsou všechny hlavní hrdinky prostitutky a také naturalismus, který nemám ráda. Povídka 'Kulička' měla alespoň na konci nějaké ponaučení, ale u povídek 'U Tellierů' a 'Slečna Fifi' jsem žádné nenašla.
Nechápu, jak může mít tak kladné ohlasy od tolika literárních kritiků, protože já po jejím dočtení doufám, že se k Maupassantovi už nikdy nebudu muset vracet...
Tohle je snad ta nejhorší divadelní hra, jakou jsem kdy četla. Není vtipná, děj se hrozně vleče, "romance" - k té se snad radši ani nebudu vyjadřovat, navíc to nářečí, které mi sice nedělalo problém chápat nebo číst, ale úplně mi u postav ubíralo na vážnosti... No ne, zkuste brát vážně někoho, kdo říká: "Jak já k temu přindu, abych pro vás obětovala celé svůj život? Mňéte rozum aspoň vy, když ho naši nemajó!"
Žádná postava mi nebyla sympatická a děj mi přišel v podstatě o ničem - Maryša se musí nedobrovolně vdát a tak svého manžela otráví... Když jde děj knihy nebo divadelní hry shrnout jedinou větou, je neskutečně jednoduchý. A tohle prosťoučké téma se táhne celých 86 stránek... N-U-D-A
Ty dvě hvězdičky dávám snad jen z úcty a lásky ke klasice a divadelním hrám...
Skvělá hra ❤ Četla se úplně sama a celou dobu jsem se u ní smála. Jen mi trochu vadila moderní slova, která by ve své době postavy nepoužili. Za to ale Molière nemůže a rozhodně si od něj ještě něco přečtu :)
I přes pár menších nedostatků jsem si příběh od začátku do konce užívala. Autorčin styl psaní mi hrozně moc připomněl Meg Cabot, kterou úplně miluju, takže mě knížka okamžitě chytla. Pořád se něco dělo a nebyla tam snad jediná nudná pasáž, četla se skoro sama a nápad byl taky skvělý. Jediné, co bych vytkla, bylo opakování stejných slov pořád dokola (např. Podívala jsem se na tu čarodějnici. "Čím se to voníš, čarodějnice?" Já tu čarodějnici vážně nenávidím. - Kdyby o ní mluvila jako o Amandě a pak jí oslovila "čarodějnice", tak nic neříkám, ale tohle bylo trochu přehnané...) a pak to, že česká autorka píše příběh z Ameriky. Jako by jich už tak nebylo dost :D A přečíst si pro změnu něco z Česka by bylo zajímavé. Hlavní ale je, že Američané mají trochu odlišný způsob myšlení, takže když čtu knihu z amerického prostředí od Američana a pak od Češky, vždycky mě zarazí detaily, které českému autorovi často nedojdou - třeba jiné školství, návyky a podobně.
Bylo to hezké, ale na mě moc - jakože vážně hodně, hodně MOC - přeslazené... V tom filmu to bylo v pohodě, ale když to tady tak rozepisovali... A Zvíře mělo vážně štěstí, že za ním přišla knihomolka jako je Belle - kdybych tam místo ní byla já, tak se zabarikáduju v té božíííí knihovně a Zvíře má smůlu :D
Znáte ten pocit, když se vám knížka, kterou čtete, vůbec nelíbí, a těšíte se na konec, ale když jí dočtete, tak vám ten příběh hrozně chybí? :D Tohle už je asi třetí série, u které se mi to stalo... Příběh byl opět strašně trapný a trochu zdlouhavý, ale nějak se mi dostal pod kůži :D
Myslím, že je tohle první, ale taky poslední černošská fantasy, kterou jsem kdy četla (protože nevím o nikom jiném, kdo by něco takového psal...). Bylo zvláštní, jak autorka nechala kmenu Berberů jejich pravé africké jméno. Zvláštní, ne špatné :D
Líbilo se mi, jak z Eleny (Eleanora - význam: léčitelka → čarodějka) udělala Aronel (význam (smyšlený): princezna). Předpokládám, že tím odpovídala na otázku na obálce prvního dílu (Princezna, nebo čarodějka?).
Co se mi ale nelíbilo byl vztah Aronel s Damianem (mimochodem, nebyl to v předchozím díle Damián? :D). To, že ho dá až na úplný konec a ještě ho nechá otevřený... Co to jako mělo být? Jako by nestačilo, že je otevřený celý konec. Zajímalo by mě, jestli bude ještě další díl - ráda bych se dozvěděla, jak to celé dopadne, ale zase jsem se u té série tak rozčilovala, že nevím, jestli bych ho vůbec četla.
Celkově bych řekla, že nápad téhle dračí série byl zajímavý (za což ale podle mě prostě z velké části může Paolini... :) #copyright :D), ale je vidět, že je Hlaváčková začínající autorka. Možná se časem zlepší a pak dopíše ještě jeden díl, který už vůbec nebude plný nelogických věcí a trapných dialogů... Kdo ví :D
Ty introvertní vtípky jsem moc nechápala, ale bylo zajímavé si přečíst, co introverti prožívají a co jim vadí - spoustu věcí jsem si myslela úplně opačně; třeba že jsou rádi, když se nemusí začleňovat do kolektivu, ale podle Sarah to tak očividně není :D Jinak jsem se ale smála celou dobu a ty nejvtipnější komiksy jsem si fotila a posílala je kamarádům :D
Dojemný příběh o tom, co všechno může prostý člověk dokázat ❤ Asi už vím, co budu dělat, až budu stará :D ❤
Tak tohle bylo hodně, hóóódně přeslazený :D Ale tahle krátká knížečka mi připomněla, jak moc mám ráda Křišťály moci (MUSÍM si dát re-reading ❤) a zase jsme si pobrečela kvůli Sorganovi... Pokud jí Míša psala jako omluvu za jeho smrt, tak se jí to docela povedlo :D
Oproti prvnímu dílu je to obrovské zlepšení. Sice je tu pořád spousta trapných rozhovorů a kopírování Eragona je ještě markantnější, ale aspoň si autorka odpustila to svoje "čtenář odpustí" a navíc nic nekazila osmiletou Elenou, která mi na prvním dílu vadila asi nejvíc. Říkala jsem si, že další díl už číst nebudu, ale kvůli tomu konci mu asi ještě dám šanci.
Středověký fantasy svět, kde osmileté holčičky přemýšlí jako dospělí, skřítci se cítí jako mobilní telefony bez signálu a elfové pijí kakao s našlehanou smetanou – vítejte v Kérale.
Ačkoli hodně lidí českou fantasy kritizuje, já jí vždy bránila. Myslím, že jsem fantasy knih od našich autorů přečetla docela dost a většina z nich se mi moc líbila. Ale tohle?
1. Autorka kopíruje Eragona tak, že to vyloženě bije do očí - nalezení vejce v lese, létání na drakovi, označení dotekem draka a následné sdílení magie, oslovení Maličká, magické studium u elfů, telepatie, elfové mají strážce lesa a bydlí v příbytcích ve stromech, ... A takhle bych tu mohla pokračovat ještě hodně dlouho.
2. Osmileté "děvčátko" (pravděpodobně nejčastěji používané slovo v knize) se chová jako dospělá žena, je moudřejší než všichni elfové dohromady, výborně se orientuje v zákonících, dva měsíce pochoduje krajinou, zdolává stovky kilometrů a uniká všem elfům, kteří se jí snaží najít. A přitom pobíjí všechny své nepřátele a léčí koně a trpaslíky. Ano, opravdu jí je OSM.
3. Tolik trapných poznámek na jednom místě jsem už hodně dlouho neviděla. (To se týká hlavně Michaela, ale ani ostatní postavy na tom nejsou o moc líp).
Navíc jsou tam dvě kapitoly, z nichž má každá asi 110 stran, ale jiné mají třeba jen dvě strany. Autorčino "čtenář odpustí" vždy jen člověka vytrhne z příběhu. A spousta dějů tam z časového hlediska naprosto nedává smysl.
Ztracený čas a vyhozené peníze.
Když už jsem si jí ale koupila, dočtu i další díly...
Nádherný příběh ♥ Dokud asi v polovině nebylo napsané autorovo jméno, vůbec jsem netušila, že je ta knížka autobiografická - a když jsem to zjistila, vážně mě to překvapilo, protože jsem nemohla uvěřit, že se něco tak kouzelného vážně stalo...
A navíc ta krásná obálka, mapa a obázky Juana Salvada a těch rybiček... :D Je to prostě krásná knížka.
Na tuhle knížku jsem se neskutečně těšila. Má krásnou obálku i ilustrace - a Povídky k Sirotčinci? ❤ Z Bajek barda Beedleho k HP (takže je to vlastně stejný případ jako tady) jsem byla unešená, ale tohle? V některých povídkách bylo nějaké ponaučení, většina povídek mi však připadala jako hrozná blbost. Navíc se mi zdálo, jako by to ani nepsal Riggs, ale někdo, kdo se slohy a psaním celkově teprve začíná. Docela mě mrzí, že jsem si jí kupovala.
Nevím, jestli jsem na konci brečela vzteky nebo dojetím - nejspíš obojím :'D - každopádně se mi tahle knížka neskutečně líbila. Celá série mě jen utvrdila v přesvědčení, že nejlepší díly dystopií jsou vždy ty první, ale přesto v podstatě nemám co vytknout ani Šampionovi. Snad až na ten již zmiňovyný konec. Celkově se mi líbil vývoj všech postav a potěšila mě i Tess. Navíc autorka dotáhla všechny děje do konce :)
SPOILER
Naposledy - konec!! To, že Day na June úplně zapomněl, ale na všechny ostatní si přitom vzpomíná, mě vážně naštvalo, ale fajn - kdyby se sešli po roce a ona mu tentokrát připomněla, kdo je, tak nic neřeknu. Ale že se vidí až po 10 letech a ona se pořád tváří, že ho nezná? To jako vážně? A Eden ani Tess se nijak nesnaží mu jí připomenout? -.- Ty poslední dva řádky, kdy se představují, to sice trochu zachránily, ale stejně!! :D
KONEC SPOILERU
Po téhle sérii se mi bude určitě ještě hodně dlouho stýskat, hlavně asi proto, že jsem si hlavní postavy vážně zamilovala ♥♥♥ Snad se k ní ještě někdy vrátím - třeba za 10 let a budu se tvářit, že si už vůbec nevzpomínám, o čem to je -.- :D
Skvělé pokračování, i když první díl se mi líbil trošku víc. Potěšilo mě, že narozdíl od většiny YA dystopií nám autorka popsala, jak je na tom celý svět a netvářila se, že nic kromě Ameriky neexistuje. A postupný vývoj postav byl taky skvěle popsaný :) Dokonce už jsem se i celkem přenesla přes věk Daye a June. Hned jdu na další díl, protože ten konec... Ještě že to čtu až teď, když mám všechny díly, jinak bych se z čekání na Šampiona asi zbláznila :D
To bylo naprosto BOŽÍ!!! ❤❤❤Po těch stovkách knížek jsem možná konečně našla svojí úplně nejoblíbenější sérii! Nechci to říkat, dokud jsem jí nepřečetla celou, ale tohle bylo tak dokonalé, že další díly mě prostě nemůžou zklamat :D Jediné, co mě na knize mrzelo, je to, že jsem jí buď nečetla dřív, nebo že Day a June nejsou o trošku starší :D ale to je jen detail a Legendě to nijak neubírá na kráse ❤ Navíc jsem nadšená z toho, že jsem konečně našla YA, kde je vážně chytrá hlavní hrdinka :) Na ty naivky už jsem si tak zvykla, že to ani nevnímám - ale o to víc mě překvapila Junina genialita :) A Day je taky super :D
Na Fangirl se mi asi nejvíc líbil právě ten název... ale to je asi tak všechno. Příběh s Cath byl v podstatě o ničem a povídky se Simonem by možná byly zajímavé, kdyby jim nechyběl kontext - jenže on jim chyběl. A ten homosexuální vztah Simona a Baze? Ehm... no, do Nedej se se rozhodně pouštět nebudu.
Humor a styl psaní Gierové mám hrozně moc ráda :) Knížka se četla skoro sama a celou dobu jsem se u ní smála. Jediné, co mi se mi nelíbilo, je to, že se celou dobu v podstatě nic neděje. Liv řeší lásku a vztahy, ale samotný příběh se sny a démonem je tím odsunutý na druhou kolej :D I tak se mi to ale jako zakončení celé trilogie líbilo a jsem ráda, že jsme se konečně dočkali překladu :D
Bylo zajímavé se po tolika letech vrátit zpátky do světa Divergence. Tu jsem si už bohužel skoro vůbec nepamatovala a tak jsem po celou dobu čtení Čtyřky prolistovávala všechny díly trilogie, abych si připomněla některé věci, které mi kvůli zapomenutým souvislostem nedávaly smysl. Ačkoli mi hodně vadilo násilí na začátku knihy (a vím, že jsem s tím měla problém už v Divergenci :D), celkově se mi kniha líbila a přečíst si situace nejdřív z Trisina a potom i z Tobiasova úhlu pohledu bylo vážně super :)
Válka s mloky je sice geniálně a hrozně hezky napsaná, ale čte se neskutečně pomalu a navíc mi vadila absence nějakého hlavního hrdiny... Jsem ráda, že už to mám za sebou :D