Péťa Z.
komentáře u knih
Ledové království: Nejkrásnější kolekce příběhů
Walt Disney
Upřímně moc nechápu, že se to tak chytlo. A pořád to jede! Animák jsem neviděla ani celý, nebavilo mě to. Třeba Na vlásku se mi líbí mnohem víc. Ale to nemělo takovou reklamu... :-)
Knížku jsem četla dětem ve školce, protože asi jako všude hrozná mánie. :-) Psaná nebyla moc čtivě. Byla jsem ráda, když jsem ji dočetla a věnovala se pak jiným, za mě kvalitnějším, pohádkám.
Víš, jak mluví zvířátka?
Zuzana Pospíšilová
Kdo zvířátka má moc rád,
chtěl by o nich něco znát,
jejich zvuky poslouchat,
tak si může s knihou hrát.
Tohle je opravdu knížka, se kterou si děti vyhrají. My ji máme doma od kojeneckého věku a pořád Áďu moc baví. Krom zábavy při mačkání zvukových tlačítek je i pěkně ilustrovaná.
Musím vyzdvihnout krásné říkanky k jednotlivým zvířátkům. Dávají smysl, jsou zajímavé a v textu je vždy zvýrazněno sloveso, které znázorňuje zvuk zvířete.
Doporučuji! :-)
Dědečku, vyprávěj - etiketa pro kluky a holčičky od tří let
Ladislav Špaček
Tuhle knížku jsem četla dětem ve školce. Měly ji rády. Existuje i CD namluvené panem Špačkem, taky bezva.
Velká kniha pro malé mistry
Ursula Barff
Kniha obsahuje několik slov o materiálu v přehledně uzpůsobené tabulce.
Děti mohou vyrábět z papíru na téma masopust, jaro, Velikonoce, prázdniny, narozeniny, Vánoce a další.
Připomněla jsem si třeba stříkací techniku se sítkem a kartáčkem, zde vkusně propojenou s vylisovanými živými květinami. A také si doma vyrobíme kouzelnou panenku, co se hned směje a hned zase pláče. :-) Naposledy jsem ji vyráběla jako holka na základní škole a vyhrála jsem si s ní. Ach, ta nostalgie... :-)
Psychologie téměř pro každého
Milan Nakonečný
Knihu jsem dostala ještě před nástupem na střední školu k Vánocům. Byla pro mne v té době opravdu oříškem. Oprášila jsem ji znovu až na vysoké, kde mi posloužila jako jedna z několika studijních materiálů.
Medvěd nechce jít spát
Oksana Bula
Knížku nám představila paní knihovnice. Mě ani dceru příliš neoslovila. Ilustrace jsou hezké, ale na můj vkus moc líbivé spíš pro dospěláky. A příběh mi nepřišel nijak zvlášť nápaditý. Raději bych u dětí upevňovala správná pojmenování (viz. hnízdo pro medvěda)...
Děti poznávají - Zvířata
Pavlína Šamalíková
Leporelo zachycuje fotografie zvířat řazených do určitých oblastí s jejich názvy. Knížečka je přehledná a barevně pěkně zpracovaná.
Stíny mezi námi
Martin Rousek
Po souboji s vnitřním hlasem knihu zahodit už po přečtení prologu jsem se dostala k nějaké třicáté straně. To jsem knihu chtěla už jen vrátit do knihovny. :-)
Jednu hvězdu si tentokrát uděluji především sama sobě za sílu knížku dočíst... A za obálku, řekněme. :-)
Respektuji, že se každému líbí něco jiného. Ale!
Vážně se divím tak vysokému hodnocení... Celé mi to připadá až trapné, postavy v knize nesympatické, jejich jednání rozporuplné.
Slovní obraty autora nechápu a žasnu téměř na každé stránce, co všechno je schopen vymyslet.
Absurdní. Naivní. Trapné - opět.
Omlouvám se, ale souhlasím s názorem, že autorův styl psaní bych spíš přiřadila k žákovi základní školy.
Spisovatel ve mně nedokázal vybudovat špetku napětí. Jeho rádoby lyrické popisy jsou úplně mimo. Není strana, kde by mě něco opravdu nezarazilo a neprotočila bych oči.
To, jak pojal uvažování mladé dívky, mi navozuje pocit, že o tom neví ani ň. Hrozně si protiřečí - hlavní hrdinka se na jedné řádce odhodlaně chystá k akčnímu kroku, vzápětí (nejdéle o dva odstavce dále) se hroutí, jak to nezvládne, zároveň nezapomíná zmínit svůj zevnějšek a podobné nesmysly (spadla do jezera, přemohla obrovskou dravou rybu, která jí šla "po krku" a ona myslí na to, že její vlasy spasí jen horká voda a šampon).
A tak je to celou dobu... A přesto jsem si na tento neohrabaný styl psaní nezvykla. Proto si, podle mě, spousta čtenářů k této postavě nedokáže vytvořit vztah.
Abych jen nekritizovala, měla bych i něco pochválit. Jenže ať přemýšlím, jak chci, asi na nic nepřijdu. Tak zmíním aspoň překlep, co mě pobavil: Maxwella to však rozhonilo. (str. 192). :-)
Díky, od tohoto autora si další knihy nechám ujít. Těším se na další četbu čehokoliv jiného. Snad budu mít šťastnější ruku při výběru a nenechám se "nachytat" pochvalnými recenzemi.
Tady jsem si nebrala servítky. Nikoho jsem nechtěla urazit, ale sáhla jsem po knize právě kvůli vysokému hodnocení. A podle mě to zkrátka neodpovídá. ;-)
Co všechno se může přihodit na statku
Elke Meinardus
To je nádhera!
Velmi poučná, detailně popsaná a navíc krásně ilustrovaná knížka potěší jak ty nejmenší k prvnímu předčítání a prohlížení obrázků, tak i starší děti, které se z ní dozvědí spoustu informací ze statku. Vyjma zajímavého povídání o jednotlivých zvířatech se dozvíme také o zemědělských strojích, o životě na statku na jaře, v létě... Co všechno je užitkové, jaké práce se dělají v zimě v lese a tak dále.
Kromě krátkého příběhu rozepsaného pod několikastránkovými ilustracemi, jež vypravuje konkrétní zvířátko, jsou v knize také delší texty, které jsou vyloženě k nabytí vědomostí.
Knížkou provázejí Andulka a Honzík a mimo jiné se s nimi vypravíme kupříkladu na posvícení. Pak jsou tu taky hezké říkanky, třeba početní o koních.
Knížku jsem si půjčila v knihovně pro pěkné ilustrace. Ale už při čtení první stránky se mi stočily koutky do pobaveného úsměvu - totiž když Andulka s Honzíkem potkají při své cestě za koňmi babičku, která právě doryla záhon, a záhy maminku, která sedíc v zeleném traktoru s bránami vláčí pole. :-) Každý tu má svoji úlohu, všichni musí přiložit ruku k práci. Ale to, že nejdřív popisují, jak pracují ženy, mi je sympatické a myslím, že jsem se s tím v knize pro děti ještě nesetkala.
Knížku určitě doporučuji všemi deseti. :-)
Lukášův dračí kamarád
Patricia Schröder
Vyslechly jsme si s Adélkou příběh o drakovi a Lukášovi formou převyprávění od paní knihovnice. Samotný příběh má nápad. Když k tomu přidáte loutku draka a na závěr si jednoho vyrobíte, kniha zaujme i mnohem menší děti. Naše dvouletá dcera se zaujetím prohlížela ilustrace a cestou z knihovny o drakovi povídala.
Ke knížce se ráda vrátím, až budeme trénovat čtení. :-)
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Četla jsem už před lety. Vzala jsem si knížku s sebou na dovolenou u moře. Tam to bylo fajn číst. :-) Mně se příběh v té době líbil, ale už tehdy mi vadilo jazykové zpracování (opakování výrazů, nezajímavý slovník). Rychle to odsýpalo.
Z ptačí říše
Květoslav Hísek
Krásná a přehledná knížečka pro děti. Máme ji ve školce v knihovničce hned vepředu - děti ji často vyhledávají.
Míček Flíček
Jan Malík
Tahle knížka mi vrací vzpomínky na prázdniny u milované babičky. Později, když už jsem to uměla, jsem si knížku četla sama. Pamatuju se na ty pěkné ilustrace.
Jeden plus jedna
Jojo Moyes
Knížka má rychlé tempo, několikrát jsem se fakt zasmála, zasnila se a prostě se bavila. :-)
Příběhy od Jojo jsou sázka na jistotu, že to zkrátka bude fajn!
Život po tobě
Jojo Moyes
Samozřejmě, že by příběh Lou mohl skončit s první knihou. Ale musím uznat, že Jojo to navázání dalšího osudu vymyslela skvěle. Pro mě to bylo uvěřitelné a příjemné čtení.
Zápisník jedné lásky
Nicholas Sparks
Tak tohle mě vzalo za srdce. Film jsem viděla už několikrát, ale knížku jsem četla až teď. A vůbec nejsem zklamaná. Výňatky z poezie pohladí po duši, části z dopisů Noaha i Allie mi vehnaly slzy do očí. Celkově autor moc hezky vykreslil Noahův vztah k hodnotám a k přírodě. Žádné slovo tu není navíc, a přece jich není málo, ačkoliv je to tak útlá knížka... Tohle je ten typ knihy, kdy máte chuť si podtrhávat určité pasáže, protože jsou tak krásné a plné moudrosti, že na ně nechcete zapomenout...
Co se děje v mraveništi
Petra Bartíková
Knížka je postavena zejména na ilustracích, textu je pomálu. Ale i tak se děti dozvědí spoustu zajímavostí ze světa mravenců. Hodí se pro školkové děti, ale klidně i pro ještě menší prťousky. :-)
V našem lese
Otakar Čemus
Tohle leporelo v záplavě dalších podobných vyčnívá krásnými akvarelovými obrázky.
Proč svítí sluníčko?
Katie Daynes
Knížka s opravdu zajímavými informacemi a k tomu krásně ilustrovaná. Doporučuju k zakoupení pro malé a zvídavé hlavičky.
Povídám, povídám neplechy
Ljuba Štíplová
Geniální! Leporelo je staré, ale pranic neztrácí na kvalitě.
Nad spoustou říkanek jsme se s Adélkou chechtaly, některé říkanky se hodí i na logopedická cvičení. Mě samotnou velmi bavilo předčítat, slova plynou v přirozeném a úderném rytmu, verše mají hlavu a patu. Ilustrace jsou báječné. Až je mi líto, že jsme leporelo objevily v prababiččině zaprášené knihovně až nyní. Takový poklad je záhodno mít ve vlastní knihovničce! :-)
Měl červotoč kolotoč,
už ho nemá. Kdo ví proč?
Kus ho snědl k snídani,
přál si dobré chutnání.
Kus ho snědl k obědu,
máčel si ho do medu.
Kus ho snědl k svačině,
smažil si ho na kmíně.
Zbytek snědl k večeři.
Ať tam jde, kdo nevěří,
že už nemá červotoč
vůbec žádný kolotoč,
zůstal mu jen drobeček -
a ten snědl dědeček.
Až vráňata budou velká,
musí umět říkat -er-,
proto vraní učitelka
kráká s nimi vpodvečer:
já rád játra,
ty rád játra,
starý havran kárá bratra,
že mu raroh
ukrad tvaroh,
sebral ho - a tradá za roh!
Zítra raroh za rohem
svrzne játra s tvarohem.
Malou včelku učitelka
učí zase říkat -zet-,
až ta včelka bude velká,
musí umět zabzučet:
za zelenou zídkou v zelí
zívá zrzek omrzelý.
Lezl Zuzce do zahrádky,
Zuzka zrzka hnala zpátky,
zasázela zimolez,
aby zrzek neprolez.
Na co zebra doma má
dvě tři trička s proužkama?
Když přebrodí někde říčku,
nechce běhat v mokrém tričku.
Na to zebra doma má
dvě tři trička s proužkama.
Na co zebra doma má
dva tři svetry s pruhama?
Když roztrhá jeden v křoví,
obleče si klidně nový.
Na to zebra doma má
dva tři svetry s pruhama.
Na co zebra doma má
pruhovaná pyžama?
Aby ani během spaní
neztratila pruhování.
Na to zebra doma má
pruhovaná pyžama.
Jeden sysel v Litomyšli
zdravil sysly:
„Ahoj, šyšli!
Já jšem, kluči, taky šyšel,
jenomže jšem pšišel ž Pyšel.“
Divili se všichni sysli:
„Co to plete za nesmysly?
Odkud říká, že to přišel?
A co je to vůbec - šyšel?“
„Šyšel -“
pravil krtek v díře,
„to je velmi vzácné zvíře,
které prý se ponejvíce
vyskytuje v Americe.“
„Třesky plesky!“
vrčel křeček,
třistaletý pradědeček.
„Bůhví, krtku, kdes to slyšel.
To je afrikánský šyšel!“
„Zeptejte se radši lišky,“
poradily syslům myšky.
A ta liška na to přišla:
„Je to sysel -
ale šišlá!“