Petoklad komentáře u knih
Pohádka, kterou všichni známe, v trochu jiném - a velmi zajímavém - podání.
Čapkovy pohádky jsou v mnohém tradiční a klidné a v mnohém nám ukazují, že nestárnou.
Nezapomenutelný příběh, který vtahuje víc, než by si literární řemeslo zasloužilo.
Z knihy jsem nadšen, je to pro mě literární dílo roku, nový závan v českém rybníčku! A jako takový závan je jisté, že nebude vonět každému. Odvážím se tvrdit, že také nebude pochopeno, respektive, že mnohé nám bude zůstávat skryto a není jasné, jestli máme energii na to dílo rozklíčovávat. Autorka se až děsivě trefila s vydáním do covidu, z toho mrazí. Kniha ve mě bude dlouho rezonovat a je jasné, že po ní sáhnu znova, protože si myslím, že mi spousta souvislostí a myšlenek unikla. Také si myslím, že kniha bude s postupem času zrát, že teprve časem budeme schopni plně zhodnotit, že se tady narodila nová originální autorka. Upřímně, konečně někdo ukázal, jak jsou české autorky "nahé", jejich neustálé omílání vztahů, případně sondy do druhé světové... ano, podívat se na současnosti je to nejtěžší a Klára Vlasáková se pokusila o současný román, zachycení současného zoufalství, tady a teď, ne s alibismem odešlých let, kdy už víme jak to dopadlo.. zkrátka, neumím to vyjádřit, ale jsem nadšen z tohoto odvážného kousku.
Opomíjená kniha, která je ovšem jogínskou klasikou.
Kniha rozhodně stojí za přečtení, máte-li rádi tajemno, zapeklité zápletky, soustředěnost a - Eca.
Kniha, která roste s vámi. S každým rokem rozumíte více slovům a tomu, co je za nimi.
Autor toho chce hodně říct, čtenářovi však dělá problém, to pobrat. Kniha je nacpaná myšlenkami, takže se od poloviny chce volat - už dost, praskne mi hlava. Ale jako dá se.
Některé pohádky dnes už nezaujmou, ale jinak má stále nádech klasické pohádkové knihy.
Nechápu nízké hodnocení. Mě se kniha líbila, má spád a co je nejdůležitější, líbila se synovi, který ji zhltl za dva dny. Takže není o čem, splnila svůj účel, obohatila dětský svět příběhem.
Originální prostředí, i příběh, přečetl jsem naráz. Líbili se mi ty kontrasty mezi postavami, jejich přístup k životu.
Kniha, která stála u zrodu mnoha ochranářských snah 20. století, řekl bych že spolu se vstupem na Měsíc, kdy lidstvo prvně vidělo tak nějak polopaticky, že obýváme stejnou planetu, sjednotila Elsa lidi v lásce ke zvířatům. Příběh je nesmírně čtivý i po letech, její smrt vždy zasáhne. Nesmrtelná kniha.
Přiznám se, že s Tollem pořád ještě bojuju a tak ani tato kniha není to, nad čím bych áchnul. Neustále omílá svoje tadadam, ale neodpovídá na otázky, které se během čtení vyrojují. Někdy tolleho dkonce podezírám, že se spřáhnul s establihmentem, aby z nás, ubohých duší, pomohl ještě na chvíli vytlačit energii a šťávu a ještě chvilku udržet soukolí kapitalismu v běhu. Protože teď jsem přeci šťastný, žejo, tak na co řešit, že planeta umírá... no nic, asi to pořád nechápu.
Jemné, taková jednohubka, ale nelze u ní vypnut docela, pohladí, i podrápe. Velice stravitelně se poučíte o duchovních zákonitostech.
Nehodnotím, protože jako muž nejsem žena, která běhá s vlky a tak nemohu chápat. Což se také stalo. Pro mě je pod nánose vědeckosti jen chaotický balast. Ale jak říkám, nejsem cílovka a nehodnotím.
Nádherná kniha, která otevírá srdce. Dnes se může jevit příliš jednoduchá, ale je třeba chápat období jejího vzniku a tehdy byla přelome, úkazem.
Je nutné mít na paměti dobu, kdy tato kniha vznikala, tj doba, kdy ještě svět nebyl zavalen seberozvojem a za každým rohem nestál ezo guru. Myšlenky nám mohou připadat banální, protože od té doby byly stokrát rozpracované. Za to kniha však nemůže.