petr_
komentáře u knih
Šepot včel
Sofía Segovia
Příběh této knihy považuji za nadčasový, autorka vytvořila spoustu zajímavých postav ať už se jedná o členy rodiny Moralesových, nebo Simonopia, ale důležitými aktéry zde byly včely a Reja, svou zdánlivou nehybností v houpacím křesle se stala důležitým svědkem všech událostí.
Zajímavou postavou je zde také Anselmo, člověk, který snil o své půdě a postavení, ale nedovedl si sám přiznat, že svými chybami a rozhodnutími se připravil nejen o budoucnost, ale i o rodinu, což mělo pro všechny aktéry příběhu dalekosáhlé důsledky.
Příběh je kráskný a voji náladou a rozsahem mi mimoděk připoměl jinou znáḿou knihu, a to "Ptáci v trní" od Colleen McCullough.
Moudrost davů
Joe Abercrombie
To je přímo filozofické dílo. Když jsem ho četl, tak jsem si vybavoval historii francouzské revoluce a jiné podobné historické události včetně komunistického marastu u nás i s dosahem na stav našeho státu a hospodářství v současné době. Lidé jsou více či méně nepoučitelní, ale občas se něco povede aby se to zase obrátilo proti lidem. Dobré konce vlastně neexistují a ani autor o nich nepíše.
Sto devětadevadesát schodů
Michel Faber
Řekl bych, že autor dokáže popsat zajímavě příběhy, které jsou relativně statické. Mě se více líbil příběh první, ve kterém autor dovedl spojit zajímavá prostředí a zároveň decentně připomenout válku v Jugoslávii.
Druhý přiběh se vyznačuje popisem práce vokálního souboru, který má nacvičit těžkou skladbu. Mimoněk jsem si uvědomil, jak jsou přípravné práce na koncert složité a nákladné. A stačí jedna událost, která tuto snahu rychle a naprosto zmaří. Řekl bych však, že pro čtenáře je však důležitější atmosféra celého příběhu.
Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti
Roark Bradford
Pro mě je kniha čtivá a zajímavá, ale prosím nebavte se o ní s věřícími lidmi, nepochopili by ji.
Malované počasí
Ondřej Sekora
knížka mého dětství, rád si na ni vzpomenu. Genialita autora, jednoduše vysvětlit dětem poměrně složitou problematiku.
Stráže! Stráže!
Terry Pratchett
(SPOILER) Někdo tuto knihu četl jako první ze Zeměplochy, ja zase tyto knihy čtu na přeskáčku. Takže jsem konečně pochopil koho si vlastně Elanius vzal za ženu.
Do této doby jsem si ji představoval, jako drobnou starostlivou ženu z lepší společnosti, která dostala Elánia do lepší společnosti. Hlavně jsem si myslel, že je naprosto vzdálená jakýchkoliv dobrodružství i když se občas k nějakému přichomýtla.
Tato kniha mi ukázala skutečnost, hlavně v tom, že to nebyla žádná třasořitka, ale ten fakt, že si oblíbila Nóbldocha mě přesvědčuje, že lidi kolem sebe posuzuje jinak než ostatní, a nebo že je naivka (ale to nebude ten případ).
Dále si nedovedu představit Elaniuse jako věčně opilého velitele Noční hlídky. Vždyť v ostatních dílech je tak cílevědomý a vždy dokáže vtipně udělat správnou věc.
Ale Karotka ač byl u trpaslíků pouze vychováván, je jejich vzorem a jde si za svým jako buldozer bez ohledu na to co by se mu mohlo stát. Takže se člověk nediví, že dokáže zatknout i draka.
Nedělejte poplach
Farley Mowat
Opět jedna knížka od vědce, která s nadhledem popisuje vědecké bádání. Půjčila mi ji kamarádka a tak se mi líbila, že jsem si ji ofotil a zdigitalizoval.
Ať už se tam vypráví o životě vlků, nebo eskymáků, je to zajímavé. Velmi pěkné jsou příběhy o komunikaci s nadřízenými vědce. Díky databázi knih, zjišťuji, že autor napsal více zajímavých knih a slibuji, že se po nich také podívám a přečtu si je.
Forrest Gump
Winston Groom
Nejdříve jsem viděl film a ten se mi líbil. Ale kniha je daleko lepší, protože je v ní popsáno více paradoxních příběhů Foresta.
Noční hlídka
Terry Pratchett
Zeměplocha měla ten čas trochu pomíchaný, což se ukázalo v jiných knížkách, ale fascinu je mě nápad čelit davu s kakaem v ruce. To je prostě hlavologie jako vyšitá.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Je to výborná Sci-fi o boji civilizací. Děj je bohatě rozvětvený a zajímavý.
Jméno růže
Umberto Eco
Je to knížka, ke které se rád vracím když mám správnou náladu. Řekl bych, že je to moje nejmilejší knížka od autora.
Malý dům
Kjóko Nakadžima
Milé čtení o obyčejných Japoncích v době války v Pacifiku. Hezky se to četlo a netřeba za příběhem hledat nějaké mimořádné ideje, prostě se to tak událo. Jako by mimochodem se z příběhu vynoří příběh pana Itakury. Moc pěkné.
Muž, který spadl na Zemi
Walter Tevis
Je to vlastně třetí knížka od tohoto autora, kterou jsem četl (Zpěv drozda, Kroky slunce) a všechny tyto knihy mají mnoho společného. I když autor popisuje tragické události, jakoby stál trochu mimo a vnímal je s určitým smutným sentimentem. Podobný sentiment cítím také například nad knihami Kurtha Vonneguta, ale o tom bych se momentálně nechtěl rozšiřovat.
Další zajímavou charakteristikou jsou hrdinové těchto knih. Jsou osamělí, ale schopní a vidí svět úplně jinak než jejich okolí a proto jsou schopni věcí, které jejich okolí nedokáže.
Trochu mám pocit, že tato knížka je takovým protipólem Zpěvu drozda. Protože hrdina této knihy Thomas se vypraví na Zem s velkým úkolem, ale skončí jako důchodce, aby žil život alkoholika s vědomím, že nejen jeho rodná planeta, ale i Země se řítí do zkázy, která je nevyhnutelná.
Zatímco Zpěv drozda popisuje katastrofický svět, kde lidé ztratili veškerou motivaci něco dělat, nebo měnit, ale na konci jim vysvitne naděje na obnovení civilizace.
Anatomie rodu
Simon Mawer
Autorův příběh mě opět nezklamal. Co mě fascinovalo na této knížce je, že hrdinové procházejí různými tragédiemi a těžkými situacemi v životě, ale nebere jim to chuť žít dál. Vždy si vědí rady, ať už jsou to chlapi na moři, nebo na vojně, nebo ženské, které na ně čekají doma a starají se o děti. Osobní tragédie, jako smrt nebo ztrátu blízkých berou jako danou věc, ale musí se s ní nějak vyrovnat.
Pravda je, že slavná viktoriánská doba jim to vůbec neulehčila, protože každé odbočení od tehdejšího normálu, mohla mít nedozírné následky. Společnost nestála o to aby se lidé v krizi zvedli a postarali se o sebe a raději je poslala do chudobince, ze kterého nebylo úniku.
To by si měli uvědomit dnešní nespokojenci, kteří čekají že se o ně někdo postará a nadávají, když tomu tak není.
Stín větru
Carlos Ruiz Zafón
Trochu jsem si připadal, jako v pohádkách tisíce a jedné noci až na to, že se nejedná o pohádky, ale skladba příběhů, které jsou zasunuty jeden do druhého tomu odpovídá.
Ale nevím, jestli se odhodlám číst celou sérii, protože pro mě to byla docela obtížná četba v tom, že jsem měl problémy vstřebat celý děj a musel jsem si dělat přestávky.
Na knize mě zaujalo, že se děj odehrává ve Španělsku v době vlády Franka. Zpočátku zmiňuje jen tak mimochodem co se v Barceloně v té době dělo a s postupem děje tyto rysy děje byly stále zřetelnější. Mám pocit, že to bylo na celé knize nejponurejší. Na toto údobí španělských dějin tak často v literatuře nenarážím a určitě by mě zajímalo se o něm dočíst více. Zajímalo by mě jak se Španělé s tímto dědictvím vypořádali dnes, protože postihlo velkou část obyvatelstva.
Kocour, který zachraňoval knihy
Sósuke Nacukawa
Od knihy jsem očekával víc, možná pro její téma. Nemohu odolat knihám o knihách. Chápu, že se jedná o knihu pro mladé čtenáře, ale marně hledám něco co by si mladý čtenář měl z této knihy přisvojit, kromě toho, že se v knihách nestříhá nůžkami a že se nevyhazují z okna na ulici.
Válečník
Bernard Cornwell
Uhtred se dostane mezi dva, možná i čtyři požáry, které ho ohrožují, a tak aby zachránil pro své potomky svoje panství, musí vložit do věci s vlastní invencí, která se často dostává do rozporu, s plány dalších potentátů. Zároveň čtenář sleduje vývoj a vznik Anglie a Skotska a začne chápat proč byly vždy tyto země tak rozdílné, a jejich soupeření probíhalo ještě mnohá léta v nedávné historii. Je to vlastně úplně jiný pohled na historické události, než-li podával Walter Scott ve svých knihách, které doporučuji si také přečíst.
Je to vlastně ukončení celé série ale já věřím, že si občas některý díl vytáhnu a znovu přečtu, i na přeskáčku.
Země mrtvých nadějí
Christopher John Sansom
Opravdu výborná kniha, dokonce bych řekl, že je autor díl od dílu lepší a lepší. Zaujala mě hustota děje na jednotlivých stránkách, protože jsem přečetl 20 stránek této knihy, přičemž děj na nich by vydal na 50 stránek jiné knihy.
Co však nejvíce oceňuji na celé sérii, je reálný popis historických událostí, prostředí a vztahů. Fakt je ten, že historie mě začala bavit až když jsem začal číst knihy jako je tato. Velmi zajímavý je také historický komentář na konci knihy.
Pro mě byl vůbec zajímavý popis událostí za kralování Edwarda, protože většinou jsem se dozvěděl, že brzy zemřel a další události byly pod taktovkou jeho starších sester. Přitom už v té době se utvářely události, které měly dopad na vztah Anglie a Skotska a zároveň na vztah Alžběty a Marie Tudorovny, které vlastně otřásly celou Evropou.
Prostě lze říci, že Tudorovce ještě čeká mnoho krvavých událostí a dokonce krvavějších, než-li jsou ty popisované v této knize.
Takže dofám, že se ještě objeví nějaká zajímavá kniha jejímž bude právník jménem Matthew Shardlake.
Na západ od ráje
Harry Harrison
Námět je zajímavý, i když nevím, jestli ho lze počítat mezi sci-fi. Zajímavá je kultura ještěrů, která se vydala naprosto biologickým směrem, ačkoliv je pro mě nepochopitelné, že by to zvládla bez znalosti ohně a pochopení jeho důležitosti. Ale protiklad takovéto kultury a začínající kultury člověka s výrobou nástrojů jako protipól kultury, která přeměňuje biodiverzitu ve svoje nástroje na ovládnutí teritoria.
Kniha se mi dostala náhodou do ruky až teď a asi se podívám, po dalších dílech tohoto autora.