petr9807 komentáře u knih
Předchozí díl mne totálně pohltil, proto jsem s přečtením pokračování neváhal. Ze začátku jsem byl dost zklamaný. Připadalo mi, že autor vždy přijde s něčím poutavým, ale pak udělá krok zpět. Od poloviny knihy jsem ale na vše zapomněl. Takový spád jsem nečekal. Kniha jednoznačně dostála své pověsti. Pro mě se automaticky řadí po bok sci-fi klasik.
Přečtení této knihy jsem odkládal. Možná tím více mne Bradburyho vize oslnila. Z knihy přímo pryští autentičnost. Možná jen škoda trošku rozvleklého závěru, protože jinak se jedná o skutečně nadčasové dílo se vším všudy.
Knize jsem absolutně podlehl. I když neudrží laťku po celu dobu stejně vysoko, jedná se o jedinečný zážitek ze čtení.
Kniha jde do veliké hloubky, co se týče reálií 80. let. Pokud máte vztah k hrám, hráli jste někdy online, a zároveň vám něco říkají i filmy jako WarGames, nebo alba od skupiny Rush, pak si tuhle jízdu užijete.
Japonský styl vyprávění je tak jedinečný, že si pozornost rozhodně zaslouží. Ze začátku jsem měl obavy, zda kniha vůbec bude obsahovat nějaké souboje. Zklamán jsem však rozhodně nebyl.
Nepovedený a zmatečný překlad naštěstí nekazí netradiční a zajímavé pojetí budoucnosti z pera klasika žánru - W.Gibsona.
Let vrány poněkud zdlouhavý, ale jinak opět skvělý koncept z pera A. Moorea.
Dosud jsem četl Foucaultovo kyvadlo a Pražský hřbitov, obě díla byla excelentní. Baudolino je v mnoha ohledech podobný, ale zároveň hodně jiný. Filosofické rozmluvy a zákulisí dějinných událostí jsou excelentně napsané. Na můj vkus tomu všemu však chybí silnější ústřední příběhová linka. Takový motiv sice v knize je, ale místy je doplněn až přehnanou popisností.
Nejprve jsem se obával, aby druhý příběh nebyl ve stínu Minutemanů, ale mé obavy se nenaplnily. Oba příběhy jsou velice zajímavé a šikovně zpracované.
Pěkně vykreslené charaktery s uvěřitelným příběhem. Rozlousknutí případu se ale odehraje v podstatě na několika stranách a není moc dovysvětleno, odkud detektiv Marlowe na všechna podstatná fakta přijde. Sám ostatně dodává, že dost hádá. (Ne)spolupráce s policií mne také trochu zarážela. K přečtení však jednoznačně doporučuji.
Pomalu dočítám poslední Kingovy knihy, které mne dosud míjely. Desperation byla jednou z těchto knih. Pamatuji si, jak mne zarážely rozporuplné reakce na internetu, a tak jsem se konečně rozhodl knihu zkusit. První polovina patří mezi nejlepší věci, které kdy King zplodil. Byl jsem z toho nadšený. Drsná atmosféra západu a šílený policista zneužívající své moci. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem se dostal do druhé poloviny. Můj zájem o dočtení této knihy udržel jen fakt, že jsem zvládl i Lisey's Story, takže tohle taky zvládnout musím. Deus ex machina přístup měl v Kingově tvorbě vždy své místo, zde je ale zaveden do absurdity a nekonečných opisů. Od poloviny knihy víte, jak to vše dopadne, a jen čekáte. A čekáte. A čekáte...
Jeden z lepších dílů. Skvělá hra s reáliemi. - A také výtečný překlad.
Závěr trilogie skvěle navázal na výborný druhý díl. Pro mě osobně později trochu ztratil dech a přestal být tak napínavý a uvěřitelný, když autor několikrát podkopal své vlastní nápady z předchozích dílů. Jinak ale výborné čtení!
Jsem rád, že jsem se konečně dostal k této knize od mého oblíbeného autora. První polovina je nesmírně zajímavá a originální, ale popisnost druhé části, kde autor více méně představuje své soukromé "best of" mi už tak skvělé nepřišlo. Možná je to ale i tím, že o Kingových názorech a jeho vkusu už něco málo vím, takže mne jeho závěry tolik nepřekvapí. Přesto je to velice příjemné počtení.
Kniha je svým zasazením a odkazy na historické postavy zajímavá. Po dočtení jsem konečně i pochopil, proč byla psána velmi specifickým způsobem. Problém je, že by nemělo být potřeba, aby autor svá rozhodnutí obhajoval v doslovu, ale aby dílo hovořilo samo za sebe.
Část s Ozymandiasem patří mezi nejlepší věci, co jsem kdy četl. Velice zajímavě podané a výtvarně skvěle zpracované. Karmínový korzár se bohužel nestal chuťovkou, jak jsem původně čekal, ale je to ucházející dílko, které neurazí.