PetrCepek komentáře u knih

Myšlenka nepochybně záslužná, provedení je však špatné. Mix anatomie s nevtipnými žertíky, donkichotská snaha uspokojit knihou celé lidstvo včetně všech možných i nemožných písmen navazujících na zkratku LGBT+, obrázky k nimž potřebujete zatraceně silnou lupu. To je pouze několik příkladů, co se podle mého názoru v této publikaci nepovedlo. Existují lepší knihy tohoto typu, které neloví tolik zajíců najednou.

4 06.08.2023

Zkusím porovnat s nedávno čteným "šestihvězdičkovým" románem Den pro Šakala, protože u obou knih jde vlastně o dokument z Francie doby relativně nedávné, přičemž všichni čtenáři předem vědí, že Šakal kontroverzního francouzského prezidenta nezastřelí, stejně jako že Paříž přes výslovný Hitlerův rozkaz neskončí v ruinách jako například Varšava. Obrovský rozdíl je však v tom, že prakticky každá postava představená ve Dnu pro Šakala hraje v příběhu větší nebo alespoň menší roli. Naopak v prapodivném literárním útvaru (dizertačka či snad komentovaný telefonní seznam Paříže 1944 ??) nazvaném "Hoří už Paříž?" Larry s Dominiquem zahltí čtenáře na prvních devadesáti stránkách cca třemi stovkami podrobně popsaných figur, z nichž většina poté z děje zmizí, aniž by měla pro příběh sebemenší význam. Druhá polovina knihy (byť vypráví o chaosu) je méně chaotická, ale to už nezachrání román dvou snaživých autorů, kteří úplně zapomněli, že méně je někdy více.

4 28.05.2023

Když může Petřínská rozhledna od roku 1891 Pražanům nahrazovat Eiffelovu věž, proč by alespoň pro jednou nemohla nad Karlovým mostem naopak čnít opravdová Eiffelovka? Přinejmenším na titulní straně zajímavých nonsensových hříček se slovy. Ty sice spíš než geniálního Morgensterna připomínají Brikciuse (zejména opakovaným pomrkáváním na čtenáře v duchu "To koukáš, jak jsem úžasně chytrej a přitom neskutečně skromnej"), nicméně například Ropuší éra, Kafkovská reflexe nebo Učitel tance určitě pobaví. Na jednotný styl autorových nebásní , založený na ignorování interpunkce a velkých písmenech na začátku každého řádku, jsem si poměrně rychle zvykl, avšak důvod ztučnění písmen na konci všech jednotlivých výtvorů jsem nepochopil. Protože o žádná důležitá sdělení zasluhující zdůraznění rozhodně nešlo. Že by snad nějaké hlubší dada na druhou?

4 13.05.2023

Jsou užasné spisovatelky a skvělí spisovatelé, ale také nudné sepisovatelky nebo nanicovatí sepisovatelé. K té druhé skupině v duchu zařazuji paní Edmonde Charles-Roux, které se při psaní rukopisu "Zapomenout na Palermo" podařilo zcela zapomenout na čtenáře. Nepoživatelný guláš bez ladu a skladu prezentovaných plytkých postřehů, neoriginálních myšlenek, bezvýznamných poznámek, příliš opatrných výtek a nesouvislých vzpomínek, aniž by 95% textu mělo význam pro nezajímavý příběh.

4 22.04.2023

Každý den není posvícení. Nádherné absurdity, které miluju v Hlavě XXII, působí v prostředí New Yorku nezáživně. Prezidentský poradce Ralph sice dělá co může, ale celkově to nestačí.

4 15.04.2023

V originále se sice ta kniha jmenuje Cristoforo Colombo, nicméně název vymyšlený překladatelem Josefem Hajným podle mého názoru mnohem lépe vystihuje její obsah. Neboť autor jako nějaký ohař usilovně pátrá i po těch nejnepatrnějších stopách, které by potvrdily nebo naopak vyvrátily různá obecně zažitá tvrzení předchozích Kolumbových životopisců. Smyslem pro detail i stylem prezentace kniha spíš než beletrii připomíná dizertační práci. Někoho taková literatura zklame, mě docela mile překvapila.

4 10.04.2023

Spíš než životopisem je tato kniha kaleidoskopem informací, historek a klípků, souvisejících (někdy více jindy méně) s dvojnásobnou laureátkou Nobelovy ceny. Obrovský počet doslovně citovaných dopisů možná pro některé čtenáře představuje vítaný vhled do myšlení spoluobjevitelky polonia a radia, mne však povětšinou rušil od souvislejší četby. Zhořova "Tvrdohlavá Marie" mě kdysi zaujala víc.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

4 07.04.2023

Hned na první straně se čtenář dovídá, že čte vyprávění námořníka, kterému zahýbá manželka. Téma parádní! Takový Jiří Wolker na ně napsal úžasnou baladu. Jenomže Milán Füst na toto atraktivní téma vytvořil třísetstránkově nudné vyprávění nezajímavého vypravěče, neustále přeskakujícího z jedné nedokončené myšlenky na druhou, aby na závěr přišla jakási rádoby filosofická katarze, která však ve skutečnosti není žádnou katarzí, natož filosofickou. Nudnější knihu jsem ještě nečetl; ani středoškolská učebnice mineralogie se jí nevyrovná.

4 31.03.2023

Fiktivní deník císařovny (povětšinou spíše regentky) Cch´-si, přezdívané Starý Buddha, mne kdysi zároveň zaujal (exotickou Čínou, pohledem na cizince z Anglie či Francie coby barbary, postavou Žung-Lua) i mátl množstvím nejrůznějších princů obdobných jmen a vlastně i "přepáleným" počtem v deníku zmiňovaných postav, z nichž přinejmenším třetina byla bezvýznamná. No, a po čtyřiceti letech jsem měl dojem víceméně stejný. Navíc jsem od té doby měl možnost přečíst si rovněž jiné knihy o čínské historii devatenáctého a dvacátého století, které mě zaujaly víc.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

4 20.03.2023

Při vzájemném porovnání nejznámějších filmových adaptací obou románů by zřejmě u mě zvítězila Planeta opic, ovšem v literárních předlohách vyhrává s přehledem Most přes řeku Kwai. Detailní popis mentality britských důstojníků z pera francouzského spisovatele je skutečně mimořádným zážitkem.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

4 02.02.2023

U povídkových knih s chutí samostatně hodnotím jednotlivé příběhy, neboť jejich kvalita většinou nebývá shodná. V případě povídek Haruki Murakamiho (a nejen těch publikovaných v této knize) se však žádná nevychyluje z tříhvězničkového rámce. Není to úplně zlé, jsou tam pěkné momenty, tradičně spousta originálních přirovnání, nicméně vinou převětvičkování samoúčelnými nezajímavými odbočkami a zejména předimenzování hudebními odkazy (z nichž by mi bohatě stačila tak desetina, kterou bych si třeba i pustil na you tube), zůstává kniha v mých očích v pouhém průměru.

Romány jdou panu Murakamimu rozhodně mnohem lépe ...

4 23.10.2022

Velmi dobrá prvotina, nadchne zejména prolínání klasické duchařiny s realitou. Prima dojem trochu pokazil nepovedený překlad a zbytečné překlepy (například opakované ť namísto f), nicméně jednu hvězdu ubírám zejména za závěrečné tři stránky, které mně k příběhu vůbec nepasovaly. Ale možná to autorovi někdo poradil ...

4 11.09.2022

V tomto jednoznačně nejslabším (byť nejtlustějším :-) závěrečném dílu Simmonsovy tetralogie nám nejspíš autor chtěl názorně ukázat, jak vypadá "Prázdno, které spojuje". Občas v komentářích u některých knih (např. u současné produkce M. Žambocha) zmiňuji, že by jim prospělo zhutnění vynecháním nadměrného balastu, avšak v případě Endymionova vzestupu bohužel platí, že kde nic není, ani Reader´s Digest nebere.

4 05.08.2022

Před týdnem jsem s nadšením přečetl Agu a nevynechal přitom ani slovíčko. Dnes jsem s velkým sebezapřením dočetl Pána hor, a to jen díky přeskakování celých řádků či odstavců. Kdysi jsem označil autorčinu Amandu za "nejkotletovější" knihu a následně jí proto prominul nepovedenou zbytečnou vycpávku Šprti & frajeři. Ovšem Pán hor, kde je jakž takž zajímavých pouze prvních třicet stránek a potom až posledních pět, velmi připomíná současnou tristní tvorbu kdysi výborného Miroslava Žambocha. Fakt hrůza, nekecám! Kromě nanicovatého příběhu mám výhradu k tomu, že autorka považuje ukousnutí varlete za něco natolik úžasně vtipného, že to od poloviny knihy musí připomínat na každé třetí stránce, a to včetně detailního popisu, co se s takovou trofejí dá fantastického dělat a jak takový úlovek po několika dnech nošení na krku vypadá. Čtenářkám to možná nepřišlo, ale já jsem při každé další a další zmínce (a že jich bylo požehnaně) pocítil palčivou bolest v rozkroku. Brrr. Asi holt nebudu mít doma kompletní tucet dílů Legie, ale další autorčin příspěvek si dobrovolně nechám ujít. Hrozím se totiž toho, že bych se tam nejspíš - samozřejmě neobyčejně humornou formou - dočetl o vaginálních bradavicích nebo něčem stejně "zábavném".

4 18.06.2022

Má druhá kniha od Leoše Šimánka, a opět nezklamala. Oproti předchozímu příběhu o Havajských ostrovech tentokrát dobrodružnější, čím méně nadbytečných slov, o to více nádherných fotografií rybiček a jiných zvířátek (kosatky, plejtvák a grizzly), focených z takové blízkosti, že z toho mrazí. Whaúuuuuů.

4 06.03.2022

Během pobytu v Lázních Bělohrad jsem měl tu čest poznat novopackého autora této nádherné publikace o výkonech přesahujících chápání "normálních" smrtelníků. Nejvíc se mi při osobním setkání i během pozdější četby knihy líbilo, že Daniel Polman s pokorou (a veselou myslí) hovoří více o svých chybách a porážkách, než o fantastických úspěších, jež zmiňuje jakoby mimochodem. Velká škoda, že naši politici to dělají přesně obráceně.

4 23.02.2022

Na to, kdy byla kniha vydána (1969), pracuje s docela moderními vypravěčskými postupy. Je jen trochu škoda, že se autoři rozhodli pro cíleně antiidetektivní formu, která samozřejmě nemůže vyhovovat každému čtenáři. Nicméně jako zajímavost tato kniha určitě nezklame.

4 04.12.2020

Komiks nabízí necelý tucet pestrých mikropříběhů, z nichž však v hlavě utkví jen Tichá noc a snad ještě Modroočka s Tátovou holčičkou.

Obyčejná sobotní noc 4*, Tlusťoch a Prcek 3,5*, Zákazník má vždycky pravdu 3,5*, Tichá noc 5*, A za dveřmi s číslem tři 3*, Modroočka 4,5*, Krysy 2*, Tátova holčička 4,5*, Špatně zahnout 4*, Špatně se svézt 3*, Neviňátko v červeném 4*

4 08.10.2020

Velice zajímavá kniha. Bohužel závěrečná pětina vše poněkud kazí, neboť autor jakoby nevěděl, jak poutavý příběh dvou životem poznamenaných lidí dokončit. I v jinak nadšeném doslovu lze nalézt zmínku o určité dýchavičnosti posledních stránek.

4 29.08.2020

Na tuhle Franksovu sólovku jsem se moc těšil a určitě mne nezklamala. Pátou hvězdu nedávám proto, že Franta Kotleta z Alabamy poněkud pozměnil žánr a postava stvořitele (či Stvořitele) mi do téhle série vůbec nesedí. Ale jinak dost hustej nářez.

4 29.07.2020