pettrass komentáře u knih
Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu hodnotit a co bych o ní chtěla napsat. Čím déle nad tím přemýšlím, tím víc jsem rozpolcená. Na jedné straně se mi kniha líbila, byla čtivá a pro mě zajímavá. Na straně druhé příběhu něco chybělo - hlavně závěrečné rozuzlení mě docela zklamalo, čekala jsem něco víc šokujícího, originálnějšího (nechci psát více, ať nespoileruju :-)), ale to já čekám vždy :-). Jsem náročná.
Téma manipulace s lidskými vzpomínkami, jejich smazání a pak nahrazení vzpomínkami lepšími mělo velký potenciál, který se podle mě v knize dal využít lépe. Od začátku bylo jasné, že celý příběh se bude točit kolem toho, jak snadné jde takovou manipulaci s lidskou myslí využít a zneužít. Ústřední dvojice byla zajímavá a jejich vztah a interakce úplně jiné než jsem očekávala, ale byla jsem za to ráda. Celkově se mi příběh líbil, vyděsil mě a znovu oživil to, čeho se já bojím nejvíce - že někdo bude manipulovat s mou myslí.
Musím přiznat, že Paula Hawkins píše čtivě. Trochu jsem se ztrácela v postavách, děj byl jednoduchý, nic moc originální a samotný závěr mi přišel příliš stručný a nedotažený. Na druhou stranu se mi líbily kratičké kapitoly a vyprávění příběhu více postavami. I přes výtky se mi kniha líbila, jen jsem trochu rozmazlená lepšími detektivními příběhy s více propracovanějšími zápletkami.
Přesně takovou knihu jsem potřebovala. Žánr "cozy mystery", jak jsem se dočetla na obálce knihy, je přesně pro mě - milé, zábavné, lehké čtení s detektivní zápletkou odehrávající se v malém městečku. Když k tomu všemu ještě připočtu, že hlavní hrdinka knihy neustále peče koláče a otevře si malé pekařství, je to román přesně pro mě.
Opět perfektní kniha!!! Nechápu, jak to Nesbo pořád dělá, že píše tak poutavé knihy a po každé se zcela jiným příběhem. Nemohla jsem se od knihy vůbec odtrhnout a neustále netrpělivě čekala, jak se příběh bude vyvíjet. Velkou část čtenářského prožitku taky dělá kvalitní zpracování překladu do češtiny a kniha vůbec nepůsobí odflákle, jak spousta knih, co dnes vychází. Příběhy z drogového prostředí moc nemusím, ale tenhle byl hezky zpracovaný a hodně komplikovaný. Harry v knize opět utržil spoustu šrámů a už se těším, co mu Nesbo zase provede v dalším díle, a jak se Harryho postava bude dál vyvíjet.
(Jedinou negativní stránku vidím v tom, že mi z celé série zbývají už jen dvě knihy.)
Nikdy jsem moc nepochopila proč je zrovna o Mata Hari napsáno tolik různých zpracování knih a proč její postava i po tolika letech lidi fascinuje. Mata Hari mi nikdy nebyla sympatická a pravděpodobně ani nebude. Jediným pozitivem, které jsem v příběhu a knize shledala, byl jeho rozsah. Na to jak krátká kniha je, jsem se však docela nudila a nutila knihu vůbec dočíst.
Opět příběh, který mě vtáhl. Už ani nevím, jestli má cenu pořád psát ty samé komentáře o tom, jak dobře Nesbo píše a jak moc se mi líbí jeho knihy, příběhy a Harry.
Spasitel byl zase trošku jiný příběh. Líbilo se mi, že jsme tentokrát mohli sledovat příběh i s pohledu nájemného vraha. Upřímně jsem se mu divila, že po všech těch prekérních situacích, se na to prostě nevykašlal a nejel domů.
PS: Na oční bulvu ve vysavači asi dlouho nezapomenu. :-)
Druhý díl tohoto "paranormálního thrilleru" (nevím, proč mě právě toto označení u této knihy zase opět tolik vadí - thriller je podle mě něco jiného) byl o něco slabší než díl první. Kdyby autorka ubrala zápletek a lépe propracovala hlavní zápletku (v podstatě ani nevím, která ze zápletek byla ta hlavní), nebylo by to na škodu a rozhodně by to knize pomohlo. Místy hodně pubertální, ale vcelku se mi to i přes výhrady líbilo a budu pokračovat ve čtení dalších dílů této série. Pro mě je to odpočinková literatura, která neurazí a doufám, že další díly budou jen a jen lepší.
Velmi jsem se těšila na další osudy Jamieho a Claire, ale jsem z knihy zklamaná a rozladěná. Nechápu proč každá kniha Diany Gabaldon musí mít tolik stran - rozsah 1016 stran je už i na mě moc!!! Knihou jsem se pročítala necelý rok, vůbec mě nebavila a nemohla jsem se do ní začíst. První díl byl super, druhý o něco míň a tenhle ani nevím, jak hodnotit. Dvě hvězdičky jsem dala proto, že aspoň některé části se mi líbily, i když jich bylo pomálu. Třetinový rozsah by určitě pomohl i příběhu, který nemusel být tak rozvláčný - neustále se opakující boje a příkoří obou hrdinů a jejich příbuzných už mě vytáčely a bylo mi celkem jedno, co se s nimi stane a jen jsem neustále kontrolovala, jestli se už blížím konci. Nevím jestli vůbec někdy přečtu pokračování a docela lituji, že jsem si další knihy koupila a ne jen vypůjčila v knihovně.
Když jsem si přečetla knihu a pak anotaci a zařazení knihy nakladatelem, byla jsem rozpolcená. Asi jsme každý četli jinou knihu. Paranormální thriller si představuju úplně jinak a možná i díky tomu, se mi kniha moc líbila. Pro mě je to jednoznačně oddychová literatura. Detektivní linka příběhu byla jednoduchá a když se nad ní zpětně zamyslím, připadala mi spíše okrajová a v tom množství různých příběhů a událostí v knize se trochu ztrácela. Hlavní hrdinka, Charley, je sympatická, plná nadsázky a velmi pubertální. Hodně mě v knize štvalo slovo "detektivka" - vím, že se u nás přechylují i povolání, ale tohle mi připadá divné. Ale i přes menší výhrady se už těším na další díl.
Ale jako vážně Thriller???
Příjemně jsem se bavila. Jsem ráda, za jednoduchý nekomplikovaný příběh (už mě neskutečně nudí, že v každé druhé knize je milion dějových linek z minulosti a současnosti). Patovi jsem fandila a bavila jsem se, jak ho iritují špatné konce u povinné literatury :-). Jeho snaha být lepším člověkem pro svou ženu a jeho úvahy nad tím, co se děje kolem něj, byly zábavné (místy trochu smutné), ale ta psychika nám dá všem někdy pořádně zabrat.
Skvělá kniha od skvělého autora. Čím víc čtu příběhy Harryho Hollea, tím jsem víc nadšená. Nesbo píše přesně tím stylem, který mám ráda a který mě baví a nutí číst dál a dál. Pentagram se mi obzvlášť líbil. Nevím, asi jsem divná, ale příběhy sériových vrahů ráda čtu - i když tady to tak přesně nebylo (ale nebudu spoilerovat, není to hezké :-)). Pro Harryho nakonec všechno dobře dopadlo, i když jsem se o něj chvílemi bála. A můžu se hned vrhnout na další knihu.
Doufala jsem v nenáročné a odpočinkové čtení na neděli, ale něco tak hrozně klišoidního, neoriginálního a trapného jsem už dlouho nečetla a opravdu poctivě jsem knihu četla asi jen do devadesáté strany. Vím, že teď už se vydává kde co a od takové literatury toho moc neočekávám, ale chci toho moc, když si chci přečíst aspoň trochu dobrý nenáročný román pro ženy???
Abych se přiznala, tak po prvním dílu, který se mi velmi líbil a moc mě bavil, jsem zas tak z druhého dílu nadšená nebyla. Kniha je neskutečně rozvláčná a zdlouhavá a neustálé příkoří, které autorka způsobuje svým postavám, nechápu. Kniha by se klidně dala zkrouhnout zhruba o polovinu (hlavně děj odehrávající se ve Francii), bohatě by to stačilo a určitě by to příběhu pomohlo. Mám ráda Claire i Jamieho, ale chvílemi jsem se opravdu nudila.
Moc se mi líbí Harry Hole (i když mě někdy štvou ty jeho alkoholické orgie). Je to sympatický hlavní hrdina a vždy mu fandím, aby se dopátral pravdy.
Tématiku druhé světové války v knihách mám ráda a moc se mi líbilo i zpracování příběhu z pohledu vojáků bojujících na straně Německa s Rusy. Velmi citlivě a decentně Nesbo nastínil i jejich příběhy po válce, kdy byly odsouzeni jako kolaboranti s Německem, a ukázal, jak je tato veřejná odsouzení ovlivňovala i po zbytek jejich života. V současnosti pak Harry Hole řešil konflikty s příslušníky neonacistů a jejich pohledem na dnešní svět. Na konci knihy pak Nesbo obě linky propojil velmi přesně a všechno pak dávalo smysl.
Jen mě mrzí, že jsem pachatele odhalila daleko dříve než Harry, který část příběhu, který jsme mi měli možnost číst střídavě s jeho příběhem, dostal až na konci knihy.
Téma knihy mě zaujalo a těšila jsem se až si ji přečtu. Kniha je čtivá, hezky svižně napsaná (oceňuji její stránkový rozsah), líbilo se mi i samotné vyprávění příběhu. Jen jsem čekala o maličko víc - příběh měl k tomu určitě potenciál a je škoda, že nebyl plně využitý a samotné rozuzlení nebylo šokující a více dramatické.
Panství Edenbrooke je pěkná, milá kniha, u niž jsem při čtení nemohla skrýt úsměv. Někdy přesně takovou knihu potřebuji. Je pravda, že se toho v knize moc nestalo a některé pasáže mě moc nebavily a připadaly mi trošku uhozené (hlavně únos na konci knihy). Ale všechno dobře dopadlo. Přesně tak, jak jsem si na začátku knihy myslela. Líbilo se mi hašteření hlavních hrdinů a samotný popis panství působil idylicky. Určitě si knihu zase někdy přečtu.
Dobře. Knihu jsem přečetla. Přiznám se, že hlavně kvůli čtenářské výzvě 2017. Po slohové stránce mi kniha přišla velmi kostrbatá a odfláknutá. Od všemi vychvalovaného autora jsem očekávala něco víc. Příběh nebyl ničím zvláštní a rozuzlení mě opravdu zklamalo a připadalo mi bez nápadu a neoriginální.
Konečně nemá autorka v knize dvě příběhové linky, ale jen jednu. Za to jsem neskutečně vděčná! Kniha se četla lehce, svižně ubíhala a autorka mě navnadila na příběh spojený s pečením. Líbil se mi příběh Polly a změny, kterými si prošla, někdy mi připomínala mně samotnou - hlavně v jejím postoji k pečení. Příběh mě bavil a jelikož od toho typu literatury neočekávám nic převratného, byla jsem příjemně překvapená a knihu jsem si velmi užila. Samozřejmě i zde byly pasáže, které podle mě nemusely v knize být - hlavně ty závěrečné, které už pro mě byly docela kýčovité - ale i tak ve mně kniha zanechala příjemný pocit. Těším se až konečně upeču nějaký ten chleba a určitě si na něj dám i med (škoda jen, že ho pro mě nevyrobí sličný mladík v pohádkovém domě :-)).
Musím se přiznat, že mě kniha moc nebavila. Možná to bude tím, že jsem jako první viděla film (I když to mi zpravidla u jiných knih a autorů nevadí a někdy si knihu přečtu jen proto, že jsem viděla její filmové zpracování.). Nicholas Sparks pro mě nikdy nebude srdcový autor a pravděpodobně od něj nic jiného číst nebudu. Nesedí mi jeho vypravěčský styl a vadilo mi, že příběhová linka Iry byla psána ich formou a příběh vyprávěný z pohledu Sophie a Lukea byl v er formě.
Je to jeden z mála autorů, u kterých jsou pro mě více snesitelnější filmová zpracování jeho knih než samotné romány.
Příběh dvou mladých lidí, jejich rodin a kamarádů mě velmi zaujal a nutil mě zapřemýšlet nad dobou a obtížemi, kterými si museli potýkat. Werner vyrůstal v nacistickém Německu se svou sestrou v domě pro sirotky, byl velmi chytrý a plný plánů na slibnou budoucnost inženýra. Díky svému nadání dostal příležitost studovat na dobré škole, kde se hlavně učilo, jak správně bojovat a zemřít za svou vlast. Autor v knize krásně ukázal, jak snadno byli mladí lidé v nacistickém Německu ovlivnitelní a když něco dělali ostatní, tak to dělali také (ne že by měli možnost volby). Werner zaujal svého profesora a začal mu pomáhat s konstrukcí přijímačů, pomocí nichž měl vyhledávat pozici odbojářů. Ale ne vždy je vše černé a bílé a pochybnosti ve Wernerovi vždy byly a někdy je potlačoval více a někdy vyplouvaly na povrch. A pak přišel zlom, kdy si Werner uvědomil, co je pro něj důležité a jaký chce být. Naopak mladá Francouzka Marie-Laure, která v dětství oslepla, měla milujícího otce, který by pro ni udělal cokoli a hlavně jí pomáhal přežit ve světě bez očí. Její válka byla jiná než Wernerova, ale ke konci příběhu se vlastně potýkali se stejnými problémy a s tím, jak přežít. Kniha samozřejmě není jen o Wernerovi a Marii-Lauře, objevují se v ní i jiné postavy, které dotváří tento krásný válečný příběh – nacistický voják (pátrající po vzácném diamantu a snu o velkolepém Hitlerově muzeu), Jutta (Wernerova sestra, která má jasnou představu o době a věcech, které se dějí kolem nich), Etienn (strýc Marie-Laury, který stále nedokázat překonat traumata z předchozí války a musí se vypořádat s tou další), … Moc se mi kniha líbila.