Peyka komentáře u knih

Nic převratného nečekejte! Podle toho, co se píše na zadní straně obálky, kniha vypadá jako zajímavý psychologický thriller. Tady poněkud hazarduji se slovy zajímavý a thriller, protože nic "thrilling" na tom rozhodně není.

Děj je jednoduchý, přímočarý, postavy neutrální, autorka nerozvíjí žádnou ze svých postav, ale také nerozvíjí své znalosti o Itálii. Zklamalo mě, že kniha se neodehrávala v Itálii a podle toho, jak autorka popisuje tuto temperamentní zemi, mi přišlo, že tam ani v životě nebyla a všechno info obšlehla z Wikipedie. Ačkoliv je kniha psaná v ich-formě, vypravěčka je totálně vzdálená čtenáři a vy sledujete děj jakoby z dálky. Hodně povrchní. Konec absolutně nesmyslný a spíš mě vytočil než překvapil.

Když ale budu knihu hodnotit v kategorii Knihy pro mládež (Young Adult), není zas tak špatná. Určitě bych doporučila třeba těm, co s thrillery začínají. Já četla v originále, jazyk je velmi jednoduchý, svižný a srozumitelný. Pro ty, kdo si chce procvičit angličtinu a rozšířit slovní zásobu, tak si tohle přečtěte.

2 09.05.2020

Trochu se ztotožňuji se čtenářkou pode mnou. I když jsem pravidelný Bussiho čtenář, jeho knihy mi nikdy neuniknou, tahle je pro mě nejslabší, hned vedle Nepouštěj se mé ruky. Nesedlo mi teda hlavně téma migrantů, bylo mi to takové nepříjemné o tom číst. Stejný pocit mám z knih se židovskou tématikou.

Nicméně, Bussi opět ukázal, že je mistrem na propracované detektivní romány, tím se nic nemění. Nechává čtenáři nápovědy jako drobečky chleba, a šokuje, když to nejmíň člověk čeká. I když mi téma nesedlo a první polovina knihy se tak ploužila, říkala jsem si, že musím vydržet, že se to někde zlomí a mně spadne čelist, což se pochopitelně stalo. Konec je holt ironií osudu a vlastně si uvědomíme, že nikdo není zas až tak "hezký," ani nebýval. Já si určitě na jeho další knihy počkám.

3 06.05.2020

To zas byla jízda. Program pro přeživší byla jedna z posledních Palahniukových knih, které mi zbývaly přečíst.

Za mě zase bomba. Palahniuk opět dokázal, proč je mým top autorem vůbec.

Kritika konzumní společnosti. Sex je považován za nástroj ďábla a nepřinese nic jiného než bolest a utrpení. Vliv médií, působení v extrémistických skupinách a jejich vliv na jedince. Jenže Palahniuk to vše podává s nadsázkou, ironií a sarkasmem, což naprosto miluju.
Najdeme zde shodné prvky s Klubem rváčů, nicméně Branson se snaží své činy nějakým, i když dost bizarním, způsobem, odčinit, a jeho zpověď je jakýmsi pokáním, kde pak následuje vykoupení ve formě kamikadze.

Palahniuk nabízí opět originální pohled na svět a klade zajímavé otázky. Určitě se člověk po přečtení zamyslí. Proto si ho jako autora velmi vážím.

*kdo má možnost číst v originále, vřele doporučuji, nicméně překlady Richarda Podaného jsou naprosto perfektní!

5 04.05.2020

Tohle rozhodně nezařadím mezi nejoblíbenější.

Celeste Ng je mistryní na rodinná dramata, kdo zná Little Fires Everywhere, ví, že dokáže na malém počtu stránek dokonale vykreslit rodinné vztahy a charaktery do posledního detailu. Co se týče příběhu, jedná se o velmi silný příběh který vás zasáhne.

Nicméně, co se týče děje, no, sice se pořád něco děje, ale vlastně neděje. Vůbec totiž primárně nejde o Lydiino zmizení. Řeší téma nesplněných snů, rodinných tajemství, postavení americko-čínské rodiny ve společnosti.

Na mě ta smršť drama, negace, dlouhých souvětí plných barevných přídavných jmen (čteno v originále) byla trochu moc, ale kdo má rád takovéto knihy, Celeste Ng je jedna z těch lepších současných autorek.

5 04.05.2020

No tak to bylo strhující divadlo, i když dost surrealistické. Kniha je napsaná neuvěřitelným tempem, krátké kapitoly, krátké věty, neformální jazyk, dynamická slovesa (čteno v originále). Téma sexuální deviace je vždycky svým způsobem atraktivní pro čtenáře. Pasáže psané formou scénáře naprosto perfektně zapadaly do děje.

Nicméně postava Claire mi byla od začátku nesympatická. Nepřišla jsem ji na chuť. I když o to, co se po ní chtělo, nepožádáte jen tak nějakou tuctovou herečku z Ordinace.. I přes antipatie, díky autorově umění vytvořit tísnivou a matoucí atmosféru (jeho úspěšný debut Ta přede mnou je vynikající), jsem dočetla. Úryvky Baudelairových básní, které autor překládal sám, jak píše v příloze, naprosto skvěle splynuly s tématikou a dodali knize umělecký nádech.

Až do poslední stránky nevíte, jestli je to hra nebo realita. I poslední věta vás nechá tápat.

Ta přede mnou je lépe vykonstruovaná dějově, tady mi přišlo, že je to chvílemi až moc překombinované a vlastně všemu tomu je těžké uvěřit. :)

7 03.05.2020

Tahle kniha není žádný unikát. Vypráví o přátelství dvou naprosto odlišných kluků, které ovšem spojuje jedno - puberta. Nicméně tím, jak je napsaná, čtenářům vykouzlí úsměv na rtech. Aspoň já jsem se pousmívala neustále. Je to jedna z těch knih, které vám řeknou něco jiného v různé etapě života. Můžete jí číst v patnácti, nebo skoro ve třiceti a bude to pro vás úplně jiná kniha.

Musím říct, že první polovina mně rozhodně utíkala víc. Sledujeme, jak vzniká to naprosto bizarní, jedinečné, divné, nevšední přátelství. Druhá polovina je slabší. Vývoj přátelství je podáván formou dopisování si.

Jak už bylo zmíněno, není to jako Dej mi tvé jméno nebo Love, Simon, ačkoliv daly by se najít shodné prvky. Hledání vlastní identity, sebepoznávání, budování důvěry. Ale Zkrocenou horu fakt nečekejte :)

4 01.05.2020

Hm tak nevím. Mám hodně smíšené pocity. Kniha není špatná, ale až moc ucouraná. Autor se zabývá nepodstatnými detaily. Doslova si vylívá srdce na stránkách, z nichž bych polovinu vyškrtla. :/ začátek vypadal slibně, ale nevyhovovalo mi střídání přítomnosti a minulosti, stránky plné zármutku, sebelítosti a odevzdání. Ve finále mě samozřejmě kniha chytla za srdíčko, ale třetina knihy, kde byla hluchá místa, mě zklamala. To neznamená ale, že už si od Martina nic nepřečtu. Jeho tematika je zajímavá, pud sebezáchovy, vzájemná pomoc, člověk v nouzi. Hora mezi námi byla pecka, tohle pro mě o tři stupně níž.

4 26.04.2020

Moje první setkání s autorkou a za mě něco nepopsatelného. Kniha ke mně pronikla až do morku kosti. Partnerské vztahy jsou složité a Hooverová naprosto výstižně vykreslila, jak rádoby "dokonalý" vztah může jít do háje (v tomto případě řečeno velmi nadneseně).

Moje nálada se měnila v průběhu každé stránky. Kapitoly jsou rozděleny na "tehdy" a "teď." Musím říct, že úsměv na tváři jsem měla při čtení "tehdy" kapitol, a brečela jsem u kapitol "teď." Ano, opravdu jsem ke konci knihy i brečela, protože mi jich bylo líto, ale zároveň jsem cítila Quinninu frustraci, apatii, smutek, a obdivovala Grahamovo odhodlání, bezmoc a zároveň oddanost. Velmi povedený překlad Anny Křivánkové a její bohatý český jazyk.

Tahle kniha čtenáře dostane. Budou hrdinům fandit, smát se s nimi i plakat, chvílemi rezignovat i zuřit. Takové vztahy bohužel bývají. Holt jsou nevyzpytatelné a je jen v lidských rukou, jak je uchopí! Tak moc bych si přála, aby aspoň třetina párů bojovala jako Graham a Quinn! :)

25 26.03.2020

Neříká se nadarmo, že si nemáte začínat s lidmi, se kterými pracujete, bydlíte, se svými přáteli či dokonce se svým domácím. V drtivé většině případů to neskončí dobře. Autor vytvořil precizně promyšlený příběh s hlavní postavou nejtemnějšího rázu - masivním chladným domem ovládaným nejmodernější technikou, kde když nedodržíte pravidla, končíte. Už od začátku jsem si říkala, že nikdo normální se do toho nemůže nastěhovat. V příběhu najdeme dvě naprosto zmanipulované hloupé nanynky a jednoho alfa samce. Žádná rozumná ženská by do toho nešla. Jenže jak kniha plyne, dozvídáte se, že nikdo v knize není rozumný! Ani ten barák.

Jazykově je kniha povedená, děj svižným střídáním kapitol odsýpá, střídání postav je přehledné, neztrácíte se v ději, autor používá neformální jazyk. Zajímavá je také forma. U jedné postavy jsou použity uvozovky v přímé řeči, u druhé ne. Naznačení minulost vs. přítomnost, vnitřní myšlenky vs. verbální komunikace?! Kdo ví :) nicméně, pro mě zůstává pár nezodpovězených otázek, ale to je kouzlo knihy a otázka čtenářovi fantazie.

Za mě rozhodně neobvyklý psychothriller s prvky detektivky a postavami vyšinutými všemi směry. Dávejte bacha, koho si stěhujete do baráku ;)

8 10.03.2020

Kniha vypráví o zvláštním přátelství (nebo manipulace, využívání,intrikářství) dvou žen, které spojuje dávná minulost. Za mě kniha nebyla úplně top. Rozhovory mezi ženami postrádaly náboj a pro mě byly neutrální. Vedlejší postavy byly nezajímavé až na samotné město Tangier (Tanger). Autorčin styl se mi taky nelíbil,byl líný, táhlý, nicméně bylo vidět, že má k Maroku blízko a já osobně považuji město Tangier za plnohodnotnou vedlejší postavu a takové stmelení všeho :) ale celkově trošku zklamání pro mě

3 06.03.2020

Pecka! Pecka! Pecka! Řadím mezi nejlepší knihy, které jsem četla. Originální kniha složená z pěti příběhů, na sobě nezávislých. Ovšem pět lidí, které spojuje jedno - test DNA, který vám najde dokonalý protějšek. Nepřímo hazarduji se slovem dokonalý, protože kniha je pravý opak dokonalosti.

Příběhy jsou svým způsobem fascinující. Je to super cool si najít protějšek na věčnost, ale za jakou cenu?!

Klobouk dolů před panem Marrsem, který vykreslil svoje postavy do detailů a napsal tak poutavý a šokující životní příběh ke všem pěti charakterům. Každý příběh stál sám za sebe a rozhodně zastoupen prvky kvalitního románu - napětí, dynamika,zajímavá zápletka, hrdinka/hrdina budící soucit, nečekaný zvrat a šokující závěr. Upřímně já koukala s otevřenou pusou na konci každé kapitoly.

Spřízněné duše vás donutí přemýšlet o životě, který vedete, o rozhodnutích, která činíte, o krizích, se kterými bojujete, i o láskách, které jste možná prošvihli. Kniha jak pro mladé, tak pro starší. Fakt pecka!

5 12.02.2020

Po dlouhé době kniha, která mě opravdu chytla. Děj má spád, napětí, dynamiku. Jak se píše na zadní straně, knihu neodložíte, protože chcete vědět víc a víc, jestli je teda blázen nebo ne.

Kniha připomíná Dívku ve vlaku nebo Zmizelou či Dokonalou, nicméně postava Anny mi byla nejsympatičtější.

Samotný závěr je až moc přrkombinovaný, ale i tak jsem s knihou spokojená.

Podle této knihy by měl vyjít v květnu film s Amy Adams v hlavní roli. Jsem zvědavá. :)

9 05.02.2020

Na knihu jsem narazila v knihkupectví a podle obsahu a obálky se zdála jako fajn oddechové čtení. Nezklamala. Dějově to utíkalo, chvílemi jsem soucítila s Tiffy, ale zároveň i s Leonem. Velmi zajímavé bylo, jak si nechávali vzkazy po bytě a zvládali se přitom nepotkávat.

Nicméně, jakmile se dostaneme za půlku, děj začíná být nuda a nic nového pod sluncem. Konec byl jasně předvídatelný.

Celkově ale hodnotím spíše kladně, rozhodně se mi kniha četla lépe než tituly od Jojo Moyes nebo Liane Moriarty, ke kterým je Beth O'Leary přirovnávána. Spolubydlící je psaná s nadhledem, důvtipem, vtipem, smutkem a životem. :-)

5 16.12.2019

Prostředí izolovaného honosného domu, podivná vražda a všichni jsou podezřelí. Pan Turton se vehementně snažil (jak píše i v doslovu) napodobit Agathu Christie moderním způsobem, a dost dobře se mu to povedlo! Knihu jen tak nepustíte, protože, stejně jako u Agathy, jste napjatí, jak to dopadne. Autor si se čtenářem pohrává jako kočka s myší. Nicméně, autor se tak snažil přechytračit královnu krimi, že se nám do toho maličko zamotal a chvílemi se opravdu hodně ztrácíte. Nechci moc spoilerovat, ale děj se v knize několikrát opakuje a autor se mnohdy zabývá nepodstatnými detaily. Takže klidně teoreticky můžete přeskočit třeba 100 stran. Kniha prodává i obalem, doufám že česká distribuce vsadí i na to. Moje britské vydání je super, i s červenými stránkami :)))

6 17.10.2019

Sympatická kniha jedné ztřeštěné slečny očarované Londýnským životem. Hrdinka, která se snaží prorazit ve velkoměstě, zalíbit se kruté šéfové a tak nějak normálně žít. Kniha je svižně napsaná, určité pasáže jsou moc natahované a nezajímavé, ale vcelku je to vtipné. Já se s Kat dokážu ztotožnit, protože v Londýně žiju, tak jsem s ní na 100% soucítila :D :D

Člověk si uvědomí, že ničí život není perfektní. Záleží, jak se k věcem stavíte. Neberte všechno tak vážně a užívejte váš nedokonalý život. ;)

3 29.09.2019

Hlavní hrdinka Libby má všechno, co by si člověk mohl přát. To se čtenář však dozví až v průběhu knihy. Jenže příběh začíná poněkud ponurou větou a vy od první chvíle víte, že nepůjde rozhodně o růžovou knihovnu. Camille Pagánová vytvořila tentokrát negativistickou hrdinku, odmítající jakékoliv štěstí. Člověk nikdy neví, jak by reagoval sám, ale mně přišla totálně odevzdaná, a já nemám ráda házení flinty do žita. Její negativní postoj mě brzdil ve čtení.

Nicméně, autorka píše s nadsázkou, a snaží se nám říci, že bojovat za svůj život a za všechno, co máme, stojí za to . Osobně preferuji její první knihu Žij, dokud to jde. I když tam působil hlavní hrdina odevzdaně, ale tak nějak jsem se do příběhu více vžila a soucítila s ním.

Konec byl až moc uspěchaný, přišlo mi, že se autorka vehementně snažila o happy ending, ale vyznělo to až moc strojeně.

1 29.09.2019

Hlavní hrdinka stržená vírem svých emocí a dávných vzpomínek. Autorka detailně popisuje nitro zlomené ženy a následně nepoužitelné matky. Popisky jsou až tak detailní, že mi přijde, jakoby to autorka sama prožila, nebo má opravdu bujnou a celkem přesnou fantazii.

Hlavní hrdinka Olga ventiluje vztek pomocí nadávek, což je v některých pasážích až příliš, smutek pomocí slz. Střídání nálad je typické, i třeba v rámci jednoho odstavce. Svými zoufalými činy se snaží vzbudit pozornost, podle mě se s ní ne jedna žena v podobné situaci dokáže ztotožnit.

Nicméně, to její chování mi šlo postupem času víc a víc na nervy. Té nenávisti a zloby bylo až moc. Dorazila mě s tím psem, dočetla jsem jen tak tak, protože jsem doufala v obrat, ve světlo na konci tunelu, ale toho se čtenář nedočká.

Celkově mám z knihy negativní pocity a pochmurnou náladu.

3 28.07.2019

Kniha se ze začátku tváří jako romantický příběh z prostředí Paříže. Dva naprosto rozdílní lidé se setkají náhodou ve stejném bytě. Nicméně se nám z toho vyvine detektivní zápletka s uměleckými prvky. Líbil se mi motiv umění, ukradené (ztracené) obrazy. Kompozičně mi kniha ale nesedla. Zvláštní na tom bylo, že každý pátral na vlastní pěst a kapitoly říkaly ve výsledku to samé, akorát z jiného úhlu pohledu. Určité pasáže se totálně vymykaly autorovu stylu, viz Penelopin příběh o vraždě syna,...

Postavy až moc rozdílné, neladily dohromady a ani pořádně nezapadaly. Tím, že to bylo vyprávěno dvojitě, se čtenář ztrácí jak v ději, tak v postavách.

Konec až moc romantický, v souladu celé knihy moc neseděl. Asi už nevyhledám další autorovu knihu. Tváří se jinak, než jaká ve skutečnosti je.

Nicméně, musím aspoň vyzvihnout citáty a odkazy na jiná díla na začátku každé kapitoly! ;)

4 24.07.2019

Tahle kniha pro mě byla velkým zklamáním. Oproti předchozím dvěma knihám je Clona bez nápadu, náboje, bez jakékoliv akce a zvratů. Postavy stagnují, nevyvíjí se, vedlejší dějové linie byly dost nevyužité. Zajímavá pro mě zůstává postava Mii, jejíž důvtip a britantní mozek je význačným rysem Bjorkových knih a s postavou Muncha tvoří perfektní kontrastující dvojici. Nicméně, obecně tento titul nenabízí nic převratného. Konec byl bez jakékoliv kulminace, takhle odbitý závěr jsem dlouho neviděla.

4 21.07.2019

Pro mě již čtvrtá kniha od autorky, tentokrát Kubica vsadila pouze na dva vypravěče. Oproti předchozí knize "Neplakej" jsem se začetla hned od začátku. Nicméně děj upadá a nenabízí žádné zvraty či akci. Kubica se zaměřila hlavně na mezilidské vztahy a pocity, cítíte to především ze strany Clary.

Jak jsem se tak pročítala knihou, říkala jsem si, že se vlastně nesnaží najít řešení a viníka tragické události, nýbrž že pátrá ve vlastním svědomí. Kubica zde dokonale vylíčila maminku v šestinedělí a k ní zmateného tatínka a manžela. Nick na mě působil sympaticky, snažil se jen chránit svou rodinu, ale neuvědomujeme si, že tajemstvím ubližujeme blízkým ještě víc.

Clara jednala neracionálně, chvílemi ve mě vyvolávala určitou averzi, ale to už tak u čerstvých maminek bývá :D :D

I když ano, kniha připomíná už moc propíranou a přeceňovanou Zmizelou, za mě nebyla špatná! Kubica s uměním vykreslení různých charakterů s jedinečným myšlením, stylem psaní z pohledu postav patří mezi moje oblíbené autorky. Nicméně, za mě její nejlepší knihy zůstávají první dvě Hodná holka a Andílek :-)

2 30.05.2019