Phoenix16.cz komentáře u knih
Skvělý miniatlas, který obsahuje na malém prostoru spoustu informací. Díky tomu je kniha základním přehledným průvodcem známých i méně známých ptačích druhů a nevěnuje se pouze papouškům, ale i droboti a hrabavým. Tím autoři obsáhli širokou cílovou skupinu a každý si tu najde to, co je mu z chovatelství ptactva nejbližší.
Knížka je cílená na chovatele papoušků a rozhodně se nejedná o obrázkového průvodce či rady pro chovatele-začátečníky/děti. Stylem psaní připomíná diplomovou práci, protože tu autor používá hodně citací. Kniha je plná zajímavých a užitečných informací a pohlíží na papoušky jako na bytosti s určitým stupněm individuality a ne pouhé domácí mazlíky. Odborné informace jsou vždy doplně osobními zkušenostmi autora.
Hm, je tu konec... Co na to říct? Dokud ještě dobíhal děj a vysvětlování věcí předešlých, se to číst dalo. Ale ten závěr! Víc klišé už tam autor asi nedokázal nacpat. Řekněme, že jsem celou dobu doufala, že to neskončí takto, ale jakkoliv jinak. No, bohužel, autor má poslední slovo. Ale je to trochu škoda, protože zabil poměrně slušnou sérii.
Současný model trilogií (Hunger Games, Divergence apod.) je poměrně předvídatelný a většinou první díl, který velmi potěší je následován dalšími méně povedenými. V této sérii ten skok není nijak výrazný. Druhý díl představil nový problém, před který je Thomas a spol. postaven. Postupně s příběhem je čtenáři odhalováno víc a víc informací o tom, co je vlastně na pozadí toho všeho, i když samozřejmě to hlavní si nechává na poslední díl.
Začalo to filmem, který byl totální hovadina, která nedávala smysl a polovina věcí a událostí byla natočená stylem "domysli si sám". Proto jsem sáhla po knize v naději, že v ní najdu odpovědi na otázky, kterými se film nezabýval. Stalo se tak a náhle příběh začal dávat smysl, i když... Uznávám, je to svým způsobem hovadina, která balancuje na hranic věrohodnosti, ale napsané je to dobře a čtenáře to nenudí. Ve chvíli, kdy máme záhadné bludiště za sebou, nic nekončí, ale příběh teprve začíná a vyvolává otázky, které nutí k hledání odpovědí v dalším díle.
Od Asimova mám přečtené téměř vše a většinou jeho děl jsem nadšená, ale tady mi ten příběh úplně nesedl. S časovým odstupem mám docela problém si vybavit hlavní postavu a o co šlo v příběhu už jen matně vzpomínám. Knížka to byla dobrá (psal to Asimov, že?), ale dokážu vyjmenovat mnoho lepších:-)
Příjemná sbírka povídek všeho druhu, převážně od známějších autorů. Je vidět, že Asimov se v oboru vyzná a ví, co stojí za to zařadit do výběru.
Ve sci-fi se většinou setkáváme s kladnými hrdiny, kteří zachraňují svět/galaxii před těmi zlými. Tady se na nic takového nehraje. Náš hrdina je pěkný parchant, který se naprosto oprávněně naštval a hodlá jít přes mrtvoly, aby se pomstil. Cesta za pomstou je dlouhá a plná nečekaných dobrodružství a setkání. Příběh není příliš plynulý, co kapitola, to skok v čase a událostech. Na jednu stranu mi to připadalo rušivé, ale zároveň mě to udržovalo ve střehu, protože vždycky chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, kam příběh poskočil. Závěr byl možná příliš mnoho vykonstruovaný, ale když se člověk zamyslel, začala dávat spousta věcí smysl. Dílo je to komplexní a věřím, že během jednoho přečtení se nedá odhalit úplně všechno. Těším se, až se ke knize s odstupem času vrátím.
Od druhé knihy jsem tak nějak čekala, že se ponese v duchu první. Po pár stránkách bylo jasné, že ani omylem, až jsem chvílemi pochybovala, že tu Ender vůbec bude. V druhé knize dřímá na první pohled úplně jiný příběh (ono logicky jsme se posunuli o 3 tis. let), ale ve skutečnosti je velmi provázaný s původními událostmi. Je zajímavé sledovat, jak se Ender protlouká životem, jak se ze zneužitého chlapce proměnil v muže, který má stále světu co nabídnout, a jak zapadne do života a příběhů představených postav. Časová deformace tomu samozřejmě přidává na zajímavosti a velmi očividně naznačuje, že příběh ještě nekončí.
Stejně jako předchozí díl. Všechny povídky jsou příjemné zavzpomínání na seriál.
Tohle zrovna běžně nečtu, ale film se mi celkem líbil, tak jsem sáhla po knize. Pokud znáte film, překvapení se moc nedočkáte. Je to prostě romantika pro teenagery a ani ta všudypřítomná rakovina knihu nedokáže povznést na něco víc. Augustus je namachrovanej týpek, i když ne nesympatickej. Hazel mi často připadala tak trochu schyzofrenní, protože nejdřív se chovala jak náctiletá hloupá husička a vzápětí promlouvala na odborná témata stylem, že to hraničilo se smysluplností. I sedmnáctiletí můžou být hodně chytří, ale tohle by snad nikdo z pusy nevypouštěl. Možná v českém překladu to není tak znatelné, ale v originále to tak vyznívá.
Tak takovouhle blbost jsem dlouho nečetla... To je můj pocit po otočení poslední stránky. Když pominu první a poslední kapitolu, které byly opravdu sci-fi a dávaly pocit, že to mohl být zajímavý příběh, to všechno uprostřed byl jeden velkej blábol. Asi bych byla schopná skousnout planetu, kde to vypadá jako ve středověku (rytíři, zámky, draci...), ale způsob, jakým je příběh vyprávěn a jak mluví a chovají se jednotlivé postavy, mi fakt nesedl.
Dobrý průvodce chovem. Především začátečníkům poskytne základní rady, jak se o tyto ptáčky starat.
Vypravěčský styl JW se mi vždycky líbil a i tahle kniha je napsaná poutavě, i když neustálé oslovování se mezi hlavními postavami je protivné. Ale budiž. Na knize mě asi nejvíc zklamal náhlý konec. Člověk pořád čte a čte a čeká, jak to bude dál, kdy se konečně dozví aspoň něco málo o těch vetřelcích. Teprve pár stránek před koncem vám dojde, že o vetřelce v této knize vůbec nejde, což je trochu škoda. Netvrdím, že by měli hrát hlavní roli, ale v této knize jsme se o nich nedozvěděli ani ň. Takhle mi to hold připomínalo Čapkovu Válku s mloky, která byla mnohem lepší, protože byla dotažená do pořádného konce.
V podstatě to je velmi podobné jedničce. Hlavní postavy známe, vedlejší se průběžně obměňují (protože poměrně často umírají). Místo děje se průběžně mění, ale s novými lokacemi se příliš neseznámíme, protože pro posun děje nejsou zas tak zásadní. V knize je několik rádoby překvapujících momentů (Trišina smrt, bratrova zrada, zpochybňování Trišiny loajality, závěrečné odhalení), ale všechny jsou naprosto předvídatelné a psané jakoby podle předem zadaných klišé. Ale jako oddechovka je to kniha velice slušná. Čte se dobře, má spád, i když je to prostřední díl, čímž působí jako bez začátku a konce. Najde se tu dost logických chyb. Nejvíc mně vadila ta ohledně divergentních. Proč Erudite vynakládá všechny možné zdroje na jejich nalezení, když je umí rozpoznat hned u rozřazovacího testu? A jak to, že jim tam pořád jezdí sem a tam vlaky bez cíle a vždy zrovna tam, kam naši hrdinové potřebuji?
I když tato kniha vznikla o mnoho let později než první díl série, krásně zapadá do představeného kontinua budoucí historie. Kniha funguje jako poslední dovysvětlení detailů ohledně úpadku Galaktické říše a vzniku Nadací. Nejvíce je ale z příběhu patrné, že ji Asimov psal na sklonku vlastního života. Kdo četl autorovu biografickou knihu Já, Asimov, v příběhu Hariho Seldona najde spoustu paralel na jeho vlastní život v mládí a pohled na svět ve stáří.
Téma tohoto příběhu je sice dost omšelé, ale naštěstí jsou silné stránky knihy jinde. Děj je jasně předpověditelný, protože tu máme dva znepřátelené národy, které málem neví, proč se nenávidí. A úkol Enterprise je jasný, dát je opět dohromady. Přesto se kniha velmi dobře čte, je svižně napsaná, překlad na slušné úrovni a je zábavné sledovat, jak se posádka Enterprise vypořádává s nástrahami, které se jim pletou do cesty. Dalším všudy přítomným motivem je ochrana životního prostředí, která do tématu skvěle zapadá a nutí čtenáře se alespoň trochu zamyslet, co by se jednou mohlo přihodit i Zemi.
Tato kniha zpracovává velice dobré téma, které má ohromný potenciál. Přímo navazuje na události v seriálu a v podstatě není nijak omezené, jak ho dále rozvíjet. A to je kámen úrazu, protože na můj vkus je příběh příliš plochý a jednoduchý. Když se knižní autor rozhodne spojit několik témat, která by sama o sobě dala na vlastní příběh, chce to větší prostor, než má tato kniha. Minimálně mi chybí, jak to bylo s Borgy dál. Nehledě na to, že závěr příběhu proběhl asi na deseti stránkách, tedy až moc zrychleně. Dále mi vadil překlad. Tolikhle divných metafor a přirovnání jsem už dlouho na jednom místě neviděla. Ale jinak se mi kniha líbila. Carey psát umí.
Asimova mám přečteného téměř celého a tuhle poslední trilogii jsem si tak nějak schovávala na konec, protože jsem pevně věřila, že bude dobrá jako cokoliv jiného. Ale po prvním dílu jsem zklamaná, což jsem u Asimova zatím nezažila (a byly od něho knížky, které mě vyloženě nenadchly). Na začátku mi děj poměrně dlouho nedával smysl. Když teda bylo konečně jasné, jak spolu postavy souvisejí, události začaly směřovat určitým směrem. Ale to už jsme byli dost za půlkou knihy a vše spělo ke konci, který nepřekvapil. Využití schopností se přímo nabízelo a nebylo potřeba přemýšlet o rafinovanějším rozuzlení. Za plus považuji vyobrazení Země, která tu kladnou roli rozhodně nehraje.
Sama povídka mě moc nezaujala, přesto jsem sáhla po románu. Děj jako takový není nijak zvlášť oslnivý, jde tu spíše o příběhy a psychologii hlavní a méně hlavních postav. Ve výsledku knihu hodnotím velmi pozitivně, protože celý příběh je propracovaný od začátku do konce, nechybí v něm dostatek podzápletek, které na závěr vyústí v logický konec. Clarkovi se tu podařilo spojit několik témat, o kterých se často diskutuje. Např. zacházení se zvířaty, jejich využívání lidmi apod. a ještě k tomu ani na vesmír nezapomněl.