Phyl komentáře u knih

Hery Díra, řeší své životní problémy alkoholem, a opět je na stopě Hazlhofovi. Hery Díra, řeší své životní problémy alkoholem, a opět je na stopě Hazlhofovi. A opět se budeme zabobírat fenoménem jménem dejavu, ten zvláštní jev, při kterém se nám zdá, že se něco opakuje. Hery Díra, řeší své životní problémy alkoholem, a opět je na stopě Hazlhofovi. Ano zní to dost podobně a svým způsobem je to podobné. Víc se asi rozepisovat nebudu, protože bych psal pořád to stejné.

4 21.09.2015

Hrudník jsem si potíral čerstvě napadlým sněhem, a doufal, že rozkoš, kterou mi to způsobuje bude trvat až do konce. A ono to bylo ještě lepší. Nakonec jsem uchopil pevně sněhuláka a drtil jsem jej až do samotného konce, kdy se roztopil a zůstal pouhý pocit blaženosti a uvolněnosti, které mi pomohl docílit. A hned po první návštěvě tohoto domu orgií mám chuť najít si v něm další podobnou společnici a pokračovat tam, kde jsem přestal.

4 11.02.2015

(SPOILER) Audiokniha.
Klasický příběh, kdy voják miluje dceru mocného mocipána, mocipán nesnáší vojáka a nejraději nakládá svým mladým chlapeckým otrokům do komínku. Jeho dcera jej nezajímá, ale nenávist vůči vojákovi je větší. Je to syn muže jehož nenáviděl a zničil. Voják si přesto přivlastní dceru mocipána. Je však pozdě protože, je provdána jinému. Čest tak stojí v cestě jejich lásce, alespoň na začátku. Později se čest vytrácí. V centru dění je jeden superhrdina. Žádná slabina není tak velká, většinou žádná až nicotná. Jeho největší slabinou je fakt, že jeho vlastní slabiny jsou prázdné. Nic mu není cizí všechno dokáže okopírovat, vylepšit a pochopit pouhým pohledem. Jeden pohled na kolo ve vřavě bitvy a už ví co s tím, jak to pracuje a jak jej upgradovat o level výš. Práce všeho druhu, myšlenky génia a neuvěřitelné nadání, z něj udělali starověkého superhrdinu. První svého druhu.

3 30.09.2024

Aspoň, že byl vždy a za každých okolností sám sebou. I přesto, že to znamenalo ztrátu popularity, která je však vždy druhořadá, pokud má člověk cnostné cíle. V

3 27.07.2023

Člověka příběh zajímá tak moc, že si po nějaké době uvědomí, že neví co se stalo několik stránek předtím. Hlavně pokud se čtenář vrací k příběhu po pár hodinách. Čtenář se nebrodí jenom hektolitry krve, ale i apatickou empatií vůči postavám, které čtenáře absolutně nezajímají.

3 02.02.2023

Tento styl psaní mě neskutečně przní život a čas strávený s takovým dílem. Je to jako sledovat epizody Family Guy (Griffinovi). V polovině nějaké brutálně důležité superdebaty plné morálních problémů najednou jedna z postav řekne: “pamatujete, jak jsem byl před šedesáti osmi lety na záchodě a zapomněl si utřít prdel. Sice to nemá s tímto rozhovorem nic společného, ale musel jsem to zmínit, abych tak natáhl děj do požadované délky a nasral každého, koho zajímá to oč tu běží. Přiznejte se, že vás to strašně sere a to ve mně probouzí nutkání si u toho dráždit bradavky až do vrcholu extáze vzrušení z vaši frustrace. A teď zpátky k příběhu...” Jak se zdá je to zaběhlý trend autorky. Má to odvádět pozornost nebo se tak snaží udělat postavy víc lidské? To první se daří s bezmeznou hloubkou, to druhé absolutně skomírá při každém takovém pokusu víc a víc.

3 21.01.2023

Je to již tak dávno, kdy jsem bědoval nad nesmrtelností, jiného akčního hrdiny z úplně jiné knižní série a doufal jsem, že takové nezničitelné policajty vyrábějí jenom v Norsku. Teď se jeden objevil i v emérice, jen s tím rozdílem, že to není polda. Dostávat v jednom kuse nakládačku a několik kulek do těla, ztrácet hektolitry krve, zázračný způsobem přepínat vrozený autismus, když se to hodí a k tomu všemu být jediným bystrým jedincem na světě… to je extrém, v který jsem nikdy nedoufal. A když si člověk myslí, že se kolem nepohybuje dostatečné množství tuctových a hloupých postav, které jsou jen vatou v příběhu, objeví se ještě o řád nižší hloupější pako, které je nastrčeno, jen pro zvýraznění intelektu hlavního nesmrtelného myslitele. A ten závěr, ten závěr… k tomu se snad nedá říct kloudného slova a jediná osoba, která by nám to byla schopna vysvětlit, několikrát omdlela, aby na konci už raději nic nevysvětlovala.

3 14.01.2023

Neskutečné množství vykouřených doutníků a nekonečně opakující se popisy toho, co dokáže Python udělat s tělem oběti, rozmrdaly děj na malé kousky slátanin, vložených do příběhu za účelem jej natáhnout co to dá. Důvod proč si dát pauzu od série Spad a nepouštět se přímo do dalšího dílu, jelikož jedna rána touhle knihou oproti jiným, člověka znudí natolik, že je vyřazen na dlouhou dobu nebo už do boje nikdy nezasáhne. Udělá to strašný bordel, takže si musím zapálit další doutník na uklidnění. Pak sejmu dalšího parchanta svým pythonem, většinou stačí jedna střela, protože tahle zbraň nadělá strašný bordel, abych si mohl dát další doutník, který bude předzvěstí toho, že sejmu jednoho parchanta svým pythonem. Sice trefím jenom rameno, ale přes tu díru, kterou má oblíbená zbraň zanechá, budu moct v pohodě vybafat, deset doutníků najednou. Pořád to má Spád, ale těch hroznýšů tam….

3 17.12.2022

Ač jsem chtěl být originální a napsat sem nějaká další moudra, jelikož je má hlava velká a vše pobere dokonale, narazil jsem na problém, že nedokáži nic originálně pochvalného či hanlivého vymyslet. To mě vedlo k zamyšlení, zda vůbec originální člověk jsem a během toho, co plodím tento nesmyslný blábol o své vlastní (ne)originalitě pomalu dospívám k tomu, že nikoli. Zdá se, že můj vlastní úpadek se rodí ještě dřív, než mohl začít růst, aby byl pád posléze ještě větším. Přesto možná proto víc bolí. Nabít si hubu hned na startovní čáře, vidět jak nejskvělejší šedivák, který v mé mysli patří mně, jest osedlán někým jiným a já sedím jenom na náhražce takové skvělosti, je bolestným zjištěním. Mé nikdy nemilující ego umřelo uschlé a nehybné na smrtelné posteli, teprve zamilováno do obyčejnosti. Nedá se již proto vzkřísit stejně jako nikdy nepovstane v mém srdci jakákoli radost ze zbytečného lovu, kdy si naopak honí ego několik chlapíků střílející divokou vystrašenou zvěř jednu za druhou. Nebo vypustí své honící psy, aby za ně uštvali a zabili zvíře. Lovci pak s domnělou trofejí mávají ostatním před nosem, vycpávají si je, nebo vystavují jejich kožešiny na stěnách nebo u krbu na zemi. Kochají se anebo se chvástají, jak to byl skvělý a úspěšný den, jak oni sami byli úspěšní. A jelikož jsem zjistil, že má originalita nikdy neexistovala, nemohu vzpomenout na staré dobré časy a říct si s povzdechem, jaké to bývaly dobré časy, když jsem žil ve lži, minimálně jsem se krmil tím, že originalita někdy příjde sama. Nikdy nepřišla a teď se již nikdy nedostaví. Smutný příběh? Pouze obyčejný drazí přátelé.

3 30.03.2021

A chlad, jež byl náhle cítit všude kolem, jej bodal u srdce, mrazil do morku kostí a vléval do myslí všech jenom strach a beznadějné deprese. Jeho hlas studený stejně jako jeho dotek, ve kterém byl cítit jen mrtvolný chlad, vysoký a nelidský vháněl, pokud to více šlo, ještě větší strach a bezmoc a bodal přímo do srdce. A jeho dotaz? Jeho dotaz všechny kolem ohromil a zmátl takovým způsobem, že nevěděli kde vlastně jsou. Pouze dvě ledová slova, jenž mátla, při nichž zároveň tuhla krev v žilách. Pronesl je tiše, skrz černou kápi, skrz kterou nebyl vidět ani náznak jakéhosi tvaru obličeje. Při těch slovech svým železným stiskem zmáčkl třmeny jeho černého koně: "kraj. Pytlík." V tu chvíli zavětřil a černá postava zmizela stejně tak rychle jako se zjevila. Nechala však za sebou oblak zmatku a nepochopení.

3 21.08.2018

Kdyby svou lásku ukazoval otec Goriot svým dcerám stejně jako to dokázal Fritz, nebo jak se ten dobrák jmenoval, nemusel by si na smrtelné posteli dělat starosti s jejich oddaností, podřazeností a loajálností. Obě by u jeho lůžka strávily ty dlouhé hodiny nepopsatelné agónie s ním, držely jej za ruku a hladily na patřičných místech, k jeho uspokojení. Nemyslely by na hlouposti, jako jsou nafintění a navoňaní sráči v kamaších a haldách mušelínu, jenž tíhnou pouze k majetku a páchají různé plesové vylomeniny. Tyto dvě by probděly dlouhé noci u smrtelné postele svého věznitele, neboť by neznaly nic lepšího než trávit večer u postele jeho. A tak by harmonická a bezmezná láska plná otcovské radosti a odříkání dcer, byla zakončena velkolepou parádní fantazií. Otec by umíral šťasten a nedlouho by se na něj pamatovalo.

3 29.05.2018

Příběh Hobita, který byl samotným velkým strejdou sedícím na obláčku, vyvolený jako hrdinný zachránce. Neposkvrněně počaté škvrně jenž zůstane trpaslíkem se škvrněčím hlasem, jenž pochopí své poslání až v závěru svého krátkého života... Ano dvojsmysl jak vyšitý. Haha. Hrdinný zachránce, jenž je vážným kandidátem ne světce, který od útlého mládí jest filozofem, jenž poukazuje na nedostatky jiných, aby zakryl ten svůj, vrahem, Hlasem a řidičem tomatově červené dodávky.
A celý život je zasvěcen úkolu, jenž nám vousatý strejda předurčil. K jedinému úkonu, jenž vůbec nic nezmění. Nejspíš. Ono jde v podstatě o to zda jste křesťan - katolík, protestant, episkopál či jakákoli jiná z tisíce pětseti devítiset odnoží.
Ne že bych zavrhoval víru, ale činím tak a vlastně to bylo mé hlavní úskalí, které jsem musel přenášet přes svou poskvrněnou a nečistou duši, abych mohl vyzvědět jak to s holbitou dopadlo.

3 13.02.2018

Ježinky to bylo, ale pitomoučké. Všichni ví, že náš slavný kybork Harry zabít nejde. Zjeví se vždy v ten nejwítz nutný moment a ještě k tomu, je jediným bystrým člověkem v celinkém širém světíčku. Všichni kolem tápou, neví jak dál, řeší své vztahy, jsou v kontaktu s tučňákem - působí jenom jako kulisa, pozadí, dekorace, doplněk, no prostě jako postavy, které ukazují jak moc je on, ach on... Nádhera. Je to ten chlapík, který ví. Ten chlapík, kterému se vždy rozsvítí žárovka poznání nad hlavou tak jasně, až všichni kolem zjistí jak byli slepí. Ten chlapík, který musí alespoň jednou, za díl podlehnout své oblibéné laskomině, zmizet, proměnit se v kukačku, celou dobu podléhat sebelítosti, srdečně přijat a přesto všemi odmítán. Och. Váš skromný vypravěč chroctal opět rozkoší jak si dokážete představit.

Cyborg Holle, jemuž to pálí takovým způsobem, že svým blankytně rudým pohledem rozpaluje stehna všech žen kolem, a zároveň jím smaží za živa každého padoucha, kterého potká, to opět dokázal. A zároveň se jako již delší dobu sám okrádá. Neuvěřitelné, jak každý kdo je nový, působí jako skrytý magor, jenž si pro zábavu schraňuje krev, druhý je magor, který si vymyslel poruchu o pití té krve, a třetí se celou dobu choval podezřele od začátku, jen aby nás zmátl. Na konci člověk zjistí, že i když se celou dobu tvářili všichni tři jako stejně retardovaní magoři, jen jeden z nich je opravdovým Mistrem loutek. Zbylí dva se z ničeho nic promění v hodné, roztomiloučké klučíky, jenž mají stejně milý pohled jako kocour ze shreka a jsou to opravdoví klaďasové.

Vše co si Váš skromný vypravěč představoval, že by se mohlo udát, se událo. Nějaké to zastrčení přizpůsobivých muslimů taky proběhlo, aby se odkázalo na trend poslední doby (každý normálně uvažující jedinec ví, že je to normální záležitost milionu z nich, pouze několik málo procent je jich vypatlaně dementních).

Prostě Brain Damage, ktetý stál za ty Money, i když už člověk ví co očekávat, čekat od toho zadržování Breath (je už zbytečné, pokud jste prošli celou sérií), toto uvědomení stojí nějaký Time, není to žádný The Great gig in the sky a tak dále že...
There is no dark side of the moon really. Matter of fact it's all dark.

3 12.01.2018

https://www.youtube.com/watch?v=usNsCeOV4GM
Chlapík s kostkovanou košilí, riflovými zahradníky, stéblem trávy v hubě a homokloboukem, opřený o plot své farmy někde na jihu jůesendej, si usmyslel, že bude najednou světu prospěšný, alespoň si to on sám myslí, a bude šťourat do něčeho či někoho, kdo se dostal v životě jinam a dál, než jeho zbědovaná existence. Obleče si tedy bílý plášť s bílou kuklou, a jde si k ohýnku nenávisti. Všichni skáčí, ukazují co za největší pitomost mají pod hábitem, opékají si maršmelou u ohně, který čpí vysoko k nebi černým kouřem, za což nese vinu zpropadeně ďábeslký výlisek hudebních stop, anrikristů z Anglie. Posléze si ponadávají na tajné organizace, že jim vypouštějí do ovzduší sračky a jejich kukuřice neroste jako dřív, a halekají, plesají, vzájemně se rozmnožují a vysílají tak do světa další ubohé existence vidláckého společenství, které umí jenom plivat hnědé sliny od žvýkacího tabáku, být rasisti a pečovat o kukuřici. Přitom pojídají jenom mršiny zvířat, které přejeli, a dávají svou neschopnost vyndat broky z mršiny (do které stříleli pro nácvik své demence, poté co jí ještě jednou omylem přejeli, když se pro ní vraceli, aby mohli na svém statku uspořádat rožnění nenávisti), komukoli kdo se zrovna namane. Najednou spatřují vše dobré na jakékoli víře, která je nepočestně napadena, hlásají smrt lidem, které předtím obdivovali, protože se rojili ve stádu bezduchých ovcí, a byli zmanipulováni ďáblem. Dostat se na americký trh nese hold svá úskalí.

3 18.01.2017

Víš co kocoure. Chápej, já jsem jinej. Já se umím vodvázat. Je to úplně jinej život, když jsi na heráku víš ne. Chápem se. Budu raději pomočená, posraná lidská troska ne?, kroutící se ekvivalent lidské eggsistence, bez budoucnosti, která s největší pravděodobností chcípne na AIDS, ale nikdy nebudu votrokem tohodle toho systému kapiško ne? RADĚJI SMAŽIT A "ŽÍÍÍÍŽ" než nesmažit a otročit kapišto?

3 03.02.2016

Představa soulože s plnoštíhle tlustou indiánkou, která vypadá v noci jako medvěd, by mohla mnohé traumatizovat natolik, že by přestali takovou perverzní břídarnu číst. Já jsem si u toho kvalitně pohonil stejně jako u celé knihy, prošpikované stereotypy z tvorby Irwingovi. Soucítit s kulhavým italským břídilem bylo docela těžké. Jak říkám je to sport. Klasika, která se stane klasikou. Děkuji vám děkuji.

3 16.06.2015

Chtěl bych být první, který v těchto komentářích napíše slovo Fuck to bylo skvělé. Co jiného taky čekat od skvělého scénáře ke kulervoucímu filmu.

3 15.04.2015

Jak cool to bylo číst na střední a pak i před celou třídou nerušeně před učitelkou litera - všude samé ocasy a kundy - cákal jsem všude kolem na - ztracen bloudí na stránkách a neví kde skončil i když to četl sekundu předtím - ocasy, kundy, hošové, fet, fet, fet - zápisky zfetované trosky, které se staly kultovní a všichni z beat generation u toho mastili ocasy a stříkali na sebe semeno a dávali si to do áčka hned po tom co si dali háčků a yage - je cool o tom mluvit a pyšnit se tím, že to znám a já nevím proč - snůška hovadin - pan Zfetovaný a jeho kámoš Bukvičák jsou jedna a ta samá osoba - a všichni si zase hladí ocasy a skáčou z oken na Piccadilly - kult co je kultem jenom proto, že je cool - víc ocasů, mrdky a semena v kundě a prdelích - uplakaný nesouvislý “román, jenž se stal legendou, protože to někdo řekl. Strkám jej do kundy Zapomnění a análního otvoru zklamání nad sebou, jelikož jsem to musel před koncem vzdát. Je to sračka!!! Obojí.

Jsem si téměř jist, že předchozí majitel, vlastníci knihu, nikdy nedospěl dál, než k Jošiovi. Soudím tak z toho, že sám jsem se při čtení jeho životních strastí několikrát nachytal, že s tím budu muset seknout. Druhou indicií mi bylo zjištění, že lehké opotřebení knihy s narůstajícím dějem, je stále menší a u konce Jošiova dobrodružství, stránky stále byly spojeny svými okraji. Škoda toho. Po Jošiovi to byla paráda. Poučení na závěr. Někdy je třeba trpět, protože po dlouhém utrpení, přichází intenzivní rozkoš, úměrně kratší délce utrpení.

2 23.11.2023

Nikdo nebyl vlastním pánem. Životy potomků padaly na úkor obohacení rodiny a její prestiže. Neexistovalo něco, jako radost a štěstí. Vše muselo být obětováno na úkor rodu. Každá pichlavá poznámka se přijímala s bradou přitáhnutou k hrudi a zadržováním zloby a slz v zákoutí pošramocené mysli. Jakmile člověk "poctil" rodinné jméno jakýmkoli titěrným škraloupem, byl nucen, skrz tvrdě pěstěnou hrdost, přijmout život v ústraní a hanbou se užírat. A to nejpodstatnější. Úspěch a především postavení ve společnosti, určovaly nenasytné žranice, při kterých když praskaly knoflíky na pupcích lidí, které neměl hostitel ani rád. Čím více pak odcházel největší nepřítel opojen spokojeností, tím více se drala na výsluní "skrytá" nenávist. A čím více jedovatých slov se u takové žranice proneslo, tím výsostnějšího se hostitel těšil postavení. A vše smrdělo falší, strojeným životem a poslušnou škrobeností.

2 11.05.2021