Pigface komentáře u knih

Standardní, skoro konfekční krimi thriller, akorát jinak, než jsme si přáli. Čte se to dobře, hůř se v tom orientuje, obzvlášť když to čtete v epodobě. Ono listovat ve čtečce je poněkud nepohodlné, že. Nezvyklou formou to pan Deaver nezachránil, spíš korunoval průměr. Dostal jsem méně, než jsem čekal.

5 15.03.2019

Další dílko z košaté serie Jamese Pattersona, popisující osudy detektivního esa Alexe Crosse. Atraktivní zápletka seriových vrahů táhne, táhne, ale knihu sama neutáhne. Nevím, jestli Patterson záměrně volí jednoduchou, schematickou formu vyprávění a text je složen víceméně z jednoduchých, krátkých vět nebo je to dílo překladatele. Sázím na první možnost a je mi to líto, protože námět si zaslouží víc. Z knihy je cítit komerce, už jen z obliby dávat věcem značky, nejlépe zavedené a drahé. A především jsem nabyl dojmu, že Patterson je sám o sobě značka, asi i drahá a dobře šlapající firma. A na čtenáře se trochu zapomíná. Mnoha čtenářům styl sedí, já bych asi chtěl trochu víc.

5 06.03.2019

K dílu Jarmily Loukotkové jsem se vrátil velkým obloukem po dlouhých zhruba 30 letech. I po těch letech mohu s klidným svědomím říct, že není lepší český spisovatel historických románů. Jistě, od napsání jejich děl uplynula řada let a někomu může jejich jazyk připadat krkolomný, příliš košatý, archaický a jistě by se našla spousta dalších přirovnání, snažících se dnešního čtenáře jakoby odradit. Ale to co jednomu přijde jako zápor, já považuji za nedocenitelný klad. Protože všechny ty zdánlivé mínusy z díla nakonec dělají osobitý a nenapodobitelný literární styl Paní spisovatelky. Její styl bych poznal po prvních větách mezi všemi současnými romány i literárními rychlokvaškami, které si na dílo jen hrají a které snad ani nestojí za můj čas.
Paní Jarmila Loukotková měla dar nesmírně barvité popisnosti a ta rozhodně neubírala jejímu dílu body. Naopak díky tomu má čtenář možnost být v době antického Říma a prožívat osudy hrdinů in natura. Římské dějiny jsou i pro současného čtenáře historických děl velmi atraktivní a autorka nám to znovu a znovu dokazuje, i když se už dnes na nás dívá z literárního nebe.
Pro českého čtenáře má dílo paní Loukotové jedno obrovské plus, totiž nemuselo se překládat a nabízený příběh se ani částečně neztratil v překladu.
Dílo je o nezkrotné touze po svobodě a spravedlnosti, o touze žít svůj vlastní život bez nutnosti někomu sloužit a někoho bavit na úkor bolesti a smutku jiných. Staví proti sobě přepychový, opulentní Řím, který je v románu představen v osobě Marka Licinia Krassa, bezohledného, nekompromisního kariéristy a utlačovanou, zbídačenou masu otroků, která nemá žádná práva a žádné vyhlídky na lepší budoucnost, vedenou gladiátorem Spartakem. Jeho sen o lepší, spravedlivé společnosti je nekompromisně válcován římskou hrabivostí, umocněnou extrémní obavou tehdejší římské společnosti ze ztráty zajetých pořádků a konzumních hodnot (ano, nabízí se jistá paralela se současností).
Jsem rád, že i po letech na mně působí dílo Jarmily Loukotkové bohatě, živě a velmi autenticky.

7 22.02.2019

Zjistil jsem, že miluju epické příběhy a čím více "postapo", tím lépe. Následující text může obsahovat spoilery a ti co o ně nestojí, přeskočte klidně k poslední větě mého krátkého příspěvku.
To, co se v první třetině tváří jako konfekční thriller se náhle zvrtne a my se ocitáme v jiném čase a na úplně jiné Zemi, kde člověk nemá žádnou z bývalých jistot i hodnot. Justin Cronin ve svém objemném díle pak sleduje skupinu přeživších lidí po armádním experimentu, který se jaksi (ne)očekávaně vymkl. Vzniklo hutné, akcistíhajícíakci roudmuví, které bylo radost číst. Ano, příběh postrádal na několika málo místech logiku, něco zůstalo nevysvětlené, něco by v příběhu být vůbec nemuselo, ale je to Croninova volba a koneckonců i čtenářovo, jestli se špalkem prokouše nebo ho odloží.
Já říkám, stalo to za to.
A teď se půjdu mrknout, co s dobrou předlohou udělali filmaři špatně.... https://www.csfd.cz/film/586602-the-passage/619249-pilot/prehled/

6 06.02.2019

Harry Hole je civilní. Spousta čtenářů se v něm najde, protože má svoje slabé stránky, temné kouty, dělá chyby, místama víc padá než vstává. Snadno se s ním ztotožníme a asi proto mu fandíme.
Není to úplně drsná škola jak ji znám, spíš taková severská odnož, v tomto případě v hodně jižním prostředí.
Poměrně povedené vstupní dílko, s občasnými úlety (Birgit /volavka?) a tolik v současnosti módními anglickými vsuvkami, které nemusí každému sedět.

7 07.11.2018

Hodně dlouho jsem kolem tohoto "Must read" díla chodil. Přesto, že je to považováno mnohými za klenot, za povinnost čtenáře fantasy, za žánrové zlato. Asi jsem podvědomě věděl, že mně to úplně nedostane...
Ale ne, ne že by to bylo špatný. Spíš jsem to měl číst před 20 lety. Co se celému fenoménu nedá upřít je, že Sapkowski bravurně a detailně vykreslil svět Zaklínače a dá čtenáři, aby se s postavami ztotožnil a v jeho světě s nimi žil. U některých fantasy děl se mi stává, že skoro dokážu uvěřit - tady jsem to úplně nedokázal. Příběh je poměrně přímočarý, předvídatelný, psaný jednoduše... Ale abych férově zhodnotil kompletní ságu, budu muset dojít až k poslední větě a to mne čeká ještě dlouhá cesta, která se doufám bude jen zlepšovat.

6 07.11.2018

Nálepka Světový bestseller je záludná, ale funguje. Člověka to ale poučí, že ne všechno, co se dobře prodává, se také dobře čte. Chtěl jsem si "odpočinout" od svých zajetých žánrů a sáhl jsem Do vody.
Plytký děj, neprokreslené postavy, kličkování v čase, nedořešené příběhové linky a vlastně i závěr... vlastně ani styl vyprávění z pohledu mnoha postav...působilo to na mně tak, že jsem dostal ke čtení polotovar, který jsem se snažil marně dovařit.
Mix detektivky, thrilleru, mystiky a psychologie leckdy dá vzniknout výjimečnému románu, ale tady je to všechno nějak Na vodě.
Knihu jsem nakonec dočetl jen proto, že "jsem došel tak daleko...."

7 07.11.2018

Vyvrcholení životního příběhu nejen Vélina Al Sorny, ale celé plejády velkých i malých jmen, které defilovaly ve třech špalcích Stínu krkavce. Epické, spletité, poutavé a hlavně - výborné čtení.
Ryan ví, jak čtenáře přikovat ke křeslu nebo posteli. Klidných pasáží není moc, spíš jsem měl občas problém přestat číst, takže bezmála 700 stran napravo se rychle přemisťovalo doleva.
Anthony Ryan mně přesvědčil, že doživotně bude zapsán v mém osobním seznamu oblíbených autorů a budu netrpělivě očekávat další jeho špalek.

Teď by to ještě chtělo filmové plátno....

3 07.11.2018

Druhý díl, který u mně byl třetí... Nějak jsem si to popletl a prohodil dva díly. Jak se po přečtení ukázalo, vůbec to nevadí.
Napsat, že Turnus je už jen opakování, že už to všechno dávno víme by nebylo asi fér. Protože jestli 1. a 3. díl popíše CO a JAK, druhý díl odkryje začátek a odpoví PROČ. Je to trochu jiný příběh (i když samozřejmě souvislosti tu jsou), s jinými osobami a částečně v jiné době. Dozvíme se o příčinách světa v silech, o aroganci a cynismu, tak vlastní lidskému druhu. Až si říkám, že tohle by někdo mohl klidně provést - možná jinými prostředky, ale se stejnými výsledky.
Asi se půjdu projít za město, jestli řopíky někdo neoprášil a neprohloubil o 30 pater...

10 07.11.2018

Pane Barrone, bohužel nezaujalo. Nedočteno, z nudy odloženo.

Nutno podotknout, že jsem zprvu ke knize přistupoval s despektem, jako k nerozsáhlému dílku, vhodné k přečtení ve vlaku cestou do práce a zpět. Nálepka světový bestseller mne o tom utvrzovala, nemám rád tvrzení, že je něco "the best".
Místy reportážní styl vyprávění je to, co dává knize šťávu a neodradilo mne od dalšího čtení, stejně jako gradující děj, v němž původně se plácající hrdinka postupně prozírá, poznává, doufá..
Určitě lepší než Robinsonův ostrov a podobné realityshow trapasy.
70%

5 22.06.2018

První díl překvapil, polapil a vyplivl až na konci. Laťka byla nastavena vysoko. Pokračování ve druhém díle mne polapilo až zhruba od druhé půle, o to to pak bylo intenzívnější. Inu romány a eposy postavené na schematu Her o trůny se osvědčily jako výborný tah na branku a dokázaly si vytvořit silné čtenářské zázemí. Nebudu se vymlouvat, i já tam patřím. Dynamický příběh plný zvratů nikoho nešetří, včetně hlavních hrdinů a čtenář je kolikrát rád, že je jen čtenář. Ryanovi se podařil další úžasný a nesmazatelný zářez do pažby, tedy rukojeti a není jiné volby, než pokračovat třetím dílem!

4 09.04.2018

Došlo ke zvratu. Doteď jsem se nejvíc bál Čarodějky z Blair, následované Babou Jagou a jen o trochu méně čarodejnice z Perníkové chaloupky. Ovšem Katherine z Černých skal je všechny a najednou ledabylým chmatem jakobynic strčí do kapsy. Žádný poletování po lese na koštěti, žádná infantifilní dieta, můří křidýlka a žabí hleny. Černoskalská čarodějka prostě je. Nic víc nemusí. 99% hrůzy zvládne dav. Strach z neznámého, nevysvětlitelného se ventiluje násilím a krutostí, které nezastaví ani rozum, ani láska. I když jsem začal poněkud lehkým stylem, kniha taková není. Budete se bát. Jo, bojte se - nejhorší bytost, která vám bez výčitek ublíží jste vy!

...skutečná bouřka, které se lidé bojí nezuří venku, ale v jejich nitru...

13 30.03.2018

Joe Abercombie je můj oblíbený autor a proto dost dobře nechápu, jak mi mohla kniha tak dlouho odolávat. Ale o to víc jsem si vychutnal další příběhy z fiktivních zemí, které jsou zde podány tak povědomě. Rozlehlé, sluncem a větrem bičované pusté pláně, karavany, zlatá horečka, domorodci.....to už tu přece všechno bylo. A přece nám to Abercombie podává jinak, po svém.
Jednomu se může na začátku zdát, že se příběh loudá, že nemá směr ani rychlost. A přesně jako vlak, kterej postupně nabírá rychlost, má i kniha podobnej šmrnc. Vlak, co se rozjel, co postupně nabral rychlost a co pak cestou drtí všechno, co se mu postaví do cesty. A zastavil až na poslední stránce románu...
Abercombieho hrdinové jsou takoví, jaké je chceme mít. Žádnej šampon a mýdlo, natož deodorant. Žádnej Ken a Barbie. Žádnej vyhraněnej klaďas, Mirek Dušín se opět nekoná. Ostatně takoví jsou jeho hrdinové vždycky, žádná novinka a tím líp. A přesto nebo právě proto jsem jim fandil, přesto jsem si přál, aby Sty, Jehně a Temple došli svému cíli a dosáhli svého.
Nekompromisní, špibavá, místy brutální a přesto plná naděje, citu i lásky. Taková je Rudá země. Byl jsem tam rád a doporučuju! Mord na to! 4,6

6 17.03.2018

Sympatický knižní špalíček o tom, jak na malé americké městečko dolehne katastrofa a jak se jeho obyvatelé spojí a společnými silami katastrofě čelí a všechny překážky společně zvládnou. !!!NE NE NE a NE!!! To je jiný příběh! Tím by Král Štěpán svoji kompovou paměť nešpinil a poctivých 944 knižních stran nepopisoval.
Dá se to celé pojmout několika způsoby.
Za prvé jako obsáhlá a ošklivá freska do psychiky lidského stáda ospalého města kdesi ve státě Maine, podrobeného totálnímu, hrůznému testu (nebo spíš trestu?).
Za druhé se autor vyrovnává s traumaty skoro každého kluka (no jistě, přiznávám, že i já mám podobný zážitek, na který nejsem hrdý, na který si občas nerad vzpomenu a který se mi možná jednou přičte...), s hříšky, který jsou vlastní jen lidskému druhu.
Za třetí (bacha! a to je asi spoiler), že jestli my jsme schopni něco titěrného zavřít do klece, pod krycí sklíčko, prostě pod kupoli, že stejně tak někdo tam nahoře (a nemusí to být nutně něco božského) může kupolí přikrýt nás. A nemusí to ani myslet zle, to zlý zvládneme pak sami. Stačí trochu demagogie, arogance a touhy po moci, což není vůbec vzácná kombinace a na sračky je zaděláno.
Kingova práce s charaktery postav je až dokonalá, stejně tak dokonale se s postavami nemaže a nikdo, vůbec nikdo nemá nic jistý. I když je městečko malé, postav je hodně, nicméně se nepletou. Možná i proto, že postupně ubývají...
Příběh je drsný a nekompromisní a na konci po něm zůstane nejistota, protože kupole může zítra klidně přikrýt i to vaše městečko... A kreatury typu Jima Rennieho můžou bydlet i v tom domě naproti, takže se pořádně rozmyslete, komu dáváte ve volbách svůj hlas.
Pokud jste viděli seriál a knížku nečetli, vřele doporučuju, protože kniha je úplně o něčem jiném a seriál je tristní (vydržel jsem necelou první sezonu). A jestli váháte mezi knihou a seriálem, pak A je správně, seriál za váš čas nestojí.

19 18.02.2018

Milý pane Gaimane, opravdu nevím co jste na přelomu tisíciletí hulil, ale musel to tenkrát být sakra dobrej matroš. Trochu jsem se bál, že to nedám, ale moje obavy se ukázaly liché. A že to byla místy jízda... Není potřeba se s ničím ztotožňovat, něco si představovat, protože ten paperback to udělal za mně. Tolik představivosti v sobě ani nemám. No co, asi to bude tím, že nehulím... Fakt božská kniha. Doslova a do písmene. Souboj zapomenutého i nově uctívaného, tradičního a moderního, anachronismu i pokroku, tmářství i konzumu největšího kalibru. Víc než kde jinde a kdy jindy platí, že nic není černobílý, čistota bude špinavá a špína se pročistí.
Na americkém jevišti se odehrává největší bitva ze všech a o všechno a vy se raději dobře podívejte, s kým sdílíte lože. Aby to nebyl třeba Perun nebo Morana...

12 08.02.2018

S Anthony Ryanem jsme si zřejmě padli do oka. Hrdinskou fantasy, vyprávějící na dokonalost dosahujícím stylem životní osudy Vélina Al Sorny jsem hltal od prvního do posledního písmene. Je to rozsáhlá a pestrá mozaika, kde každý dílek zapadá přesně tam, kam má, i když některé dosednou později. Několikrát jsem se musel ve vyprávění vracet zpět abych úplně pochopil, kam mám zmíněný dílek mozaiky zasadit. A není to na škodu věci, protože postavy se vynořují a zase mizí, aby se opět po desítkách stránek a letech příběhu objevily.
Ano, takhle si představuji hrdinskou epickou fantasy současnosti - odkazuje na vzory a zároveň nahlíží za horizont zítřka. A především čtenář (já) nemá pocit, že čte o Bajajovi.

7 24.01.2018

Od dob Rychlých šípů a Příchodu bohů jsem komiksem vlastně nikdy nežil. A tak jsem využil aktuální knižní výzvy, doporučení na autora (Gaiman) od mé dcery a doporučení komiksového mága (rozuměj mého syna) a začetl (a zahleděl) jsem se do příběhu Richarda Mayhewa o jeho putování Podlondýnem (nebo Nad? záleží, jak to člověk otočí). Odvěký souboj dobra a zla, kdy jeden netuší, kdy se z dobra stalo zlo. Ilustrace je natolik povedená, že jsem se v ní neztrácel a zároveň se dokázalů soustředit jak na příběh, tak na detail kreseb. Líbilo, teď ještě doplnit mezeru Gaimanovými romány, na který se osobně velmi těším.

3 09.01.2018

Zvláštní. Ačkoliv příběh vrcholí ve dvou okamžicích (které jsou ovšem pro knihu zásadní), četlo se mi i těch zbylých 90% textu zlehka a s napětím. Dějové i časové linie se vzájemně proplétají a vy tolik chcete vědět, jestli exorcismus je divadýlko a vrahem je obligátní zahradník...
Knihu nedporučuje pět z pěti exorcistů!!!

6 09.01.2018

Na rovinu: Fyzika nikdy nepatřila k mým oblíbeným oborům. Ani ve škole. Což teprve, když se k ní nachomýtne Schödingerova kočka a jiné paradoxy. Naštěstí kniha o fyzice až tak není. Zato je jak dobře umístěná past - chytí a nepustí a až konec vás vysvobodí. Je to žánrová polévka (ta od babičky - ta co vám tak chutnala) a každý si v ní může nabrat velké sousto toho, co mu nejvíc chutná. Občas, tedy vlastně často se s tou polévkou zamíchá a tak autor výborně zvládá okamžiky, kdy příběh může sklouznout do opakující se nudy. Nevím jak vy, ale já jsem se najedl dosytosti a s chutí a to i přes to, že polévky zpravidla vynechávám.
Dávám 4 hvězdy, přidejte si za mně ještě půlku páté.
Nakonec - kniha si přímo říká o zfilmování a já doufám a věřím, že tentokrát to vyjde lépe než předchozí autorovo dílo, protože Městečko Pines (jak knižní předloha, tak seriál) vyznělo poněkud tristně.

9 20.11.2017