pink_ivy komentáře u knih
Vampýrské akademii jsem se dlouho vyhýbala, než jsem si ji asi před rokem přečetla a skoro hned jsem se do toho zamilovala. Richelle Mead umí dobře psát, umí vymyslet zajímavý příběh, i postavy, a hlavně dokáže rozepsat příběh na šest knih tak, že se člověk prostě nenudí. Pokrevní pouta tak pro mě byla skoro nutnost si přečíst, už kvůli přítomnosti Adriana.
Hned na začátku jsem byla teda mírně rozčarovaná, protože jsem se naivně domnívala, že je kniha psaná právě z jeho pohledu, rychle jsem si ale zvykla na Sydney, ve VA pro mě byla taková neutrální, líbilo se mi ale, že právě díky jejímu pohledu bylo hodně vysvětlené, jako její podivné chování, proč tak nemá ráda upíry a hlavně jsme se konečně dozvěděli co na ní ten Abe má. Většinu postav už jsme znali z VA, takže bylo jednoduché si na ně zvyknout.
Každopádně mě Richelle opět nezklamala, vymyslela zajímavý příběh, dobře se to četlo a mě to celkem rychle vtáhlo do děje. Adrian byl výborný jako obvykle, sice ho tam mohlo být o trochu víc, ale jeho interakce se Sydney neměli chybu. Tahle knížka pro mě měla ale jedno mínus - předvídatelnost. Dva velké zvraty jsem víceméně rychle odhadla, takže to pro mě nebylo tak překvapivé, ale jinak už se těším, až si přečtu další díl. 4*
Asi bych to označila za naivní pohádku, ale mě se to moc líbilo. Zajímavý nápad, i když jsem si upřímně myslela, že budou plnit nějaké úkoly a podle toho jak si povedou je vytřídí nebo ne, takže mě trošku zklamalo, že se v podstatě jen "plácaly" po paláci. Knížka se ale dobře četla i přesto, že tam zase nebylo tolik akce. Bylo to sice trošku předvídatelné, ale to mi moc nevadilo.
Jinak ale dobré postavy, (až na Aspena, ten mi opravdu lezl na nervy :)) a i když nejsem zrovna cílová skupina pro kterou tahle knížka vznikla, za mě jsou to 4*
Přiznávám, že mě kniha trošku zklamala. Přišlo mi to celé takové nedotažené a odbyté. Nápad byl sice celkem zajímavý, ale postavy byly víceméně dost nesympatické a ty jednotlivé úkoly mě taky moc nenadchly, čekala jsem něco lepšího, navíc byly ty kapitoly, kde o ty úkoly opravdu šlo, příšerně zkrácené. A co mě zklamalo ze všeho nejvíc? Konec. V předposlední kapitole se mi zatajil dech, protože jsem myslela, že bude mít autorka dost odvahy, aby (nechci spoilerovat) udělala určitou věc, ale to se nestalo a pro mě tak ten závěr byl dost laciný a předvídatelný. Škoda. 3*
Nevím na kolik by se mi to líbilo, kdybych neviděla seriál, ale takhle mi tam dost věcí chybělo. Sice se mi líbilo přečíst si co se honí Emmě v hlavě, ale na druhou stranu tam dost zásadně chyběly pohledy i ostatních postav. Henry vám sice převypráví všechno důležité, ale připadalo mi to takové trošku odfláknuté, rozepsat těch pár flashbacků, třeba ještě z pohledu třeba Golda, nebo pár dalších, by tomu určitě neuškodilo. Takhle dávám 3*
Zajímavý styl psaní. Jak se z antipatie stalo přátelství, které přerostlo v něco víc. Líbilo se mi, že to bylo psané z obou pohledů, takže jsme mohli víc poznat obě hlavní postavy. Sice jsem to v průběhu vyloženě nehltala jednu kapitolu za druhou, ale konec mi to vynahradil, od toho jsem se prostě nemohla odtrhnout. 4*
O něco lepší než čtvrtý díl, ale prostě si stojím za názorem, že se nic nemá přehánět a že tři díly by bohatě stačili k tomu, abych byla spokojená. Příběh ale pokračuje a já to s ním nevzdávám a čtu dál. Líbí se mi to o dost méně než první tři díly, ale pořád to nabízí něco zajímavého, něco co mě prostě nutí ve čtení pokračovat. Za mě teda 4*, protože Jacovi nemůžu dát méně, ale upřímně myslím, že už to autorka s jeho "temnou" povahou mírně přehání a už by mu mohla dát oddych.
Celou ságu jako takovou mám sice ráda, ale pokračovat po třetí knížce mi přišlo trošku..možná zbytečné. Tahle knížka je zaměřená spíše na Simona, které já zrovna nemusím, a na můj vkus je tam málo Clary & Jace a když už, tak se spolu nebaví. Takže oproti ostatním třem knížkám se mi rozhodně líbila nejméně. I tak to ale bylo místy napínavé a jsem zvědavá na pátou. 4*
Pro někoho zbytečná kniha, pro mě úžasné doplnění Divergence. Tobias je prostě jeden z mých nejoblíbenějších fiktivních kluků, takže jsem uvítala, že jsem mohla nahlédnout do jeho minulosti/přečíst si jeho pohled na věc. Mě se to hrozně líbilo. V celé triologii, hlavně teda v prvním díle, byl napsaný jako takový tajemný chlap, po přečtení téhle knížky vám dojde, že je to prostě jen normální kluk, za což ho mám snad ještě radši. Osobně se mi líbili spíš první tři povídky, které se odehrávali ještě před Divergencí. Bylo pro mě zajímavé si sice některé pasáže přečíst i z jeho pohledu, ale asi bych dala přednost, kdyby místo té čtvrté, tam byla nějaká jiná, třeba z toho, jak poprvé dělal instruktora. Ty tři krátké přepisy na konec se mi ale hodně líbili. Takže za mě plný počet hvězdiček.
"Je tak, jak je, a bude tak, jak bude".
Asi jsem od knížky čekala víc, ty ohlasy, ta chvála všude. Já se ale nepobavila ani z poloviny tolik, jak jsem doufala. Rozhodně nebudu tvrdit, že jsem se nezasmála, to není pravda, u některých pasáží jsem se pobavila opravdu hodně, jen ne tolik, jak jsem čekala. Film mi, upřímně řečeno, připadal v tomhle ohledu vtipnější.
Každopádně knížka je absurdně originální. Alan Karlsson nechtěně ovlivnil světovou historii skrz na skrz (zvláštní, že v dějepise jsme se o něm neučili?? :D). Mě, teda hlavně ze začátku, dokud se na scénu nedostal Herbert Einstein, bavila především linie odehrávající se v současnosti, potom mi to přišlo víc vyvážené.
Rozhodně nelituji, že jsem si jí přečetla, ale jak říkám, čekala jsem trošku víc, za mě 4*
Já vám nevím, tahle knižní série prostě asi nebude pro mě. První díl mě sice nadchnul, druhý se mi taky docela líbil, ale třetí mi však přišel ze všech nejhorší (no, upřímně to není novinka, i u knížek, které mám ráda se mi poslední díl zpravidla nelíbí). A navíc, co je pro mě nejdůležitější - autor nedokázal napsat ani jedinou postavu, tak, aby mi přirostla k srdci, to je pro mě u knížní série docela mínus.
Jsem si jistá, že někomu se to třeba líbit bude, já jsem byla zklamaná. 2*
“Margo always loved mysteries. And in everything that came afterward, I could never stop thinking that maybe she loved mysteries so much that she became one.” Myslím, že John Green se trošku sekl s názvem. V Hledání Aljašky jsem čekala, až budeme hledat Aljašku a nic, zato tady jsme půlku knížky hledali Margo.
John Green prostě umí napsat knížku, umí vymyslet ujetou zápletku, zajímavé postavy a jejích zvláštní poznávací značky (třeba tady to byla Margo a její diskriminace velkých písmen). Knížka běžela rychlým tempem, já jsem se rozhodně nestačila nudit a začátek poslední části mi přišel hrozně vtipný.
Jen, jsem asi přečetla od Greena už moc knížek, protože konec jsem čekala jiný..asi víc tragičtější. Ale Paper Towns se mi ve svojí podstatě hodně líbili, po Hvězdách je to jeho nejlepší knížka. 5*
Svým způsobem hodně zajímavý námět. Styl, kterým to bylo vyprávěné se mi taky líbil a ani na chvilku jsem se nenudila. Navíc je to knížka docela krátká a velmi čtivá, takže se dá přečíst rychle. Asi jediné co mi mírně kazí dojem a jediné co bych tomu vytknula je poslední kapitola. Přišlo mi, že celá knížka směřuje jedním směrem a v poslední kapitole se autorka rozhodla, že ne a celé to popřela a změnila. To se mi nelíbilo, ale jinak 4*
Nápad knihy mi přišel hodně zajímavý. Stejně jako celé to společenství a fakt, že všichni viděli černobíle. Ale pak ten konec. Někdy od chvíle, co se rozhodli uprchnout, to bylo naprosto přitažené za vlasy. Nepochopila jsem pořádně kolik má být tomu hlavnímu hrdinovi. Přišlo mi, že dvanáct, o což by to bylo ještě pitomější, protože žádný dvanáctiletý kluk by takhle dlouho a ještě s dítětem, nepřežil. Celkově mi ta kniha přišla hodně naivní a docela mě zklamala. 3*
Příjemné překvapení. Jednička byla zajímavá a tajemná a já jsem byla zvědavá, co se z celé té záhady vyvine a když se to vyřešilo, nebyla jsem si jistá, jestli se mi bude druhý díl líbit nebo ne, ale opak byl pravdou. Svým způsobem byl druhý díl napínavější a rozhodně tam bylo víc akce a podivnosti. A konec zaskočil i mě. Na další díl jsem opravdu zvědavá, jen ty kapitoly by mohl zkrátit, doufala jsem, že budou tady kratší, ale opak byl pravdou. 4*
Dobové fotografie se mi sice nějak extrémně nelíbili, ale na druhou stranu spojit je takhle s knížkou mi přišlo poměrně zajímavé. Stejně jako celý příběh, který mě zaujal. Začetla jsem se poměrně rychle a zvědavost mi nedala a hnala mě ke čtení dopředu. Za mě se jedná o příjemné překvapení. Jediné, co mě však na této knížce vadilo, byla délka některých kapitol. Opravdu je nutné jednu rozepsat skoro na 60 stránek? 4*
WOW. Opravdu mě po dočtení tohohle dílu nenapadlo nic lepšího. Prostě wow. Zatím jsem za nejlepší díl považovala trojku, ale tenhle ho hravě strčil do kapsy a ještě ho na míle předběhl. Z Akademie jsme se přestěhovali na Královský dvůr, kde se pořád něco děje. V podstatě hned od začátku tam bylo plno akce, nebyly tam vyloženě hluché pasáže, kde by se na několik kapitol řešilo pořád dokola to stejné a hlavně vás to nenechalo vydechnout. A poslední tři kapitoly jsem četla doslova s vytřeštěnýma očima. Na poslední díl jsem opravdu hodně zvědavá. Jo a Adrian si mě naprosto získal a ač má Rose pořád můj respekt a mám jí vysoko na žebříčku nejlepších ženských knižních postav, hrozně mě tu štvala. Ale tak jsem možná neobjektivní, protože Adriana jsem měla docela ráda od začátku, kdežto Dimitriho naopak nemůžu moc vystát. 4*
Prvně jsem se obávala, že mě to zase tolik nebude bavit, protože prvních pár kapitol mě moc nezaujalo, odtržení od akademie se mi moc nelíbilo, ale nakonec jsem se do toho vžila a musím uznat, že obsahově se zatím jedná o jednu z nejlepších knížek této série. Líbilo se mi, jak to bylo propojené s akademií, že jsme věděli co se děje i s Lissou. Bylo to napínavé, nutilo mě to číst dál, i když jsem už potřebovala jít pryč a hlavně jsem byla celá zvědavá jak to dopadne. Místy tam byly taková hluchá místa, kde se toho moc nedělo a třeba mi moc nesedělo těch několik kapitol s Dimitrijem v hotelu, protože jsem neustále nadávala na Rose, aby se vzpamatovala. Konec mi to však naprosto vynahradil. 3*
Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, kterým byla kniha vyprávěná, ale jakmile jsem se do toho jednou dostala, tak mě to do sebe vtáhlo. Normálně by mi asi hodně vadilo, že v podstatě bylo někde vprostřed řečené jak to dopadne, ale tady jsem viděla jako první film, takže jsem to stejně věděla.
Dojemná, úžasná, vyjímečná. Taková je Zlodějka knih. 4*
Rozhodně je tahle knížka jiná než všechny ostatní. A mě ta změna vůbec nevadila, nakonec jsem si příběh, kde se toho zase tolik v průběhu nestalo a nebylo to tak nabité akcí užila. Stejně jako předešlé knížky jsem se výborně bavila po celou dobu. Pořádné akce se v podstatě dočkáme až úplně ke konci, a jak mi ubývali stránky v knížce, tak mi tuhla krev v žilách, jak jsem se děsila konce. Nakonec to nedopadlo tak zle, jak jsem předpokládala, ale jestli to je konec knižní série, tak teda nic moc, ale alespoň díky za otevřený konec. 4*
První knížka byla slušná, druhá mě něják neohromila, ale takhle byla ze všech nejlepší. Hned od začátku se něco dělo a hned od začátku to bylo zajímavé. Svižné tempo tomu vydrželo až do konce, který jsem doslova hltala jedním dechem. Bylo mi jasné, že se tam semele něco nepěkného, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mě napadlo, že se stane přesně tohle. 4*