pink_ivy komentáře u knih
Oh, Suzanne Collins, slova nedokáží popsat jak moc tě teď nesnáším.
Celá natěšená z druhého dílu jsem se pustila do tohohle, napjatá jak to bude pokračovat. První rána přišla s jedním oznámením hned na prvních několika stránkách, což jsem asi měla vzít jako "jemnou" ochutnávku toho, co nás čeká a nemine.
Celá knížka byla opět dechberoucí a napínavá, ale ten konec!
Je to už nějaká doba, co jsem knížku dočetla a ještě pořád jsem se z toho nevzpamatovala. Žádná knížka, bez nadsázky, mě tak psychicky neodrovnala. Je tam spousta věcí (obzvlášť jedna největší), kterou autorce prostě nikdy neodpustim. Bylo to zbytečný, odfláknutý a nemělo to smysl (snad pochopíte na co narážím i bez toho, aniž bych musela spoilerovat). Posledních sto stránek jsem probrečela a když jsem to pak po nějáké době četla znova, tak jsem brečela rovnou už od půlky knížky, protože jsem věděla jak to dopadne.
Tuhle knížku mi byl čert dlužný, ale jen těžko můžu dát míň než pět *.
“I don't want to be a man. I want to be an angst-ridden teenager who can't confront his own inner demons and takes it out verbally on other people instead."Knížka, kde jsem vyloženě trpěla, až jsem se z frustrace skoro rozbrečela.
Líbila se mi víc než první díl a skoro bych řekla, že tahle knížka může za to, že jsem téhle sérii propadla.
Kdybych to četla tak před deseti lety, tak jsem z toho možná víc nadšená. Takhle mi to přišlo jako zcela průměrná, ničím nevyčnívající knížka. Zápletka nebyla nijak zvlášť originální (ze všeho nejvíc mi připomínala Školu noci, jen neměla Sophie tolik nápadníků), hlavní hrdinka nebyla moc sympatická a vlastně žádná z postav mi dvakrát nepřirostla k srdci. Na druhou stranu to bylo poměrně čtivé a bylo to i docela krátké, takže se to dalo zdolat rychle. 3*
“The best lies were always mixed with truth.” První díl mě chytnul, ale upřímně jsem nečekala, že druhý díl bude nejen stejně dobrý, ale i lepší. Postavy už jsme znaly, takže odpadlo to zvykání si, příběh pokračoval zajímavě a já upřímně vůbec netušila, co můžu čekat dál. Bavila jsem se, těšila jsem se co bude dál a bylo tam pár zvratů, které jsem upřímně nečekala a které mě vyšokovaly. 5*
Pro mě jde o překvapení roku. Nic moc jsem o tom nevěděla, ale líbila se mi obálka a tak jsem si to prostě pořídila. Četlo se to docela dobře, ze začátku mě to moc nenadchlo, ale jak to postupovalo, tak to zároveň i gradovalo a asi po prvních padesáti stránkách jsem byla tak zaujatá, že jsem to skoro nepustila z ruky.
I když pochopit ten svět a schopnosti stříbrných mi přišlo trošku komplikované a doteď vlastně nevím jaký všechny schopnosti mají. Asi všechno možný.
Až si skoro nadávám, že ten zvrat na konci jsem naprosto nečekala! Většinou se mi knížky zdají průhledné a ve výsledku mě moc nepřekvapí, ale tady to bylo naopak. Konec mě šokoval a posledních několik kapitol jsem skoro zapomínala dýchat. 5*
Vlastně ani nevím, jak bych měla začít psát komentář na tuhle knížku, protože mě totálně dostala. Úžasný. Jiný slovo mě pro tuhle knížku prostě nenapadá. Tak dobrou knížku už jsem hodně dlouho nečetla. A nejspíš za to může i fakt, že jsem moc dobře rozuměla Cath a naprosto jsem se s ní dokázala ztotožnit
Postavy byly úžasné, skvěle vytvořené a oblíbila jsem si (skoro) všechny (Levi byl nejbožejší). Knížka byla dost dobře čitelná, nenudila jsem se ani chvilku.
Nevím sice jak tahle knížka bude působit na někoho, kdo nedokáže pochopit co to znamená být fangirl, ale mě se strašně líbila.
“Libraries were full of ideas–perhaps the most dangerous and powerful of all weapons.” Od Skleněného trůnu jsem toho čekala hodně, protože jsem na něj slyšela jen samou chválu. A jsem ráda, že po dočtení můžu říct, že oprávněně.
Nevím jak bude příběh dál pokračovat a jaké jsou další knížky, ale první mě hodně navnadila a skoro bych řekla, že se to zatím řadí mezi jednu z nejlepší YA fantasy knížek, které jsem četla. Postavy jsou napsané dobře, Celeaně prostě fandíte od začátku, jinak to nejde. Milostný trojúhelník nutný nebyl, ale zase na druhou stranu mi to tady nedrásalo nervy, což je vlastně plus, zdálo se mi to totiž jako takový nenucený vývoj postav.
Jediné, co mě trošku zklamalo byl ten turnaj. Předpokládala jsem, že se to bude více soustředit právě na úkoly, než na všechno ostatní okolo a vlastně ani nevíme o čem půlka úkolů byla.
Přišlo mi, že s touhle knížkou autorka popřela úplně všechno, o čem byly první dvě. V té předchozí se America nemohla rozhodnout mezi Maxonem a Aspenem, neustále omílala to stejný dokola. A tady najednou od první stránky neměla pochyby o tom, že chce být s Maxonem a Aspen kdo? Jako ano, všichni jsme věděli, že to tam směřuje, ale chyběla mi v tom jakákoliv logika. Celkově America je jedna z nejotravnějších hlavních hrdinek, chová se nelogicky, je naivní a trošku hloupoučká a autorka se v ní téhle knížce snažila udělat rebelku a druhou Katniss. Jenže to nefunguje, protože za a) Katniss je jen jedna a za b) America na to fakt nemá povahu, spíš mi přišlo, že všechno dělala ze stupidity, ne proto, že by byla rebelka. Ani ostatní hlavní postavy mi nijak nepřirostli k srdci. Maxon ještě ušel, ale nijak jsem si ho nezamilovala, jen z té hlavní trojice ještě vychází nejlíp (což asi ani není kompliment) a Aspen je kapitola sama pro sebe.
Autorka se nakonec pokusila věci zdramatizovat a udělat zvrat. Jenže v tom taky viděla šanci, jak vyřešit všechny (jinak nevyřešitelné) problémy, aby se knížka mohla ubrat ke svému happyendu. A dopadlo to poměrně křečovitě, ale tak to se jí dá ještě odpustit.
Tahle knížka má hodně zajímavý nápad, jen je proveden dost špatně. Celý příběh by mohl být úžasný a strhující, ale autorka měla dobrý nápad a nedotáhla ho. Bylo to sice napsané hodně čtivě, ale zároveň strašně jednoduše, chyběla tomu jakákoliv hloubka a bližší popisování lidí, či situací. Všechno se odehrávalo strašně rychle, což bylo fajn, když se konala nějaká nezajímavá párty, ale když o něco fakt šlo, tak to působilo navíc dost zmatečně.
Pokud tuhle knížku (a spolu s ní celou sérii) vezmete jako naivní pohádku, nad kterou nebudete muset vůbec přemýšlet, tak je to dobrá romantická slaďárna. Ale autorka se z toho pokusila udělat převratovou a rebelskou knížku a na to to prostě nemá.
Takže já to beru jako pohádku a jsem spokojená.
Po téhle knížce jsem sáhla hlavně kvůli Johnu Greenovi, už jsem četla jednu knížku, kterou napůl psal s někým jiným, tak jsem si řekla, že by to možná mohlo být dobré. A ve výsledku mě pak knížka nezklamala, naopak. Bylo to úžasně krásné (trošku předvídatelné, ale co už) a celé to dýchalo vánoční atmosférou.
Nejvíc se mi líbila první povídka, navodila ve mě tu správnou zimní a vánoční atmosféru. Skoro jsem chtěla, aby příběh pokračoval. Když jsem se pak dostala k druhé povídce, tak jsem byla příjemně překvapená, že je to všechno propojené.
Druhá povídka se mi teda líbila o trošku méně, ale Green mě prostě nezklamal, byl to jeho typický styl psaní. Cesta k Waffle House mě navíc fakt bavila.
Ta třetí byla ze všech nejslabší, hlavní hrdinka nesympatická a narozdíl od ostatních jsem z toho necítila tu vánoční atmosféru, ale zase se to na konci všechno krásně uzavřelo.
Určitě si tuhle knížku na Vánoce ještě někdy přečtu. 4*
Šla jsem do téhle knížky s malým očekáváním, snad se ještě nestalo, aby poslední díl série za něco stál. Byla jsem ale zvědavá, jak to všechno dopadne, takže jsem se do toho pustila a musím říct - wow. Poslední díl byl opravdu dokonalý. Smekám před Richelle Mead, protože dokázala vytvořit opravdu pozoruhodnou sérii, kde každý díl má něco do sebe a ten poslední nebyl vyjímkou. Byl plný zvratů a překvapení a já jsem se od toho nemohla odtrhnout. Zajímavé byly obě dějové linky, jak Rose, tak Lissa. Akorát ten konec mě namíchnul. Byla jsem překvapená jak to skončilo, protože jsem takovýhle knížek přečetla až moc a vždycky to skončilo naprosto katastroficky. Rose je jedna z nejlepších knižních postav vůbec, ale jak se zachovala k Adrianovi mě nehorázně namíchlo. Chudák moje malá. To jak chudák dopadl mě na celé knížce vadí nejvíc. Jinak ale 5*
Richelle prostě nezklame. I v posledním díle bylo spoustu zvratů a šoků, ale nakonec to do sebe všechno hezky zapadlo.
I přesto, že mě osobně se asi líbili nejvíc první tří díly, ty poslední byly svým způsobem mnohem akčnější. Docela mě mrzelo, že se v téhle knížce vůbec neobjevila Angeline, z nepochopitelných důvodů byla v posledních třech knížkách zmíněná úplně minimálně. Zato mě ale moc potěšilo, že se v tomhle díle objevila Rose a nejen, že se mihla, ale že se hodně zapojila do děje.
Docela by mě zajímalo co se stalo s některýma vedlejšíma postavama, s Marcusem a ostatními co utekli z re-education i třeba jak to nakonec dopadlo se Zoe. Ale asi si to budu muset domyslet.
Závěr mi přišel sice takový hodně pohádkový, ale já jsem prostě ráda, že Adrian konečně dostal svůj happy-end. 4*
Wow. Richelle Mead opravdu ví jak napsat dechberoucí knížku.
Knížka se ubírá svižným tempem, v každé kapitole se něco stane, někdy je to menší akce, jindy úplně monumentální. Adrian byl ze začátku trošku na ránu, ale pak si to u mě zase napravil. Sydney je naprosto úžasná, při kapitolách z nápravného centra jsem si div nezarývala nehty do dlaní.
Posledních několik kapitol jsem přečetla neskutečně rychle a jak jsem čekala, na konci se opět objevil slušný cliffhanger.
Moje jediná výtka je, že veškeré vedlejší postavy ustoupily tak do pozadí, že tam skoro vůbec nevystupovaly. Pravda, děj knížky tomu moc prostoru nedával, ale eskapády Angeliny mi chyběly.
Každopádně, jedná se o jednu z nejlepších knížek, kterou Richelle Mead napsala. 5*
Když jsem se do téhle série pustila, tak jsem žila v domnění, že je kniha vyprávěná z Adrianova pohledu. Pak jsem musela dlouho překousávat zklamání, že není. A tady jsem se konečně dočkala! Bylo skvělé, že jsem se konečně mohla podívat Adrianovi do hlavy, i přesto, že jsem tušila, že jestliže je knížka najednou rozdělená na vyprávění ze dvou pohledů, stane se něco hodně špatného.
Knížka se mi líbila, i když mi opět bylo líto odsunutí Angeliny, Jill (a víceméně i Eddieho) úplně na vedlejší kolej. Zoe mě nehorázně vytáčela po celou dobu a upřímně jsem doufala, že jí někdo nakope.
No ale ten konec..? Nemám slov. 4*
Oproti prvním dvěma se mi tahle zdála ze všech nejslabší. Sice jsem byla ráda, že Adrian dostal dost prostoru, ale přišlo mi, že ostatní postavy (Eddie, Jill a Angeline) stáli dost v pozadí, i když Angeline a její doučování z matematiky bylo k nezaplacení :D.
Tahle knížka se spíš, než kolem ostatních, točila kolem vztahu Sydney a Adriana a kolem magie. Že se tam řešil jejich vztah mi nevadilo, protože spolu mají chemii a jejich interakce jsou pro mě vždycky zábavné, ale z té zápletky o magii jsem nebyla zrovna nadšená už v minulé knížce a tady to bylo v podstatě jako hlavní téma.
Sice se to dobře četlo, ale nechytlo mě to tolik jako minulé díly. Ovšem konec byl opět dokonalý cliffhanger. 3*
Myslím, že se mi to líbilo o fous víc než první díl. Přišlo mi to takové akčnější, i když se moc posunu v ději nestalo, tak útoky rebelů byli mnohem zajímavější.
Co ale se týče hlavní hrdinky. America mi v prvním díle moc k srdci nepřirostla, ale v druhém díle byla doslova na ránu. Lítala od Aspena k Maxonovi a vždycky, když byla s tím druhým tak jaksi zapomněla, co cítí k tomu prvnímu. Kdyby do toho autorka za každou cenu necpala milostný trojúhelník, tak by to dopadlo lépe, je to zbytečné a akorát mi to zkazilo celý dojem z knížky. Aspen mě štval v druhém díle ještě víc než v prvním a Maxon celkem v pohodě, jen mě zarazilo jeho chování ke Kriss a Celestě.
No a co mě asi z celé knížky vyšokovalo nejvíc byl osud Marlee. 4*
Knížka má se seriálem společné jen málo, některé základní informace a jména několika postav. Zatímco seriál se soustředí na přežití na zemi, knížka je spíš o mezilidských vztazích (a když to vypadá, že se konečně stane něco zajímavého, tak skončí). Jako, nebylo to špatné. To, že je to sepsané ze čtyř pohledů nám alespoň šanci poznat blíže víc postav.
Rozhodně si myslím, že by ale knížce prospělo, aby se tak nezaměřovala na to kdo koho miluje nebo nemiluje, ale spíše právě na to přežívání. Avšak nebyla jsem tak moc zklamaná, jak jsem čekala. Dalo se to poměrně dobře číst a já se u toho nenudila. 3*
“Books are the ultimate Dumpees: put them down and they’ll wait for you forever; pay attention to them and they always love you back.” Johna Greena mám ráda, vždycky vymyslí nějakou uhozenou zápletku a ještě podivnější postavy a napíše o tom krásnou knížku plnou krásných a nezapomenutelných citátů. Nemůžu si však pomoct, An Abundance of Katherines mě neuvěřitelně zklamalo. Zápletka nebyla nic moc (v podstatě žádná, moc se toho tam nedělo a asi jediné zajímavé byl ten lov na kance) a navíc postavy hrozně nesympatické (nemůžu se rozhodnout, jestli mě víc štval Colin nebo Hassan). Druhá půlka knížky se mi sice líbila o něco víc, ale za mě se jedná o nejhorší Greenovu knížku. 3*
Bloodlines pro mě mají určité kouzlo. První díl jsem si zamilovala a druhý se mi líbil ještě víc. Sydney a její averze k cukru je snadno oblíbitelná a Adriana zbožňuju už dávno a dohromady jsou jejich pasáže skvělé. Jen ten konec.. Ach Sydney, já na to čekám celou knížku a ty zdrhneš :D Jinak nová postava Angeliny je taky výborná, ze začátku jsem z ní nebyla úplně nadšená, ale když hodila po ten reproduktor po té kapele, tak si mě získala :D Na celé knížce mi osobně nejvíc vadil Dimitri, tu postavu prostě fakt ráda nemám. Ale jinak se nemůžu dočkat dalšího dílu. 5*
"I’ve learned that home isn’t a place, it’s a feeling." Ze začátku jsem byla zklamaná, když jsem zjistila, že je knížka psaná formou dopisů, chatů a e-mailů, tento styl psaná nemám ráda, protože mám pocit, že je to někdy moc odbyté. Tady jsem se do toho však tak rychle začetla, že mi to velmi brzo přestalo úplně vadit. Úžasný romantický příběh o životě. Přiznávám, že tahle knížka mě dostala. Doporučuju. 5*
Bála jsem se, protože poslední díly sérií bývají většinou smutné a zničí mi radost z předchozích dílů. Jsem ráda, že tohle nebyl ten případ. I přesto si ale nemůžu pomoct, ale jsem z konce trochu zklamaná.
Přišlo mi to mnohem lepší než předchozí dva díly, akce tam bylo dost a taky se mi líbilo, že to bylo vyprávěné z pohledu..no skoro všech postav. Líbilo se mi i propojení s The Infernal Devices sérií, ale přijde mi, že kdo knížky nečetl, tak spoustu detailů nepochopí.
Konec teda ušel, i když mi některé momenty (nechci spoilerovat), přišly trošku nucené a asi bych ocenila víc, kdyby se to autorka nesnažila spravit a nechala to tak, jak to mělo být. Taky mi přišlo, že se moc snaží potěšit všechny fanoušky, a tak to radši zahrála na jistotu, než aby trošku zahazardovala, což mi přišlo jako dost škoda.
Jsem zvědavá na další knížky ze světa Shadowhunterů. :) (Mě by třeba docela zajímal ten Spirálový labyrint...)