pink_ivy komentáře u knih

SJM je teda pěkná sadistka, při čtení posledních kapitol jsem normálně slyšela, jak se mi láme srdce. Ten konec byl snad ten nejstrašnější, na který jsem v jejích knížkách narazila.

Ale popořadě. Jednak se mi líbilo, že se víceméně všechny dějové linky konečně spojili v jednu. Přeskakované vyprávění z jedné postavy na druhou mi pak vůbec nevadilo a nerušilo pro mě plynulost příběhu, naopak to bylo zajímavé. Děj jako takový ubíhal rychle a neměla jsem vůbec šanci se nudit. Postavy mám ráda skoro všechny, některé jsem si oblíbila v téhle knize ještě víc než v předchozích, ale dá se říct, že ty, co mi předchozí knížky pily krev tady byly snesitelné.
Styl psaní jako vždy super čtivý.

Navíc jsem byla ráda, že jsem si před touto knížkou přečetla Krvavé ostří, protože jinak bych se asi docela ztrácela. Vedlejší postavy tam najednou nabudou důležitou roli a bez znalosti povídkové knížky, bych stoprocentně tápala.

Co jsem ale nemohla přehlédnout (a co není chyba knížky), byl ten překlad a ty chyby. Někde jsem dokonce zaznamenala, že mluvila postava, která vůbec nebyla přítomna. Zdálo se mi, jakoby někdo spěchal, aby to stihnul vydat.

No a konec už jsem zmiňovala, šílený! Nevím jak dokážu po tomhle čekat dvakrát tak dlouho na regulérní díl. Koho zajímá celá knížka o Chaolovi, proboha!

12 12.11.2017

Je to fajn vrátit se do knižního světa, který se vám před časem uzavřel. Tady z té knížky na mě ale čiší trocha přebytečnosti. Ano, svým způsobem je to zajímavé, avšak z celé knížky se mi líbila snad jen třetina povídek, což je pro mě dost málo. Zbytek pro mě byl nezapamatovatelný a zapomenutelný. Škoda, myslím, že míň kvalitnějších a rozepsanějších povídek by bylo zajímavější.

23.09.2017

První díl mi přišel (až do úplného konce) zajímavě řešený, konec mi to trochu pokazil a vlastně to byl důvod, proč jsem si druhou knížku koupila. Protože jsem prostě chtěla pochopit, co autorka vymyslela a jsem z toho, upřímně, trochu zmatená. Hlavní hrdinka Clove, je naprosto strašná, namyšlená, na ránu a je hodně těžké jí fandit. Navíc mi to přišlo poměrně překomplikované a trochu jsem se v tom ztratila. Nakonec díky tomu ale první kniha dávala smysl, i když mě by se asi víc líbilo, kdyby z toho autorka neudělala až tak moc sci-fi. Plusové body ale dávám za to, jak některé scény, které v prvním díle působily zbytečně, vlastně byly důležité.

2 23.09.2017

Zcela bez mučení rovnou přiznávám, že jsem druhému dílu dala šanci jen proto, že nic lepšího nebylo. Musím sice uznat, že se mi to zdálo lepší než předchozí díl, ale že by mě to nějak zvlášť chytlo za srdce se říct nedá. Děj se mi opět zdál překombinovaný, řešily se tam asi tři dějové linky, takže se skákalo od jednoho k druhému. Na styl "humoru" jsem si asi už zvykla, protože se mi to zdálo ok, opět to bylo napsané čtivě, postavy ovšem stále nesympatické.

1 23.09.2017

Netuším co jsem od knížky čekala, ale tohle to asi nebylo. Nevím co autor bere, ale zřejmě bych to potřebovala taky, protože mě to nesedlo. Prvně jsem se do toho vůbec nemohla začíst, za druhé jsem tam nenašla snad ani jednu jedinou sympatickou postavu, děj mi přišel komplikovaný a částečně jsem to vůbec nechápala. Jak se to pak trochu rozjelo, tak jsem pochopila, ale přišlo mi to zbytečně překomplikované a místy jsem si vůbec nedokázala představit děj. Plus dávám za to, že se to dalo číst poměrně hladce. Ale Matka a Otec Temže už na mě bylo příliš. 3*

2 23.09.2017

Měsíční kroniky jako takové mě příliš za srdce nevzaly. Přišlo mi ale zajímavé, jak byly rozepsané a jak měla každá knížka defakto jinou hlavní hrdinku. Kvalita knih se postupně zvyšovala a ač se mi Cress docela dost líbila, tak poslední knížka, Winter, byla určitě nejlepší ze všech. Buď to bylo z faktu, že už jsem si zvykla na většinu postav, nebo jsem věděla co od knížky čekat. Ale byla jsem spokojená.

Zděsila jsem se délky, ale nakonec mi to uteklo strašně rychle. Konec určitě nepřekvapil, ale moje pohádkové srdce zaplesalo. 4*

15.09.2017

Čáry života mě poměrně zklamaly. Čekala jsem od toho stejně dobrou knížku jako Divergenci (aspoň tu první), jenže jsem se nedočkala. Hlavní postavy byly obě naprosto nesympatické, nedokázala jsem sympatizovat ani s jednou a bylo mi upřímně jedno, co se s nimi stane. Už tohle je u knížky kámen úrazu. Kdyby to ale bylo všechno..

Můj největší problém s Čárami tkvěl v tom, že jsem se do knížky vůbec nedokázala začíst a vžít. Autorka mě hodila bez nějakého zbytečného proslovu do světa, o kterém jsem nic nevěděla a házela na mě jednu věc za druhou, divné názvy, jména lidí, jména planet, divné věci a já jsem se vůbec nedokázala zorientovat.
A co mi vadilo úplně nejvíc, styl jakým věci popisovala. Někdy jsem si nedokázala vůbec určité věci, nebo situace představit, což je u knížky vyloženě špatně.

Děj pak sám o sobě taky nebyl nic moc objevného. Krapet předvídatelné a bohužel za srdce mě to vůbec nechytilo.

2 14.09.2017

Čekala jsem od toho víc. Levaninu krutost to svým způsobem vysvětlilo, ale nedokázalo mě to přimět ji vidět jinýma očima. Naopak se mi ještě víc znechutila.

1 11.07.2017

Pokud mám být zcela upřímná, tak pro mě byla Stříbrná zátoka velkým zklamáním. Dlouho jsem uvažovala, kterou knížku bych si od Jojo měla přečíst jako další a z anotací mě zaujala pouze tato, takže jsem ji dala šanci a bohužel.

Nedokázala jsem se do knížky vůbec vžít, postavám jsem nepřišla na chuť a jejich osudy mi víceméně byly ukradené. Silver Bay mě sice svým způsobem okouzlilo, jenže příběh pro mě nebyl dostatečně zajímavý. Navíc mi nevyhovovalo, že se střídalo několik vypravěčů. Někdy vám do dokáže přiblížit postavy, jenže tady to prostě nějak nefungovalo. Velké tajemství, které nám bylo odtajněno skoro až na konci, nebylo nijak zvlášť překvapující a velký plot twist jsem odhalila dobrých padesát stránek předtím, než se to skutečně stalo.

Jako oddechové čtení je to ale celkem fajn. 3*

17.06.2017

Jak já jsem se na Dvůr mlhy a hněvu těšila. Trochu jsem se obávala, jak bude příběh dál pokračovat, protože se mi zdálo, že má jen jeden směr, kterým logicky může jít, jenže S.J.Maas mi opět totálně vytřela zrak, protože jsem takovou jízdu naprosto nečekala!

Prostřední díly triologií většinou nebývají nic moc, takový přeskakový můstek mezi začátkem a grandiózním finále, jenže tady to tak nebylo. Nejen, že byla knížka o 200% lepší než první díl, ale pro mě je to nejlepší knížka vůbec, co jsem od autorky četla.

Ne tak často, jak bych chtěla, mi knížka přiroste k srdci tak, že se od ní nedokážu odtrhnout, myslím na ní kudy chodím a těším se, až budu moct pokračovat. Děkuju proto autorce, že mi po hodně (hodně, hodně) dlouhé době tenhle nezapomenutelný a úžasný pocit dovolila opět prožít. Původně jsem se trošku děsila délky, ale po dočtení naprosto lituju, že není mnohem a mnohem delší.

Ze začátku jsem byla mírně rozpačitá, nicméně jakmile se Feyre konečně dostala na Noční dvůr, tak začala zábava. Všechny postavy dostaly další rozměr, který v první knížce vůbec nebyl vidět (abych pravdu řekla, tak vývoj Tamlina mě naprosto vyšokoval). Ale co je nejhlavnější - Rhysand konečně dostal (velmi zaslouženě) mnohem víc prostoru!

Celá kniha byla navíc opředená mnoha zvraty, které jsem vůbec nečekala (nebo jsem se ani neodvážila v ně doufat) a konec byl totálně vražedný. Opět bylo vidět jak to má autorka dobře promyšlené, protože zdánlivě nedůležité scény z první knížky, nabrali obřího rozměru. Na pokračování se teda vyloženě třesu.

Někdo mi ukažte cestu na Dvůr snů, protože se chci přestěhovat.

13 28.05.2017

Já většinou takovéhle povídkové meziknihy k sériím nečtu, ale Celaena je pro mě natolik zajímavou knižní hrdinkou, že nabídka nahlédnutí do její minulosti, prostě nešla odmítnout. Je asi jedno, jestli si knížku přečtete před celou sérií, v mezidobí, nebo až na konci. Já jsem ale osobně moc ráda, že jsem si ji přečetla v mezidobí. Protože první díl je opředený určitým tajemstvím z dívčiny minulosti, kdy se snažíte přijít na to, co se vlastně stalo a tady ta knížka naskýtá veškeré odpovědi na stříbrném talíře. Mě se líbilo odkrývat Celaeninu minulost postupně v knížkách a toto si přečíst, až když už jsem vše věděla.

Původně jsem se domnívala, že půjde o pět na sebe nevázaných povídek z dob před Endovierem.

I přesto, že je to jedna knížka a defakto jeden příběh, je to rozděleno do pěti povídek a já si proto nemůžu odpustit, ale hodnotit každou zvlášť:

Vražedkyně a Pán pirátů - Do Zátoky lebek se asi v hlavních knížkách nepodíváme, proto jsem ráda, že jsme se sem vydali aspoň v povídkách, hned mám totiž pocit, že o celé říši, kterou S.J.Maas vytvořila vím o něco víc. Zátoka lebek se mi líbila, stejně jako tato počáteční povídka, které to všechno spustila. Za mě je i plus super nápad s magickou mapou. 4*

Vražedkyně a léčitelka - Taková vyplňující povídka, která by tam vlastně vůbec být nemusela a mě nenadchla, dokonce si troufnu i tvrdit, že se mi vůbec nelíbila. Pokud se ona léčitelka neobjeví v dalších dílech Skleněného trůnu nechápu moc jaký měla mít tato povídka smysl. Sice se ukázalo jakou daň musela Celaena zaplatit za svoje činy v Zátoce lebek, ale to mohla autorka v krátkosti vysvětlit na začátku další povídky a nerozepisovat tuto, poměrně zbytečnou. 2*

Vražedkyně a poušť - Tady jsem si vyloženě zpravila chuť. Naprosto úžasná kapitola s dalším fascinujícím koutkem říše. Tvrz Tichých vrahů mi přišla naprosto fascinující a docela ráda bych se o ní dozvěděla něco víc. Jinak ale tato povídka měla spád, akci a prostě všechno. 5*

Vražedkyně a podsvětí - Jsme zpátky ve Zlomuvalu, což mě osobně trochu zamrzelo, ale chápu, bylo to důležité pro další rozvoj knihy. Víc jsme poznali některé postavy, které se v hlavní knížce objevují jen tak mimochodem, ve vzpomínkách či vyprávění. Byl to takový přeskakový můstek, abychom vše lépe pochopili. 4*

Vražedkyně a říše - Nevyhnutelné. Přesto jsem pořád doufala, že to třeba tentokrát dopadne jinak. Srdceryvné, díky S.J.Mass. 5*

Za tuhle knížku jsem vděčná, mám totiž pocit, že díky ní Celaenu znám ještě mnohem líp a pořád víc a víc si uvědomuju, že její chování je z valné většiny jen dobře nasazenou maskou. A taky si nemůžu pomoct, ale jen mi to připomnělo o kolik jsem nájemnou vražedkyni Celaenu měla radši než Aelin. Průměrem celkově 4*

3 08.05.2017

První knížka byla zajímavá, a jak to v YA většinou bývá, prostřední knížky jsou nejslabším mostem mezi zajímavou jedničkou a velkou bitvou na konci. Tady se ale musím přiznat, že jsem byla velmi příjemně překvapená, dokonce si i trumfnu tvrdit, že se mi dvojka líbila o fous víc než jednička. Nejvíc jsem si asi užila tu "soutěž" co byla hned v začátku. Moc se mi nelíbilo, že se najednou na scéně objevilo spoustu nových postav, spoustu jmen a člověk si některé (ty méně podstatné) prostě v té záplavě nezapamatoval. To ale ničemu nevadilo, stejně tak jako mi nevadilo upozadění některých postav, které byli pro první díl klíčové.

A konec byl opravdu impozantní. Do dokonalosti mi ale přeci jen něco scházelo, 4*

2 08.05.2017

Dvůr trnů a růží mě naprosto nadchnul. Zjistila jsem, že S.J.Maas mi píše do vkusu, proto jsem se rozhodla pořídit si i její další knížní sérii, aniž bych si přečetla anotaci. Nejdřív mě trošku překvapilo, že se má jednat o retelling, ale ve výsledku to autorka dokázala přetvořit do tak skvělého nového fantasy světa, že jsem tam podobnosti s Kráskou a zvířetem viděla naprosto minimální a hlavně jsem je po chvíli úplně přestala hledat.

Velmi zajímavé postavy, skvělý svět, knížka mě totálně pohltila a já hltala jednu kapitolu za druhou. Sice mě trošku zklamal ten konec, který byl takový naprosto typický většině fantasy knížek, co jsem kdy četla, ale jinak jsem fakt nadšená. 5*

3 08.05.2017

Tři zajímavé hlavní postavy, tři pohledy na svět, tři osobní tragédie. Autorka má velmi čtivý styl psaní, kapitoly jsou navíc krátké, takže mě to neustále nutilo číst dál a dál a pak jsem se skoro ani nenadála a přečetla na ráz sto stránek.

Svým způsobem jednoduchý příběh, který ale autorka rozepsala tak, že vás nenudil. Bylo to i poměrně věrohodně popsané, při některých scénách se mi až tajil dech. 4*

Asi víc než cokoliv jiného mě zaujala obálka, knížka se má sice soudit podle jiných kvalit, ale tohle byl ten hlavní, proč jsem o ní vůbec začala uvažovat a proč jsem si ji nakonec pořídila. Z anotace jsem se toho moc nedozvěděla, tak jsem nechala příběhu, ať mě překvapí. A ano, to teda rozhodně udělal.

Kniha byla vedena neuvěřitelně originálním stylem. Vlastně se jednalo o 4 stejné příběhy, které byly i tak velice různé a z toho jeden byl vyprávěný převážně jen ze vzkazů na lednici (vlastně mě celkem ironicky zrovna ten bavil nejvíc). Je to velice čtivé, ani se nenadějete a vlastně jste u konce. Postavy byly sympatické, i když Katherine na mě někdy byla až moc ztřeštěná.

Nemůžu se ale zbavit pár věcí, které mi na jinak příjemném příběhu hrozně iritovali. Jednak to byly ty poznámky osudu (nebo kdoví čeho/koho) a jednak si myslím, že by ty čtyři příběhy mohly stát naprosto samostatně a nemusely by se vůbec prolínat (s výjimkou toho z roku 2019 a toho z 2039, to mi zas tak nevadilo). Ale poslední třetina příběhu z Carlislu mi přišla úplně uhozená a postrádající veškerý smysl a logiku.

A konec jsem taky nepochopila, třeba nám to autorka vysvětlí v další knize. 4*

1 19.03.2017

Křišťálový meč pro mě působil trochu jako ledová sprcha. Na rudou královnu si pamatuju jako na knížku, od které jsem toho moc nečekala a která mě nadchnula, Křišťálový meč jsem tak měla v hledáčku už dlouho a když jsem se do toho pustila, tak jsem se nemohla ubránit zklamání. Jednak jsem to asi četla v moc velkém časovém odstupu, protože jsem se hlavně v prvních několika kapitolách musela co stránku zamýšlet na co se tam vlastně naráží a co se stalo v předchozí knížce. Postupně jsem se nějak začetla, ale i tak tomu (hlavně první čtvrtině) chyběla jakákoliv šťáva, hrozně se to táhlo a já se do toho nemohla vžít. Zlomilo se to nějak v okamžiku, kdy se tam začalo objevovat spousta nových rekrutů, tady ale nastal pro změnu jiný problém - spousta nových postav, spousta nových jmen, absolutně se je nedá zapamatovat a proto tedy případné smrti nemůžou zasáhnout.

Oproti prvnímu dílu jsem navíc postrádala nějaký ten velký zvrat, který bych nečekala, všechno to jelo podle předem stanovených kolejí a nepřekvapilo. Zatímco v prvním díle byla Mare zajímavou hlavní hrdinkou, tady se změnila, že bych ji nejradši dala ránu. Plusko ale dávám za konec, který mě skutečně trochu vyšokoval. 4*

3 16.03.2017

První díl Měsíčních kronik, ze kterého jsem víceméně nadšená. Vadilo mi, že byla Scarlet polovinu knížky úplně mimo, Cinder mi pořád taky nepřirostla k srdci, jenže v tomhle díle mi všechny ty nedostatky naprosto vynahrazovala dvojice Cress a Thorne.

První díl působil jako splácanice a jsem ráda, že mi autorka stále potvrzuje, že to přece jen měla trošku promyšlené a příběhy do sebe naprosto nenásilně zapadají. Tenhle byl rozhodně zatím nejlepší, jsem zvědavá na další.

1 01.03.2017

Scarlett byla o hodně lepší než Cinder, nepřišlo mi to už tak přitažené za vlasy a celkově se mi ten svět zdál mnohem sympatičtější. Sled událostí navíc nabral rychlý spád a i když to bylo předvídatelné vzhledem k základu, na kterém je knížka postavená, tak se u toho člověk nenudil.

Chápu, že jsou knížky navazující, ale tak nějak jsem doufala, že jsme Cinder zanechali jejímu osudu a nadále to tam bude rozepsané jen náznakově, když jsem pak zjistila, že to střídá pohledy jak Scarlet tak Cinder, tak mě to nepotěšilo. Nemůžu Cinder přijít na chuť ani po tomto díle, stále je pro mě divná a nezajímavá.

Pořád je to pro mě čistý průměr, ale bylo to o moc lepší než předchozí díl, takže doufám, že bude kvalita stoupat i dál. 3*

2 21.02.2017

Chtěla jsem si tuhle knížku přečíst už dlouho, z různých důvodů, nejvíc asi proto, že se mi zdálo zajímavé téma a chtěla jsem vědět, jak bude zpracované. A po dočtení můžu říct, že jsem z toho taková..rozpačitá. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, bylo to dobře napsané a i když už asi předem tak trochu tušíte, jak to dopadne, stejně jste zvědaví.

Vlastně jsem ráda, že se tam autor nepokoušel nacpat vysvětlení jak je možné (či spíš nemožné), aby měl hlavní hrdina tuto schopnost. Ale na druhou stranu by mě trochu zajímalo co byl zač, ale jak říkám, asi je lepší to tam nepsat, protože vysvětlení může často knížku totálně potopit (viz. triologie Mara Dyer).

Protože vlastně hlavní hrdina byl každou kapitolu někdo jiný, mám pocit, že jsme ho nedokázali pořádně poznat a proto jsem s ním naprosto nedokázala soucítit. Přišlo mi, že Rhiannon nebyla vykreslená o nic lépe, odcházím od knížky s pocitem, že byla milá a hezká a to je všechno. Jakmile autor nedokáže napsat postavy tak, aby vám sedli, tak je to základní kámen úrazu.

A ve výsledku jsem tedy rozpolcená, nápad zajímavý, četlo se to dobře. Ale zase na druhou stranu mě to neohromilo, neměla jsem nutkání číst další a další kapitolu. Takže za mě (trochu lepší) průměr. 3*

4 18.02.2017

Začala jsem tuto knížku číst s velkou nedůvěrou, nejsem skalní příznivce klasických pohádek, trocha obměňování mi nevadí, ale Popelka jako kyborg mi přišlo jako něco, co už překročilo všechny meze. Do knížky jsem se tak s části pustila hlavně kvůli zvědavosti.

Musím konstatovat, že hlavně v první půlce, mi to přišlo jako šílená splácanina. Postupně jsem se do toho trochu vžila a pochopila jsem, že autorka to má přece jen trošku promyšlené, což u mě knížku o něco zvedlo. Nějak se ale nemůžu zbavit dojmu, že mi tenhle dystopický svět vůbec nesedí.

Další co mě na knížce trochu odrazovalo byla hrozná předvídatelnost, všechny pohnutky se daly snadno odhadnout a žádné velké zvraty se nekonaly, protože jste už od první zmínky věděli, že tohle je tenhle a tak vás pak samotné potvrzení nešokovalo.
Pak taky stojí za zmínku postavy, které mi vůbec nepřirostly k srdci. Asi se mi vlastně nezamlouvala ani jedna.

K dobru tomu dávám, že je na tom vidět, že je to součást něčeho většího a že se to dalo docela lehce číst. A hlavně to, že se to příběhem Popelky inspirovalo jen letmo.

Pro mě je to tedy čistý průměr, šanci dalšímu dílu, ale dám.

15.02.2017