Pistácie komentáře u knih
Mám ráda podobně krátké příběhy, které dávají jasné poselství. Opravdu moc hezký příběh na zamyšlení i zasnění. Určitě se k němu budu vracet častěji. Ať už člověk hledá smysl, nebo jen tak nějaký příběh pro ponaučení, je to skvělé.
Tohle je neskutečně silné téma. O to hůř a emotivně se to čte, když si člověk uvědomí, že takové procesy a upalování "čarodějnic" existovalo. U mě to bylo o to emotivnější, protože jsem kraj Jeseníků a Petrových kamenů navštívila. V Jeseníku jsem dokonce navštívila expozici čarodějnických procesů, ze kterých šel docela mráz po zádech. A do toho, když si člověk přečte tuhle téměř autentickou knihu, tak je to opravdu zajímavé. Na film jsem zatím neměla nervy, ale věřím, že to zvládne málokdo. Mě už kolikrát stály vlasy hrůzou jen při čtení. Ale rozhodně je to těžké téma, které stojí za studování a přemýšlení.
Po pěti dnech po dočtení a pořád jsem plná emocí. Nedá se popsat, co všechno se v této knize mísí za příběhy, témata, lidské osudy a zvrácené pohnutky. Je toho v jedné knize tolik, že jsem to u žádného jiného díla stejného tématu nikdy nikdy nezažila. Mám tolik ráda tohle téma, neboť žádné jiné ve mě nevyvolává tolik emocí, rozporů, otázek, ale i husí kůži v jednom. Díky za tohle dílo. Měl by si ho přečíst každý, kdo se aspoň trošku zajímá o to, co se dělo v minulém století za války nejen u nás.
Jsem ráda, že existují knihy, jako je tato. I člověk, který se běžně s autisty nesetkává, se aspoň na pár stran dostane do jejich světa. A aspoň hodně hodně vzdáleně si může představit, jaké je to s nimi být a pracovat. Těžko si představíme, jaké je to být autistou, to asi ani neví on sám. Ale autor nám aspoň nechal na tu dobu, co se ponoříme do knihy, nahlédnout do jeho práce, do jeho světa s autistickými dětmi. Díky za tuhle knihu.
Jsem ráda, že nacházím knihy, jako je zrovna tahle. Myslela jsem, že válečná témata jsou už tak vypsaná, že mě nic nepřekvapí, ale pořád se o nich dá psát. A hodně. Baví mě příběhy na pozadí války, které nastiňují příběhy několik postav, kde se jejich osudy prolínají. Je to naprosto skvělá kniha. Musím říct, že jedna z těch nejlepších, co se mi dostala do rukou.
Hájíček mě opět přesvědčil o tom, že je můj nejoblíbenější český prozaik minimálně za poslední dva roky. Každá jeho kniha je naprosto skvělá. A tahle není výjimkou. Potvrzuje pravidlo, že je skvělý autor, který už byl za svůj talent oceněn. Těším se do budoucna na jeho další skvosty a díla, která vydá. Bezvadná kniha, kterou mohu jen doporučit.
Jedna z TOP knih, která se mi kdy dostala do rukou. Už dlouho jsem nebyla nějakým příběhem tak fascinovaná. Zpočátku mě počet stran odrazoval. Příběh mě natolik fascinoval a vzal, že jsem ke konci litovala, že už dočítám knihu.. nakonec bych brala i tlustší verzi. Něco tak neskutečného. Člověk by si před čtením neměl dělat předsudky, protože ho pak kniha tak neskutečně zaujme a nebo i dojme. Pak lituje toho, jak negativně se k tomu zprvu stavěl.
Téma 2.sv.v, holocaustu, Židů, Hitlera, koncentračních táborů a dalšího, takových knih je tu spousta podobných. .Tahle je jiná. Dává nám něco navíc. Dává nám aspoň pro mě dosud nevídaný pohled. Příběh z pohledu nečekaného vypravěče. Kdyby se mě někdo před začátkem četby zeptal, kdo nás knihou provede, jen těžko bych to uhádla. O to víc mě to vtáhlo a zaujalo. Mělo to něco do sebe. Opravdu, těsně po dočtení a jsem plná dojmů, plná emocí a zážitků, jako už dlouho z ničeho ne.
Vím, že ne každému tato kniha sedne. Ale já jsem byla nadšená. Užila jsem si ji od začátku až do posledního písmenka. od Backmana jsem už nějaké knihy přečetla, ale tohle bylo opravdu humorné. Každému, kdo se rád zasměje a ještě si u toho trošku potrápí hlavu nad nevšední zápletkou, tomu tuhle knihu ze srdce doporučím. Rozhodně se nebudete nudit. Autor zde vykresluje různorodé povahy lidí a životní osudy jednotlivců, kteří se setkají při nevšední zápletce. A sepsal to celkem geniálně. Díky za to.
Láďovy knihy mě baví a bylo tomu tak již od té první. Přijde mi, že s každou knihou se lepší jeho psaný projev. Obdivuju ho za to, co dokázal procestovat, ale i za to, jak jednoduše o tom dokáže v knize vyprávět. S kolika lidmi se již setkal a jak se nebojí je oslovit a seznamovat se. Je to pro něj naprosto přirozená věc. V této knize mě hodně bavilo vyprávění o zážitcích v rámci stopování napříč různými zeměmi. Jak krásně to tam shrnul a srovnal. Je až fascinující, jak každá země jinak vnímá autostop. Já sama jsem to upřímně nikdy nezkoušela, nedokážu to posoudit ze svého pohledu a asi na to nemám odvahu. Ale z Láďova pohledu mi to přijde jako něco přirozeného, co by měl někdy zkusit každý z nás. :D :)
Viděla jsem seriál HBO, ale tohle bylo o dost silnější. Pravdivé výpovědi lidí jsou víc než jakýkoliv natočený film. Ty hrůzy se snažily převyprávět nebo přenést na papír, ale někdy jen těžko hledali ta správná slova. Bylo z toho cítit, že někteří se jen těžko vraceli myšlenkami tam, kde jim to vzalo členy rodiny, kde jim to navždy změnilo život.
Nic lepšího jsem už dlouho nečetla. Nejen, že jde o podobné příběhy, které se odehrávaly v minulosti. Jaké strasti a těžké osudy zažívali muži, děti, ale především ženy z černošských rodin. Co museli zažívat, jak sloužili, starali se o bílé rodiny. Vychovávali bílé děti, jako by byly jejich vlastní. Černošské hospodyně si prožily pro většinu z nás asi nepředstavitelné.
To, co měli hlavně v 60.letech zakázáno a jak se s nimi zacházelo, o tom nemáme ani potuchy. Skvělá kniha, která otevřela a navrátila se možná k dávno zapomenutému tématu.
Kniha je jak droga. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Naprosto skvělé čtení. Navíc, když vím, že autorku vychovávala černoška. Sama věděla, o čem píše. I když to pro ní v některých chvílích muselo být těžké popisovat myšlenky a pocity černošek. Když sama netuší, jaký život to musel být pro ně, pro hospodyně.
Miluju cestování po mé rodné zemi. Myslela jsem, že jsem u nás navštívila už spoustu zajímavých míst, ale tato kniha mě přesvědčila o tom, že je opravdu fajn se někdy vyhnout velkým krajským městům a vydat se po stopách neznámých vesniček a odhalovat skryté poklady historie a přírody.
Na tuhle knihu jsem narazila celkem náhodou a jsem ráda, že se tak stalo. Je to sice krátký, ale i tak čtivý příběh, který v toho skrývá tolik pravd a bolesti. Na pár stránkách si myslím, že toho autorka dokázala říct dost. V knize jsou vykreslené jasné charaktery lidí, které je podle toho vedou životem. Zlí lidé jsou prostě zlí, a nezmění se ani po letech, slabí lidé se nedokáží bránit a většinou to končí tragicky. Je to smutné, a přesto tak dobré čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Hltala jsem příběh hlavní hrdinky a doufala, že se vše otočí k lepšímu.
Téhle knize bych se asi vyhnula obloukem, ale doporučovalo to více lidí, tak mi to nedalo. Nakonec jsem se začetla do neskutečně silného příběhu, který nenechá chladným žádného čtenáře. Jako člověk, který vyrůstal v láskyplné rodině, si tohle ale jen těžko dokážu představit. Nikdy mi nic nechybělo a byla jsem šťastný dítě. O to víc mě mrzí, že je tohle pravdivý příběh jedné holky, jejíž šílená rodina se podepsala na jejím dospívání, vnímání (všech i milostných) vztahů, ale i vnímání sebe sama. Je hrozné, že se k vám rodina takto chová, ale zároveň bojujete, aby vás ze svého života úplně neodstřihli. Přišlo mi to líto, a nejradši bych se s hlavní hrdinkou skamarádila a pomohla ji. Takhle jsem byla jen nezúčastněný divák, který s otevřenou pusou zírá, co všechno za ta léta vytrpěla, ale i to, jak silná byla a kam až se svou silnou osobností probojovala.
Upřímně, nemám tolik ráda povídky. Vlastně jsem to ani nevěděla, když jsem si knihu brala na čtení. Ale dala jsem jí šanci a velmi mile mě překvapila. A já si znovu potvrdila, že nemám dávat na první dojem a předsudky. Všechny tři příběhy mě dostaly. Přišlo mi to jako pravdivé a reálné příběhy tří žen, které s něčím bojují. Každá po svém, a každá tak, jak nejlépe dovedou. A snaží se s životem a svým trápením popasovat po svém. První dvě mi byly sympatické a tu třetí jsem spíše odsuzovala, ale nakonec i ji jsem litovala. Tuhle knihu rozhodně doporučuju a snad se k ní někdy vrátím.
Děj je sám o sobě velmi poutavý a zajímavě se čtenáři pootvírá postupně i s tím, jak se odhalují jednotlivá těla a a spojují se vraždy, které vedou k jedné osobě. Akorát mě asi nebavil styl psaní. Do knihy jsem se dost nutila, a nedokázala jsem se soustředit. Hlavní vyšetřovatelka mě lezla na nervy, jak se snažila být furt tvrďácká a nad věcí. Ničeho se nebála a na všechny byla jízlivá. Možná je to tím, že jde o první knihu z této série. Pořád váhám, zda se pustím i do dalších, nebo to vzdám už u první. Úplně mě to nepřesvědčilo číst dál.
Moje první Keplerovka, a nemohla jsem si snad vybrat lépe. Neskutečně silný příběh, který mě nepustil. Od začátku jsem četla docela se strachem v očích, což se mi sakra dlouho nestalo. Konec byl pro mě víc než šokující. Díky za takové příběhy, a knižní závěry. Kdo se chce bát, pátrat s detektivem, a na závěr zírat s otevřenou pusou, tak tohle je ta pravá kniha.
V 25 letech jsem poprvé přečetla první díl HP. Vážně. Nekecám. A nestydím se za to. Jediné, co mě mrzí je, že jsem začala filmy, a postupně se nyní dostávám ke knihám. Což je velký hřích a za to se opravdu stydím. Každopádně jsem si zvolila číst knihy v originále, a je to super. Nejhorší je, jak to teď srovnávám všechno s filmovou verzí, a představuju si ty samé scény, co už jsem viděla, co se nyní přede mnou odehrávají v knize. Přijdu si trošku ochuzená. Ale zároveň tu jsou i momenty, které se do knihy nevešly, a to mě na tom všem neskutečně baví.
Miluji její styl psaní ... střídání opravdu dlouhých souvětí a krátkých úsečných vět. Opět nám předkládá reálné vyprávění ze života, které by se mohlo týkat každého z nás. Dětský hlavní hrdina, který prožívá svůj příběh a podává ho skrze vlastní naivní pohled. Souběžně vnímáme ten samý děj očima matky i babičky. Prolínají se tu tři generace, což mě na tom bavilo nejvíc. Na druhou stranu se mi příčila postava Hanky, která mi byla celou dobu nesympatická, přišla mi sobecká a často necitlivá. Neustále mi bylo líto Evy i Viktora. Ani jeden z nich to neměl lehké a zároveň si za spoustu věcí mohli sami. Je vidět, jak nekomunikace v rodině dokáže vytvořit spoustu křivd a neporozumění. Spoustu zbytečného trápení a smutku. Každopádně za mě další inteligentní a povedená kniha. Děkuju.
Nevím, jestli je to pouze smutné, nebo i k pláči, ale nebavilo mě to. A to vypadal začátek tak slibně, a říkala jsem si, jak to začíná vtipně a poutavě. Ne. Kniha mě spíše odradila. Dočetla jsem spíš proto, abych si mohla udělat celkový názor. Přišlo mi to spíše urážlivé. Nevím, kdo je vykreslený jak větší debil, jestli muž, nebo žena. Každopádně, kdybych měla takový vztah, jdu se asi rovnou odstřelit. Je mi jasné. že se to musí brát s nadsázkou, a třeba na to nahlížet ironicky? Ale něco nešlo. Dvě hvězdy za to, že jsem se občas pousmála, ale vážně ne. Kdyby takhle smýšlela každá žena, a každý chlap se takhle skutečně choval, nevím, kam by naše lidstvo opravdu spělo :D nechci radši domýšlet.