pixiepickpocket komentáře u knih

Zásadní chyba z mé strany přišla již v okamžiku, kdy jsem v euforii knihu kupovala, aniž bych si o ní dopředu cokoliv zjistila. Knihy, které si chci pořídit si povětšinou velice pečlivě vybírám a jejich koupi rozvažuji. U tohoto románu jsem tak věděla pouze to, že se jedná o YA literaturu a že má knížka opravdu krásnou obálku, která mě ke koupi zlákala.

U krásné obálky to začalo a bohužel taky celé skončilo. Přestože nejsem cílová skupina, dobře napsanou knihu dokážu docenit. V tomto případě ale nemám co vyzdvihnout. Na 350 stránkách se neodehrálo nic, co by ve mě při čtení a po dočtení rezonovalo. Mrzí mne, že se autor ani nenamáhal objasnit na jaké bázi funguje predikace toho, kdo zemře, což byla jediná věc, která mě u čtení držela. Chápu, nebyl to zamýšlený středobod autorovy výpravy, ale potřebovala jsem nějaký důkaz o tom, že alespoň nějaká část příběhu bude originální a důmyslně promyšlená...

Děj je pomalý, nudný a předvídatelný (název knihy "nezklamal"). Navíc mi až moc připomínal titul The Perks of Being a Wallflower.

Cílové publikum mé nízké hodnocení nejspíš nepochopí, ale nemůžu jinak. Sorry.

5 10.04.2019

Fíha! Tak tohle byla docela jízda. Od poloviny knihy jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Je fakt, že začátek knihy je maličko rozvleklý, ale úvod do příběhu a vytvoření patřičné atmosféry tam prostě být musí, nemůžou na vás hned na druhé stránce začít vyskakovat příšery ze skříně...

Co příběhu trochu ubírá na záhadnosti, je autorčino nadbytečné opakování faktů, týkajících se některých hlavních postav. Je pak poměrně jednoduché si dát dvě a dvě dohromady a konečné objasnění rodinného tajemství už vás tak nemá čím překvapit. Autorka tak vlastně trochu sklouzávala do žánru detektivky. Podle mého soudu byste si ale u hororového příběhu měli všechna esa nechat až na konec a zbytečně je v průběhu knihy tolik nezdůrazňovat.

Pro umocnění efektu doporučuji číst za tmy.

5 05.04.2019

Strašidla se mi do rukou pravděpodobně nedostala ve správný čas. Abyste Palahniukovo dílo byli schopni docenit, musíte se nad děj dokázat povznést. Pro četbu je potřeba mít odstup a nadhled, tudíž z vlastní zkušenosti nedoporučuji číst, pokud na vás v osobní rovině doléha pocit zmaru.

Většina příběhů není ani tak strašidelná, jako spíš nechutná v tom nejlepším slova smyslu. Nejedná se o klasické, duchařské příběhy v gotickém stylu, ze kterých vám bude běhat mráz po zádech a chloupky na rukách vstávat hrůzou. Ani večer, až zhasnete všechna světla, se nebudete bát, že na vás něco číhá pod postelí.

Příběhy jsou neotřelé, syrové a surové. Pro Chucka není nic tabu. A to je dobře. Skupinka spisovatelských ztroskotanců je jako celek zajímavá. Stejně tak i transformace uťápnutého kurzu tvůrčího psaní do nekonvenčího a inspirativního prostředí gore Big Brothera. Postav je ale přespříliš, a hlavní dějová linka není dotažená.

Strašidla považuji za dobrou sbírku povídek. Románová stylizace tomuto dílu ale spíše škodí. Zhruba v polovině knihy jsem se přistihla, že se začínám nudit. Situace a repliky se začaly opakovat a "spojovací" linii děje došla šťáva.

5 25.02.2019

Utrpení mládence Werthera bylo pro mne místy utrpení číst. Zatímco v jednom dopise bylo mnoho děje, v dalším jsem se neskutečně trápila a místy mne to až nudilo. Ze začátku mi to ani tolik nevadilo, ale jakmile se z Werthera stal mladík, utápějící se ve vlastním citovém rybníčku, měla jsem až nutkání tyhle jeho výlevy přeskakovat. Můj dojem z četby, ale nijak nesnižuje kvalitu a myšlenky obsažené v této knize. Právě naopak. Při četbě jsem si zaznamenala tolik zajímavých citátů, jako už dlouho ne.

Možná dám v budoucnu Wertherovi ještě jednu šanci.

5 02.01.2019

Zápletka příběhu mi byla, stejně jako asi většině čtenářů, známá. Nepřistupovala jsem k ní tedy jako k detektivce, ale spíše jako k psychologické studii, kdy sice víte, kdo je vrah, ale můžete se tak díky tomu zaměřit na jeho pohnutky.

Ten, kdo příběh a jeho rozuzlení nezná, ať raději nečte dál.

Autor staví do kontrastu veřejný život jednotlivce a život soukromý. Pod tlakem společnosti se mnohdy snažíme navenek působit spořádaně a dodržovat morálku, naopak v soukromí, kde se cítíme bezpečně, ztrácíme zábrany. Jedním z důvodů, proč Jekyll v sobě zlo potlačuje je jeho společenské postavení, s nímž se myšlenky na potenciální násilné činy v žádném případě neslučují a pouze by Jekyllův společenský status ohrozily.

V každém z nás se nejspíš skrývá něco temného, nebo neobvyklého, co čeká na tu pravou chvíli, aby mohlo vyplout na povrch a projevit se. Zajímavé je, že v Jekyllovi bují vnitřní konflikt téměř celý život. Jakmile ale Jekyll objeví možnost, jak nebýt spojován s negativními činy a vyhnout se tak zničení své pověsti, směle se pustí tímto směrem. Aby popustil uzdu svému druhému já, vyvine sérum, které mu umožní změnit podobu. Může tak páchat cokoliv, aniž by ho někdo poznal. Se změnou podoby odpadá morální a trestní odpovědnost spojená s osobou Dr. Jekylla. S podobou se ale mění i osobnost. Látka, s jejíž pomocí se Jekyll přeměňuje je znečištěná a samotná přeměna je možná jen díky tomuto znečištění. Nečistá látka je tak jakousi metaforou pro zlo, které tato nečistota podpořila v růstu a moci. Hyde postupem času nabývá na síle a přemáhané zlo tak přebírá otěže. Jekyll a neodvratně ztrácí kontrolu nad svým vědomím a nad svou tělesnou schránkou.

5 06.12.2018

Na jednu rodinku je těch "zvláštností" až moc. Co se týče závěrečného rozkrytí vztahu mezi Jackem a Julií - šok se nekonal. Incest by znechutil moji babičku, pohoršil maminku, ale se mnou to až tolik nepohlo. Není to asi příliš obvyklé téma (?), ale v době tolika perverzností, o kterých se otevřeně hovoří a píše, asi znechutí málokoho. Téma, na můj vkus, velice zajímavé, zpracování se mi ale příliš nelíbilo. Přičítám to zčásti i tomu, že jsem knihu nečetla v originále (překlad z roku 1988). Betonová zahrada ale za přečtení stojí.

5 22.06.2018

Zábavné a poučné. Bezvadná, čtivá knížka vhodná pro širší čtenářské publikum.

Kapitoly jsou spíše kratší, takže ideální jako četba před spaním nebo jako zpestření, pokud čtete něco náročnějšího a chcete si dáchnout.

Díky povětšinou absurdním příkladům různých způsobů smrti se dozvíte mnoho zajímavých fyzikálních, chemickým a biologických faktů, které vám, stejně jako mně, pravděpodobně ve škole unikly (anebo je možná nikdy nikdo nezmínil). Kéž by hodiny přírodovědných předmětů probíhaly alespoň zčásti tak zábavně. Na absurdních příkladech je krásné to, že si z nich člověk mnohem více zapamatuje. Možná se taky přistihnete, že budete mít potřebu svému okolí v průběhu četby sdělovat, co zajímavého jste se právě dozvěděli, což je u knihy indikátor jejího přínosu.

Rovněž musím vyzdvihnout práci překladatele, který text místy dovedně přizpůsobil našim reáliím.

4 04.05.2019

Běžně knihy od jihoamerických autorů nečtu, ale protože se sbírka profiluje jako horor, zaujala mne. A ačkoliv se aktivně nezajímám a neorientuji se v jihoamerické historii ani současné kultuře a politice, mám určité (stereotypní?) představy o stavu jihoamerické společnosti.

Tato kniha je pro mne v žánru sociálního, tak trochu magického, realismu říznutého hororem, drahokamem. Povídky jsou výjimečné zasazením do exotického prostředí a odráží většinu mých dojmů z jihoamerické kultury (drogy, násilí, diskriminace žen, korupce...). Tyhle povídky se ale ubírají mnohdy neočekávanými a děsivými směry. Většinou jsem neměla tušení, kam mne autorka svým vyprávěním vede, ani jak povídka skončí. Otevřené konce povídky ještě umocňují, dávají prostor a dále se rozvíjí díky vaší představivosti. Povídkám dominují převážně ženy, ženy nespokojené ve vztazích s muži, ženy bláznivé a z pohledu společnosti mnohdy nedůvěryhodné.

Prostředí temných argentinských uliček ve mně samo o sobě vyvolává úzkost a strach. Určitě bych se po nich klidně neprocházela ve dne, natož pak v noci.

A jak to tak u dobrých knížek bývá, tak jediné, co mne mrzí je, že povídek není více.

4 15.04.2019

"Bude zima bude mráz, kam se ptáčku kam schováš? Schovám se já do lesa, tam je moja potěcha."

Volba neobvyklého prostředí severních ruských divokých lesů byl od autorky velice dobrý tah. Troufla bych si tvrdit, že západní trh na tento motiv reaguje velice dobře, hlavně pokud se jedná o pradávnou a tajemnou mytologii, ať už v původním nebo novém kabátku.

Postavy jsou inspirované slovanskou, potažmo ruskou mytologií, což ve čtenáři vzbuzuje touhu po jejím prozkoumání. V poslední době je velmi populární severská mytologie díky vší té superhrdinské filmové produkci. V minulém století byla zase populární mytologie řecká a římská. Je tedy osvěžující, když se děj odehrává někde trochu jinde, i přesto, že některá božstva a bytosti vycházejí napříč mytologiemi ze stejných konceptů.

Ze začátku měla kniha právě to vítáné kouzlo neokoukanosti motivů, bylo příjemné se seznamovat s Vasjou, její rodinou a všemi těmi nadpřirozenými bytostmi. Konflikt pohanství a křesťanství je také skvělým, ale bohužel spíše okrajovým tématem, který by si zasloužil více prostoru. Autorka se pouští i do tématu patriarchálního prostředí a postavení ženy-dívky v něm.

Bohužel, zhruba v polovině autorčin narativ začíná pokulhávat, situace se začínají opakovat a celkově se to až do konce točí v předvídatelných kruzích. Co mi v příběhu vůbec nesedlo, byli upíři. Přestože jsou také součástí mytologie, bezpochyby i té ruské, vůbec se mi do příběhu nehodí a jejich přítomnost v příběhu ve mně vzbuzovala pocit, že se autorka snaží mermomocí zařadit krvavé a "šokující" scény. Je škoda, že autorka nenahradila upíry nějakými jinými, zápornými, bytostmi vycházejícími z ruského folkloru.

Popis akce také není autorčinou silnou stránkou. "Akční" scény jsou až přílíš ploché a chaotické. Obraz střídá obraz, ale chybí jejich propojení. Naopak autorčin popis prostředí a úvod do děje každé kapitoly byl velice zdařilý.

Měla jsem nejspíš až moc vysoká očekávání a jsem tudíž zklamaná. Další díl si pravděpodobně přečtu, ale s očekáváními to tentokrát nebudu přehánět.

4 27.03.2019

Tragický příběh osiřelého dítěte, které se ze dne na den stává nechtěným břemenem. Otce sice dítě má, ale ten nejeví sebemenší zájem. Macecha se společně s novým osazenstvem snaží dítěte metodicky zbavit. Ve věku, kdy dítě potřebuje cítit lásku a oporu v rodičích, se mu tak dostává pravého opaku - bezcitného a krutého jednaní. Dítě nedokáže samo přežít bez pomoci a podpory a nemá patrně ani vůli k tomu, aby zvrátilo svůj smutný osud.

4 02.01.2019

Pro mne o trochu hůře odhalitelná zápletka než v prvním díle, což je u tohoto žánru nesporné plus. Zklamal mne konec. Čekala jsem, že se celý případ rozuzlí a vysvětlí stejně jako v Ritterově první knize. Co nemohu přenést přes srdce je postava Hanka Hudsona - pro mne totální vykrádačka Hagrida z HP. Měla jsem Hagrida před očima pokaždé, když se "Hank" v příběhu objevil. Nešťastně k tomu přispíval i český hovorový překlad Hudsonových replik, který se tolik podobal Hagridově mluvě. Snad to překladatel neudělal úmyslně...

I přes drobné výtky se těším na další pokračování této kouzelné detektivní série.

"Nezdar není opakem úspěchu - je jeho součástí."

4 01.10.2018

Severská mytologie byla mou první knihou od pana Gaimana a musím říct, že u mě zabodoval. Zavedly mne k němu - surprise, surprise - marvelovky a touha dozvědět se něco o původu bájných hrdinů, které jsem do té doby znala jen z filmového plátna. Knihu jsem si pořídila v originále. Příběhy jsou krátké a hezky odsýpají. Ovšem, jak už tu někdo v komentářích zmínil, jakmile nebyl součástí příběhu Loki, bavila jsem se trochu méně. Ostatně jak sám autor říká: "Loki makes the world more interesting but less safe". Zábavné jsou zejména dialogy mezi Thorem a Lokim. Potěšilo mne, že autor nezapomínal na čtenáře a v příbězích připomínal souvislosti, které jsem si během četby nezapamatovala a nemusela jsem je tedy dohledávat zpětně. Není divu, že z dávných mýtů čerpali a čerpají autoři jako Tolkien, G.R.R. Martin nebo Rowlingová. Mýty jsou nekonečným zdrojem inspirace. Severskou mytologii jsem nečetla naposledy a díla pana Gaimana určitě zařadím do své budoucí četby.

"Mimir said nothing: seldom do those who are silent make mistakes".

4 31.07.2018

Má první kniha na téma KLDR. Někdy na začátku roku jsem si se zájmem přečetla rozhovor s autorkou na nějakém webovém portálu. Ač nebyl rozhovor příliš dlouhý, většinu zajímavých faktů jsem se dozvěděla už v něm. Námět knihy je u nás ojedinělý, avšak zpracování za ním pokulhává. Škoda všech gramatických a stylistických chyb. Kniha by snesla závěrečnou korekturu.

4 26.06.2018

Tomuto detektivnímu románu se nedá upřít čtivost. Stránky ubíhají tak rychle jako scenérie za oknem jedoucího vlaku. Co naopak příběhu škodí, je jeho předvídatelnost a otravné protahování děje ke konci příběhu, kdy už jen čekáte na potvrzení vlastních domněnek.

Následujících pár vět obsahuje spoilery.

To, kdo nakonec zemře, není tak podstatné jako to, že autorka odkrývá problematiku domácího násilí. Madeline si vyčítá, že na Celeste nic nepoznala. Celeste je přesvědčena, že Madeline nic poznat nemohla, a to díky Celestiným dovednostem situaci dokonale kamuflovat. Jsou si velice blízké a přesto se jedna nedokáže svěřit druhé. Celeste se svěří až psycholožce, neznámé osobě, ke které může na prvním setkání jen těžko cítit důvěru. Je tak těžké se svěřit blízkým proto, aby nás stále viděli jako "dokonalé" a bezchybné? A co teprve vliv na potomky, kteří jsou svědky násilného jednání?

Ač se nás domácí násilí nemusí bezprostředně týkat, je žádoucí mít o něm povědomí, protože někdo ho zrovna v tento moment může zažívat. Doma. Za zavřenými dveřmi. Tam, kde má být bezpečno.

3 12.11.2018

"Life is too short to worry about what other people think."

Amerika, šedesátá a sedmdesátá léta a netradiční rodina. Labilní maminka, jejíž jediným "cílem" je se umělecky realizovat. Tatínek - snílek, slibotechna a alkoholik v jednom. A děti, ze kterých se navzdory rodičům a prostředí, stávají samostatně uvažující a schopné bytosti.

"After dinner, the whole family stretched out on the benches and the floor of the depot and read, with the dictionary in the middle of the room so we kids could look up words we didn't know."

3 22.06.2018

Originální strašidelné historky pro malé i velké čtenáře. Oceňuji, že má kniha ústřední, i když jednoduchý, příběh, a nejedná se tak pouze o povídkovou sbírku. Autor mě rozhodně nalákal na ostatní knihy z této série.

2 05.04.2019

Velice příjemné, oddychové, čtení plné svěžích a jedinečných nápadů. Tato sbírka povídek se mi líbila dokonce více, než hororová Noční můry nespí, kterou jsem si měla možnost přečíst před časem. Jediná škoda je, že se mi v rukách octnulo pouze zkrácené vydání obsahující pouze sedm z celkových dvanácti povídek. I tak musím říct, že na mě většina povídek udělala velmi dobrý dojem a autorům povídek děkuji za příjemně zpestřená odpoledne.

2 01.03.2019

Oddychové čtení s odkazy na těžkou pozici ženy v 19. století. Abigail ztotožňuje emancipovanou ženu, která nechce být ochranitelkou rodinného krbu, naopak touží, jako její mužské protějšky, zažívat dobrodružství. Vztah mezi ní a Jackabym je asi takový jako mezi Penny a Sheldonem - plný sarkasmu a roztomilého vzájemného nepochopení. Dialogy těchto dvou postav jsou nejzábavnější částí knihy. Zápletka je jednoduchá, nic pro ty, kteří chtějí potrápit svou šedou kůru mozkovou. V průběhu čtení narazíte na nejednu zajímavou referenci z oblasti folkloru např. irskou banshee, čachtickou paní a mexickou La Lloronu. V závěru knihy je pak úvaha hlavní hrdinky nad vlastní obyčejností. Pocitem, že ničím zvláštním nevyniká. A když už se rozhodne konat, nepřipadá jí, že by udělala dost... Další díl si určitě přečtu.

"Já bych tedy takovým notýskem nepohrdla. Každý bychom mohli mít svůj. Vypadali bychom pak víc jako praví detektivové."

2 12.07.2018

Přestože YA literaturu už příliš nevyhledávám (nejsem cílová skupina), tohle byla skvělá volba. Autorka pracuje s mnoha zajímavými tématy - šikana, vydírání, homosexualita... Vždy, když o šikaně čtu, říkám si, proč jsme na sebe tak zlí? Proč máme pořád potřebu mezi sebou nezdravě soutěžit a jeden nad druhého se povyšovat? Být lepší než ostatní? Proč je jednotlivec víc než celek? Proč nemůžeme jen žít a nechat druhé žít? Děj plynul velice rychle. Koncept čtyř vypravěčů se mi velmi líbil a poskytoval možnost nahlédnout do života všech hlavních hrdinů. Zajímavé bylo také pozorovat vývoj vztahů mezi všemi zúčastněnými. Palec nahoru za povedenou ilustraci obálky.

2 26.06.2018

Všechny povídky mají něco do sebe, ale jak už je to se vším, co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Ve svém hodnocení zohledňuji výhradně obsahovou stránku antologie. Nevadilo mi, že některé povídky byly psané v ich-formě, ani to, že vypravěč povídky nakonec v povídce sám zemře. U takovéto sbírky, kdy primárním účelem je čtenáře vyděsit (nebo alespoň zabavit), mi to připadá podružné (někoho ale nejspíš děsí právě ta forma) :). Za mě jsou tedy vrcholem této sbírky povídky: Pozor, za tebou!, Posel smrti a Po mně potopa. Až při psaní komentáře jsem si všimla, že autorkou Pozor, za tebou! a Krásná, krásnější, nejkrásnější, je tatáž osoba. Zatímco Pozor, za tebou! je, podle mne, jedna z nejlepších povídek sbírky, Krásná, krásnější, nejkrásnější u mne nezabodovala.

1 28.12.2018