Polli komentáře u knih
Kdyby byla celá kniha v duchu rozhovoru Johna Divocha s Mustafou Mondem ke konci knihy, tak by to byla skvělá kniha. Nicméně 3/4 knihy nebyly moc čtivé.
Bohužel si myslím, že zázemí hlavní postavy nebylo zvoleno vhodně. Nevím tedy jak v Anglii učí filosofii na vysoké, ale tady slečna měla celkem zásadní nemyslící vlohy. Výsledek cesty byl tak celkem jasný a chování postavy tak trochu neetické, a že jí to trvalo, než jí to došlo.
První dvě kapitoly, asi třetina knihy, jsou kvalitativně velmi pochybné. Skoro jsem měl chuť si vytáhnout oficiální recenze, jak ty se s tím vypořádaly. Následující části knihy už jsou lepší. Nicméně korektury práci asi minuly. Chápu, že velkou část psali Slováci, ale ne vše bylo způsobeno převodem ze slovenštiny do češtiny. Některé části textu jsou zbytečně opakovány třeba i třikrát.
3,5/5 - Nejvíc mě asi dostal doslov vydavatele, že se snažili dodržet řecký přepis jmen na rozdíl od latinských. Pro Dia, jaký jiný, když to jsou řecké mýty?
Mám raději spíše Kirké. Tady to bylo více popisné navenek, než uvnitř.
Kniha obsahuje pár překlepů a záměn, ale nic hrozného. Slučování poznámkového a citačního aparátu na konci kapitol není zrovna mé oblíbené. Z hlediska informací je dostatečná pro úvod do mezinárodní bezpečnosti, i když už je z tohoto pohledu stará. Občas docházelo ke zbytečným opakováním některých statí.
4,5/5 Říkal jsem si, co zrovna já si počnu s detektivkou, ale nakonec jsem si to užil. Ta řevnivost mezi kolegy to pěkně odlehčovala. Mít trošku více vychytané charaktery, tak bych i v hodnocení přidal.
3,5/5 Škoda, že je dílo nedokončené. Je znát, že by potřebovalo ještě nějaké uhlazení. Psáno je to velmi poeticky.
Některé povídky, zejména nesmyslné parodie, sráží kvalitu sbírky směrem dolů.
Od epizodického vyprávění se dostáváme čím dál více k epickému. A celé to vede k nevíře v okolí.
Zajímavé, jak Asimov na pár stránkách s několika událostmi dokáže hýbat dějinami.
Asi tak prvních 100 stran mi přišlo trochu slabších, pak se to naštěstí rozjelo.
3,5/5 Knihu v českém překladu sráží na můj vkus brzdící stavba vět a občasné nedůslednosti v korekturách (třeba zápisy jmen osob - Omar x Umar). A u takovéto knihy bych uvítal i nějaké ozdrojování.
3,5/5 Zatímco Kniha pěti kruhů, či svitků chcete-li, je psána více lidově a takticky, tak Kniha rodinných tradic válečného umění už má intelektuálnější rozhledy. Musašiho myšlenky jsou snadno převoditelné do "manažerského" způsobu uvažování. Munenori zase více uspokojí "myslitele". Místy sledují autoři podobnou cestu, místy se rozcházejí. Inu jiný meč, jiný sek.
3,5/5 Dětský příběh o životě, smrti, úžasu ze světa a síle přátelství. A o tom, že je vždy potřeba v partě aspoň jednoho odvážného.
Knihu považuji spíš za apologetiku určitého typu náboženství a amerického konzervatismu. Přínosných bylo pro mě asi 10-20 stránek o aktuálních problémech v USA. Z "filosofického" hlediska přínosná mnoho nebyla. Nicméně chápu účel knihy, ale cílovou skupinou nejsem.
Jako každá populárně naučná kniha věci často zjednodušuje, ale je to čtivé. Za tvrdou teorii, či filosofii dějin bych to nepovažoval. S některou užitou terminologií bych nesouhlasil, stejně jako s některými menšími závěry, ale to není problém knihy, spíše záležitost akademické disputace. V případě českého překladu mi trochu vadí počeštění knihy. Chápu, že je to z důvodu přiblížení textu českým čtenářům, ale dával bych přednost originálním příměrům. Zajímavé je, jak se za 20 let změnily historické poznatky (dnes už člověk nemůže říct, že si opráší znalosti, protože často je musí úplně nahradit).
3,5/5 Četlo se to kupodivu dobře na to, že to nedávalo ani tolik rozumu jako deník šílence. Z bytí Metaválečníků jsem si nebyl schopen odnést žádnou rozumnou teorii o jejich původu. Ale na rovinu, jestli bude dvojka, tak po ní asi šáhnu.
V zajetí zimy byla spíš taková pohádka. Tady se jedná už o trochu temnější příběh, který mi sedl trochu více jak prve jmenované dílo.
Škoda té komunistické agitky na začátku a konci knihy. Jinak je zbytek knihy pěkně lemovský.