Prateri
komentáře u knih

Výčitky jsem měla já při četbě této knihy. Zvědavá jsem byla na to, co se přihodilo, ale cesta k rozuzlení se mi zdála tak neskutečně dlouhá, že jsem měla silnou chuť podívat se na konec a knihu odložit. Z části to u mne byly zřejmě starosti, které mě potkaly, že jsem knihu patřičně nedocenila, protože jinak literaturu od Liane Moriarty mám moc ráda.


Obdivuji všechny, kdo dokázali napsat komentář k této knize. Já stále nenalézám slova, kterými bych vyjádřila zděšení nad životem Oxany. Než se chudák holka stačila rozkoukat po světě, tak jí bahno sahalo až nad hlavu. Nesprávná doba, špatní lidé, smůla, naivita, nezkušenost mládí bez pomocné ruky - to je opravdu jízda až na samé dno.


Milá knížka, která sálá lidským teplem, láskou k bližnímu, přátelstvím a to všechno je ještě ozdobené, jako třešnička na dortu, humorem. Vánoce v této knize jsou láskyplné.


Pane Fitzeku, vy nám dáváte zabrat - nejlepší oční chirurg je zrůda, nevidomá Alina je super žena, děj nás nenechá v klidu a konec přece jen trošku čekáme jiný.
Děsivé, ale líbilo se mi.


Věrohodné vyprávění o třicetileté válce mě přikovalo ke knize, kterou jsem s obavou brala do ruky, protože jsem tušila masakr (masakr to byl), a také už vím, co pan spisovatel umí. Nezklamal. Přede mnou se rozprostřel mistrně popsaný obraz bídy,
utrpení našeho národa a popření lidskosti.
Množství prostudovaného písemného materiálu autorem o třicetileté válce ve mně vzbuzuje úctu, kniha pak smutek z toho, že člověk zapomene, že byl člověkem.


Pro knihy paní Fieldingové mám velkou slabost. Číhám na každou její novou knihu, která u nás vyjde, aby mi nechyběla v knihovně. Ale Povídej, co vidíš mě teda nenadchla, pokulhává za ostatními knihami mé oblíbenkyně. Čtivá knížka by to byla bez zbytečně utahaného středu.
V tvorbě spisovatelky je to ale výjimkou.


Zatím jsem četla od Camilly Lackberg jen Krotitele, takže nemám srovnání s její ostatní tvorbou, ale byl to pěkný mazec. Pokud tato kniha jejím jiným knihám nesahá po kotníky, tak no nazdar! Čtivé, plné napětí - mně to stačilo.


Čtení o Tereze mě bavilo, i když žiju v trochu jiném světě, kde tak dobře všechno člověku nevychází jako Tereze v knize. Trochu pohádka pro dospělé.


Útěk - pohled na válku z druhé strany, ze strany národa, který válku rozpoutal, prohrál a draze za to platí.
Stále těžko chápu, že lidstvo, které je obdařené rozumem, řečí, citem, je schopno si provádět taková zvěrstva. Co to je, že zbraň v ruce člověka ho o rozum připravuje?


Možná, že to není tak drsné jako jiné knížky od Collinsové, ale mně se to líbilo. Rozhodně jsem se nenudila.


Dočetla jsem příběh dvojčat Violy a Isolety. Na začátku mi trochu vadilo prolínání v čase, ale kniha mě strhla tak, že jsem to přestala vnímat. Jednovaječná dvojčátka, vzhledově téměř k nerozeznání, poznamená tragédie, s kterou se vypořádávají v dospělosti, ale už každá jinak. Přestože podobu mají totožnou, charakter má každá jiný.
Zaujalo mě to, protože i moji vnuci jsou jednovaječná dvojčátka, bez sebe neudělají ani ránu, ale náturu mají každý svou.

Detektivní práce tu moc nebylo. Kniha došla ke svému nečekanému konci nějak sama. Děj posouvaly jednotlivé osoby a jejich jednání, policie se svojí nedůvěrou stála trochu mimo. Spíše než napětí jsem pociťovala nedočkavost, jak se bude příběh vyvíjet.
Přítele Martina bych taky poslala někam, nevím, jestli by to bylo zrovna do háje :)) .


Sloh této knihy se mi zdál pokulhávající za zajímavým příběhem. Umí to lépe Charlottka:)
Jeden odstavec mě ale zaujal:" Ať děláme nebo neděláme cokoli, může nastat situace, kdy nejsme zodpovědní za to, co se stane. Nemůžeme za to. Život se řídí protikladnými zákony a my jsme proti tomu bezmocní." I když myslím, že v tomto případě protikladným zákonům podávala většina zúčastněných pomocnou ruku:-( .


Čínští imigranti se vydali na cestu za americkým snem. Sen je sen, a málokomu se splní. Realita je krutá. Pan Peter May je vypravěč, který nás tou cestou plnou utrpení provede. A já objevila pro sebe dalšího skvělého spisovatele, kterému jsem se vyhýbala. Tak teď to napravím.
Str.148: Víte, nikdy jsem nebyla přesvědčená, že máme právo připravit člověka o život, ať už udělá cokoli. Myslím, že o tom rozhoduje jen ten nahoře.


Kdo si chcete trochu posmutnit a v radosti života si připomenout, že někoho stíhá i nešťastný osud, pak si přečtěte tuto knihu. Doporučuji, je skvělá.


Na začátku knihy se vyrojilo tolik postav, že jsem měla obavy, zda si zapamatuji, kdo je kdo. Zvládnou se to dá, a když začne minulost vrhat své stíny do života čtyř kamarádů - nezdá se mi, že by to byli velcí přátelé - spisovatelka nám každým odstavcem stupňuje děj, trochu nám naznačí a pak nás dovede k překvapivému konci detektivky.


Tak jsem v tom svém literárním ráji zabloudila k naší české detektivce. Líbila se mi, žádné potoky krve, vyšetřovatelé žádní supermani a jak je to s pachatelem? Tak to si přečtěte.


Jedu podle knihy od února. Bez hladu a "chutí na něco" je pryč 7 kg. Jestli se mi bude i nadále dařit, přidám další hvězdičku:-).
Září - 11 kg dole :-)).


Neobyčejný příběh neobyčejné dívky. Rozhodně neváhejte s přečtením knihy, která nás zavede do života tak odlišného od našeho, že rozum nad tím zůstává v němém úžasu.


Bylo to fajn, i jsem se zasmála :-) Hned se mi půjde snáze k doktorovi.
