prochyn komentáře u knih
Protože je jedním z autorů komik Ovčáček a na obálce je vyobrazené prasátko, knihu jsem si koupil. Myslel jsem, že Mein Kampf je nejhlubší žumpa, ale je vidět, že když se chce, rezervy se vždycky najdou.
Přečetl jsem všechny díly Bratrstva krve a je to fakt hustej nářez. Více méně všechno řekl v komentáři Gordonlord. Kotletovy knížky se dají číst několikrát, trochu mi připomínají knížky Jiřího Kulhánka. Za mě 100%.
Trilogie Bratrstvo krve je super, Stalingrad mi přijde jako takový přílepek, slabší obsahem i počtem stran. Ale co, Kotleta je Kotleta, ale těším se na něco delšího. A palec nahoru za poezii. No, díky i za to Františku... ehm ... Leoši :-)
Třetí díl série cesta Krve se mi celkem líbil. Ze dvou důvodů: Líbily se mi první dva díly a třetí je celkem úspěšně doplňuje. Jiří Kulhánek to sice není, ale Kulhánek má jednu vadu. Vlastně tři v jednom. Neshodne se s vydavatelem, píše pomalu, nepíše vůbec. A my čtenáři jsme netrpělivá sebranka. Čtyři hvězdy z pěti.
Konečně novodobá americká (italská) drsná škola. Pátrání po úchylném sériovém vrahovi zná autor z vlastní zkušenosti a je to znát. Některé části jsou celkem nudné, ale kniha jako celek se dá dobře číst.
Série Temný bylinkář je to nejlepší, co jsem v žánru LitRPG četl. Hraji hry RPG jako Might and Magic, Skyrim a Zaklínač. Tak se dokážu do herního světa ponořit i v literatuře. A temný bylinkář je fakt zábava. Vývoj postavy, hlavní dějová linie i vedlejší questy. Ještě poznámka k ilustraci obálky. Vladimir Manyukhin je asi desetiletý fracek, jinak by nemohl načmárat takovou mazanici. Myslel jsem, že na špici debilních kreseb jsou ilustrace Petra Bauera ke knihám J.P.Garena. Ale Manyukhin, to je jiný level :-D
Přestože jsem z okolí slyšel, jaký je to odpad, knížku jsem si přečetl. Není zdaleka tak špatná, dokonce jsem z ní měl fajn pocit. A moje pocity jsou moje, bez ohledu na okolí!
Četl jsem jako dvanáctiletý kluk někdy v roce 1968 všechny původní Troskovy romány vydané někdy za protektorátu. V té době již zcela neznámý J.M.Troska mě zcela uchvátil, prostě splněný sen pubertálního kluka. V dnešní době je to asi již jen béčková oddychovka, ale tenkrát, kdy byl nedostatek sci-fi knih, to byl dar z nebes. Ilustrace jak z verneovek a logický napínavý děj. Už dávno nejsem pubertální kluk, ale ten dojem ve mě stále zůstal. 100%.
Jako hráč RPG sérií Might+Magic, Zaklínače, The Elder Scrolls a Two Worlds jsem začal knížku číst a čím dál tím víc byl pohlcen dějem, zvyšováním levelů a pohybem v herním fantasy světě. Nevím, jak knížka působí na lidi, kteří RPG nehrají, ale mně naprosto dostala do kolen. A jako bonus je to také série.
Jsou knížky pro hluboké zamyšlení a potom jsou knížky, které můžete číst ve vlaku, v metru, v čekárně u zubaře, případně na WC. Garenovy knížky patří do té druhé kategorie. A musím říci, že patří k tomu nejlepšímu, co jsem v tomhle oddychovém žánru četl. Přečetl jsem celou sérii, tedy od Garena, ne už ta česká pokračování a klidně se k těm knížkám rád vrátím.
Byl jsem nadprůměrně nadané dítě (bože, kam se to podělo? :-) ) a můj táta měl ohromnou knihovnu. A tak jsem od devíti let začal číst to, co moc lidí nečte. Divadelní hry. A doma byly komplet hry Osvobozeného divadla a dokonce k tomu sada gramodesek s jejich písničkami. Knížky jsem přečetl všechny, pak jsem přešel na hry Karla Čapka, Shakespeara ... Ve škole jsem měl z češtiny buď 3 nebo 4, přestože jsem měl načteno stokrát víc než soudružka učitelka. Známky mi byly tenkrát celkem fuk a teď už je to jedno každému. Hry W+V byly vtipné, satirické a ve své době byly velmi aktuální. Myslím, že jsou aktuální dodnes.
V roce 1979 jsem na pultech zaregistroval objemnou bichli ilustrovanou naivními obrázky Jiřího Šalamouna. To bude něco pro mimina, řekl jsem si a přešel to. Nakonec na doporučení známých jsem si knihu koupil. Měl jsem štěstí, kniha vyšla v nízkém nákladu a byla hned pryč. Když jsem ji začal číst, má zvědavost se měnila v nadšení. Mezi všemi zaprášenými ležáky od Jiráska a Němcové zazářil Hobit jako broušený diamant. Cestu tam a zase zpátky jsem četl nonstop jedním dechem až do konce (neberte to úplně doslova, byly tam osmihodinové přestávky, kdy jsem musel do práce). Hobit je čistokrevná fantasy napsaná nejlíp, jak to jde. Na trilogii Pán prstenů jsem si musel počkat dlouhých 27 let.
Stephen King má silnější i slabší období, To patří k těm silnějším. Jak kvalitativně, tak kvantitativně (kniha má přes 1000 stran). Lehké mrazení v zádech se při čtení knihy mění v strach, který narůstá a narůstá. Děs se transformuje v čirou hrůzu a přestože jsou tři hodiny v noci, nemůžete přestat číst. Obě roviny dětství/dospělost se prolínají a dětský strach není o nic menší než strach dospělých. Od doby, kdy jsem přečetl To, nenávidím klauny. Nechcete balónek? nechcete, nechcete?
No, je to kurva trochu jiné, než jsem od Kyši - Sněgoňové zvyklý a nutno říci, že změna je k lepšímu.
Kniha je objektivním hodnocením tzv. alternativní medicíny. Doporučuji všem, především lidem, kteří jsou nemocní a léčí se alternativní medicínou. Je zdarma ke stažení se souhlasem autora, který bohužel již zemřel, na adrese:
http://www.sysifos.cz/files/Alternativni_medicina_Hert.pdf
Četl jsem knihy Mahaněnka a Korněva, tak můžu porovnat. Rus je bohužel ruský nácek (kdo by to byl řekl :-D) a na knize je to poznat. Jako v RPG hrách, tak i v knihách LitRPG jsou prostě slabší kusy. V knize jakoby nebyla hlavní dějová linie, jen vedlejší Questy. A ty mezihry jsou otravné, často je to jen stupidní ruská agitka.
Fantasy sága o bojovnici, která se stala nesmrtelnou ... ehm, vílou. Knížka je opravdu dobře napsaná. Je vidět, že to psala žena. A to je dobře, alespoň mně to pomohlo trochu víc pochopit ženskou duši. Změť těžko pochopitelných pocitů, překomplikovaný vztah k sestrám. Spousta podrobných popisů, šaty, šperky, příroda, stavby i postavy jsou dopodrobna vylíčeny. Trochu zdlouhavé, ale ženy zřejmě nejsou tak přímočaré jako mužští spisovatelé. Ale kniha rozhodně není nudná. Spousta intrik, boje pomocí zbraní, drápů i magie. A podle mně úplně nejlepší popis milostných scén, co jsem kdy četl.
***
Poznámka k překladu Ivany Svobodové. Kotlík mi to odpust, ale okřídlení robustní zabijáci jsou víly??? To jako vážně? Nejsou to spíš elfové, váleční čarodějové nebo čarovrahouni? A nádoba, rozhodující o osudu světa je Kotlík??? Ne nějaká Nádrž moci nebo aspoň Vana energie nebo Hrnec nekonečna?
Historické knihy dělím na dva druhy: nudné a zábavné. Čtvrtý králův pes nepatří ani do jedné kategorie. Není zábavná, je prostě skvělá.
No, přes slibný začátek se z toho vyklubala ukrutná nuda, pořád dokolečka dokola vyptávání a pátrání o ničem. Jsem rád, že se to druhému pohlaví líbí (chlapovi by se to líbit nemělo (:- ).
Zmatená nelogická srágora. Knížečku jsem dočetl jen z toho důvodu, abych zjistil, že orgastické vyvrcholení bude stejně blbé jako začátek a prostředek. V Databázi má tento skvost pěkných 82%. Jděte se s tím vyfotit!