Puddle
komentáře u knih
Králova mlha
Aleš Diviš
Fantastické čtení. V něčem mi to připomnělo Královské spiknutí Michaela Sullivana, jež pro mě před pár měsíci též představovalo obrovské fantasy překvapení. I tady máme zloděje, prácičku, která tak úplně nevyjde, promyšlený děj plný spádu a sympatických postav a hlavně, stejně jako u Sullivana, opravdu povedené dialogy. Místy je třeba část pozorně, aby se čtenář neztratil ve jménech a souvislostech, ale kolem a kolem se to četlo skvěle.
Píseň krve
Anthony Ryan
Přečetl jsem prvních asi 110 stran a když koukám na zdejší hodnocení, musím si protřít oči. Ryan má poměrně plynulý styl, takže se to nečetlo špatně, ale jeho svět na mě nepůsobí úplně věrohodně a jak tady někdo psal, postavy dost působí ploše. Jakoby to psal někdo, kdo se teprve učí psát. Není to špatné, ale s The Name of the Wind či Ryiria Revelations se to rovnat nemůže.
Zimní slavnost
Michael J. Sullivan
Zimní slavnost je o poznání „rytířštější“ než předchozí knihy. Celá se točí kolem velkého turnaje, dozvídáme se více o rytířích říše i o tom, co to vlastně znamená být či nebýt jedním z nich. Konec je opravdu krásný.
Záhadná ikona
Bill Napier
Četl jsem to už hrozně dávno, ale vím, že se mi to líbilo a četlo se to skvěle. Taková variace na Šifru mistra Leonarda.
Percepliquis
Michael J. Sullivan
Četlo se to jako vždy fantasticky a posledních několik desítek stran překrásně uzavírá dědicův příběh. Přesto mě to nevzalo za srdíčko tak, jako třeba poslední díl Eragona. Taky bych uvítal nějaký slovníček specifických elanských pojmů (Teshlor, Nevron, Maribor...). Nicméně i tak jsem si knihu moc užil. Na Percepliquis je speciální i to, že tenkrát se na společné výpravě ocitají všechny oblíbené postavy z minulých dílů, mnicha Myrona nevyjímaje.
UPDATE: Po dočtení dalších Sullivanových knih ze světa Elanu musím říct, že se pro mně konec Percepliquis stal výrazně emotivnějším. V mých očích daly konci Percepliquis nový rozměr a každému, kdo se Dobrodružství Riyria líbilo, a kdo se neštítí angličtiny, doporučuju si i tyto série přečíst.
Brisingr
Christopher Paolini
Spisovatel není jen člověk, kdo umí pracovat se slovy a souvětími, ale především je to někdo, kdo dokáže budovat příběh, napětí, pracovat s postavami a taky střídat strhující pasáže s klidnými. Tohle všechno dokáže Paolini naprosto mistrně.
Sestry ve zbrani a písni
Rebecca Ross
Nesmírně milé překvapení. Na první pohled mě zaujala krásná obálka, na ten druhý pak promyšlený příběh, silné postavy i minimalistický styl (krásně převeden do češtiny Lucií Schürerovou), díky kterému příběh správně odsýpal, ale dokázal vyvolat i patřičné emoce a spoustu vizuálních vjemů. Zezačátku jsem byl trochu skeptický k fantasy světu inspirovaném starověkým Řeckem, ale nakonec si mě zcela získal a probudil ve mně touhu zjistit si o této epoše i něco víc. Rebecca Ross vytvořila něco mimořádného. Magické relikvie, antické fantasy zasazení i vztah Evadne a Halcyon mi zkrátka vyrazily dech.
Vzestup Nyphronu
Michael J. Sullivan
O něco málo slabší než Avempartha, ale pořád fantastická kniha. Hlavní příběhová linka už se rozjíždí na plné obrátky a zcela zaměstnává Royce s Hadrianem. K těm se připojuje i princezna Arista a poprvé putuje delší dobu přímo s nimi, což potěší. Sullivan krásně přešel z komorního příběhu o dvou zlodějích, co šli ukrást meč, v něco mnohem většího.
Smaragdová bouře
Michael J. Sullivan
Překrásná kniha. Na začátku jsem sice nemohl spolknout, jak se dva tak známí zloději tak nerozvážně vydají do Aquesty a jednoduše a jakoby náhodou se dostanou přesně tam, kam chtějí, ale když jsem se přes to přenesl, čekalo mě nádherné dobrodružství na moři, spousta akce, pořád se něco dělo a tropické kulisy představovaly zas něco nového. A i to, přes co, jsem se nemohl přenést, nakonec bylo součástí většího plánu, který na konci dával větší smysl. Jen to, co se nakonec odehrálo v Drummindoru, nebylo moc dobře vysvětleno.
Avempartha
Michael J. Sullivan
Chvíli jsem se bál, že Avempartha nedostojí kvalit (pro mě naprosto fantastického) prvního dílu, a možná půjde jen o nastavovanou kaši. Spletl jsem se. Michael J. Sullivan skvěle rozvíjí příběh tak mistrně rozhraný v jedničce, to vše v jednoduchých, avšak dechberoucích venkovských kulisách. Setkáváme se s novými postavami a ty staré zase získávají nový rozměr. Dozvídáme se něco o elfech, Roycovi i další detaily ohledně dědicovské linky. Tajemný Esrahaddon je už jen třešničkou na tomto skvělém fantasy dortu.
Královské spiknutí
Michael J. Sullivan
Fantastická kniha. Mokrý sen všech fandů silných příběhových RPGček se zloději a náhodnými hrdiny (fandové Gothicu se najdou). Těch 240 stran je totálně našlapaných a není v nich ani slovo navíc, přesto skýtají fascinující zápletku, hrdiny, kterým budete držet palce (někdo psal, že nejsou dostatečně prokresleni, ale oponoval bych, že k prokreslení dochází postupně a dodává jim to na tajemnosti) i dechberoucí popisy. A je to tak trochu i pocta některým klasickým RPGčko-pohádkovým situacím (princezna ve věži, padající schody, útěky z kobek). Překlad je famózní. Opravdu mě napadají jen superlativy. Za mě Jedno z největších překvapení posledních 12 měsíců.
Jak jsem stopoval letadlo
Stanislav Gálik
Perfektní to bylo. Jak jsem se začetl (což netrvalo dlouho), nemohl jsem se odtrhnout. Je to cestopis a trochu i self-help kniha, ale autor si zároveň z různých self-help cestopisů dělá tu a tam legraci (nebo tak mi to alespoň přišlo). Jeho humor celkově je velmi sympatický a i moudra, ke kterým se autor sám nenásilně dopracovává, působí tak nějak svěže. Cestopisné pasáže i rozhovory s lidmi, které hrdina potkává, jsou fantastické. A kdo mrkne na autorův instagram, zjistí, že dost možná opravdu velkou část toho, o čem píše, sám prožil.
Deníky z Ladakhu
Martina Trchová
Vtáhlo mě to. Četlo se to skvěle. Ladakh jsem si díky autorce dokázal dobře představit a líbil se mi i grafický styl. Autorka je výtvarnice a kniha je protkaná kresby a malbami (nejen jejími). Zaujal mě taky font a bílé písmo na tmavém pozadí.
Moja čínska dekáda
Pavel Dvořák ml.
Přesně jak zde píší další, kniha se čte jedním dechem, až mě mrzelo, když jsem přečetl poslední stránku.
S Radkou na cestách
Radka Darebná
S Radkou na cestách je překrásná kniha. Čte se jedním dechem – z velké částí i díky autorčině stylu, který je jednoduchý, nerozvláčný, ale přitom barvitý. Oceňuju i fotografie, kterých je v knize opravdu hodně a jsou moc povedené. Radku moc obdivuju za to, že se nebojí plnit si své sny.
Bhútán - Volání Himálaje
Karel Nohejl
Krásně napsané. Nádherné fotografie. Milý humor. Líbí se mi, že do vyprávění, které z většiny píše Karel, vstupuje i Nina a dává spoustě věcí tak trochu duchovní rozměr. Bhútán je určitě nesmírně zajímavá, tajemná a do určité míry netknutá země, což se knize podařilo zachytit.
Osm měsíců v Asii
Pavel Kubát
Parádní cestopis, možná jeden z nejlepších, co jsem četl. Líbil se mi velice přístupný jazyk (tj. nic květnatého) a to co, někteří tady vyčítali; menší detailnost, co se týče popisu jednotlivých zemí, mi tady přijde spíše ku prospěchu. Autor neuvádí každou vesničku a město, které za svou cestu navštívili a nezavaluje tak čtenáře spoustou místopisných jmen, které by člověk stejně dost možná zapomněl. Líbí se mi však, že na konci každé kapitoly uvádí jakési poznatky, které tu danou zemi nějak charakterizují, ať už se to týká jídla, provozu na silnici či toho, jak místní tráví volný čas. Měl jsem chuť vytknout menší počet fotografií, na druhou stranu Vietnam byl popisován tak sugestivně, že mi to vlastně tak ani nevadilo a člověk alespoň více zapojí představivost. :-)
Embéčkem kolem světa
Michal Vičar
O embéčkové výpravě jsem se poprvé dozvěděl z přednášky, kterou Michal (autor) kdysi měl, a musím říct, že přednáška mě naprosto strhla. Knížku jsem si nedlouho na to půjčil a jde o jeden z nejlepších cestopisů, jaký jsem kdy četl. Ač jsem jej četl dávno, pamatuju na sympatické střídání narativů, přístupný jazyk i užitečné kulturní poznatky i kontext, které vyprávění dodávaly i jistou populárně naučnou kvalitu. Taky mi bylo hrozně sympatické to, že se na celosvětovou výpravu autem vydali dva kluci, kteří s auty neměli žádné zkušenosti, a přece dokázali, že i takto to jde.
Dojmy z Tibetu
Daniela Willis
Překrásné vyprávění protknuté neméně krásnými fotografiemi. Vyprávění na mě místy působilo téměř snově, tj. občas jsem si říkal, že tak úžasná, netknutá krajina snad ani nemůže existovat. A přece existuje. Za mě se autorce síla pocitů z jejích výprav do Tibetu podařilo na papír převést na jedničku.
