puml komentáře u knih
Velmi hutný text a ani se nedivím tomu přiznání autora, že původně měl text více jak dvojnásobnou délku. Autorovi se ale podařilo vybalancovat poměr čtivosti a sdělnosti na maximum. Autor nás pečlivě, někdy sice trochu zkratkovitě, provází dějinami buňky a de facto dějinami vzniku života na Zemi. Skvělá kniha, sice spíše pro zasvěcené, ale užije si ji, při troše trpělivosti, i běžný čtenář. Ty příměry a popisy jednotlivých struktur a dějů jsou ve většině případů popsány velmi srozumitelně až polopaticky. Doporučuji. Jedna z TOP knih v rámci přírodních věd z nakladatelství Academia.
Po druhém čtení dávám plný počet. Je to jak to píše někdo v komentech, lze číst víckrát a vždy to bude trochu jiný komiks. Mě to na první čtení moc nesedlo, přišlo mi to překombinovaný a takový moc politický. Ale na druhý čtení... Paráda, neskutečná a rafinovaná kvalita. Jeden z top komiksů a zatím asi jediný komiks z těch poct Strážcům, který je jak poctou tak svébytným originálem. Doporučuji.
Jeden z nejlepších (ne-li nejlepší) výborů Hankovi poezie. Od zemitých kousků s nádechem surreálna, k opileckým vizím, k holkám za pár dolarů, až po lásku, bolest a snad i něco jako smíření. Zvlášť ty poslední kousky maj notně melancholickej tón. Holt i starej prasák stárnul a i na něj přišel občas splín, což bylo dáno asi i nemocí. Doporučuji, skvělý průřez tvorbou jednoho z největších amerických básníků 20. století.
Cesty osvícenství na Islandu v polovině 18. století viděné lehce surreálnou optikou vypravěče - autora dopisů. Asi by mě bavil víc román o celém životě "kněze ohně" Jóna psaný v er-formě. Dle doslovu to musel být hodně zajímavý chlapík. Tady je to vlastně jen autorovo místy dosti svérázné doplnění jednoho "bílého místa" v Jónově autobiografii, pár úvah, snů a vizí. Obsah je tak trochu zklamání. Kniha mě zaujala hlavně svou úpravou a typografií, ta je za plný počet, včetně té krásné dobové mapky Islandu na předsádce.
Skvělá přehledová publikace se spoustou výborných (co do kvality) reprodukcí. V rámci pojednání o daném období 1890-1938 tu podobně kvalitních publikací moc nevyšlo. Je to tedy spíš taková encyklopedie ve stylu "best of", ale je fajn ji mít po ruce. Reprodukovaná díla dost přesně vystihují daného umělce a medailony jsou taky zpracovány velmi dobře. Doporučuji.
Tahle útlá publikace o Chittusim patří svými na tu dobu velmi dobrými reprodukcemi k tomu nejlepšímu z téhle skvělé edice. Samotný text Jana M. Tomeše je na tu dobu zasvěceným průvodcem dílem malíře, ale celkově působí poněkud težkopádně a didakticky. Je tam ale spousta trefných postřehů a citací. Hodnocení je ale především za tu obrazovou část. Doporučuji.
Takový klasický Lemire z prostředí vesmírné lodi. Přátelství a oddanost vystavená mnohdy nesmyslnému násilí a neočekávaným hrozbám. Možná to mohlo jít víc do hloubky a být delší, na konci je pěkně našlápnuto na pokračování. A třeba časem přijde, v jednom rozhovoru se totiž Gabriel Walta vyjádřil, že by se moc rád k příběhu dětí vrátil a Lemire kontroval, že zatím to nevidí, ale když Gabriel projevil zájem, pak nikdy neříkej nikdy... Ale jinak moc povedený komiks a palec nahoru. Lemire je záruka kvality. Každý jeho komiks si užívám a většinou čtu vícekrát. Nejinak je to s Matkou. Doporučuji.
Kultovní ruský román. Hodnotím vydání z roku 2022 z Dauphinu. Krásná obálka i typografie. Skvělý je i zasvěcený více jak sto stránkový doslov Bruno Solaříka. Hlavně to místo, kde je popsáno jak Stalin strhal jednu autorovu povídku, z čehož nakonec autor vyvázl po sebekritice bez většího postihu, i když, jak je následně uvedeno, je také možné, že si stalinistický aparát spletl Platonova (autora Čevenguru) s jiným Platonovem, jmenovcem autora, který byl ke své smůle také literátem, a jenž nijak dobře neskončil. To poměrně přesně dotváří jak absurditu doby, tak absurditu samotného autorova díla a konání jeho postav. Líbila se mi autorova práce s těmi všemožnými revolučními hesly a narážkami jako třeba, že můžeš být komunista každým coulem, ale tady dole (narážka na pohlaví) každej skrývá svůj imperialismus... Jeden z největších ruských románu první poloviny 20. století a krutě ironická sonda do porevolučního období. Doporučuji.
Posmoderně laděná povídka nebo spíš novela, nebo spíš protokol-zápis ze schůze jedné rozverné skupinky barokních literátů na konci Třicetileté války. Stylově bravurní a je to taková etuda o psaní a pocta německým barokním autorům s přesahem do současnosti. Tou povídkou-novelou prosvítá i autorova poválečná (po 2. sv. válce) současnost. Ale jak je to stylisticky mistrné, jak jsou ty věty cizelované, plné ironie a humoru, tak se to časem stává dosti monotónním a nudným čtivem. Dávám slabé 4 hvězdy, a to především za skvělý překlad; taky si myslím, že z těch postmoderních literárních experimentů je tohle určitě to lepší. Rafinovaná hra se čtenářem, určitě, ale pro mě hra poněkud upovídaná a trochu moc protokolární, jako zápis z jednání, což ostatně také je. Kdo má rád texty plné aluzí a skrytých náznaků a vyzná se trochu v německé barokní literatuře (a taky v té po roce 1945), tak si určitě přijde na své. Žel takových čtenářů asi moc nebude, ale jinak je to další pěkný příspěvek do téhle skvělé edice spisů GG nakladatelství Atlantis.
Taková příjemná duchařina, kde se zdánlivě známé prostředí Dunaje změní v místo plné tajemna, nadpřirozena a děsu. Moc pěkné jsou i ilustrace a typografické zpracování.
V rámci mangy asi jeden z nejlepších ne-li nejlepší a (nejdospělejší) komiks, co jsem četl. Příběh výborný, hlavně ty japonské pasáže. Všechny ty postavy jsou takový dost fanatici, ale ono to má svý opodstatnění. A že Tezuka občas zatlačí trochu moc na pilu vůbec nevadí a pro takové to možná někdy až příliš polopatické vyznění je to důležité. Co je ale na tom komiksu asi nejlepší jsou ty twisty a to jakým bahnem a peklem nechal autor své postavy projít. Místy je to hodně silná káva. Ideální doporučená četba pro středoškoláky. Tenhle komiks ukazuje ideologie jako nacismus a fašismus ve své nelidskosti a brutalitě jako máloco. Tohle je opravdový komiksový román. Doporučuji.
Pověst tohodle opusu mně namlsala a očekávání tak byla velká. Začátek povedený, hned vás to hodí do toho schizoidního světa "těsně" před koncem světa. Pak jsou tam takový trochu politický hrátky, kdy se odcházející prezident nechce smířit s odchodem, a který ve světle pozdější kauzy (pozdější ve smyslu, že se to odehrálo po vydání originálu) Trump/Biden vyznívaj skorem prorocky. Pak je tam pár ryzích sci-fi momentů, některý dost na hranici únosnosti. Některý ty scény jsou až lehce absurdní (ta scéna s atomovkou a kozou je fakt úlet), jsou to často scénky jak z béčkovýho sci-fi akčňáku, ale jako celek to funguje a konec je teda hodně povedenej. Často jsem se setkal hlavně v těch delších komiksech s dobrou atmosférou a postavama a pak to zazdil nepřesvědčivej konec. Tady je to celou dobu takový nahoru dolů, ale konec se povedl na výbornou, včetně té zpovědní etudy samotného autora, to mi přišlo dost odvážný, ale nakonec je to jeden z nejsilnějších momentů. Nikdy to nesklouzne vyloženě do kýče; možná až na ten dost ulítlej svět těch emzáků. Chvílema mě to i docela nudilo, hlavně ty úmorný a ukecaný "zasedačky". Ale zas v tom rozsahu skorem 900 stran jednoho zas až tak nepřekvapí, že se autor občas na něčem zasekne. Celkově ale hodně dobrý, procentuálně tak 85%. Cenim taky kvalitu zpracování, včetně kvality papíru, barev, tisku. Ta kniha je opravdu moc pěkná. Doporučuju.
Opět ukázka velkého románu se vším co k němu patří. Hrdinou je opět posmutnělý a notně melancholický měšťák před padesátkou, který se snaží tlačit tu káru života, jak to jen jde. Ty niterné postřehy a sebereflexe jsou opět skvělé, i když v intencích jeho předchozích románů, takže ti, kdo mají Háčka načteného, se tak ve Zničit setkají s dost podobnou fabulí a pozvolným psychickým (a tady i fyzickým) rozpadem osobnosti. Je tu i kupodivu něco jako naděje a láska, a to láska "dvou opotřebovaných těl". To patří k tomu nejsilnějímu na románu. Jinak ale opět spousta převážně francouzské politiky. Tohle má Háčko skoro v každé knize a upřímně už mě to trochu nudí. Píše o tom ale dobře a trefně. Stopáž je taky možná trochu přepálená a občas, hlavně zpočátku, se mi stalo, že jsem přečetl stránku či dvě a přitom myslel na něco jiného. Trochu té nudy a vatáže navíc tam je. Ale zas na druhou stranu ta určitá vláčnost a pomalost je pro autora příznačná a tady je navíc v kontrastu s těmi mnoha turbulentními změnami, které se v Paulově životě náhle odehrají. Místy až láskyplně smířlivý (ale je to láskyplnost Schopenhauerovská, tedy spíše pesimistická), takový je román Zničit, na který by možná seděl i název Zaniknout nebo Odejít. Doporučuji.
Tak tohle mi moc nesedlo. Oproti Nahoře ve starém hotelu a Nekrologu jedné nálevny se jedná o historky související převážně s rybolovem. Příjemně pábitelské, to ano. Především pak ústřední trojpovídka s panem Floodem. Ale celkově mě to téma moc nebralo, takže spíš mírné zklamání.
Kdyby to nebyl Brubaker s Phillipsem, tak bych dal plný počet. Ale po skvělé Zatmívačce, příjemném špionážním retru Velvet a znepokojivém Zabij, nebo budeš zabit, je první díl Criminalu přeci jen trochu slabší. Ale je to slabší asi jako kdybyste řekli slabší film od Tarrantina (pomíjím oddechové béčko Grindhouse), takže pořád v rámci komiksu pecka.
Zbabělec má slabší rozjezd a i tomu přerodu hlavního protagonisty jsem moc nevěřil. I ta zápletka a twisty nebyly nijak extrovní. Ale jako "předfilm" a delší upoutávka na hlavní tahák je to dobrý. Ten přichází v podobě příběhu Tracyho Lawlesse. Naprostá neonoirová lahůdka se skvěle vystavěným příběhem, u kterého by mi nevadilo setrvat i o něco déle. Na závěr tu máme ještě trojici propletených kratších příběhů, které osvětlí minulost a motivace několika vedlejších postav z předchozích dvou delších příběhů. Celkově tak zhruba na úrovni druhého dílu, možná lehce pod ním. V rámci komiksu ale prvotřídní záležitost. Doporučuji.
Skvělé příběhy s dokumentárním nádechem, ale zpracované formou povídky s množstvím přímých řečí. Líbili se mi hlavně ty o nálevnách, hotelích a doupatech všeho druhu. Úvodní povídka je skvěle vystavěná, hlavně ten závěr je mistrný a připomněl mi mého oblíbeného Raymonda Carvera. Mitchell měl (a asi stále má) vliv na mnoho skvělých amerických spisovatelů, především pak na autory povídek. Doporučuji.
Skvělé povídky a reportáže z NY a pak ze Severní Karolíny, kde autor prožil dětství. Mitchell popisuje realitu 20. a 30. let ve své syrovosti, ale i s pochopením, humorem a notnou dávkou ironie. Nejlepší byly povídky z hospodského prostředí se spoustou ryzích postaviček pijáků, štamgastů a výčepních. Neméně dobré byly ty z autorova dětství nebo spíš jinošství. Velmi příjemné počtení. Doporučuji.
Skvělé tři básně v próze. Spojovacím prvkem je pocit melancholie a zanikání, zároveň i touha žít a tvořit nebo též objevovat a poznávat navzdory tomuto zanikání. Je to Sebaldova prvotina, ale už tady jsou vesměs nastolena všechna autorova klíčová témata - včetně všudypřítomného pocitu vykořenění - která následně zpracoval ve svých nejznámějších knihách. Doporučuji.
Asi nedokážu plně docenit Jamesovu schopnost jak niterně a přitom s ironií se noří do pocitů svých dosti toporných a manýristických postav. Mistrné postřehy střídají poměrně dlouhé popisné pasáže plné delikátních barev a ozvuků mistrovských pláten. Ta jemná psychologická drobnokresba je impozantní, ale po čase mě začala poněkud nudit. Jamese mám rád, ale jsou to především jeho povídky, novely, případně črty z cest, ke kterým se tu a tam vracím. Spletitost a popisná originalita jeho dosti rozvláčných románů mě zatím spíš míjí. Dobrý román, to jistě, ale ne zcela můj cup of tea.
Skvělé elegicky laděné básně. Doporučuji.