Punkies komentáře u knih
Uf.. no, co tady k těm komentářům ještě dodat? Asi jen těžko napíšu něco, co se tu ještě neobjevilo, zkusím aspoň vyjádřit trochu toho, co ve mě zůstává...
Když jsem knihu začala číst, říkala jsem si, jo, je dobrá, chytla mě od prvních stránek, ale taky jsem si říkala, čím je tak vyjímečná, že se každému vryla do srdce.. stránku od stránky jsem začala to kouzlo poznávat... Lou na mě sice působila trochu zvláštně, tak dětsky, ale její postava byla tak napsaná a pro tu svou zvláštnost zapůsobila na člověka, který už svůj život úplně vzdal a díky ní si aspoň trochu dokázal těch posledních 6 měsíců užít a poznat lásku.
A i když on měl v hlavě už jasno dávno předtím, než Lou poznal, ona se nepřestávala snažit a já doufat. Vždycky jsem si říkala, že i když člověka potká takhle zlý osud, přece jen se mu bude chtít dál žít, sice v nesnadných podmínkách, ale pořád žít. Přesvědčila jsem se, že tomu tak nemusí být a říkám si, že člověk musí být strašně silný, když si za tímhle činem stojí až do poslední chvíle, i když potká svou spřízněnou duši. Kdyby se Willovi nestala tato nehoda, nikdy by se nepotkali a nepoznali jeden druhého. Ona by zůstala s posedlým Patrikem a on by si užíval života plnými adrenalinovými doušky a cestoval po světe.
Will se mi vryl do srdce a jak už tu bylo řečeno, kniha mi též zlomila srdce. Potom, co jsem si celá ubrečená dala hodinovou pauzu, pustila jsem si film a ten to jen umocnil. Vidět TY tváře, ty momenty štěstí, ty bolestivé chvilky, a TEN konec.
I když tohle píšu, tak se nemůžu ubránit slzám, tento příběh ve mě zůstane a vždy, když si na něj vzpomenu, se rozpláču. Člověk by měl z toho života vytřískat co nejvíc, máme tu jen omezenej čas...
Ani nevím co napsat, těch pocitů je moc... nemohla jsem se od knihy odtrhnout, čím víc jsem měla přečteno, tím víc se mi tajil dech. Chtělo se mi plakat...ty části, kde autor zažíval svou první lásku, kdy ho od smrti dělily obrovské náhody..občas je až neuvěřitelné, jak se vždy vše obrátilo v jeho prospěch.. tomuhle se říká štěstí... dnes lidé považují za štěstí mít peníze, úspěch, majetek.... předtím štěstí bylo to, když někdo dostal tvrdý chleba navíc, aby mohl žít o den víc v obludných podmínkách a nehumánnosti. Smekám pane Vrba, smekám přede všemi, kteří si museli projít tímto peklem a cítím neskutečnou úctu.
Tak jo, zvláštní.
Styl psaní mi nesedl.
Chybí uvozovky. Jména.
Na druhou stranu - deprese, a to "nic" z příběhu jen čiší a alespoň se liší od ostatních knih.
Jsem ráda, že jsem tuto knihu našla. Silný příběh prožíváte s hrdiny po celou dobu a modlíte se, aby vše dobře dopadlo. Já osobně jsem se u knihy zasmála, bylo mi smutno, určité pasáže jsou napsány velmi emocionálně, kdy vás to uvnitř úplně sevře a kdy kousek starého chleba znamená svět ... a samozřejmě i slza ukápla. Po přečtení jsem musela shlédnout film, abych dala podobu hrdinům, které jsem si určitým způsobem představovala, ale nebylo to prostě ono. Možná kdybych prvně nečetla knihu, líbilo by se mi to víc, ale když dopředu víte, jak co mělo být, jste spíše naštvaní.
Dlouho po přečtení jsem knihu nedokázala dostat z mysli a říkala jsem si, že jí stejně už žádná jiná nepřekoná.
Je to taková ta kniha, která vám už do konce života zůstane v srdci.
Takovou knihu jsem přesně hledala... Kniha, která Vás přinutí na konci nevěřícně stát s otevřenou pusou. Od začátku až do konce mě naprosto pohltila, přečetla jsem ji jedním dechem a chystám se na film. Rozhodně doporučuji. Kdybych mohla dát 10 hvězd, dám 10. Napsala bych víc, ale zrovna jsem ji dočetla a jsem v takovém zvláštním rozpoložení, kdy si dočtete fakt dobrou knížku a nemůžete se z ní vzpamatovat :)
Mnoho povyku pro nic. Nechala jsem se nalakat doporucenimi na prebalu typu "napinavy thriller, ktery vam neda spat". Takovehle oznaceni sedi spise ke knize jako je Tma od Kariky.
Cetlo se to dobre, ale knihy s detskymi pribehy asi nejsou pro me...
Další marketingový tah. Už se asi nenechám napálit štítkem bestseller, jako tomu bylo i u Dívky ve vlaku, nebo Dokonalého cizince.
Knihou jsem se prokousávala dost těžce. Má pouhých 171 stránek, nad kterými jsem ale strávila 8 dnů. Což se mi nestává. Film mě strašně bavil a jelikož jsem ho viděla před 3 lety, říkala jsem si, že si osvěžím paměť knížkou, ale bohužel mě zklamala. Obzvášť mě nebavily pasáže s úryvky z knih, časopisů, novin atd...
Taková Kingovská oddechovka :) od knihy jsem nic moc neočekávala, vzala jsem ji v knihovně jen tak na blind, protože byla tenká, ale od té doby, co jsem jí otevřela, těžko se mi zavírala. Z celkem jednoduchého tématu (pro čtenáře jednoduchého, ono tak detailně popsat svět lesa, rostlin atd..nebude asi zas tak jednoduché) je bravurně napsaný příběh holčičky, která putuje sama lesem. Do Trishy jsem se vcítila a prožívala její útrapy s ní, i jsem se místy dost pobavila :) Rozhodně by mi nebylo příjemné i v mých pětadvaceti letech zůstat 9 dnů sama v lese a hlavně přes noc. Fandila jsem jí a v noci jsem se bála za ní...
Prvních sto stran bylo pro mě utrpením (což je u knížky, která má 255 stran celkem problém), vůbec jsem se nemohla začíst, ale potom se to rozjelo a zápletka byla zajímavá. Nakonec bylo vše jinak, než se na první pohled zdálo, ale opět jako u případu Dívky ve vlaku.. mnoho povyku pro nic.
Na knihu jsem se těšila a nezklamala. Je to velice zajímavý pohled do duše a života jednoho z Ďáblů. Chvilkama mi Rudolf Lang připadal jako naprogramovaný robot, poháněný rozkazy. Rozkazy znamenaly v jeho životě vše a přes ně nejel vlak. Dokázal by kvůli věrnosti vyšším zabít i vlastní rodinu. Fanatismus té doby je opravdu zvláštní a je zajímavé, jak to všechno do sebe zapadalo a fungovalo. Začala jsem se díky této knize o 2. světovou válku více zajímat, proto je pro mě i dost poučná.
Super počtení z graffiti světa, kde můžem nahlédnout do života writerů a trochu se vcítit do jejich kůže a poznat, že to není jen ničení fasád a domů, ale umění a styl života, který má v sobě ukrytou hloubku. Ten konec mě dorazil.
Takovou p....... jsem už dlouho nečetla. Letos mi bude 27, možná je to tim.
Twilight ságu mám ráda, proto jsem sáhla i po této knížce, ale strašně mě nebavila. Jednu hvězdičku dávám bitvě na konci, kdy jsem jí mohla sledovat z druhé strany. Kdybych mohla, dám tak půl hvězdičky.
U posledního dílu vlastně už jen dočítáme příběh Maddoxů. Je to taková jednorázovka, překvapil mě ale záměr, s jakým se Holu postavila ke svatbě (trochu jsem si myslela, že v tom bude něco víc, než jen láska až za hrob) a na konci se mi líbila rozlučková hra :)
Miluju téma zombíků, ale tohle bylo dost nudný, hrozně se to táhlo.. třeba Červený vrch se mi líbil oproti tomuhle tak o 60% víc.. tam to odsejpalo.. tady než se k něčemu dostalo, tak byla půlka knihy pryč.. nevim, jestli sáhnu po dalších dílech.. možná jen z principu...
Mám ráda, když mě kniha donutí zamyslet se nad tím: co to vlastně, jak to vlastně... a tato kniha mi to před rozuzlením dopřála... Moc dobře se mi četla, všechny postavy měly zajímavé cesty, které se nevědomky prolínaly.. Z několika střípků se nakonec celý příběh spojil do jednoho celku. Tohle opravdu fungovalo, doporučuji.
To prolínání dějových linek mi přišlo místy nudné.. občas mi to připadalo jako příběhy "paniček z předměstí", ale rozjelo se to, a knížka mě bavila. SPOILER - Líbilo se mi, jak autorka dokázala popsat změnu Cecílie, která si celý život myslí, že někoho zná a pak se ve vteřině vše změní. Její výbuchy nálad, nenávisti a srovnávání se se skutečností a tím, že už život její rodiny nebude nikdy jako dřív. I dějová linka Tess mě bavila, Rachel byla taková "nejnudnější", ale zase musím brát v potaz, že její životní příběh byl psaný z pohledu truchlící matky, která se se ztrátou své dcery nemůže vyrovnat. Ocenila jsem též polemizující konce, jaké by mohly být životy postav, kdyby....
Kniha hezky vystihla, že je život plný tajemství, a že nikdy nevíme, co by se stalo, kdybychom udělali toto, nebo neudělali tamto...
Co to bylo za blbej konec? Škoda, potencionál celá knížka měla velkej, ale autorka to nedokázala dotáhnout. Už jsem to chtěla vzdát, ale nemám ráda nedočítat knihy, takže jsem to nějak doklepala.. poslední čtvrtina ubíhala rychleji, ale už po ní určitě nesáhnu.