R´Hell komentáře u knih

Ústřičkovu smrt v novém překladu můžu jen vynachválit. Nejzábavnější a nejhravější čtecí půlhodina, jakou jsem zažila. A vždycky se k ní ráda vrátím, je to taková perlička do knihovničky.

2 24.03.2014

Markus Zusak píše pro davy, srozumitelně, přímě. Tak jako spousta autorů, jejichž knihy lámou žebříčky úspěšnosti. Na rozdíl od nich mě však jeho knihy po dočtení nenechávají chladnou, nejsou jen plytkým letním čtením bez nápadu. Stejně jako Zlodějka knih mě Posel dokázal nadchnout, pobavit, rozesmutnit a nutil mě zamyslet se. Je to čtivá knížka s poselstvím a morálním dodatkem, ne tak otravně zjevným, ale plíživým, skoro soukromým a je na vás, jak s ním naložíte.

Ed Kennedy dostává esa, na kterých jsou adresy lidí, kteří potřebují pomoct. Takových lidí, kteří jsou všude kolem nás.

5 11.09.2013

JK Rowling je skvělá vypravěčka, když si umane, že čtenáře přenese do typického anglického městečka, popíše jej takovým způsobem, že máte pocit, že se město rozprostírá přímo před vámi spolu se svými, na první pohled skrytými, tajemstvími. Paradoxní je, že tato pečlivost při vykreslování charakterů a prostředí je zároveň největší slabinou knihy. The Casual Vacancy má příliš mnoho postav, z nichž je spousta i naprosto nezajímavých a pro děj ne příliš důležitých, a proto číst o nich desítky stran je celkem únavné, až hraničící s nudou.Na druhou stranu, JK Rowling je také mistryně konců. Tak jako v HP se zdá, že vše měla velmi dobře promyšlené od začátku a to, co se stane na konci, udeří plnou silou.

Moc nechápu, pro koho je tato kniha určena a podle mě jí tato nevyhraněnost škodí. Míchají se zde osudy mladých a starších lidí, těžko si představit, že patnáctiletý, kterého by mohly zajímat snahy o vztahy středoškoláků, bude stejně zaujat rozpadajícími se manželstvími čtyřicetiletých a naopak. A pokud na konec tohoto komentáře čekáte srovnání s Harrym Potterem, tak na to raději (kvůli zmařeným očekáváním) zapomeňte, je to naprosto jiný druh četby určený pro jinou skupinu čtenářů. Knihu se vyplatí přečíst především pokud máte rádi popis opravdových životů lidí okolo, protože taková je, se všemi klady i zápory, které maloměstskost přináší.

Čteno v angličtině.

4 11.02.2013

Učitelé by si mohli na chvíli dát pokoj s povinnou četbou a středoškolákům vložit do ruky něco, co jim do života dá víc. I když příběh prváka, který neumí zapadnout se zdá být ohraný, Stephen Chbosky toto období popsal nesmírně citlivě a vnímavě. Zatímco v jiných teenage příbězích mladí řeší vše kolem sebe velmi povrchně, Charliemu v The perks.. je nahlíženo do duše, malé, nevyrovnané, snažící se vypořádat s novým světem, do kterého byla vržena. Je to dojemný, hluboký a uvěřitelný příběh. Díky za český překlad, který vyšel nedávno, doufám, že se kniha dostane do rukou více lidem. Doporučuji také všem angličtinářům, protože s poměrně jednoduchou skladbou vět, které kniha obsahuje, není problém, aby ji přelouskal i středně pokročilý.

And in that moment, I swear we were infinite.

19 03.11.2012

Opravdu poutavá a zábavná kniha krátkých příběhů o případech Sherlocka Holmese se závěrečným dodatkem o událostech, které předcházely vzniku povídky nebo naopak, co po vydání následovalo. Pro fanoušky Doyla povinnost, pro ostatní lehké a chytré čtení. Máte stejné indicie jako Sherlock - dokážete případ vyřešit rychleji?

2 23.09.2012

Zadie Smith na 430 stránkách rozehrála několik příběhů lidí, které se vzájemně ovlivňují, až nakonec splynou v jeden a pak se zase nonšalantně rozdělí a jdou si po svém, to už ale nevidíme. Obsahově jsou Bílé zuby opravdu zajímavé, charaktery postav se během let vyvíjejí, mění a překvapují, propracovanosti příběhu nelze nic vytknout. Důvodem proč jsem nesáhla po vyšším hodnocení je fakt, že spousta věcí byla pro mě až příliš. Příliš mnoho lidí. Příliš mnoho slov. Příliš dlouhé, zbytečně dlouhé, věty, které odváděly pozornost. Zkrátka mi nesedl styl psaní autorky, ale to nic nemění na tom, že jsem docela ráda, že mi tato kniha přišla do ruky. /Kniha ze seznamu 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete. /

06.08.2012

Styl psaní Marca Levyho se mi spíše nelíbí, jeho postavy nejsou nijak zvlášť rozvinuté, nepřemýšlí v souvislostech a dialogy jsou trochu vyumělkované. Na druhou stranu jde o velmi příjemné lehké letní čtení s docela nečekaným koncem.

03.07.2012

Zábavný příběh, který se překvapivě rozjede, přesto ke konci (na to, jaký byl Douglas Adams vynikající spisovatel) poněkud odfláklý. Mínusem je charakterová podobnost všech postav a to, že Elektromnich, nejlepší a nejzajímavější z nich, dostal příliš málo místa. Ale ve všech ostatních směrech svěží čtení.

30.06.2012

Velmi milá knížka pro všechny, kteří jsou vlastněni nějakým zvířetem nebo mají zvířata rádi. Na druhou stranu, co se týče kočičího tématu, už jsem četla trošku lepší příběhy a pro nás, co máme nějakou kočku a jsme srozuměni s jejím chováním, je to spíše konstatování faktů.

14.03.2012

V Kouzelném zrcadlu je při každém autorovi vybráno jedno nejvýznamnější (nebo jedno nějakým způsobem zajímavé) dílo, ze kterého je otisknutá ukázka a dále podrobnosti - třeba recenze autorových současníků, což umožňuje studentům nahlédnout na přijetí díla (často rozporuplné) v době, kdy autor žil a tím poskytnout poměrně komplexní informace pro vytvoření vlastního názoru (co je téměř nemožné u učebnic typu Odmaturuj...) Osobně si myslím, že přesto, že je učebnice poměrně náročná, je skvělým rozšířením pro studenty, kteří se chtějí dozvědět více, ale taky pro ty, kteří nemají dost trpělivosti, aby se učili pouhý seznam děl a chtějí probíranou látku pochopit důkladněji a dát jí smysl.

1 08.02.2012

Z Paříže ... je zajímavé čtení především pro to, že je napsáno osobitě a založeno na zkušenostech a zážitcích, což většina cestopisů nabídnout nemůže. Jan Šmíd je zajímavá osobnost a až na kapitoly o tenise (který není zrovna můj šálek čaje) jsem tuto knížku přečetla jedním dechem.

2 16.01.2012

"Aha," poznamenal Arthur bystře,"chcete říci, že jsme cestovali v čase a nikoliv v prostoru."
"Poslouchej, ty nedovyvinutej lidoope,"obořil se na něj Zafod."Běž a vyšplhej se někam na strom, buď tak hodnej."
"Ne ne," vykládal číšník Zafodovi, "váš opičák pochopil správně, pane."

Stopařův průvodce je nejpravděpodobněji nejzábavnější kniha v celé Galaxii a dál. Vzhledem k tomu, že tato věta naprosto vystihuje můj postoj a názor, komentář bych tímto ukončila, ale ještě na úplný závěr bych ráda pochválila překlad (až na těch pár překlepů) a vynadala nakladatelství Argo, které tuto sérii rozdělili na pět kousků a nestydatě tahají ze čtenářů, kteří touží po dobré četbě, peníze. Vsadím se, že mamutí nakladatelství na Malém medvědu si svých příznivců váží více. Už proto, že na obalu jejich nejlepší knihy mají velký uklidňující nápis NEPROPADEJTE PANICE.

8 26.06.2011

Docela šokující, ale velmi poutavá kniha. Moc se mi nelíbí, že mnoho lidí se zastává Bettyina manžela, přestože zdrojem jejího utrpení byl především on. Když si Íránec vezme emancipovanou Američanku je přinejmenším naivní očekávat, že se z ní stane poslušná a krotká ženuška v domácnosti celá nadšená z toho, že si musí zahalovat tvář a žít v cizí zemi bez společnosti přátel a rodiny. Obdivuji Betty za její odvahu vypořádat se s osudovým mužem, kterého si sice zvolila sama, ale o jehož temných záměrech, které z ní udělaly vězně na druhé straně světa, neměla tušení a tak v tom byla vlastně docela nevinně.

7 06.06.2011

Ačkoliv v knize Umění baroka zdaleka nejsou vypsáni všichni umělci, kteří tvořili v tomto směru, oceňuji především poutavé texty a obrázkové příklady, jak to baroko vlastně poznáme. Skvělý doplněk k učebnicím dějepisu.

06.04.2011

Významné ženy to nikdy neměly lehké. Buď byly podceňovány a nebo rovnou odsuzovány k neúspěchu. Knížka Vladařky ukazuje, jak se se svým osudem vyrovnaly ženy, které potkal výjimečný osud a staly se vládkyněmi své země. Ale přesto všechno zůstaly jen člověkem z masa a kostí a spoustou osobních problémů.

1 06.04.2011

Trvalo mi delší dobu než obvykle, než jsem se do knížky pořádně začetla, ale stálo to za to. Podlondýn je úžasné místo, které se mi líbilo hned od začátku, až se trochu Richardovi divím, že se tak vehementně snažil vrátit do toho nudného šedého světa tam nahoře. Jako ostatní komentující zde musím vyzdvihnout své oblíbené postavy, nájemné vrahy se smyslem pro černý humor, jistého pana Vandemara a pana Croupa.

4 23.01.2011

Krásná kniha o vztahu lidí a psa. Vtipná, pravdivá, taková jaký je život. Každý kdo má a nebo někdy doma měl čtyřnohého chlupáče se na stránkách postupně najde. Také chci upozornit na film, který byl podle této knihy natočen a který je snad ještě lepší, než předloha samotná.

2 17.01.2011

To, co se mi u Eragona docela líbilo Brisingr pohřbil. Kniha má hodně slabých míst, celkově je rozvláčná a nudná. Nikdy mi moc nevadilo, když se autor inspiruje jinde (jak je zvláště u Eragona patrné), ale musí to mít šmrnc. A právě ten Brisingr postrádá, působí opravdu amatérsky. Jedno velké zklamání.

1 30.11.-0001

Velmi zajímavá kniha, která může v závěru působit až hororově. Docela mě mrzí, že film, který byl natočen podle této knihy, je těžce průměrný a dojem z Pullmanovy trilogie shazuje.

1 30.11.-0001

Stín větru je vyprávění o osudu autora knihy, která se povaluje na pohřebišti zapomenutých knih. Chvílemi strhující, chvílemi zdlouhavé, přesto mě dokázala uchvátit. Zvláště popisy krásné Barcelony přímo lákají k návštěvě. Tuto knihu můžu doporučit každému, kdo se chce vnořit do děje a vyplout až po 400 stranách poutavého čtení, protože tohle Stín větru, i přes slabší pasáže, dokáže.

7 30.11.-0001