rabor komentáře u knih

Joe je jeden z mých oblíbených uchylú. V pomyslném žebříčku popularity úchylú dokonce předběhl všechny církevní představitele, neznámého Inda, který se oženil s krávou, Josefa Fritzla i sousedovic psa, kterého jsem nedávno viděl šukat poštovní schránku. Bohužel se v tomto případě docela fajn postava stala obětí plytkého příběhu psaného jen tak nazdařbúh bez hlubšího děje nebo pevného konceptu. Joe se do LA (i když je vykresleno poměrně dobře) nehodí. Velké množství moderní kultury, které provázelo i první díl, mě trošičku sralo, jsem prostě staroch a kdyby záleželo na mě, tak já bych všechny ty internety zrušil. Dal bych tři hvězdy, ale kamarádka by mi to do konce života neodpustila, takže musím dát čtyři, svět prostě není spravedlivým místem.
Provázanost s první dílem je poměrně značná, takže pokud se do toho chcete pouštět, začal bych tam.

"...a Amy mi kouřila ptáka na záchodech ve Starbucks v Midtownu a bylo to o hodně romantičtější než to zní, protože jsem se měli rádi."

"Není tak chytrá jako já, ale možná je lepší, že jsme trochu rozdílní"

4 26.07.2016

(SPOILER)
Autentický příběh o vietnamské válce a nevšedním přátelstvím, které tam vzniklo. První část knihy odehrávající se převážně ve vietnamské džungli mi přišla lepší, jednak byla svižnější a jednak Patrickovúv permanentní vztek a Skyovo šílenství bylo v pozadí boje a válečného svědectví. A svědectví to bylo čisté, bez příkras, bez moralizování, bez myšlenek. Návrat do Paříže byl o poznání horší, svět nechápe Patricka a Patrick nechápe a ani nechce chápat svět a já čtenář musím sledovat, jak tento vztekloun bez příčiny frustrovaně bojuje s bary a noční Paříží. Ještě horší proměna mě čekala v případě Skye. Z neohroženého válečníka se ve velkoměstě stalo jakési rozverné přerostlé dítě, dvoumetrové a čím dál více šílené. To snad ani nemohlo dopadnout jinak než smutně. Endžu. (Konec spoileru!!)

4 27.12.2015

Myslel jsem, že budu číst o postupné proměně slušného a normálně uvažujícího Němce v nacistickou zrúdu, ale nutno říct, že Rudolf Lang (alias Hösse) je vylíčen již na začátku knihy jako pořádný psychopat. Navzdory přísné křesťanské výchově se víry v boha rychle zřekne, aby jí nahradil vírou v Německo. Bída, fanatický obdiv k armádě, necitlivost (nikoliv krutost), nekritická oddanost autoritám a další vlastnosti, které do toho krásně zapadají, dělají z Rudolfa Langa spíš než pachatele figurku, která se stala obětí doby. Kdyby se nenarodil na přelomu století, ale před pár lety mohl z něho stejně dobře být horlivý zelený aktivista, který místo židú likviduje bobry.
Trochu mi vadilo, že se druhá polovina knihy proměnila v čistý kalkul. Ano, bylo to trochu šokující, což byl asi účel, ale zároveň to postrádalo hloubku (která trochu schází celé knize, ale této části nejvíc). Jako nějaký manuál pro vedoucího koncentráku, chyběla jen poučka "tohle nikdy nezkoušejte sami doma"

"Následující týden jsem trávil ve strašlivé úzkosti: výkon v Treblince byl 500 jednotek za 24 hodin, zatímco v Osvětimi se plánovalo 3 000 jednotek; za necelé čtyři týdny jsem měl reichsführerovi předložit celkový plán řešení otázky, ale zatím mě nic nenapadalo."

"Tento postup byl koneckoncú i úsporný, protože jeden kilogram Cyklonu B stál - jak jsem si hned zjistil - 3 marky a 50 fenikú."

Smrt je mým řemeslem je dobrá kniha, mohla být delší a mít větší hloubku, hlavně co se týká myšlení postav, konec je trochu uspěchaný, ale to jsou víceméně drobnosti, které nesnižují hodnotu ani ponaučení o hrúzách minulosti. (Moc jsem toho z podobné oblasti nečetl, takže nedokážu posoudit do jaké míry je toto autentické s životem R. Hösse)

"Během procesu vykřikl prokurátor: "Zabil jste tři a púl miliónu lidí!" Požádal jsem o slovo a opravil ho: "Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a púl miliónu""

4 29.09.2015

Hledal jsem nějakou pro mě netradiční knihu až brak, který mi zpestří dovolenou a při náhodném otevření tohoto díla jsem narazil na kapitolu s názvem Martin a jeho nezapomenutelný „mrd v očích“. Samozřejmě jsem chtěl vědět, jak se u chlapa pozná mrd v očích (čistě ze zvědavosti, né že bych se bál, že mám s tímto stigmatem něco společného!). Nakonec to s mrdem v očích bylo trochu jinak a nejenom s ním, též počáteční dojem vtipného a sexuálně otevřeného díla vzal rychle za své. Nutno říct, že autorka je opravdu tak promiskuitní jak slibuje a sem tam jsem lehoučké náznaky humoru skutečně postřehl. V tom "lexikonu" mužú byli kapitoly, které docela ušly, ale jejich výskyt byl čím dál více raritní. Většina z těch asi šedesáti kapitol mi dost splývá dohromady. Autorka buď v rámci své práce, nebo přes seznamku uloví pracháče, případně nechá, aby se na ní nalepil. Pracháč kolem sebe musí zcela neúprosně šířit luxus, musí být taky společensky nebo pracovně úspěšný, občas i hezký, nejlépe alespoň trochu ženatý nebo ve vztahu, a když je i mrduschopný má body navíc. Na věku nezáleží, ale musí mít samozřejmě nějakou skrytou nebo i očividnou vlastnost, která až proboří zeď autorčiny naivity (zeď pevná jako skála), poslouží jako alibi pro rozchod. K tomu občas naše hrdinka řeší problémy typu: je sice prachatý, ale má plešku, nebo je sice majetnický a hloupý jako fotbalista, ale kupuje mi značkové hadry, takže co s ním? Nevadí mi, že si autorka v podstatě utahuje z mužú a jejich snah, vadí mi, že tak nečiní s nějakým nadhledem z intelektuálně a morálně vyšší pozice. Je mi nesympatická a ve své podstatě je stejně ubohá jako muži, které popisuje. Krom toho musím případné čtenáře upozornit, že z literárního hlediska toto dílo spadá do kategorie záchodového čtiva.

"…a předložil mi nabídku, která se hned tak neodmítá – společnou koupel. Tento jistě netradiční adrenalinový zážitek spojený s aplikací Archimedova zákona v praxi jsem si nechala ujít, podobně jako jeho asi milion pozvání po práci na drink. Dnes mnou Braňo intelektuálně pohrdá."

"Iluze velkého pana ředitele se mi náhle rozplývala v nedohlednu, najednou už pro mě nebyl tak přitažlivý jako dřív, tehdy byl pro mě pan Nedobytný…"

4 22.08.2015

Jsem trochu zklamán. První třetina knihy se zaobírá takovými věcmi jako je zákon zachování energie, radioaktivita nebo atomové orbitaly, což je možná dobré zmínit už vzhledem k historickému vývoji, ale nějakých deset dvacet stran by na to stačilo, aby i někdo, kdo na střední škole zrovna nedával pozor, neztratil orientaci. Střední část knihy se věnuje převážně rúzným aplikacím kvantové mechaniky a pár zajímavostí by se v ní našlo. Škoda, že mi v paměti uvízla pasáž o mikroprocesorech, Mooreuv zákon a trocha z historie Intelu, ale informace jak to souvisí s kvantovou mechanikou, už zřejmě podlehla poločasu rozpadu takových vědomostí. Kniha mi nepřišla nijak zvláště srozumitelná, styl je tak trochu kostrbatý a snadno ztrácí souvislost, což se nejvíce projevuje v poslední třetině, kde na mě kniha mezi jednotlivými odbočkami chrlila jakýsi subatomární guláš všech barev, vúní i podivností, až jsem nabýval dojmu, že již nerozeznám kvarky od škvarkú. Trochu mi to připomínalo jednoho mého učitele ze základky, který začal mluvit o ročních dobách a přes migraci vran, slavné mořeplavce, parní turbínu se dostal až ke správnému dušení masa…. a to jste se ho třeba jenom zeptali kolik je hodin.

4 11.05.2015

Dokumentárně pojatý komiks, stručně a uceleně vypovídající o púsobení československých legií. Provedení je povedené a kresba krásná, oboje je sice lehce naivní a místy patetické, ale přesně v té míře, která komiksu sluší. Příjemně mě překvapilo, že komiks se nezaobírá pouze bojovými šarvátkami, ale též zmiňuje i okolnosti, příčiny a politické podhoubí. Malá drobnost, kterou bych mohl vyčíst, je občasná nepřehlednost návaznosti oken a množství bublin, které se tím míhají, jako kdyby je vytvářel astmatik s bublifukem.

4 07.02.2015

Nerad bych někoho odrazoval od čtení, ale tato kniha mě opravdu nenadchla. Nevím, zda za to mohl ten detektivní nádech (který mi k těmto knihám nesedí), pseudohumanistické poselství,hovínkové pasáže, Elánius kterému neschází ke štěstí již téměř nic, menší množství humoru a nadhledu, rozvleklost anebo všechno dohromady. Do čtení jsem se musel přemáhat a dočetl jsem to snad jen díky Jefessovi, ten na mě občas z knihy vykouknul a přesto, že při tom v ruce držel jen hřeben, neodvažoval jsem se knihu odložit :). Pro mě zatím asi nejslabší Pratchettovka.

4 13.07.2014

Zajímavé, děsivé, zábavné, autentické (byť možná lehce přibarvené, ale tím správným směrem) nahlédnutí na jiný svět, jiné zákony a jiný žebříček hodnot o kterém budete dlouho přemýšlet.
Kniha, po jejímž přečtení dostává úsloví "jiný kraj, jiný mrav" úplně nový rozměr :)

4 25.06.2014

Pokud chcete poznat na základě skutečných událostí, příběh mladého člověka, který se rozhodl hodit vše za hlavu a vydat se na toulky americkou přírodou, člověka pro kterého se svoboda stala cennější než život, tak bych vám doporučil (múže to znít trochu jako rouhání, tady na DK), shlédnout stejnojmenný film, který věrně vychází z knihy, je obstojně zpracovaný a podává řekněme takovou romantičtější verzi tohoto příběhu. Knihu bych doporučil jen těm, kterým nestačí jen dobrý příběh, ale nutně a rejpavě musí znát celou pravdu. Kniha je dílem novináře Jona Krakauera, který si sní dal opravdu práci, ale práci novináře, nikoliv spisovatele. V knize nenajdete ucelený chronologický příběh, spíše je to koláž poskládaná ze svědectví lidí, kteří se McCandlessem (alias Alexem Supertrampem, jak si nechal říkat) sektali, rúzných psaných poznámek, dopisú, podtrhaných citátú v knížkách a tak podobně. Je tam i dost omáčky v podobě příběhú jiných trampú a podivýnú a dokonce i autor přidal nějaké své osobní zážitky a zkušenosti, což je sice hezké, ale kvúli tomu jsem si tuhle knihu nekupoval. Aby z toho dokázal vytvořit knihu, tak s prominutím vyvařil příběh Alexe Supertrampa až na kost. Dozvídáme se tak věci, které bych až tak nutně vědět nepotřeboval, jako že Alex pracoval v mekáči, kde ho neměli kolegové v lásce, protože jako hobo příšerně smrděl. Že měl občas dost protivnou, trucovitou, pózerskou povahu a nebyl schopen uznat jakoukoliv autoritu včetně (a především) svých rodičú. Že jeho neomezená svoboda se vymezovala na úzce vymezený prostor a hodiny jste se sním mohli bavit o knihách Jacka Londona nebo Thoreaua (pro něj něco jako bozi, ve kterých se až nezdravě vzlédl), ale pokud zamířili tématicky někam jinam bylo to jako kdyby jste se fanatickému křesťanovi rozhodli přednášet o Darwinovi. Jeho svoboda, tak byla trochu svobodou vězně, který vám bude tvrdit, že je volným, protože v rámci své cely 2x2m múže chodit kam se mu zlíbí. Alex taky navzdory svému obdivu k divočině odmítal připustit, že i ona je svým zpúsobem autoritou a má zákony, které je neradno porušovat, na což taky nakonec dojel, když si nechal odříznout cestu aljaškou řekou, jelikož mu nějak nedošlo, že bude v červnu rozvodněná a jinou cestu neznal, protože mapu zahodil, aby mu příliš neříkala kam má chodit a nebrala mu tak svobodu. Jednoduše řečeno v knize se z Legendy Alexe Supertrampa stává jen obyčejný člověk z masa a kostí, což je snad trochu škoda.

Obvykle se k překladúm knih nevyjadřuji a to ze dvou dúvodú. Jednak nemívám k dispozici originál a druhak moje hotentotská znalost angličtiny i určitá ledabylost k češtině k tomu není vhodná. Tady to ale skřípalo občas tak strašně, že překlad dělal buď googletranslator nebo ještě větší hotentot než já. Podivné věty, které nedávají smysl a takové perly jako "fantomická" krajina (mám pocit, že každý čech, dokonce i kdyby byl z Třince, by spíše popsal krajinu jako přízračnou) byly bohužel běžné.

3 02.01.2024

Nevím který pekelník mi nakukal, že by tohle mohlo být dobrým počtením, ale zlořád to byl pořádný. Asi se mi líbil nápad, svádění a pokoušení člověka ďáblem a určité náznaky filozofického nadhledu a vtipu anebo jsem možná jen kouřil nějakou špatnou trávu, čert to vem. Dílo je psané formou dopisú (a trochu špatně se díky tomu čte), ve kterých zkušenější ďabel poučuje méně zkušeného takového osobního čerta (zde pojmenovaného jako Tasemník) jak převést svého člověka na temnou stranu síly. Vždycky jsem si myslel, že křesťanství má jen jednoho boha a ať počítám jak počítám, koncept Ďábla mi do toho nějak nezapadá, ale (a to jsem měl z mínit asi hned na začátku) nejsem nábožensky založen a už vúbec ne křesťan, takže tomu prd rozumím. Kniha je opravdu hodně, HODNĚ pobožná. Nečekejte od ní alespoň na poměry ateisty, žádný souboj dobra se zlem. Onen člověk, kterého se snaží tasemník zkazit je vesměs slušný; neloupí, nechodí za manželkami druhých, když se vrací nalitej z tahu, vlastně i chodí do kostela. Jako hříchy, kterýma se tasemník snaží zkazit jeho duši, se tu bere to, že náš človíček posledně nedával v kostele pozor a místo soustředění na modlitbu, přemýšlel nad tím, zapomněl koupit moučkový cukr (hřích!) nebo že se posledně bavil s intelektuálem (!!!), dokonce hrál karty (nehorázné) a občas upřednostňuje svúj rozum před svoji vírou (kristova noho) a má radši sebe než bližního svého (bože už dost!). Občas probleskují i autorovi osobní myšlenky a názory, ale nesou se vesměs ve stejném duchu šikany těch posledních soumarú, které církvi ještě zbyli.

3 18.07.2023

Otec vyrazí se synem na liduprázdný aljašský ostrov, aby si trochu vyčistil hlavu od svého zpackaného života. Všeobecně jsou mi tihle špatně připravení dobrodruzi s hromadou romantických představ sympatičtější než zkušení cestovatelé, kteří vyzbrojeni GPS, nastříkaní repelentem a zabaleni do pestrobarevných syntetickým bund, stanú a spacákú vyrážejí dobýt nějaký dosud panenský kousek přírody a pokud možno bez ztráty svého komfortu dokázat technologickou převahou přírodě, kdo je tady pánem. Proniknout na místo, o kterém příroda dává jasně najevo, že tam člověk nemá co dělat a říkat tomu souznění s přírodou, je stejně pitomé, jako vrazit člověku do zadku násadu od koštěte a říkat tomu milování. Nicméně tady je veškerá snaha o sympatie k postavě otce opravdu náročná. Není těžké utéct před společností a schovat se byť jen dočasně na nějakém izolovaném místě, někdy mě to taky chytá, mám chuť se vším praštit a odjet někam do hor chovat ovce. Problém nastává ve chvíli, kdy člověk neutíká před společností, ale sám před sebou. Kam se otec schová sám před sebou na pustém ostrově, zvláště když je to člověk, který nedokáže být sám? A co když jediná další osoba, která múže otce držet při zdravém rozumu je jeho syn. Tohle je husté, komorní, psychologické drama podnícené osobními zkušenostmi autora, s nepříjemnými postavami a nejasným poselstvím, že sebevražda je taky řešení. Jaký si to uděláš, takový to máš. A nějak jsem měl u toho pocit, že se na mě autor vyprázdnil, aby nemusel platit u psychologa. Přeji Vám milý čtenáři pevné duševní zdravý.

3 07.07.2021

Jsem rád, že existuje databázeknih a často mi pomáhá s výběrem vhodného čtiva. Bohužel někdo je tak zoufale zatvrzele ...uf, že se radši plně svěří při výběru knihy svému instinktu. Nejspíš tedy u mě při výběru knihy rozhodovala stejná část mozku jaká měla u mého prapředka za dob lovcú a sběračú na starost odlišení borúvek od zaječích bobkú a ještě se za ty poslední dvě gramotné generace nestihla správně přeorientovat, jinak si nedokážu vysvětlit proč jsem začal číst trilogii od posledního dílu. Kdybych taky trošku tušil o čem kniha je, nechám si jí do parných letních dnú. Je to Island, studené holé skály, omrzliny, sobi, tučňáci[zdroj?] , ledovce před kterýma se na neschováte ani na souši, zima, že i v ledničce musíte topit, prostě brrrrrrr, a i když tady u nás jsou zrovna čtyřicetistupňové vedra, hned je mi pak při čtení pocitově chladněji. V knize se v podstatě až tak nic neděje, děj se nevyvíjí, jde jen o takovou sondu do života v jedné zapadlé rybářské vesničce. Čekal jsem to poněkud komornější, dost překvapilo kolik v takové zapadlé vesničce múže žít lidí, já bych nečekal, že by jich tolik mohlo být na celém Islandu dohromady. A jelikož je to takové to místo, kde je šedivé moře, šedivá obloha, šedivá zem a kde přestává sněžit jen proto aby mohlo začít pršet, tak do toho autor dost zhusta sype všemožný moudra o smyslu života a tak. Život je jako nasolená treska, mno možná to bylo trochu jinak. Taky vám přijde, že všechny ty Islandský jména znějí jako když nějaké nevinné zvířátko spadne do drtičky kamení?

3 09.04.2021

Planeta K-PAX, žádné války, peníze, rodiny, náboženství, státy ani organizace, žádné zabíjení zvířat, žádný sex, žádné ničení přírody, žádná práce a tak dál, prostě naivní idylka k zalknutí. Na K-PAXu múžete v klidu ležet pod stromem a jíst ovoce, no múžete nebo spíš musíte, protože nic moc jiného dělat nelze. Autor se nezmínil zda na K-PAXu rostou nějaké zajímavé odrúdy konopí, ale dalo by se to takňák předpokládat, jinak si nedokážu vysvětlit existenci inteligentního života na tak nudné planetě. Takže by mi občas nevadilo nastartovat svúj světelný paprsek a strávit tam víkend. Jenže co kdyby se taková turistika ujala ve velkém? Na K-PAXu nemají levnou pizzu a až vás chytne hulihlad je k dispozici jen ovoce. Jestli jste někdy na posezení sežrali kilo švestek, tak víte kam mířím. Při cestování nadsvětelnou rychlostí to v sobě fakt neudržíte, za každým světelným paprskem by vedla tlustá hnědá čára a K-PAX by se měnil v peklo. A to je jeden z dúvodú proč tyhle utopie nikdy nefungují. Je tedy Prot (hlavní hrdina tohoto příběhu) K-PAXan nebo jen blázen? Na filmovém zpracování se mi ze všeho nejvíc líbilo právě to, že tyto dvě možnosti pravdy jsou předkládány se skoro stejnou uvěřitelností (jen malinko vychýlené ke K-PAXu) a je tak na divákovi co si vybere, skoro jako nějaký skrytý test osobnosti. Jste snílek nebo realista? První část knihy za filmovým zpracováním trošku pokulhává, ale i tak je docela dobrá, jenže u druhé části jsem vnímal skutečně výrazný propad v kvalitě až jsem si říkal zda je možný, že to psal jeden člověk. Myslím, že jsem to dočetl jen díky tomu problému se švestkami, kvúli kterému jsem se nějakou dobu nemohl vzdalovat ze své svatyně a dojít si pro lepší knihu. Mír s vámi K-PAXané.

3 04.10.2020

Příběh několika námořníkú a jednoho přístavního dánského městečka (Marstalu). Přijde mi, že Carsten Jensen je takoví námořní ekvivalent suchozemského Johna Steinbecka. Když se děj stáčí k událostem v Marstalu, tak autor používá wir-formu (vypravěčem jsme my) vyprávění a čtenář má tak dojem, že je neustále členem nějakého nezúčastněného pozorujícího anonymního davu. Používá wir-formu i tehdy kdy je na scéně jen pár osob nebo dokonce jen jedna jediná. Bál jsme se abych z toho nedostal schizofrenii, ale myslím že nás to nijak nepoznamenalo, jen nás to krapet iritovalo.

"Laurids Madsen jednou Albertovi vyprávěl o trestu na palubě Nepotopené, námořní fregatě, kde byl jakýkoliv provinilec přivázán ke stěžni a bičován do krve. "Vymlátili z něj sedm druhú sraček," říkával Laurids. Takovou frázi jsme neznali, ale Laurids nám řekl, že to byla američtina. "Sedm druhú sraček." Neubránili jsme se představě, že takový byl svět za naším ostrovem. Že taková byla ta obrovská Amerika. Měli všeho více, včetně sraček."

"Nejúžasnější je pravděpodobně okamžik, kdy se naučíš milovat, aniž bys za to něco chtěl"

3 07.06.2020

Dobrý historický román, který zpracovává témata ve kterých jsem měl doposud mezery. Nebyl bych to ale já, kdybych neměl drobné výtky. Většina postav je opravdu dost plochá a u těch pár propracovanějších mám problém s jejich uvěřitelností (kapitán Sýkora). Malinko se mi taky nezamlouvá ten vlastenecky pokrytecký motiv, kdy všichni hrdinové našeho příběhu a československý stát, pomáhá vyzbrojit vznikající židovský stát čistě z morálních pohnutek, taktně se tu trošku zamlčuje, že v době kdy bylo možné koupit lepší vyřazené stroje mnohdy i za cenu šrotu, jsme jednu zastaralou a problematickou S199 prodali za více jak 50tis. USD. Je to jako kdyby byly všechny obchody zavřené a já se svěřil kamarádovi, že umírám hlady. On by mi ohřál v mikrovlnce okoralý smažák ze včerejška, řekl si za to o dva a púl tisíce a ještě mě přitom přesvědčoval, že já jsem ten kdo je tu žid.

3 12.05.2020

Na dlouhou dobu toto bude asi múj poslední pokus číst něco od Murakamiho. Vím, že v knize je určitě pár vět, citací, které by zněly moc krásně a oduševněle a možná jsem měl v plánu některou takovou větu tady vypsat, abych navnadil potencionální čtenáře, obávám se ale, že se mi všechny tyto věty někam poztrácely, když moje pozornost při čtení knihy úprkem opouštěla mé vědomí ve snaze se zachránit před nezměrnou lavinou nudného balastu. Jak jsem v závěru knihy zjistil, dočetl jsem jí zřejmě hlavně proto abych si mohl uvědomit, že je načase vrátit se zpátky ke čtení knížek, které mají v závěru nějakou pointu. Kniha je to táhlá a vleklá jak porod jezevčíka a pomalá a nudná jako přímý přenos maratonu unavených šnekú.

3 23.02.2020

Pokud bych to bral čistě jako dobrodružný příběh, tak tato kniha skutečně moc neobstojí. Nic moc děj, otravné dialogy, omílání těch samých věcí dokola (schúze, oheň, lov, obluda) a nuda. Má to zachránit jakési morální poselství o tom, že demokracie a humanismus jsou křehké a neschopné a jakmile se najde příležitost měníme se ve smečku zvířat. Oh, jak překvapivé. Šokuje vás, že uvnitř sebe máte zvíře? Mě ani tak ne. Právě jsem si skřípl jazyk, když jsem se snažil vyndat zapadlý kousek pizzy z klávesnice, ruce jsem k tomu použít nemohl, protože jsem se zrovna drbal na koulích. Takže zjištění, že jsme zvířata považuji za objevení Ameriky. Vzpomeňte si na to až si zase budete okusovat nehty na rukou (nedejbože i na nohou), vy dobytci!

3 16.10.2018

Kniha o promarněných příležitostech, špatných volbách a o dvou mladých lidech, kteří k sobě nedokáží najít cestu i když jsou pro sebe skoro předurčení. Dobře napsané, jen nevím proč měl autor tu potřebu naše hrdiny tak mrzačit a stigmatizovat? Situace, kdy víme co máme udělat nebo říct, jak se rozhodnout a stejně zvolíme špatnou možnost se stávají dnes a denně i mezi obyčejnými lidmi. Tedy doufám, pokud by tomu tak bylo jen u mě a ne u vás, napište mi a já o tom napíšu knihu. Zrovna dneska jsem stejně jako hrdinka knihy řešil ucpaný záchod. Věděl jsem, že situace je kritická a bylo by lepší použít zvon, ale stejně jsem zkusil ještě jednou spláchnout. Každopádně přečíst si tuhle knihu rozhodně nebyla špatná volba.

3 14.01.2018

Jej, a máme to tu zas. Citlivá kniha plná životních pravd, která vám zaručeně změní život (ne že by se to navenek nějak projevilo). Budete se smát i plakat. Přečtete jí nejméně pětkrát, budete si v ní zaškrtávat a dokonce života to bude vaše nejoblíbenější kniha. Srdcovka. Tu jemnou Charlieho duši si prostě zamilujete, on je totiž výjimečný a říká takové pravdy, jako že lidi jsou na sebe moc zlý a potom jsou z toho moc smutní a málo se objímají atd. Takže lidi! Nebuďte na sebe zlý. A abych nezapomněl, kniha je samozřejmě čtivá a strašně krásná, alespoň podle zdejších komentářú.

Achjo, kdybych si zdejší komenty přečetl dříve, vyhnul bych se knize širokým obloukem. Ale zas tak zlé to nebylo. Trochu nahuštěný příběh o dospívání jednoho podivýna, který zvláště ze začátku knihy púsobí až trošku retardovaně a vše i ty největší životní tragédie popisuje takovým ufufňaným zpúsobem. Kniha se bude líbit všem snílkúm, kteří z toho nemohou vyrúst.

3 01.01.2018

Takže mladý nadějný lékař nás provede svým kariérním životem až někam do druhé třetiny knihy, kdy konečně prohlásí, sakra já mám rakovinu a nějak se mi nedaří jí přechodit, no to mi totálně zkazí kariéru. Co budu dělat? Napíšu knihu. A není to špatná kniha, pokud od toho ovšem nečekáte nic víc než příběh doktora, co dostane rakovinu a umře. A jestli jste múj koment dočetli až sem v domnění, že u takového tématu neudržím svúj černý humor na uzdě a někde mi uklouzne nějaký malý vtípek, tak se styďte, uvědomte si jakému osudu a těžké životní zkoušce podléhají lidi s rakovinou. Pokaždé když mě charita osloví, zda bych nepřispěl na rakovinu, tak jim přispěji, mnohdy i celou krabičkou cigaret. Já vím, uklouzlo mi to, ale černý humor je jako dítě s rakovinou – nikdy nezestárne.

3 18.08.2017