Radak komentáře u knih
Kniha A. Horáčková je formou netypická, ale četla se mi moc dobře. Vyprávění hlavní postavy (jakoby dokumnetárně zachycené autorkou) je autentické, ale zároveň tak zajímavé! Nesouhlasím s pavlindou (níže), že dobu socialismu vidí Alena jen negativně. Pro mě mnohovrstevnaté a moc dobrý čtenářský zážitek! 100 %.
Na knihu z italských Dolomit jsem se moc těšila, také recenze skvělé, ale... Postavy povrchní a jejich jednání a myšlení nelogické a nekonzistentní (pronásledovat podezřelou postavu se vydá šedesátiletá vyšetřovatelka s cukrovkou, zatímco mladý kolega nic? Jako by tam najednou nebyl? Také svou nadřízenou nesnáší, ale to se najednou bez důvodu mění...atd). Snaha o tajemno, prolínání dvou rovin, ale u mne se efekt nedostavil - zápletka a pachatel strašně nepravděpodobní. Za mně zklamání, bylo utrpení snažit se dočíst.
Dávám 3 hvězdy. Musím říct, že sága o klášteře (později městečku) v Kašubsku mě vtáhla barvitým popisem neznámého kraje, středověkého života světského i duchovního i nelehkých osudů mnoha hrdinů, ale dočítala jsem jen s vypětím vůle. Je to škoda, protože vyprávění Bundové je podmanivé a dotýká se zajímavých filozofických témat, ale nepřesvědčila mne, rozmach děje přes několik století a roztříštění do mnohla postav byly asi velkým soustem. Nejsem nijak netrpělivý čtenář, přesto v polovině už pro mne bylo depresivní, jak autorka v souladu s tvrdými okolnostmi středověku "zabíjí" další nevinnou postavu. S větší redakční kontrolou mohl být román konzistentnější a základní idea porovnávající některé prvky křesťanské mystiky s moderní fyzikou jasnější a smysluplnější. Takže pro mě to bylo nakonec zklamání z promarněné příležitosti.
Kniha se četla dobře a autorka si pečlivě nastudovala fakta a historické reálie. Přesto jsem byla zklamaná z psychologie hlavní hrdinky, byla příliš současná a pro mne neuvěřitelná. Na to, že je hlavní hrdinka jednou z nejvýznamnějších křesťanských mystiček, je v 90 % knihy jen velmi málo mystického (redukovaného na jakýsi esoterický new age prožitek) a nevidíme vývoj jejích poznatků a duchovní cestu. Jistěže život reclusy (jeptišky - poustevnice izolované v minimálním prostoru) byl neuvěřitelně těžký zvláště pro malé dítě, ale přesto se mi nechce věřit, že by Hildegarda jen cítila odpor, touhu uniknout a modlitby by pro ni znamenaly jen prázdná slova. Když srovnám třeba s knihou N. Kazanzakise o sv. Františkovi, tak vidím, že bohužel Iluminace jen klouže po povrchu. Je to škoda, protože autorka má schopnost napsat poutavé vyprávění.