radkamysli komentáře u knih
První část paměti je nezapomenutelný. Počátek druhé části paměti byl také pěkný (dokonce pro mě nadmíru uspokojující), ale od obležení Prahy Švédy, u mě kniha začínala ztrácet své kouzlo. Dávám 4*.
Tu se mi líbí, že autor mi vysvětlil, či udělal takový přehled o tom, jak k té tragédii došlo a co se dělo po ní.
"Příběh, který jsem předtím nikdy neslyšela, byl prostý.
Dospělý muž vyprávěl pohádku dospělé ženě, v noci před jejich sňatkem, u kachlových kamen pod petrolejkou, ve vůni bylinného čaje...."
Prostě prostý příběh, plný nádherných maličkostech, které byste v dnešní době asi těžko hledali. Tato tenoučká knížečka, mi ukázala, co opravdu znamená láska a romantika, a díky ní jsem pochopila, že slovo "láska" má úplně jiný význam, než jaký jsem o ní měla mínění...
Malý princi ( i Antoine), děkuji ti za to, že jsi otevřel mé malé citlivé srdíčko, které začalo plakat nad posledními stránky...
(...)
Je to země jasu,
je to jiný svět.
Zpívá moře klasů,
šeptá květu květ.
Umí srdce zhojit
čarokrásným snem.
Dej nám, Bože, dojít
v sedmihradskou zem!
Nedělejte stejnou chybu jako já. Raději si nejdřív přečtete knihu, a pak si pusťte film, jinak přijdete o mnoho...
Znala jsem Angeliku, kterou hrála Michele Mercier...ale nikdy jsem neznala Angeliku, takovou, jaká skutečně byla, je a bude. Proto musím souhlasit s autorkou, která vyjádřila názor, že Angelika byla ve skutečnosti jiná, než Angelika Michele Mercier.
ANO, dost mě to překvapilo. Angeliku jsem si hned na začátku zamilovala, doprovázela mě holčička, dívka a žena, která nechtěla nic víc než jen štěstí a svého Velkého Kulhavce z Languedoku.
Miluji tuto knihu, protože tahle kniha je jediná, co zná Erika. Ví jak vypadá, jak se chová, a jak se trápí. Nemám ráda filmové verze, jako z roku 2004, kde má fantom jen "popáleninu" třetího stupně. Ne, Erik byl jistě jiný, až už v pohledu nebo v chování. V knize jasně popisuje, že Erik byl nejspíš šílenec, který se choval tak, aby všeho dosáhl, ale ve filmu, tam není fantom prvotřídní blázen, tam je jen romantickou postavou, po kterém touží všechny ženy. To film z roku 1925! Tam už nějaké to chování má, to musím uznat, ale ten konec není pravý, vypadá to, že fantom byl jen ustrašený pavouk, co raději zemře ze zbabělosti...Ne! Pravý fantom zemřel z lásky. A tečka.