radkamysli komentáře u knih
Velmi si cením toho, že se autorovi podařilo kompilovat a sepsat tyto nešťastné životní příběhy. Nebylo jednoduché tu knihu číst a dočíst, neboť při každé další kapitole se mi svíralo srdce smutkem, zlostí a bezmocí.
Je jasné, že dvě knihy nedokáží obsáhnout všechny vykořeněné, o to víc mě jímá hrůza, kolik takových příběhů ještě bylo?
Nemůžu jinak, než se vyjádřit, že jsem pocítila zklamání a to nikoli, že jsem knihu dočetla. Asi jsem měla velká očekávání, vzhledem k tomu, že se autorka knihou zabývala deset let, myslím si, že lépe by udělala, kdyby z nabytých vědomostí z bádání vytvořila knihu odborného charakteru, podávající svědectví o těžkém životě řádových sester v době komunismu, než překrucovat fakta, aby jí padly do karet. Přesto jsem ale ráda, že se autorka zaměřila na toto opomíjivé téma naší historie, neboť takových knih je opravdu málo.
Anotace i obálka mě přiměly, abych si knihu koupila, bohužel uvnitř na mě čekalo jedno velké zklamání.
Nikam to nevedlo, všechno pořád dokola, děj i konec předvídatelný každou další stránkou (i tou první).
Recept na tuto knihu:
do kotlíku přidejte následující ingredience:
1x červená karkulka,
1x kráska a zvíře,
1x ledové království,
1x hororové prvky,
poté, všechno smíchejte a podávejte ještě ledové (!)
Úvod knížky P. Zemka mluví za vše:
„Snad bylo tak – a přece nejsem jist,
že pravda všechno je, co budete tu číst.
Prach jenom smetal jsem na listech zažloutlých,
a našel hořkost jen, ten plevel našich lích.
Já nejsem historik. Ten má se držet dat,
lyrik však může příběh volně zaplétat.
Nu, data věrna jsou i každá osoba,
však jiná asi byla řečí podoba.
Poznámka v archivu důvodem byla tu
zavolat lidi dávné opět k životu
a slovem prostým jenom něco povědět,
že z víry pevné roste nejkrásnější svět.
Snad bylo tak – snad jinak mohlo být
v osudech, které mají dávno věčný klid…“
Je to velmi dojemná a smutná kniha, sice místy jsem se pousmála nad humornými vzpomínkami, ale při vší té předtuše nešťastného konce, jsem necítila nic víc než jen sklíčenost a zármutek.
Jinak kniha je opravdu velmi krásně napsaná a čte se sama.
Velmi zajímavá sbírka básní zobrazující atmosféru období 2. světové války a osvobození republiky. Sice obsahuje pochmurné prvky, ale jasně zobrazuje situaci onoho období. Lze se na básně se dívat jako "na film" vzpomínek a utrpení.
Kniha, která je především základní (a povinnou) četbou pro ty, kdo studují informační vědu.
Dočteno. A já pociťuji smutek, že už se víc nedočtu o osudu hrdinek, které pro mě tolik znamenaly. Na hrdinky, (nejen na ty tři), ale i na ostatní statečné ženy, které kniha ukrývá, jsem se opravdu moc těšila a je mi líto, že je nyní musím opustit.
Tuhle knihu jsem našla ve správnou chvíli na správném místě, jinak bych začala nejspíš taky užívat prozac. :-)
Děkuji Aristokratce a ostatním obyvatelům zámku Kostky.
Janu Eyrovou jsem poprvé spatřila ve filmu a seriálu, její příběh mě natolik upoutal, že jsem se rozhodla zjistit její pravou podstatu, tím že si přečtu knihu.
Knižní zpracování mě nezklamalo, naopak mě více seznámilo s psychikou postav a občas jsem je musela srovnávat s filmy a seriály.
Přestože jsem věkově k Janě, její pocity a nálady jsem si nedokázala často úplně vysvětlit. Byly chvíle kdy jsem s ní nesouhlasila a jindy jsem ji litovala či snad se usmívala nad tím, jak byla bláhová.
Ano, byla bláhová, ale která zamilovaná dívka není?
Po dlouhých 2 let jsem konečně dočetla celou tetralogii.
Abych to tak nějak shrnula, jsem velmi zklamaná.
Až do poloviny třetího dílu ještě měly díly své kouzlo..ale pak, jako bych se probudila, jsem si začala všímat věcí, které se pořád opakovali.
Všechny královny byli zobrazeny jako "ze stejného těsta", nebo jsem to tak vnímala, což mě velice popudilo.
Dále také vztahy mezi manželi, jak se všichni "milovali, měli se rádi, či dobře se snášeli", nevěřím, že se každá královská dvojice takto chovala...ale co si budem povídat, jde o román...
Nedočteno, přesto velmi zajímavý námět!
Ale upřímně, ta matička mě lezla na nervy...
Opravdu skvěle přehledná kniha o sluchovém postižení, historii sluchově postiženích a škol.
Pěkné.
Vzpomínka na základní školu - čítanka.
Pohlazení po duši.
Jednoduše reálný konec, jako by tato kniha byla někým převyprávěna, žádný happyend, klidně bych věřila, že je to skutečný.
Surové a mrazivé, ale velmi čtivé.
Co na závěr? Začínám si víc vážit jídla.
Je krásné se prostě jednou vypnout a odcestovat do dob minulých, kdy Česká země měla krále a královnu, a jiné starosti.
Toto je má schopnost cestovat časem.
Vůbec, toto bylo poprvé, kdy jsem Petrovi a Lucii smrt přála...jsem ráda, že byli ušetřeni budoucího utrpení. Pro mě má kniha šťastný konec.