RADOST komentáře u knih
Na tuto knihu mám příjemnou vzpomínku. Za vysvědčení po ukončení první třídy mi dala maminka peníze a mohla jsem si jít sama koupit do blízkého knihkupectví nějakou knížku. Vybrala jsem si Odvážnou školačku, protože jsem se sama cítila být odvážnou a úspěšnou školačkou se samými jedničkami. Bylo to v roce 1957. Od té doby jsem chodila knihy nejen půjčovat do knihovny, ale i kupovat do KNIHY.
Bylo příjemné vrátit se s knihami o sestřičce Sylvii do sedmdesátých let minulého století a připomenout si tehdejší realitu. Asi proto, že jsou to vzpomínky na vlastní mládí, odhodlanost, lásku i opovržení nad přežívajícími předsudky. Pobavilo mě líčení oslav Prvního máje, obchodů s masem i uvedení cen za některé zboží. Ano, tak to bylo. Nebyly mobily, nebyl internet, vybavení domácností bylo skromnější a lidé byli stejní jak ve všech dobách - kariéristé, sobci i opravdoví přátelé. Žilo se jinak,ale vzpomínám ráda.
Jako v jiných dílech této autorky - síla v charakteristice postav a popsání způsobu jejich uvažování, slabina v překombinování vztahů a situací. Méně bylo by více, i co do rozsahu. Tentokrát se zabývá nevěrou a manipulací s lidmi. Po přečtení mám potřebu smýt ze sebe ten pocit lepkavosti a neupřímnosti, který ve mě jednání literárních hrdinů zanechalo. Za to má tato kniha tu čtvrtou hvězdičku.
Kočky jsou osobnosti. Proto je miluji a jsem ochotná i uvěřit těmto tajemným kočičím příběhům.
Poutavě napsaná detektivka, zajímavá především postavou pachatele. Ten pro dosažení svého uspokojení vynakládá velké prostředky a um. Potřebuje se cítit mocným lovcem, pánem svého světa. Ten svět zabydluje zákeřnými tvory a oběti, které unáší, už dopředu oslabuje jejich vrozená slepota. Jednooký mezi slepými králem - vítězí ve svém mikrosvětě. V reálném životě je sám v pozici slepce, je podprůměrný, neúspěšný ve všech směrech.
Napínavá kniha, doporučuji.
Život je složitý. Mnohé se vymyká našim představám a nevolíme ta správná řešení. Je mnohem jednodušší uzavřít se do svého mikrosvěta, v tomto případě ptačího, skrývat svá tajemství, mlčet. Pštrosí politika je pro ptačí lidi asi ta nejpřirozenější. Ale všeho do času.
Zajímavý příběh, mírně varující, ale nic světoborného.
Oceňuji, že je Bokovka vyprávěna z pohledu milenky i milence. Autorce se skvěle povedlo přiblížit myšlení obou aktérů. Protože opravdu každý z partnerů zákonitě musí vnímat vztah jinak. Žena chce naplnit svůj životní cíl a je přesvědčena o své výlučnosti, o svých přednostech. Nepřipouští si však nedostatek zkušeností z manželského života a svou naivní zaslepenost. Její pomstychtivé ego je velmi nebezpečné.
Muži často žijí v bublině svého omezeného vnímání každodenních úkolů a "maličkostí" v manželství. Snaží se vymanit z té malosti, omezenosti, nepochopení. Jejich životní cíle a představy nebyly zcela naplněny. Pociťují to jako zradu, kterou na sobě spáchali. Aktivně tedy hledají únik z jednotvárnosti. Pochopení a uznání nalézají u milenky.
Konce bývají všelijaké, tady je jen naznačen.
Knihu nezatracuji, ale mě neuchvátila. Vzpomínkové pasáže mě rozčilovaly, na vykreslení osobnosti Jamese a prožitých traumat jich stačilo méně. Jednání Sue bylo natolik neuvážené, impulzivní a přehnané, že jen umocňovalo pocit, že je šílená. Sue prostě neuměla včas a rozumně řešit své problémy ani v mládí, ani později. Ještěže měla v životě i velkou dávku štěstí.
Bavilo mě to. Námět byl neobvyklý, vyšetřování složité, vedlejších epizod také dost. Ráda si přečtu i další díl.
Tak tento příběh znal v padesátých letech asi každý. Děti, které nepřečetly, alespoň povinně viděly v kině na promítání pro školy. I když zaujal a především kluci obdivovali hrdinství Meresjeva, mělo to i negativní dopad. Protože čeho je moc, toho je příliš - i přehnané propagandy. Meresjev i autor Polevoj, jehož jméno se přímo nabízelo ke slovním hříčkám, se tak stali terčem vtipů, zábavy, parodií a klukovských her.
Nikdo z nás netuší, co přinese budoucnost. Můžeme se rozhodovat jen podle toho, co cítíme právě tady a teď.
Emočně velmi náročné čtení o situaci, kterou by neměl zažít nikdo z nás.
Opět hluboký ponor do psychiky hlavních postav, jak už je pro autorku typické.
Je dobré takové knihy občas číst. Ale raději dávkovat, hrozí deprese.
Nástup fašismu. Holokaust Židů. Terezín, Osvětim. Wintonovy vlaky převážející děti do bezpečnějšího Spojeného království. RAF. Norimberský proces. Život a politický vývoj v poválečném Československu.
Toto vše tato kniha poutavě zprostředkovává čtenářům líčením životního příběhu jedné anglické a jedné české rodiny. Kniha postrádá přímé popisy násilí a hrůz, ale přesto velmi působivě a bolestně zasáhne čtenáře. Varující kniha o bezpráví, zvůli, zmařených nadějích, plná smutku a psychických dilemat.
Moravia zde skvěle popsal rozdíly v ženském a mužském chápání morálky, životních cílů a možnosti jejich dosažení.
Tuto knihu jsme měli doma. Zprostředkovala mi základní seznámení s českou poezií. Jako malá školačka jsem jí často listovala a vybírala i básničky na různé recitační soutěže. Kniha, ke které jsem se neustále vracela, se poděla nevím kam. Stejně jako mé dětství.
Úsměvná exkurze na žižkovskou pavlač za starých časů. Naprosto jiný svět, ale povahy lidí se až tak nemění.
Ke knize jsem přistupovala s despektem a minimálním očekáváním. Jak jsem se mýlila! Bylo to příjemné počtení o prázdnotě po odchodu životního partnera, o překonávání žalu a cestě dál. Napsáno s mírným nadhledem, protknuto vzpomínkami.
Uzavřený prostor, malá skupina lidí, nepříznivé podmínky, tragédie či vražda? Obehrané téma, průměrně zpracované, s takřka neodhalitelným motivem. Autorce se podařilo navodit tísnivou až hrůzostrašnou atmosféru, původce všeho zla jsem si tipla až dosti za polovinou - přesto mě kniha nebavila. Četla jsem jen ze zvědavosti, chyběl ten prožitek. Tak snad u jiného autorčina díla to bude lepší.
Kniha mi připadala jako puzzle, jehož kousky stále padaly pod stůl a navíc měnily barvy. Dokonce některé částečky dosti drhly a nechtěly do sebe zapadnout. Dílky ničím neoslňovaly a celkový obrázek stále působil disharmonicky. Dokonce ani po složení není obrázek líbivý, zajímavý a přesvědčivý - autorka ho jaksi přeplácala.
Pokud bych hodnotila toto dílo z pohledu tehdejšího diváka, pak bych volala Bravo a neúnavně tleskala. Za jazyk, obsah i obhajobu nižších stavů. Ale dnes, téměř 240 let po jeho vzniku, zůstává jen hlavní poselství a všechny okolnosti a úklady akce působí už dosti vyčpěle. Dílo však dokazuje, že lidstvo se zase až tak nemění a uvažuje a činí stále stejně, jen ne tak pateticky a průhledně.
Těšila jsem se na druhý díl. Na popleteného inspektora, jeho suchý humor, odpočinek u svěží četby. Ale nestalo se. Inspektor "vyzrál" a z pozorovatele a improvizátora se stal předvídavý policista - likvidátor. Svěží vyprávění se změnilo v těžkopádnější sled událostí. Z dialogů se vytrácí dvojsmyslnost, nadhled a suchý humor. Z odpočinkové četby se postupně stala četba únavná. Loučím se s Inspektorem Prévitem, na jeho velký mozek už nejsem zvědavá. Je mi to líto.