RADOST komentáře u knih
Ani druhý díl nezklamal. Bavilo mě sledovat korupci a zradu těch, kdo měli chápat i chránit a zároveň tipovat, kdo je tím brutálním mstitelem. Jeho brutalita i komplikovanost činů mě však zaskočila, ukazuje na zhoubný dopad dlouhodobého negativního myšlení na zraněnou mysl.
Doporučuji přečíst celou sérii Případy Kate Burkholderové. Jsou to dobře napsané thrillery, které zároveň seznamují s komunitou Amišů a jejich způsobem života.
Tentokrát to Camilla přepískla a vyčarovala kočičkopejskovský dort, obsahující snad všechny problémy současnosti a k tomu průběžně stoupající počet vražd. Okořenila 400 let starou esencí, nešetřila kapkami tajemnosti, zloby a nenávisti, nápojem lásky, hřebíčky šikany a tvrdými oříšky rodičovství. Snad jen invaze mimozemšťanů chyběla. Což o to, jednotlivá sousta chutnala dobře a dokonce probouzela chuť na další, ale spořádání celého megadortu a efektnich závěrečných ozdůbek mi způsobilo potíže, zmatečný mozkobol a znechucení. Asi miluji střídmost. Raději bych ochutnala jen lžičku čarodějnického lektvaru, než takovou nálož hořkosladkostí.
Knihu jsem četla v raném dětství krátce po jejím prvním vydání. Hluboce na mě citově zapůsobila. Vrátila jsem se k ní s cílem předčítat z ní vnoučatům (6 a 3 roky). Předčítání jsem vzdala, jen jim o Bobšovi vypravuji a přibližuji dávnou dobu. Dnešní děti žijí v úplně jiných podmínkách, mnohé vůbec nechápou. Snad si to přečtou až budou starší. Ale zřejmě si raději vyberou modernější současnou knihu. Na rozdíl od např. Povídání o pejskovi a kočičce nepatří už Malý Bobeš k dílům, která osloví i děti vyrůstající o cca 70 let později. Bohužel.
Napínavé čtení o zákulisí blahobytu, manželské pohody, rodinného štěstí, přátelství i zdroje bohatství. O lidských povahách, jejichž zvrácenost neumíme včas odhalit. O tužbách, jejichž naplnění není štěstím, ale prokletím.
Byla to příjemná četba, ale prožít podobný příběh bych nechtěla.
Každý si nese své břímě... Jde o to jak. Zda s noblesou, zda si ho nadlehčuje a nepřipouští, zda je mu poučením. Nebo ho nechává ztěžknout a narůstat a nemá vůli se ho zbavit. Nebo se dokonce odhodlá pomoci těm ostatním nosičům břemen. Odhalí ta jejich závaží a kousek je poponese s nimi, pomalu usypává, až se stanou jen varujícím závažíčkem.
Krásná kniha o koncentraci svérázných lidí. A jejich břemenech, se kterými téměř srostli.
Čtivé vyprávění o osudu vesnic a lidí, které negativně zasáhla výstavba Temelínské elektrárny. Realisticky vykreslena tehdejší doba a mocenské praktiky, malá informovanost lidí. Styl průměrný. Kladem je, že se o tom píše a doba i ty vesnice neupadnou v zapomnění.
Postoje hlavní hrdinky chápu, ale nemohu se s nimi plně ztotožnit. Možná proto, že celý svůj život zažívám a neustále vidím průběžnou likvidaci tisíce domovů a celých vesnic v našem regionu - z důvodu důlních škod způsobených hornickou činností (OKD). A nakonec i likvidaci těch dolů, které dávaly několika zdejším generacím obživu a naší zemi energii. Podobné situace jistě z různých důvodů (možná i nesprávných) zažívali a zažívají lidé kdekoliv. A já více obdivuji a oceňuji ty, kteří v pravý čas vyhodnotí situaci a pokud je jejich boj už marný, neutečou od toho, co milovali, ale napnou síly pro nový život a další rozvoj, neutečou od svých přátel, ale spolu s nimi nově budují.
Líbil se mi ten kontrast - strohý neosobní popis zdánlivě jednotvárného a nudného života obyčejných lidí, stále nových postav, a proti tomu bouřlivá a akční historie první poloviny 20. století, spíše naznačená a vyplývající z kontextu.
Kniha plná nadsázky, humoru a absurdit, která nám říká, abychom se radovali ze života a nebrali všechno tak vážně…
Je to už hodně dávno, co jsem se poprvé setkala s těmito nádhernými Nezvalovými verši. Občas se k nim vracím. Neztrácejí své kouzlo, i když má duše už hodně zestárla. Tak tedy děkuji.
Sbohem a bylo-li to všecko naposledy
tím hůře mé naděje nic vám už nezbude
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!
Opět skvěle napsáno a věrohodně vystiženy manýry a velikášství mnohých výše postavených.
Silný příběh o zhoubě, kterou přináší chorobná potřeba shromažďovat a uchovávat vše, co miluji nebo se někdy může hodit. Diogenův syndrom narůstající do obludných rozměrů. A to vše z lásky, pro pocit bezpečí, které se postupně mění ve zkázu.
Popis jednoho manželství z pohledu manželky, manžela, syna a dcery. Myšlenky a emoce každého z nich. Ano, tak to chodí. Doporučuji přečíst především těm, kdo jsou v manželství krátce. Aby se vyvarovali chyb, odhalovaných zde mezi řádky. Je třeba komunikovat, být empatický, ale také přímý. Je to lepší, než nechat život jen tak plynout a pak překvapit sám sebe i své blízké.
Nikdo si nemůže dělat to, co činí zlo těm ostatním. Ani ti, o jejichž činech se dosud nevědělo a jimž se skvěle daří vše tajit. Ve světě Yrsy na každého jednou dojde! Vřele doporučuji si o tom přečíst tuto knihu.
Kniha se čte dobře, zaujme, má psychologický podtext a ukazuje i problematické a společensky závažné chování lidí. Vadil mi zdlouhavý úvod do děje. Druhá třetina knihy hodně prozrazuje, čtenář je šokován a konečně může uvažovat o tom kdo, jak a proč. Poslední třetina knihy je akční, napínavá, dojde k uzavření. Snad nejsem sama, kdo považuje samotnou příčinu toho všeho za naivní, malichernou a přehnanou. Ale přičítám to svému obyčejnému a pragmatickému životu, ve kterém umím oddělit snění od reality. Což asi nebylo dáno pachateli. Doporučuji, kniha zaujme i přes své zápory.
Skvělé jak námětem, tak i zpracováním. Napínavé, překvapivé a tak trochu jiné než většina současných děl s podobnými příběhy.
Příběhy tří odvážných žen, které v sobě našly sílu a odvahu vzepřít se osudu a vžitým společenským pravidlům. Nevědomky ze svých činů mají užitek všechny tři - aniž by se znaly či o sobě věděly. Cením si neokázalého a nesentimentálního zpracování a vhledu do života žen v různých kulturách.
Asi jsem si od této knihy slibovala více, než jsem dostala. Oceňuji vykreslení české pohraniční vesnice a povah jejích obyvatel, ale jako detektivka to bylo slabé. Postrádala jsem více napětí, větší švih. Nevěrohodně na mě působila i poměrná chladnost a malá zainteresovanost obyvatel vesnice na vyšetřování. V takovém klidném prostředí, kde stereotypně žije pouhá hrstka lidí, přece všechny ty události musely působit jako uragán, který rozvíří různé pochybnosti a zvědavost a živěji "ofoukne" i čtenáře. Já si připadala ale v naprostém bezvětří, pomalu se vlekoucí k očekávanému rozuzlení, vylepšenému informací ze starého dokumentu.
Originální, podnětné, dobrodružné. Nepatří mezi žánry, které běžně čtu. První díl dává pouze náhled do možného budoucího světa, zvědavost mě ponouká přečíst si i další díly.
Tak to se mi líbilo. Dovedu si představit, že něco podobného se může stát třeba i v mém bydlišti. Kniha napsaná jednoduše, téměř jako reportáž, plně vystihla rodinné i sousedské vazby i směry, kterými by se ubíralo uvažování dotčených.