RADOST komentáře u knih
S humorným nadhledem vylíčená životní zkušenost. Ani odlehčený styl knize neubírá na poselství, že stres, přepracování a zanedbávání varovných signálů těla může vést ke zhroucení a depresi. Nejen u škarohlídů, ale i u věčných životních optimistů.
Rady jak skloubit práci a péči o rodinu (staré rodiče i vlastní děti ) a udržet si i svůj partnerský vztah a zdraví.
P A R Á D A ! 27 tajemných povídek na pouhých 110 stranách. Stručné, věcné, děsivé - souhlas s konstatováním Vladimíra Novotného v doslovu.
Vyzkoušeno na čtyřletých dětech - dobrý pmocník pro vnímání jednotlivých písmen, rozdílů v jejich tvaru i znění. Netradiční veršovánky i některé symboly, přiřazené k písmenkům. Dětem se líbí.
Bylo to jako exkurze do jiného světa. Jsem ráda, že jsem četbu po první šokující povídce nevzdala. Problémy homo světa jsou stejné jako v hetero vztazích; všichni hledáme lásku, pochopení, souznění - nejen sex. Střídáním stylů a provázaností povídek autor tlumočí odlišnost a osobitost svých postav a zároveň jejich menšinovost, která vede k určitému omezení výběru. Čtvrtou hvězdičku dávám autorovi za odvahu takto téma publikovat.
Je opravdu těžké ztratit někoho blízkého, vyrovnat se se smrtí a žít dál. Neutápět se ve smutku, ale nezapomínat. Je to kniha plná symbolů - strom je jako smrt; pohlcuje, rozbíjí. Přesto upoutává, nepouští. Ničí domov. Ale i po jeho odstranění není vše zažehnáno, není klid. Stále něco chybí, stále se něčeho nedostává. Dá se žít bez stromu, ale zapomenout nelze.
Slezsko - milované a týrané. Houževnatí a pracovití Slezané spjatí s půdou. Jenže ta půda stále mění majitele. Lidé jsou nuceni v každém století i několikrát měnit státní příslušnost, jazyk i náboženství. Znovu budovat svá hospodářství, zničená mocenskými boji, vydrancovaná válkami. Jsou vyháněni i nuceni k osídlení. Ano, Slezsko i Slezané mají svůj nenápadný půvab. Kdo je pozná, nezapomene.
Historie Slezska slovy autorky (citace ze strany 31): Slezsko vždycky bylo zemí nikoho a každého. Záleželo jen na těch, kteří se tady snažili žít.
Hlučínsko válečné i poválečné očima dvou dívek. Kolik mocenských změn a životních zvratů prožili obyvatelé toho hraničního kousku naší země! Krásně napsaná kniha, úsporná rozsahem, bohatá obsahem - stejně jako oblast, o které se píše. Autorce děkuji i za poslední část knihy Ztracená paměť, která obohatila mé historické znalosti.
Další skvělá Tessina kniha. Napínavá, vtáhne do děje, nutí přemýšlet. Jen jsem očekávala jiný, vyšší cíl všeho dění. Možná to bylo více ze života, než jsem si při čtení připouštěla.
Příběh Bělorusky a Skota, žijících v Macau první poloviny 20. století. Kromě sledování jejich napínavého osudu kniha seznamuje i se způsobem života a historickými událostmi, které násilně a nelidsky zasáhly do jejich života.
Sdílet autorovy povídkové myšlenky je jako okořenit si chvilku svého bytí. Ochutnat tu směs, která se mu táhla hlavou. Ne vždy bych ji namíchala stejně, ne vždy mi zachutnala - ale mnohokrát mě omráčila, překvapila, inspirovala. A vždy potěšila krásnou češtinou.
Občas je dobré si uvědomit sílu přírody a tenkou hranici mezi životem a smrtí. Z toho důvodu doporučuji především mládeži. Ale zřejmě kniha svým jednoduchým stylem nezaujme tolik, jako dnes oblíbená četba o vymyšleném světě fantazií a nereálných bytostí.
Napínavé čtení, které má spád a odvede vás od všedních myšlenek. Ovšem nesmíte začít přemýšlet. Protože pak vám začne vadit nevěrohodnost, nepřesnost, neoriginálnost, nelogičnost a v neposlední řadě i jakási nesmrtelnost několika postav. Přesto doporučuji k přečtení a za poutavost a čtivost dávám tu čtvrtou hvězdičku.
Tak mě Rudišův Vandam poučil o životě. Učinil tak čtivě, osvěžujícím stylem. A já mu děkuji za pohled do mně vzdáleného životního stylu.
Velmi působivé svědectví o praktikách stalinismu, o utajovaném násilí a bezpráví, vedle kterého jsme žili, ale o kterém jsme neměli ani tušení. Tak silné byly mocenské páky, tak velký byl strach. Díky této knize se nyní seznamuji s informacemi o dějinách Litvy . Doporučuji napřed přečíst poznámku autorky, teprve potom knihu samotnou.
Tak tato detektivka mě nenadchla. Táhla se mi jak žvýkačka, občas nějaká dějová bublina. Pointu jsem odhadla už před polovinou a konečné vysvětlení bylo stejně náznakové, jak můj předpoklad.
Divné příběhy a dialogy jednoduchých lidí, téměř nepochopitelné, s nečekaným koncem, vulgární jazykem i obsahem. Tož tam a tak bych žít nechtěla!
Vtipně sepsané bláznivé řešení nespokojenosti v manželském stereotypu, oddychová četba. Pobaví, vypíchne hlavní rozdíly mezi mužským a ženským jednáním a uvažováním. Ukáže, že tudy cesta nevede (což většině čtenářů bude jasné hned od začátku). Přenese čtenáře z nelehké reality do dimenze nadbytku a snaží se ho přesvědčit, že ani tam není jednoduché žít. Kromě mírného pobavení byl však přínos knihy pro mě nulový.
Odpočinková, klidná detektivka pro nenáročné čtenáře.
Pro mně má stálé kouzlo, ale dnešním tří a čtyřletým mrňatům jsem musela mnohé vysvětlovat. Maminka podlahu vysává nebo má mop, pere v automatické pračce, prádlo se suší v sušičce. Mýdlo tuhé sice znají, ale k mytí čehokoliv jsou přece tekuté přípravky! Přesto pozorně poslouchaly mou četbu i má vysvětlení a obrázky se jim líbiliy.