Radous
komentáře u knih
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Již po dlouhá léta nazpět jsem několikrát narazil na myšlenku, že je potřeba doplnit jednu z mnoha kulturních mezer, které jsem zanedbal, tím víc, že se jedna o mé tak nějak historicky oblíbené téma – starověk. No po přečetní musím říct, že to stálo za to. Dá se říct, že je to po době kniha, kterou jsem přelouskal takřka jedním dechem. Vůbec se nedivím, že se jedná o dílo světové literatury. Dost by mě zajímalo, na kolik autor vycházel z historických faktů (kultura, mravy, souvislosti), ale co si tak vzpomínám z hodin dějepisu, tak nám to bylo doporučováno pro udělání si představy.
Rozhodně mě to vede k tomu, abych si to nějakým způsobem ověřil – obzvlášť právě otázku souvislostí (státní celky, rozkol v náboženství).
Také mě vrtalo hlavou, zda samotná ústřední postava nějakým způsobem nereprezentuje autorovo politické smýšlení (beru to ve smyslu, že valná většina knih ze světa byla u nás v průběhu socialismu nedostupná, propuštěny byly jen ty „korektní). Vzhledem k vývoji postavy a jejímu postupnému prozření (pravdou je, že toto se děje nejen kolem této postavy) ohledně stavu tehdejšího světa. Otázkou samozřejmě je, zda by takové myšlenky mohly totiž tehdy vzniknout – to co není normální nyní, to bylo zcela prostým standardem tehdy. Tak jako tak, je to nadčasové, protože „takto věci byly a budou“ – pouze formy projevu nespravedlnosti a útlaku se mění. Lidská přirozenost touhy po moci se všemi průvodními projevy se za celé věky nezměnila.
Čteno ve slovenštině (vydání někdy v osmdesátých letech).
Devadesátky!
Johana Fundová
Sonda do rané minulosti... pár tematických okruhů, nad jejichž obsahem se musí člověk čas od času zasmát (to když vaše vzpomínka přesně odpovídá... což se mi na několika místech stalo), nebo podivit. Faktem je, že člověk, který tato léta plným uvědoměním nezažil, si to listování asi tolik neužije (a nebo bude právě podiven). Já jsem v první polovině devadesátek vlezl na základku, takže jsem z toho něco měl. Nicméně víc to přeci jen ocení ročníky o dekádu starší.
Cesta za poznáním
Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda
První náboženská literatura, která se mi kdy dostala do rukou. No, sice to bylo velmi nestandardním způsobem, ale za chyby se platí a morálnímu závazku se musí dostát! Faktem je, že mi východní filosofie přijde jako zajímavá a ze všech pánbíčkaření mi budd/hinduismus přijde jako nejpřijatelnější směr – když už. Takže nakonec, proč ne. Něco total nového.
Po více než dvoutýdenním martyriu se mi to podařilo zvládnout - těžko, těžko jsem zvládal dvacet stran za sebou. I v překladu je to děsná hatmatilka (celé je to proloženo verši v sanskrtu, které jsem stejně skipoval) a i jinak se dá se říct, že se určitá témata opakují stále dokola. A když uvážím užitou hodně komplikovanou terminologii, často nebylo jednoduché se vyznat v rozvitém souvětí.
Ale to je fuk. Nečekal jsem od této „brožury“ (jestli se dá takto 350 stran označit) žádné velké věci, no nemejlil jsem se. Snad jen mě překvapilo, jak radikální přístup k praktikování krišňáctví se tam napříč kapitolami předestírá a že jsou někteří lidé ochotní do toho zapadnout. Místy mi to přišlo hraničící s fanatismem. Několikrát jsem se také musel upozorňovat, že nečtu žádnou účelovou „románovou smyšlenku“, ale že tohle bylo napsáno seriozně, že tomu určitá skupina lidí opravdu věří.
Tedy platí stará dobrá poučka – čeho je moc, toho je příliš. Něco jsem si z toho odnesl (co si má člověk pod tzv. nejčistším krišnáctvím představit, co to obnáší, jaké mají cíle a vize… a zároveň, že takto natvrdo praktikována je to magořina jako dnes každá jiná). Děkuji, nikdy více.
Hvězdy z hlubin
Arthur Charles Clarke
Vyvrcholení celé hexalogie... no, přiznám se, na můj vkus to bylo víc než dost zmatené. Ale určité okamžiky byly docela zajímavé. Celkově však musím říct, že Zlatý věk Venuše mě příliš neuchvátil. Hlavní hrdinka Sparta nebyla nijak moc super, nicméně to snad platí pro všechny ostatní postavy - mimo jejího milence a vrchního vědátora. Čekal jsem Spartu jako něco na způsob T-X, ale ta by si ji dala k snídani. Jinak, celý ten sic-fi svět byl takový osekaný, člověk se v podstatě nic mimo příběh nedozví. Málo omáčky, jak bych řekl. Ale jsem rád, že jsem završil morální povinnost sérii přelouskat. Přeci jen - poslední dva díly se mi v knihovně válely už aspoň dvacet let a až v posledním měsíci jsem se konečně dokopal si sehnat ty předchozí čtyři. Konečně budu klidně spát.
Střetnutí s medúzou
Arthur Charles Clarke
Nejlepších byla cca poslední třetina knihy (Jupiter).
Malström
Arthur Charles Clarke
No, myslím, že oproti prvnímu dílu je to zlepšení. Opět svým způsobem detektivní sci-fi, na jehož pozadí pomalu ale jistě vyvstává velice zajímavý motiv.
Napětí zlomu
Arthur Charles Clarke
Dá se říct, že na přečtení této šestidílné série románů jsem si dal docela na čas. Bude to asi tak dvacet let. To je dost. Ale dostaňte se k tomu, když toho je všude taková kupa (tehdy byla určitě a stále ještě je) a vy dostanete od kohosi k něčemu právě 5. a 6. díl! Každopádně nadešel čas zúčtování.
Tedy... co se týče prvního románu... je to vlastně detektivka zasazená do takových neurčitých sci-fi kulis. Sice zajímavý nápad - to nemůžu říct - ale nemohu si pomoci, na mě to působilo tak nějak béčkově. Mohl bych snad říct, že jsem od ACC čekal více, ale ono se to s tím vytvořením má docela jinak (Preuss).
Jsem zvědavej, jak se to vyvine v dalších dílech. Každopádně v závěru knihy oceňuji rozkreslené detaily prvků, které se v knize vyskytly. To jsem dosud, pokud nepočítám mapky, mockrát neviděl.
Cirkus Humberto
Eduard Bass (p)
Jedna z knih, které byly (ne mnou) náhodně vytaženy z domácí sbírky a které byly (mnou) zachyceny před odesláním do světa. Nechal jsem si ji na závěr, jelikož se mi do ní příliš nechtělo, ani nevím proč. No a nakonec se to tedy doslova proměnilo v pomyslnou třešinku na dortu!
Takhle krásný, procítěný a atmosférou dýchající český román jsem v dlouhých letech nečetl. Těžko říct, kolik knih od českých autorů jsem za život stačil pročíst, nicméně tato se zcela jistě zařadí do top ten. Když jsem si ex post na netu zjišťoval nějaké rozšiřující informace o p. Bassovi, dozvěděl jsem se, že tento román sepsal pro povzbuzení národa v těžkých časech (vydáno 1941). A pod to se můžu podepsat. Takhle nevtíravě a přesto svým způsobem intenzivně vlastenecké dílo mi hezky zahrálo na struny. Pro mě skutečný klenot národní literatury.
Zároveň mě stále hlava nebere, kde p. Bass načerpal tolik detailních informací o fungování cirkusu, o číslech, o práci se zvířaty, terminologie (dobová)... respekt!
Co dodat závěrem? Snad že ano, i já se dokážu dojmout a že to bude zrovna zde, to mě před knihou rozhodně nenapadlo.
Takže... sukces, Karásku, absolutní sukces!
Svět podle Garpa
John Irving
Další namátková volba z bytové knihovny. Když jsem tu bichli bral do ruky, něco mi říkalo, že to není jen tak něco. A šestý smysl (možná relikty z hodin literatury na gymplu) mě nezklamal. Vždyť je to vysoký kus ze světové scény! Není to úplně snadné čtení, snad už kvůli délce kapitol, ale za to jsem se od toho nemohl odtrhnout. Svým způsobem mi to připomnělo příběh Forresta Gumpa (asi hlavně kontextem doby), nicméně s tím velkým rozdílem, že v tomto případě čtenář sleduje osudy inteligentní ho člověka a jeho blízkého okolí. Musel jsem se na konci shodnout s doslovem - těžko to přesně zařadit do kategorie. Bylo to vtipné i smutné zároveň. Knihu jsem zvládl asi za dva týdny. Nutno říct, že mě to dost navnadilo, rád bych od JI zkusil i něco dalšího.
Poslední Mohykán
James Fenimore Cooper
Když jsem si téhle knihy v bytě všiml, byla to docela jasná volba. Už je tomu zatraceně dlouho, co jsem viděl film, tak jsem chtěl alespoň lehce zašátrat v paměti a srovnat to. No byl jsem docela překvapen, jelikož se to filmu podobá jen dost vzdáleně, respektive - pouze jedním úsekem. Anebo si ten film opravdu nepamatuju.
Jako dost románů této tématiky, i tento je poměrně zajímavým náhledem do smýšlení spisovatele devatenáctého století a jeho pojetí dobrodružného románu pro mládež - pokud to tedy pro tuto kategorii zamýšlel (vzhledem množství násilí... a vůbec, smrt na běžném pořádku dne). Napadá mě, jestli to spíš nemělo být jakýmsi přiblížením amerických dějin? Jisté je, že v dnešní společnosti by se na jeho hlavu snesla taková kritika, že by si to mohl jít rovnou hodit, jelikož jeho vyjadřování o indiánech je z dnešního pohledu víc než nekorektní. Pro mě zajímavé byly i úvahy jedné z postav o smyslu pánbíčkaření v porovnání s žitím reálného života (souboj s přírodou).
Jo - hodně nečekaný závěr! Musím přiznat, že tam si to vysloužilo hvězdičku navíc.
Nicméně, musím se pro každá případ na ten film podívat, ať mám jasno.
Vlna
Christopher Hyde
V podstatě takový se jedná o katastrofický thriller. Faktem je, že s podobnou zápletkou pár filmů natočeno bylo (a myslím, že většina je standardně béčkové kategorie). Co se týče románu - relativně krátké kapitoly, rychlý vývoj děje... to vše přispívá k velmi dobré čtivosti. Sice to má své faktické chyby (když si přečtete doslov od jednoho z našich významných hydrogeologů), kolem a kolem to je kvalitní oddechovka s poučením - člověk by se neměl pouštět do křížku s přírodou, protože je to zatraceně nerovný boj. Za napínavost a čtivost body nahoru, za docela useknutý konec (situace ústřední dvojky postav vs. vládní klika) dolů. Určitě by to šlo ještě nějako natáhnout, mně by to jistě nevadilo! 7/10
Největší z Pierotů
František Kožík
Jako u několika předcházejících, i k tomuto románu jsem se dostal dílem náhodné volby. Ruku bych za to do ohně nedal, nicméně nemyslím, že bych kdy předtím četl tak vysoký titul české literatury. Moc se mi to líbilo.
Autor dodal jedinečnou atmosféru, musel to mít opravdu nastudované. Jinak si nedokážu představit, jak by v době hroutící se první republiky mohl vytvořit něco tak uvěřitelného, odehrávajícího se přitom o více než sto let dříve, navíc v bouřlivé Francii. Svým způsobem to není lehké čtení, ale příběh vám nenechá vydechnout, dokud nevíte, jak se to s hlavním představitelem vyvine.
Jedná se o sociální drama, nesilový boj dobrého člověka (aniž by si svůj boj uvědomoval) - proti nespravedlivému zacházení vládnoucích vrstev. O jeho bezbřehé touze povzbudit široké publikum lidí nižších či nízkých společenských tříd v jejich těžkém životě. Soudím, že díky tomu bylo tento román možné vydávat i po převratu v roce 48. Jinak jsem ale nezjistil, že by byl Kožík nějak více napojen na levici, případně přímo na KS. Zároveň, netušil jsem, že bylo toto dílo zfilmováno.
Věčná svoboda
Joe Haldeman
Konečně jsem završil trilogii, kterou jsem zahájil jistě před více než dvaceti lety. Zajímavé je, že čtení prvního dílu od druhého a třetího bylo snad s právě tak dlouhým odstupem. Inu, všechno má svůj čas.
Řekl bych, že se mi tento třetí kus líbil na roveň prvního.
(druhý díl s prvním a třetím provázaný není - alespoň mi to tak přijde. Ale aby přímo toto mohl člověk posoudit, musel by to přelouskat za sebou, bez odstupu).
Absolutně čtivá věc. I jsem se párkrát zasmál (hlavní protagonista měl dobré průpovídky). Tři čtyři dny jsem si to šetřil, ale pak jsem to dal naráz, víc otálet nešlo. Nicméně není to nic stránkově rozsáhlého. Docela mě dostalo, jakým směrem se celý děj (proti očekávání) vyvíjel... a ten závěr! To byl brutus nade vše. Skládám klobouk vdol.
Slepičí krok: 111 fejetonů ze zvědavosti
Rudolf Křesťan
Opět se mi to dostalo pod ruku docela random. A tak proč ne, už dlouho jsem žádnou podobnou sbírku nečetl - no možná nikdy.
Projel jsem to velice rychle, záležitost dvou tří dnů. Jedná se o krátké útvary, které se velmi dobře čtou, takže na jedno pohodové válení člověk těch 50 stran dá. No a když se to povede dvakrát denně... klasika.
Jinak je to docela příjemná záležitost, u mnoha kapitol(ek) jsem se musel zasmát. A dýchne na vás historie - konec osmdesátých let. Pravdou nicméně je, že ty jsem spíš fyzicky zažil, než duševně prožil : )
Abonent trati U
Claude Aveline (p)
Ke knize jsem se dostal náhodně (určena k odnosu z premis!) - a jsem extra rád, že jsem ji stačil zachytit, než půjde po proudu (do cizích, věřme že dobrých rukou).
Nyní více než sedmdesát let starý kousek mě opravdu překvapil, brilantní záležitost. I způsobem sepsání je to docela neobvyklé (autor např. úmyslně zamlžuje datumy... takže můžete podle různých náznaků samotní pátrat, kdy se to vlastně odehrává). Zároveň v podstatě do konce nevíte, kdo za tím vším stojí. Takováto detektivka by byla hodná filmového zpracování (edit 01/2021: o seriálu jsem vůbec netušil). Škoda, že od autora nebylo přeloženo více knih z tohoto žánru (respektive ze série - detektiv Belot se podle toho, co jsem povrchovým pátráním zjistil, objevuje ještě v jednom románu). A všechna čest překladatelce, podat to tak zajímavým stylem z francouzštiny, to chce nebetyčný kumšt! 5/5
Život 3.0 – Člověk v éře umělé inteligence
Max Tegmark
Ač bych řekl, že se jedná o populárně naučnou tématiku (respektive, z tohoto důvodu to bylo sepsáno - osvítit zájemce z řad veřejnosti), pro běžného čtenáře se jedná o nadstandardně náročnou záležitost. Pro někoho, kdo technice příliš nerozumí (jako jsem já; ačkoliv mě technika a její možnosti fascinuje), to bylo dost komplikované. Už jen si to představit chce něco navíc.
Je to také poměrně říznuté filosofií (ke svému zásadnímu překvapení mi z knihy zabývající se umělou inteligencí uvízla v hlavě především teze, že otázka "co je smyslem života" je špatně položená).
Určitě zajímavé, ale složité. Bude to pravděpodobně chtít v budoucnu zopakovat.
Komanč a zálesák
Karel May
Zatím pokaždé, co jsem (v současnosti) rozečetl nějakou Mayovku, říkal jsem si, jestli na to už opravdu nejsem starej. Přijde mi to zpracované opravdu naivně, takový opravdu těžký řetěz klišé, jedno oko za druhým. A přístup k indiánům jako takovým, to je teda dnešní optikou docela soda.
A již po několikáté nelze nezmínit, jak autor (byť je to vlastně Mayem převyprávěno a asi i upraveno po jiném původním tvůrci) přistupuje ke smrti, mučení… když je to primárně román pro mládež.
Zajímavé. Ale prostě na to kdysi nahlíželi jinak no. Nejde mi to přes prsty no, přeci jen sentiment tlačí… ale já bych to hodnotil na 2,5/5
Lovci Duny
Kevin J. Anderson
Vracet se k této komplikované sáze není úplně lehké, když už je to skutečně dlouhá doba, co jste četli poslední díl. Naštěstí si to lze na webu docela osvěžit (a i v knize je vám předchozí vývoj alespoň trochu na několika místech přiblížen), takže se to takhle dalo zmáknout. Ze začátku jsem měl pomalý rozjezd, ale pak to šlo poměrně ráz na ráz. Dost mi vyhovovaly nedlouhé kapitoly, no dělalo to děj solidně napínavým. Ale je potřeba si potom od tohoto příběhu odpočnout, fakt to dá zabrat. Každopádně Duna je moje srdeční záležitost (ve smyslu – miloval jsem nyní již prehistorickou strategii na PC, Duna II … od té doby respekt!).
Zajati na moři
Karel May
Přečíst jednu z prvních Mayovek (a tedy vrátit se ke kořenům) mě přiměla nejspíše velmi nostalgická nálada. Popravdě jsem ani nečekal, že po přelouskání budu mít takové rozrůzněné postřehy.
Čekal jsem řádnou dobrodružnou záležitost, tak jak jsem si tenhle druh literatury zapamatoval. A přestože se v tomto případě jedná o víceméně autorovu prvotinu, i tak mi to přišlo děsivě naivní. To mě docela vyvedlo z míry. Přijde mi, že je to spíše pro děti, než pro mladistvé (no, do této kategorie už stejně dlouho nepatřím) - na druhou stranu, je to román z osmdesátých let devatenáctého století a pravděpodobně by si to čtenář neměl vykládat optikou současného člověk
Jiná věc už je, že dneska by takováto kniha (obsahem) ani snad vyjít nemohla. Krev (v knize tohoto typu určené mládeži/dětem? To by fakt nešlo), smrt (pobíjení, trest smrti…. v ději běžná věc, respektive o tom takto May píše), rasismus (vyjadřování o Indiánech, alespoň mi to tak přijde… a to nejsem sluníčkovej).
Prostě smíšené pocity. Rád bych postupně otevřel i knihy další, z jeho rozvíjející se kariéry, abych to mohl lépe posoudit. Tak uvidíme.
