Ramiel komentáře u knih
Vraždy motivované výjevy z Boschových obrazů se celkem logicky nabízejí. Bohužel tady v tomto podání to bylo trochu moc dělané na efekt. Nějak jsem nebyl schopen vidět to, co agent McCaleb. Důkazy, které měly usvědčovat Harryho, mi přišly příliš chabé. Zde se mohl autor snažit trochu více, protože Harry je postavou, u které bych mohl uvěřit, že vraždu spáchal. Jen podat nějaké věrohodnější důkazy než sovu a obraz pekla. V tomto případě jsem tomu bohužel nevěřil ani na chvíli. A je to možná škoda.
Mám rád detektivky, a proto se sám sobě divím, že mi Harry tak dlouho unikal. Dokonce i po tom, co jsem viděl seriál (mimochodem taky dle mého velmi dobrý). A teď konečně se mi dostala kniha do rukou. A kladem je, že teď mohu přečíst všechny díly v jednom nepřerušovaném zátahu najednou a nemusím čekat do dalšího roku, než vyjde další román...
Harry je kovboj, některá zákonná omezení, která jeho práci ztěžují, ignoruje, stejně jako své hloupé nadřízené, kteří jsou více politiky a byrokraty, než policisty. Je tvrdohlavý a většinou dosáhne svého.
POZOR MOŽNÝ SPOILER:
Zápletka, kdy Harry "spolupracuje" s (nebo možná lépe řečeno se vnutí) FBI, je zajímavá. Odkrývá mnohá tajemství z války ve Vietnamu. Jen ten konec s Eleanor mi možná svým rozuzlením trochu pokazil dojem. Přece jen se mi její pomsta zdá až příliš komplikovaná.
Zajímavé, že autor nemá žádného kladného hlavního hrdinu. Každý z nich má nějaký temný škraloup ve své minulosti. Ani Skilgannon není výjimkou. Jeho činy jsou opět částečně dávány za vinu vlivu jeho temných démonických mečů podobně jako v případě sekery u Drussa. Druss jako upozaděný hrdina mi byl trošku sympatičtější, ale změna v chování byla možná až moc velká. Za některé Skillgannonovy výroky na jeho adresu dříve jiné opovážlivce zabíjel.
Chvíli jsem musel pátrat v paměti, kdo že je Ustarté, než jsem si vzpomněl na Tuláka (kterého zatím žádný další z Gemmelových hrdinů dle mého nepřekonal). Také různé přeskakování v čase, ať už v rámci jedné knihy nebo mezi jednotlivými díly ságy, není úplně můj šálek čaje. Neustále se snažit vzpomenout na děj předchozích knih a zařadit si čtenou knihu na časovou osu...
Tahle kniha mě moc nebavila. Druss není hrdina podle mého gusta. Jen rube všechno, co mu přijde pod ruku (sekeru).
Kniha se čte lehce, děj je přímočarý, Druss spíše nesympatický. Navíc mi přišlo, že tento příběh svět Drenaje neobohacuje, spíše naopak. Tulák mi přišel jako daleko více propracovaný hrdina. Druss je spíš jen stroj na zabíjení, který byl na chvíli "zkrocen" ženou, než se utrhl ze řetězu.
Velkou část knihy to bylo skvělé, napínavé a dávalo to smysl. Bohužel závěr to pro mě úplně "zabil".
Pozor SPOILER
Zabití pilotů letadla z jiného letadla ostřelovačskou puškou, aha, no jasně, vlastně brnkačka...
Bohužel jsem už vyrostl z těchto hrdinských tirád ve stylu Jamese Bonda a daleko víc oceňuji "reálnější" hrdiny.
Předchozí knihy psané z pohledu Owena byly cynické. Tato kniha o Earlovi je jiná. Tato odlišnost ve stylu psaní jako by odrážela právě tu změnu v hlavní postavě, kolem níž se děj točí. Předchozí díly se mi líbily více a z minulosti Earla se dle mého dalo vytěžit více. Ale pořád je to dobrá knížka.
(SPOILER) Zjevná inspirace samuraji a terakotovou armádou... Nebylo to špatné, ale nebyl to úplně můj šálek čaje. Oproti předchozím dvěma dílům mě tento nevtáhl tolik do děje.
P.S. v tomto díle nejspíš čerpal Červenák, protože závěrečné sežrání mocného čaroděje jím vyvolaným démonem mi hned připomnělo Rogana.
Kniha se rozbíhá velmi, velmi pomalu (asi prvních 350 stran)... Pořád jen výcvik a s tím spojené selhání a bolest v různých obměnách. Chvílemi je to až nudné. Postavy pro mě všechny stejně nesympatické. Jediná postava, co vypadá zajímavěji, je Tan. Vypadá to, že autor chce psát taky stovky stran jako G.R.R.Martin, a bohužel jako Martin tam má taky spoustu stran jen jako vycpávkové vaty.
A to jsem si myslel, že v rámci fantasy už jsem viděl a četl všechno... Ale gang trpaslíků mě vyvedl z omylu.
Jinak prostě klasika žánru. Stejně dobré jako první díl, jen s obměnou hlavního padoucha.
Takhle kniha ve mně při čtení vyvolala spoustu emocí, jako už dlouho žádná jiná. Je to až nepředstavitelné, čím si musel Pino projít jako 17./18.letý kluk.
P.S. Autor si mohl odpustit předmluvu k románu. Přece jen se příliš nehodí, když autor hned v předmluvě prozradí, že mu příběh z války vyprávěl sám hlavní hrdina knihy. Jelikož se tím úplně stírá napětí o jeho život, což je škoda.
Oproti prvnímu dílu byla upozaděna politika a přibylo Gereonových konfliktů. Zápletka parádní, takové detektivky si nechám líbit. Jen pasáže z pohledu Marquarda pro mě byly nudné. Takže doufám, že i příští kniha bude alespoň takto dobrá.
Pro mě nejlepší díl série (zčásti i proto, že konečně autor nevykrádá zápletky ze svých předešlých knih). Příjemné, nenáročné čtivo na pár zimních večerů s jasným, přímým dějem a černobílým rozdělením světa i postav na "dobré a špatné".
Je to zábavné! Je to čtivé! Proto promíjím některé nelogické věci, které se v knize objevují.
A hlavně, kdo by nechtěl být v kůži Attica? Bohy zabíjí svým kouzelným mečem a bohyně mu samy skáčou do postele...
Románově pojaté vyprávění o dění v Římské říši ve 3. st. n. l., kdy se každou chvíli někdo prohlásil (byl prohlášen) císařem. Děj se odehrává v několika provinciích zároveň. A bohužel neustálé přeskakování z Říma přes Germánii, Balkán, Řecko až po Afriku a Mezopotámii mi příliš nevyhovovalo. Obzvlášť v případě, když jsem rozečtenou knihu byl nucen přes týden odložit, tak jsem se jen velmi zvolna rozpomínal, co že se to v dané provincii v předchozích kapitolách vlastně událo. Snad kdybych mě možnost knihu přečíst bez delších mezer, bylo by mé hodnocení lepší.
I v tomto díle se autor drží zaběhnutého schématu. Balista je vyslán na misi do vzdálených zemí za hranicemi říše. Po cestě ubrání hraniční město před nájezdem barbarů. Poté (nejen pro Balistu, ale i pro čtenáře) dlouhá, únavná cesta ve člunech na sever, kdy zdárně vyvázne z několika přepadů. Vážně nevím, jestli musel autor popisovat každou vlnku, kterou musely čluny zdolávat. Daleko více bych ocenil, kdyby tuto pasáž hodně zkrátil a více se věnoval událostem v Balistové domovině. Setkání s rodinou a vylíčení mocenské situace se věnuje pár stránek, a pak přijde na řadu bohužel opět známé schéma, kdy je Balista vržen do obranného boje, opět se už už loučí se životem, aby vzápětí byl zachráněn. Autor bohužel nepřináší mnoho nového a vlastně ani nic nápaditého. Konec zůstává vcelku dost otevřený a působí dojmem, že si autor nechal otevřená vrátka pro případné pokračování.
Musím přiznat, že tato kniha už chvílemi nudila. Dvorské intriky a děj přímo z Impéria v prvních třech knihách měly mnohem větší šťávu. Putování k barbarům stepí sem a zase tam přeci jen tak zábavné nebylo. Stejně jako až příliš mnoho pasáží, kdy hlavní postavy rozjímají o životě. A trochu mě překvapil závěr, který byl takový nějaký useknutý. Dočtu kapitolu, otáčím stránku v očekávání nové kapitoly, ale ejhle, on už jen historický přehled míst, osob a událostí. To se tedy moc nepovedlo.
Není to pro mě ani zdaleka tak zábavná kniha jako Pohled šelmy. Pasáže na vodě s neustálým detailním popisem ovládání plachetnice byly až příliš dlouhé a nezáživné jako čtení manuálu od výrobce. Kniha obsahuje několik dějových linek, bohužel ani jedna nepůsobí zrovna věrohodně.
Námět je zajímavý, ale děj je příliš rozvláčný, místy až nudný. Hodně se opakuje schéma, kdy se Maxmilián dostane na bezpečné místo, pak se najednou instinktivně cítí v nebezpečí, aby vzápětí dorazili Cizinci a blesky rozšlehaly všechno kolem a náš milý hrdina utekl do bezpečí, kde se najednou cítí v nebezpečí, aby vzápětí... Zatím jednoznačně nejslabší kniha, kterou jsem od autora četl. Konec knihy dává naději, že se dočkám zajímavější akce a většího počtu lidí na scéně, takže Cynik (2.díl) dostane šanci. A jsem rád, že jsem nejprve četl sérii Noční klub, protože pokud bych začal touto sérií, asi bych další knihy od p.Kulhánka neměl chuť číst.
Ačkoli se i zde najdou podobné pasáže jako v knihách minulých nebo série Hynka Tase, přece jen je děj většinově nový.
Také období vlády Jana Lucemburského je pro mě zajímavé, jelikož není příliš mnoha autory knižně využíváno na rozdíl od období jeho syna Karla.