Rave komentáře u knih

Knížku jsem od prvních stránek nedokázala odložit a stejně jako Majuš333 ji přečetla na jeden zátah. Konečně jsem se, po dlouhé době, při čtení rochnila napětím a libovala si, že se příběh nepitvá v žádném osobním traumatu hrdiny, nikde nestříkají kusy mozku, žádné zvíře není utýráno s detailním popisem nechutností. A přitom mi běhal mráz po zádech! Z úplně obyčejných věcí, které byly ale sakra divné... Příběh odsýpal, měl spád, žádné cancy okolo. Podobně jsem se cítila u Trhliny a knížku bych k ní i přirovnala. Slovensko má Kariku, my máme Karolovou :-)

30 19.02.2022

Knížku jsem koupila desetiletému synovi k Vánocům, protože jsem ji sama, jako dítě, milovala. Četli jsme ji spolu, nastřídačku, zachumlaní pod deku a musím říct, že jsme ani jeden nechtěli jít spát. Příběh je geniální a sloh mistrovský. Místy mě až mrazilo a syn měl při čtení oči široce otevřené. Sehnala jsem verzi knížky i s ilustracemi a musím dodat, že jsou mimořádně povedené. Pod stromečkem našel syn i hlavolam a moment, kdy díky příběhu zjistil, jak ježka z klece vyndat, byl pro mě, mimo čtení, silným zážitkem. Foglar je pro mě tímto nesmrtelný!

21 20.01.2021

Pane Kariko, posunul jste mou hranici strachu při čtení...

16 03.01.2020

Paní Klevisová, jste úžasná spisovatelka! Kam se na vás hrabe Kepler či Carter! Autoři, kteří už neví, jakou hnusárnu či zvrácenost popsat, aby čtenáře šokovali...Pro pocit strachu sahají k laciné brutalitě, vyšroubovanému násilí, týrání. Nebaví mě. Vy ano. Dokážete z obyčejných příběhů udělat mrazivé. Vám stačí obyčejná samota, domky na okraji města, zapadlá vesnička a tajemně propletený příběh k tomu, aby mě příběh absolutně vtáhl. Pište prosím dál! Jsem vaše velká fanynka!

15 03.03.2021

Vtáhlo, bavilo, mrazilo. Po dlouhé době severská krimi, ve které nestříkají kusy mozku po nábytku, s detailním popisem bezmocné oběti lidského či zvířecího původu. Ač o zpackaném dětství, mládí a dospívání, kniha mi nijak netahala za citlivou mateřskou strunu a popsaná traumata jsem "dokázala rozdýchat". Líbilo se mi, že jsem všem postavám rozuměla. Proč co dělají a díky čemu...Líbilo se mi vlastní postupné přehodnocení charakteru hrdinů, počáteční naivní pohled na jedny a obrat v sympatiích u druhých. Celý děj absurdní, přitom pocit jako v kůži Maji. Konec infarktový, kdy jsem v soudní síni seděla s hrdinkou a konečný verdikt jsem četla jedním okem. Za mě plný počet.

15 02.01.2018

Má nejoblíbenější z Agaty. Jestli začnete touto detektivkou, nasadíte laťku velmi vysoko a jen tak něco dalšího vás neuspokojí. Logické, odsýpající, fascinující, překvapivé. Když se blížíte k samému závěru a na ostrově už moc živých (neboli dva) nezbývá, kroutíte hlavou a nahlas si pro sebe říkáte, ale tak kdo to teda je?! Jak to skončí? Teď nemůžu přestat číst! A závěr vás pak dostane úplně...! Celoživotní zážitek zaručen!

14 21.06.2018

Přečteno už dvakrát a rozhodně ne naposled. Knížka, kterou začnete číst a nechcete jí odložit. Máte pocit, že jste součástí příběhu, neviditelný pozorovatel. Postupné odhalování je tak fascinující a logické, až vám bere dech. Jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla!

14 21.06.2018

To jako vážně? Opravdu je mezi čtenáři někdo, kdo takto - POZOR SPOILER - zcela vytěsnil svou základkovou třídu? Váhá nad jmény, matně je spojuje do vzpomínek? I když je na tom věkově podobně, jako hlavní hrdina? Pořád jsem čekala, kdy se Fabian plácne do kolen a zahaleká: "hop na špek! Jak bych mohl zapomenout s kým jsem chodil devět let do školy?! Navíc jméno někoho, kdo soustavně agresivně týral a následně si vzal moji životní lásku? Stačí mi křestní jméno a přijmení vám vyseknu i v jednu ráno" Dobře. Chápala bych, kdyby traumatickou amnézií trpěl zhrzený ctitel. Ale celá třída? Celá třída netuší, že měli jedenadvacátého spolužáka?! Jsou tím fascinováni? Přitom, zápletka slušná. Odehrávat se to celé po letním táboře, uvěřím. Spisovatelsky to úplněj propadák také nebyl. Postup ve vyšetřování mě zaujal, krátké kapitoly mě udržovaly v tempu, chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. Toť pozitiva. Hlavním záporem knížky u mě bylo euforické vyžívání se v brutalitě. Deníčkové pasáže jsem pro jejich násilnost přeskakovala rovnou a stejně tak i detailní popisy umírání jednotlivých obětí. Protože k pocitu strachu krve netřeba. Iritoval mě také neustálý výčet názvů písniček (autor musí být blázen do hudby), které hrdinové poslouchali v autě, doma, v kanceláři, všude. Jako průměrný hudební analfabet jsem nadšení nesdílela. Do toho vata s jídlem. A popis únavy. Ale to je zase neduh, který se drží všech severských detektivek. U této jsem ocenila, že se zbytečně nebabrala v kouření cigaret a pití kafe (no, v tom vlastně jo). Snaha zaujmout gradací byla vyšroubovaná na maximum. Vraždím kohokoli. Čím víc krve a mozků, tím líp. Ač tři dny v nemocnici, syna zkontroluju v domě jen přes sms...Ač jsme bývalí spolužáci, ani jeden se navzájem v policejním autě nepoznáme a s úsměvem se jen ujišťujeme - za mimořádně zoufalé situace, kdy jde o kejhák -a ty jsi kdo? Dva policajti ve věznici jsou v závěru sejmutí opomíjeným zoufalcem oba zaráz, nikdo se nevzbudí, všichni usínají přesně do 30minut...Zkrátka. Přitažené, vyhoněné. Nelíbilo. Hvězda za sloh a udržení v napětí.

13 16.04.2020

Odloženo. Styl humoru až příliš často laciný. Od prvních stránek jsem nechápala, proč jen nutné do fajn děje zasazovat pubescentní srandy typu "potřebuju sex", "babííí, táta se napíchl na pjdel..." či popisy houpající ho se bimbase a úvahy nad ním. Jednotlivé zápletky mě přitom vtáhly, množství postav mi nevadilo. Ale levných "vtipných" vstupů bylo tolik, že jsem knížku nakonec odložila. Zaujalo mě jen, že ve mě knížka vyvolala vizuální asociaci s filmy. Čekala jsem "Jak dostat tatínka do polepšovny" a vyšlo z toho "Jak se krotí krokodýli"...Takže ne.

13 10.06.2019

Miluju žánry "co by se stalo, kdyby...". Marťan je přesně tou knížkou, která se vyrovná Malevilu, Dnu Trifidů či Temné hmotě. Dokonce mě, chemického analfabeta, přinutil přemýšlet i tímto směrem. A občas jsem se i chytala :-))) Nicméně, jindy mě matematicko-chemické odstavce až nudily, přestože jsem po jejich přečtení musela uznat, že bez nich by to zkrátka nešlo...V počítači mám stažený i film, na který jsem teď, po přečtení knížky opravdu zvědavá. Jo, a tak nějak víc si, po přečtení, vážím úplně obyčejného vzduchu kolem sebe, obchodu za rohem a tekoucí sprchy...

13 08.07.2018

Vtáhne, nepustí, udrží. Sympatické postavy, jasný děj, výborný námět, logické postupy. Plný počet hvězd!

13 21.06.2018

Milujete napětí, tajemno a současně hledáte titul bez brutalit, násilí, týrání? Tak potom je novinka JINÉ MÍSTO od Kateřiny Karolové přímo pro vás!
Příběh vás zavede do Luhačovic, kam si na dovolenou vyrazí Monika s Oliverem, čerstvě zamilovaný pár z Prahy. Po příjezdu sednou na kola, přestože se připozdívá a postupně začne na krajinu padat i mlha. Poté je spolkne les a jejich dobrodružství naplno začíná
Knížka vám bude utíkat před očima. Nebudete chtít přestat číst. Krátké a poutavě zakončené kapitoly lákají k otočení ještě pár stránek, ještě trochu a najednou se příběh nedá odložit a musí se dočíst až do samého konce.
A pozor, autorka vymyslela ke knížce bonus. Externí únikovku v reáliích příběhu! Po dočtení najdete v titulu speciální QR kód odkazující na hru. Milovníci exit room se tak můžou vydat přímo do Luhačovic a zažít něco málo z tajemna na vlastní kůži. Čeká je série plnění nejrůznějších úkolů, hádanek a šifer, zkrátka, knížkou dobrodružství nekončí!
P.S.: a já teda dostala ke své objednávce přes e-shop Albatrosu i pláštěnku! Což mi přijde jako velmi povedený bonus vzhledem k tomu, že únikovka bude mít ty správné grády především za hnusného počasí, v dešti a mlze

12 06.03.2023

Ne, nedalo se. Poslední třetinu knížky jsem po odstavcích přeskákala, jen abych se dozvěděla rozuzlení. Tak nechutně podbízivou knížku jsem dlouho nečetla. Autorka se evidentně pohoršuje nad černobílým viděním a naservírovala nám přitom hrdiny a antihrdiny přesně v této příchuti...navíc v nechutně přeslazené citové kaši. Od prvních stránek jsem (právě proto?) fandila "slušňákům". Mia (jejíž jméno mi k postavě navíc vůbec nesedlo) mi byla krajně nesympatická a i přes nálož jejích srdceryvných životních momentů to se mnou ani nehlo. Nechápala jsem jí, nefandila jí. Ve zbytku hromady jmen jsem měla často nepříjemný guláš. No a kauza s odloženým novorozencem rozpitvaná do každé slzy adoptivních rodičů i biologické matky...strašný. Fascinovalo mě, z kolika stran se probírala rasová stránka celé věci, nepoznání kultury, absence možnosti holčičky naučit se "pravé" zvyky a nikoho z odborníků nenapadlo, u koho by ta malá po čtrnácti měsících života ráda sama zůstala...? Jednoznačně jsem fandila "nepřátelům" a u vyvrcholení této kauzy jsem znechucením odfrkla. Jedna hvězda za dobrej sloh a za zkušenost - pokud máš z knížky divnej pocit, odlož jí rovnou a nemarni nad ní čas!

12 18.01.2019

Úžasně vymyšlené, čtivě napsané. Bez zbytečné omáčky, přitom v pozvolném tempu. Propletené, logické, fascinující. Knížku jsem nechtěla odložit a kdyby to šlo, zhltla bych ji na jeden zátah

11 30.07.2018

Velké očekávání a velké zklamání. Knížku jsem dočetla jen na doporučení, že se dozvím rozuzlení v poslední větě, což mi přišlo zcela absurdní. Bylo to tak. Při čtení jsem si mnohdy připadala jako pod vodou - zpomalená, neohrabaná, dezorientovaná (a to plavání miluju). Neschopná vizualizace prostředí, postav. Štvalo mě, že fakt "nevidím" dokolečka popisovanou řeku, tůni, mlýn...nejspíš z nesympatičnosti všeho v knížce. Nastrčené tajemno mě vůbec neoslovilo a bylo mi až protivné. Postavy mě často iritovaly a celé se to tak vleklo, že jsem knížku četla nekonečně dlouho. Přesto to úplněj propadák není, na dovču dobrý a číst dopoeušuju asi na jeden zátah. Poznámkový blok na sepsání postav je ovšem nutností...

11 21.06.2018

Klevisovou čtu moc ráda. Její příběhy mě okamžitě vtáhnou do děje, mívám dokonce i pocit, že jsem jedna z postav, tak mistrně dokáže autorka vykreslit prostředí pro své hrdiny. Tuto knížku jsem však nedokázala dočíst a před koncem jsem dokonce jen dolistovala závěr. Možná, kdybych jí četla na jeden zátah, tak hodnotím výš, ale i dva dny pauzy mezi čtením způsobily, že jsem se ztrácela v postavách a jejich osudech. Rodinné vazby na mě byly tentokrát tak složité a zamotané, že jsem se i přes pekelné soustředění nedokázala ve finále celého příběhu zorientovat. A to jsem si od začátku příběhu psala ke každé postavě poznámky včetně domečků, kdo kde bydlí! U Klevisové to tak zkrátka mám :-) Tentokrát to však na mě byla motanice příliš veliká a v rodinných vazbách v duchu: "vnuk syna babičky její tety" jsem se tak ztratila, až jsem to vzdala. Nicméně, po další novince Klevisové opět skočím všemi deseti!

10 14.04.2022

Pokud máte děti a jste citlivky (jako já), nečtěte. Nepotřebujete o takových věcech přemýšlet a dostávat živé obrazy z hlavy. Šlo mi to blbě a dvě pasáže knihy jsem dokonce jen přeletěla očima... Jinak je to velmi slušně napsaná detektivka, s mrazivě úchylnou zápletkou a dobře popsaným vyšetřováním. Jako čtenář jsem se nijak neztrácela, orientovala jsem se v množství postav, jednotlivé kroky policie byly logické a do děje dobře vpasované. Ovšem celkově...Velice nízké hodnocení. Důvod. 1. laciné "jsem permanentně nesmírně unavený detektiv, který má problém se spánkem, alkoholem a práškama" mě touto knížkou definitivně přestalo bavit a u jakékoli další detektivky budu na tento stav už alergická 2. slovní průjem tázacích vět v textu knížky..."Co?" "Kdo?" "Proč?" a to v takové míře, že jsem se od půlky (!) nedokázala soustředit téměř na nic jiného než na to, kdy se docela slušný a uvěřitelný policejní rozhovor opět zvrtne v "dialog u ušního lékaře"...protože to, co postavy předváděly se slůvkem "co?" po každé otázce už pak nebylo ani tak úsměvné, jako neskutečně otravné.

10 24.09.2017

Jako čtenáři mi hlavou při čtení běžely o silu postupně různé nápady. Co se stalo, jak, proč? Několikrát jsem se v duchu plácala po rameni, že jsem dozajista odhalila rozuzlení knížky, aby mi autor vzápětí moji domněnku s nadhledem vyvrátil. Jako by mi četl myšlenky! Přitom se mu současně podařilo do příběhu zasadit několik opravdu zdařilých wow efektů, kdy mi spadla brada nečekaným zvratem událostí. Plný počet hvězd vlastně nedávám jen ze dvou důvodů. Prvním je zoufalá rozvleklost děje. Detailní popisy. Míst, cest, obleků, schodiště...Dokonce jsem místy začala věty přeskakovat (!), jak mě táhlost iritovala. Druhým zklamáním byla - POZOR SPOILER - "Modrá laguna" v samém závěru. Banda sirotků s miminem v náručí k tomu mě doslova naštvala. Samotnej Sólo mi stačil, nechápala jsem, proč autor potřeboval před koncem přijít s dalším zvratem. Díky tomu jsem pak závěr knížky doslova přeskákala. Konec se mi líbil, to jo, knížku vlastně k přečtení doporučuju, přesto, na plný počet hvězd to rozhodně není. P.S.: na film jsem zvědavá! P.S. 2: doufám, že filmaři si ty opuštěné siroty v závěru fakt odpustí...

9 09.04.2021

Pokud je vám "náct", jste fandové napětí a rádi se bojíte, tak.. asi jo. S přivřenýma očima, nevinným mládím, vědomím, že časem zapomenete...asi jo. Ovšem. Pokud jste sami rodič, pokud máte sami děti, nečtěte to. Nepotřebujete přemýšlet nad vyšroubovanou brutalitou. Popisem zla, činu, ohavnosti tak nepředstavitelné, že jí z hlavy nedostanete. Pokud jste sami rodič, je vám při čtení (pitevní zprávy) doslova blivno. A možná i knížku odložíte. Tak, jako já. Díkybohu. Nedočteno.

Knížku jsem začala číst pozdě odpoledne a s velkou nevolí jsem jí odložila, až když mi únavou klesaly oči a tma kolem mi oznámila, že je hluboká noc. Vtáhla mě i následující den a nepustila až do svého konce! Pro mě strhující zážitek, v kterém jsem si dost dobře dokázala představit sebe samotnou. Doporučuji číst pouze u lampičky, do rána, obklopit se jen černou nocí a ideálně lesem za oknem ;-)

9 24.02.2017