Rawen616
komentáře u knih

Zběžně jsem jí pročetl v práci. Rozhodně netvrdím, že ten případ není zapeklitý a že nemohou vyplout na povrch nové překvapivé skutečnosti. Ale způsob jakým je kniha "uplácaná" je mírně řečeno na poblití. Konspirační žumpa kterou krášlí "úchvatné" fotomontáže. To mi netvrďte, že si tohle někdo normální koupí a dá do knihovny.

Původně jsem čekal něco daleko delšího a mystičtějšího. I tak ale krátká povídka přesně o tom, co je v názvu ,má něco do sebe a dokonce mne namotivovala k tomu nějaký ten strom zasadit a celkově se o stromy jako "životodárné bytosti" více zajímat.


Pozoruhodně čtivá paranoia a rozklad osobnosti s kapkou scifi prvků v jednom. Chvílemi jsem v tom měl slušný zmatek což byl zcela nepochybně záměr. Spolu s hlavním hrdinou si nebudete ani chvíli jistí kdo je vlastně ve skutečnosti kdo. Uplný závěr to všechno zamotá ještě víc. I tak to je ale skvělý výlet do duše feťáka. Hrozně mě bavily ty vysmažené a vtipné dialogy o uplných nesmyslech. Kniha po jejímž přečtení rozhodně nezačnete brát drogy. Ani nemusíte, už jen číst jí, je jako být na drogách:-)


Kniha má sice v názvu teplotu při níž hoří papír a ohněm se v ní rozhodně nešetří ale při čtení mě spíš mrazilo v zádech. Myslim, že je zbytečné jí popisovat, mnozí už tady ocitovali zásadní pasáže místo mne. Vzpomněl jsem si na tuhle knihu když jsem jednou seděl v metru a četl jinou knížku. Spolu se mnou tam bylo plno lidí kteří všichni hleděli do mobilů, otupělé osvícené tváře a neklidné palce jezdily po displeji....a já si tam s tou knihou připadal až nepatřičně, jako mezi tvory z jiného světa.


Monumentální freska o životě v tehdejším Rusku, psychologický rozbor různých charakterů, detektivka o otcovraždě a kritika víry v jednom. Chvílemi je tohle dílo šíleně rozvláčné, jindy naopak dokáže strhnout a baví neskutečně propracovanými dialogy. Mě osobně nejvíc uchvátily pasáže kde Ivan kritizuje náboženství a víru obecně. Ty mají opravdu hodně do sebe a donutí k zamyšlení. Rozhodně jde o knihu na kterou musí čtenář tak říkajíc dospět. Nejnáročnější kterou jsem kdy četl a jsem za to rád. Všechno je totiž dovoleno!


Výborná záležitost pro milovníky realistické post-apo. Kniha příliš neřeší onu apokalypsu - ( i když její popis je děsivý, zejména to, jak přijde zcela náhle a nečekaně) - ale zaměřuje se právě na přežití po tom všem. Hlavní hrdina je idealista a pracant který se snaží vytvořit nové společenství i hospodářství a zachránit zbytky lidstva. Postupně dokonce zjišťuje, že se cítí onou zkázou "obohacen". Lidé mohou začít budovat svět znovu a možná lépe, s jinými pravidly. Bez naší moderní civilizace je najednou na všechno dost času. Ovšem jak to tak chodí, vždy se najde někdo komu zkáza zahraje do karet a na troskách světa může začít budovat svojí verzi světa, která má do mírumilovného hospodářství našich hrdinů daleko.
Vážně skvělá kniha, donutila mne přemýšlet jak bych se v dané situaci choval sám. Je to trochu černobíle podané, ale neurazí to. Závěr mi přišel krásně ironický :-)


Deprese sbalená na cesty. Působivá kniha ale rozhodně ne pro každého. Všudypřítomná beznaděj, zničený svět, neutuchající hlad a zima a vylidněná krajina a pokud už tam nějací lidé jsou, věřte, že je lepší se jim vyhnout. Právě scény setkání s jinými přeživšími jsou asi nejděsivější ze všeho, zejména ta pasáž se sklepem ve kterém si lidé skladují...no však si to přečtěte. Kniha je krátká ale je to koncentrovaná beznaděj a deprese od začátku do konce. Na druhou stranu malinká jiskřička naděje by se tam přeci jen možná nakonec i našla...


Důkaz, že jestli existují nějaké nevyřešené případy - tak jejich pachatelem musí být Agatha Christie, protože jestli by někdo dokázala vymyslet dokonalý zločin, pak jedině ona :-)


Jakožto rodák, patriot a sběratel místní historie jsem samozřejmě nemohl odolat nové knize o Aši. Bohužel jsem nakonec spíš zklamán. Je to taková rychlovka ze života mladé dívky která řeší vztah s rodiči, lásku a úplně nakonec i nějaké ty události okolo jako válka a odsun. Bohužel právě tyto dvě zásadní události proběhnout jen letem světem ke konci a jak už napsal uživatel pode mnou, nebýt místních názvů, ani bych si neuvědomil, že je příběh z Ašska. Období a události o kterých se kniha zmiňuje by určitě zasloužily rozebrat více do hloubky. Tvrdý život na statku a kruté vztahy na vesnici s jasnými pravidly versus plíživé pronikání jedu nacismu který začal rozleptávat do té doby bezúhoné občany a třeba i vkomponování nějakých místních pověstí atd. Materiálu na rodinnou fresku či ságu z neokoukaného koutknu Čech by tu bylo dostatek. Kniha to bohužel vzala opravdu jen letem světem. Ale tak je to prvotina a autorka chce psát i dál jak jsem pochopil, tudíž držme palce.


Vynikající komiks zachycující velmi realisticky život na Islandu a zvyky tehdejších obyvatel. Pokud se vám líbil film Seveřan, tento komiks je přesně pro vás. Nečekejte velké bitvy ani líbivé hrdiny nebo romantizaci pohanských časů. Tady jde především o komorní drama mezi několika postavami v chudém a drsném prostředí Islandu, kde si hlavní hrdina potřebuje srovnat účty s někým jiným. Ostatně pomsta je snad nejčastějším motivem v dochovaných islandských ságách. Zajímavostí je nahlédnutí do tehdejších zákonů Islandu které se řešily na proslulém Althingu(jakémsi zasedání všech náčelníků a vlivných osob kde se řešily spory, hlasovalo se o zákonech, náboženství atd.). Stejně tak je zajímavý návrat hrdiny z vyhnanství, jež mu bylo uděleno za zločin. Ačkoliv panuje představa, že se tehdy trestalo ve velkém smrtí za kde co, opak je pravdou a i za vraždu byl zločinec spíše vyhnán. Zkrátka, jak jste asi pochopili, jsem nadšen jak si autor komiksu nastudoval tehdejší reálie(včetně oblečení a zbraní - žádné plátové zbroje nebo nedejbože rohaté přilby se nekonají, vše vypadá tak jak by mělo). Malý náznak magie nebo osudovosti v závěru vůbec nevadí, stejně jako občasné hrdinovy noční můry, kde se přeci jen objeví i něco ze severské mytologie. Obojí tu přispívá k atmosféře a lepšímu proniknutí do tehdejšího vidění světa. K tomu ostatně přispívá i kresba s propracovanou tlustou černou linkou bez šrafování a s minimalistickým pojetím barevnosti bez barevných přechodů.


Hodně zvláštní a celkem překvapivě svižně a moderně napsaná kniha(když vezmeme v potaz, že jde o více jak sto let staré dílo). Jen tedy pozor - pokud čekáte románové zpracování pražské pověsti o golemovi, pak budete přinejmenším dost rozčarováni. Celá kniha je spíše postavená na kabalistické symbolice(knihu si užijete výrazně více pokud o tomto tématu něco málo víte), snech a opravdu skvěle vykreslené mysteriozní atmosféře, která má myslím docela blízko ke Kafkovo románům. Kafkovský je i hlavní hrdina, který se objeví se ztrátou paměti a začne prožívat setkání s řadou podivných postaviček, jejichž osudy se začnou postupně proplétat a do toho všeho se mísí kabalistická mystika a i na toho Golema dojde. Na konci navíc přijde docela sympatický "twist" díky kterému jsem knihu zavíral se spokojeným úsměvem a přidávám za něj jednu hvězdičku. Ale nějaký vrcholně mystický či zasvěcující román to opravdu není.


Dá se napsat totéž co jsem psal k prvnímu dílu. Přiznám se, že číst to hned po sobě je docela slušný nápor na psychiku. Nejsem nijak útlocitný, by naopak ale některé případy , zejména ty kde jsou zabíjeny děti, mě jakožto novopečeného otce místy zvedaly ze židle. Brutalita a naprostá bezcitnost některých popisovaných pachatelů také. Navíc tato kniha už popisuje případy z konce 80.let a počátku těch 90. Tedy obzvlášť divokou dobu. Někomu možná nemusí autorovi jízlivé kritické narážky na poněkud nedomyšlenou Havlovu amnestii a také humánnější přístup k pachatelům(zrušení trestu smrti atd.) sedět, ale po přečtení a vžití se do role tehdejších vyšetřovatelů i příbuzných obětí asi dokážu tenhle postoj pochopit. Asi nejznámějším případem popisovaným v knize je "spartakiádní" vrah Straka a opravdu temný je dodnes nevyřešený případ dvou žen, jež byly nalezeny doslova a do písmene vypitvané. Ostatní kapitoly svou hrůzností za těmito nijak nezaostávají. Takže pevné nervy a jdeme na další díl.


Klasika, která se dočkala i výtečného animovaného zpracování od Karla Zemana a v poslední době také výborné audioknihy v podání Lukáše Hlavicy. Právě na tu jsem narazil a s chutí si ji poslechl. Příběh, který asi není potřeba připomínat, je velmi dobře vymyšlen a má spoustu opravdu silných a temných momentů. Magie je ve světě knihy velmi uvěřitelná, protože i proměny osob ve zvířata působí spíš jako jakési silné sugesce které způsobí onu iluzi pro okolí než jako skutečná fyzická proměna. Obecně se tu hraje hodně na magické ovlivňování a čtení myšlenek spíš, než na nějaké metání ohnivých koulí což velmi oceňuji. Co už bohužel musím ocenit méně je podle mého hrozně utnutý konec. Souboj s temnými silami na který se Krabat půl knihy připravuje nakonec v posledních pár odstavcích rozsekne tak trochu deus ex všemocná láska a nazdar(a to bez ohledu na to, že ona osudová dívka Krabata prakticky jen párkrát viděla). Ale rozhodně je to velmi dobrá "pohádka" nebo spíše zpracování pověsti a dalo by se říci i dobrá temná fantasy.


Strašně hezky zpracované ale ve výsledku je to vlastně trochu o ničem:-) Nemyslím to zle. Je to prostě z velké části hlavně pocitovka a ani se to nesnaží být epický příběh. Dvě holky co mají rády BDSM spolu začnou experimentovat, zamilují se do sebe a poznají nové kamarády. Tečka konec:-) Na druhou stranu oceňuji, že je to dílo které demýtizuje BDSM jako něco divného nebo úchylného. Popravdě řečeno, statisticky má BDSM fantazie tak obrovské množství lidí, že by BDSM spíš mělo být považováno za zcela přirozenou součást lidské sexuality. Další věcí kterou je třeba ocenit je, že komiks má díky kresbě silný erotický náboj který ale nikdy nesklouzne do pornografie a ponechává prostor fantazii. A do třetice se musí nechat, že všechny postavy jsou celkem sympaťáci. Prostě normální lidi co mají nějaké společné hobby. Přirovnání BDSM ke cosplay(a celková blízkost BDSM komunity právě ke komunitě nerdů a geeků), které v knize padne, je vlastně docela výstižné. Lidi si zkrátka rádi na něco hrají a je super když takovou komunitu najdete. Za vizuální vymazlenost a celkem sympatické podání si to tři hvězdy zaslouží, ale na víc to, obávám se, rozhodně nemá.


Existují dva cestopisy které se pravidelně objevují v knihovničkách a antikvariátech už hezkých pár desetiletí. Sedm let v Tibetu a právě ve znamení Kon-Tiki. Obliba obou knih bezpochyby pramení z toho, že obě byly napsány a především vyšly ve správné době, to jest v euforickém období po druhé světové válce, kdy svět již byl "moderní" ale zároveň stále zůstávalo místo pro objevování neznámých končin a opravdové dobrodružství.
Kon-Tiki tohle vše splňuje dokonale, kniha je svižná, i dnes v ní najdete zajímavá fakta o mořské fauně a hlavně - plavba bandy "sebevrahů" na balsovém voru přes Tichý oceán si vás zkrátka získá. I když moderní výzkumy Thorovu teorii spíše vyvracejí, jejich šílená akce nakonec výrazně přispěla k rozšíření experimentální archeologie a ať už byl její vědecký význam jakýkoliv, byla to zkrátka parádní jízda. Upřímně, závidím jim to.


Máte pocit, že dnešní muži jsou změkčilí otravní ufňukánci a dřív chlapi za něco stáli? Tak to vás Werther vyvede z omylu. Popravdě řečeno, snad žádné jiné knižní postavě jsem už po první třetině tak strašně moc intenzivně nepřál smrt jako tomuhle emočně labilnímu otravnému a přecitlivělému "romantikovi". Já chápu, že zamilovat se může s někým pořádně zamávat ale tohle je ten naprosto nezdravý způsob lásky hraničí se stalkingem a posedlostí. Pokud kniha ve své době způsobila epidemii reálných sebevražd tak to, jakožto velký fanda Darwinovy teorie, jen schvaluji.


Zvláštní kniha. Během čtení jsem tak nějak balancoval mezi nudou a nadšením. Co rozhodně musím ocenit je styl a celkově jazyk díla. Urban prostě psát a popisovat umí. Perfektně. To je bez debat. Problém jsem měl s tím zvláštním příběhem. První část je spíš jakýsi průvodce životem na vsi někdy před dvěma sty lety, kde se udržují pohanské rituály. Ty jsou opravdu působivě a do detailu podané a mísí se v nich bizarnost, krutost obětin i obdiv k souladu komunity lidí s přírodou a jejími cykly. Ale až na občasné výkyvy se tam vlastně nic moc neděje. Hastrman jako takový by tam ani být nemusel. Potom přijde druhá část odehrávající se kolem roku 2000 a najednou sledujeme spíš akční thriller s vodníkem, který se paktuje s partou zelených extrémistů a loví podnikatele kteří mu těží v jeho revíru a ničí přírodu, což vede až k utopickému a podivnému konci. Takže co ke knize říct závěrem? Je to originální, je to krásně napsané ale zároveň to není něco, co by oslovilo každého a i ten zbytek které to osloví s tím nejspíš bude mít problémy. Hlavní hrdina je rozporuplný a chvíli s ním sympatizujete, chvíli ne. Ochranu přírody kniha propaguje sice hezky, ale na můj vkus až příliš radikálně a ten eko spolek v druhé části je i přes vznešený cíl velmi nesympatický - to byl možná záměr. Dojem tedy zůstává také rozporuplný. Což nepovažuji za úplnou chybu. Miloš Urban se asi nestane mým oblíbeným autorem, ale rád si od něj zase někdy něco přečtu.


Jako jo - pokud chcete vyloženě odpočinkovou, absolutně nenáročnou, béčkovou, zábavnou blbinku do vlaku, na pár dní dovolené apod. tak asi těžko najdete něco lepšího. Postapo stylizované trochu jako western, odehrávající se v Čechách, kde je všechen ten zmar pojat přeci jen s trochou nadsázky. Na druhou stranu je to takové až příliš videoherní a se snahou v každém okamžiku být drsný, sprostý, akční nebo cool, že už se z toho chvílemi stává průtoková literatura. Bum, prásk, svině chcípni, střeva ven, ratata atd. v takové intenzitě, že to občas jde jedním uchem tam a druhým ven. I to přirovnání k videohře myslím sedí. Celá kniha jede na schématu akce/klidná scéna kdy se hrdinové přesouvají a povídají si/akce/klidná scéna...a takhle až do konce, přičemž se neustále mění lokality a nepřátelé. Kdyby mi někdo řekl, že je to fanfikce na nějakou hru, tak mu to i uvěřím. Na druhou stranu, je to rozhodně krok vpřed oproti Hustému nářezu, který byl opravdu jak přepis počítačové hry:-) Pokud jste ochotni všechny tyto "vady" (samozřejmě vady jak pro koho) vzít v potaz, budete se nejspíš dobře bavit. Prostě typická Kotletovina.


Jeden ze základních pilířů žánru scifi a dílo, které ovlivnilo mnohá další. Ano mám na mysli ony legendární zákony robotiky. To je zkrátka neoddiskutovatelné. Bohužel, neoddiskutovatelný je také fakt, že většina povídek je docela nudná i když občas mají humorný nádech. Naivnost a zastaralost tomu člověk snadno odpustí. Ba naopak - na svojí dobu jde v mnoha věcech o vizionářské dílo. Ale povídky jako takové zkrátka nejsou příliš čtivé a většinou jsou psané spíš jako příklady jak využít ony zákony robotiky v praxi. Vyjímkou je povídka "Důkaz" vypravující o politikovi, který možná je a možná není robot. Ta má jak skvělý a vtipný průběh, tak i výtečnou pointu.


Opět není co řešit. Anatomie námořní bitvy je víc než výstižný název. Kovařík zde opět čtivou až téměř románovou formou podává obraz bitvy u Trafalgaru téměř minutu po minutě a střídavě z pohledu obou bojujících stran. Podobně jako u předchozí Kovaříkovo knihy jsem měl pocit, že sleduji spíše výpravný velkofilm s doslova extrémním rozpočtem. Úplně lehké čtení pro každého to ale není. Jelikož se kniha věnuje jen jediné bitvě + tomu co jí předcházelo a co po ní následovalo, mohl se autor o mnoha věcech naplno rozepsat a taky to udělal.
Dá se říci, že kniha do vás napálí fakta a informace se stejnou razancí jako plná boční salva z řadové lodi. Také se připravte, že jestli jste někdy měli nějaké romantické iluze a představy o věku plachetnic, tak kniha vám je spolehlivě zadupe do země. Služba na řadových lodích byla peklo. Mizerná strava, nulová hygiena, tvrdý režim a stereotyp, závislost na větru a mořských proudech, kdy se krátká výprava může protáhnout na několik měsíců. A když vypukne bitva? Myslím, že výmluvná je ta pasáž, vysvětlující, proč se před bitvou sypaly paluby pískem.
Aby to tak neklouzalo až bude po první nepřátelské salvě všude jen krev a kusy roztrhaných těl...
