Rebarborka komentáře u knih
Je to přestřelené a překombinované, ale bohatě mi to vynahrazuje Harry a styl psaní. Žeru to i s navijákem. (Film s Fassbenderem je bohužel hrozná nuda.)
Draci a sexy týpek bohužel nevyváží nelogičnosti, které nedokážu skousnout, ani nenápaditý styl psaní, ale má to spád a na odreagování je to fajn.
Fanoušci budou spokojení...
Za mě je to vata, vata, čuňačinky, vysvětlování, trojtečky, vata, komplikovanější vysvětlování, čuňačinky, vata, vata, trocha akce, aby se neřeklo, vata, čuňačinky, ne, nebudeme spolu komunikovat, trojtečky, ještě zamotanější vysvětlování, čuňačinky, vysvětlování vysvětleného, a zbývá 20 stránek, tak šup tam cliffhanger velký jako Nyktův... biceps (mrk mrk) a fuck you, milý čtenáři, na rozuzlení si počkej do dalšího dílu (ne, není spoiler, takhle jsou koncipované všechny díly série Žáru i Z krve a popela).
Suma sumárum:
Budu číst dál? Ano!
Už jsem pochopila mytologii? NE!
Připadají mi postavy z obou sérií skoro stejné? Ano!
Musím si dělat výpisky, abych si připomněla děj před další knížkou? Ne asi.
Je to dobře napsané? No jako ne, no.
Chce to lepší jazykovou korekturu? ANO! (Sera mění pohlaví, jsou symeřané Symeřané, nebo naopak?)
Baví mě to? Jo!
Nesnáším trojtečky? Bytostně!
Může být boj superhrdinů a padouchů nuda a šeď? Bohužel může...
- motivace Adriana, přesvědčení Novy a plochost postav
- rozvleklost
- trestuhodně nevyužité vedlejší postavy
- žádný pořádný konflikt, nedostatek gradace
- povinná YA láska
(- přechodníky - moje osobní averze, nehodí se tam)
+ první kapitola, posledních pár vět
+ pár zajímavých myšlenek (propaganda, utlačování skupin lidí)
+ Maxův potenciál
První díl beru jako první kapitolu k dalšímu dílu, uvidíme, co z toho nakonec bude. Očekávání mám hodně nízká.
Fajn oddechovka o světoběžníkovi a spolutvůrci dějin...
- postavy jsou karikatury, nemají hloubku (sice to sedí k příběhu, ale neprobudily ve mně moc sympatií)
- místy zdlouhavé
+- humor není pro každého
+ těžce absurdní
+ Alanovy geopolitické příběhy aneb historie v souvislostech
Magie odvála veškerou soudnost postav a logiku a zanechala po sobě jen díry v ději a skoro 500stránkovou příručku jak se chovat jako blbec nebo husa. Plusy nejsou, mínusy jsou od první do 462. stránky.
Jak umořit čtenáře - z 500 stránek je zajímavých asi 50...
- Snow jako hlavní postava
- tempo vyprávění - nic rozmáznuté v několika kapitolách, akce odbytá v odstavci nebo větě, žádná gradace
- "milostná" linka
- (zbrklý) závěr
+ chuť vrátit se k Hunger Games
Mnohem víc by se mi líbil příběh z pohledu Lucy Gray nebo Sejana, nebo kdyby byl o polovinu kratší. Zajímají mě totiž víc postavy a děj, než co měli ve středu na oběd a ve čtvrtek na snídani.
Standardní YA fantasy s nevyužitým potenciálem...
- nelogičnost chování některých postav (arcibiskup, čarodějnice na sletu, Prsatá Lidka na sletu)
- nevyužití konfliktů (láska x víra, přátelství x závist)
- citová plochost Reida
- epická láska, která se vyvinula skoro přes noc
- zbytečnost francouzských slovíček
+ názorové, slovní a osobnostní střety Lou a Reida
+ prostořekost Lou a její první interakce s arcibiskupem
+ Ansel a vývoj jeho postavy
Ani po druhé autorčině knize se ze mě fanynka nestane.
+ námět
+ čte se rychle
- romantizování a omlouvání násilníka
- moc klišé, moc nahodilostí, až moc dokonalý kamarád, hodně trapností
- styl psaní - taková nepovedená slohovka
Jedna Hooverovka ročně mi stačí.
Po dlouhé době jsem vzala do ruky knížku od Kinga (Bachmana) - následky některých jeho povídek, které jsem četla v -nácti letech, si nesu dodnes. Když jsem si četla, o čem Dlouhý pochod je, přiznám se, že mě zajímalo, jestli mě popis toho, jak kluci jdou a jdou a jdou... bude bavit. Nebýt práce a základních lidských potřeb, nepustila bych knížku z ruky a četla a četla a četla. Je neuvěřitelné, jak autor dokáže vtáhnout čtenáře do děje a jak úžasně popisuje všechno, co se postavám honí v hlavě. Možná mě trošičku zklamal konec, to je ale asi jediná má výtka. Tímto se obnovuje můj čtenářský vztah s Kingem.
Nejodpornější kniha z celé série, naprostá žumpa. Obvykle volím mírnější slova, ale to, co obsahuje tato knížka, je naprostý humus.
Pozor pár spoilerů!
Opět červená knihovna, láska až za hrob, spřízněné duše, ano, to známe už z předchozích dílů. To, co se stane po intimním spojení Belly a Edwarda, pro mě byl šok. Jaksi se mi podařilo vytušit, co má autorka za lubem ještě než jsem to přečetla černé na bílém, z hloubi duše jsem však doufala, že se k tomu neuchýlí. Bohužel.
Že se z Belly stane vy-víte-co, snad věděli všichni. Ale co mám zas proboha Edward za problém, když už ji má konečně přeměnit? A co si zase Bella během přeměny dokazuje?!
Pak, jak bývá velmi špatným zvykem této série, přichází falešné zdání, že se něco bude dít. Budou se rvát upíři a vlkodlaci! Velké kulové, bitka končí v momentě, kdy se Jacob zamiluje do mimina. Co to do kelu je?! Náctiletý kluk miluje mimino! Opravdu geniální zvrat(ek).
Tak se aspoň budou rvát hodní a zlí upíři! Ještě větší kulové! Nuda, šeď, kde nic, ani upír nebere. Toto, jestli má být finále celé ságy, tak to naprosto odpovídá, protože se nic nestane!
Podle komentáře Rockwooda jsem si zachránila alespoň zbytky psychického zdraví tím, že jsem to četla v originále. Naprosto otevřeně přiznávám, že tady tu knížku nenávidím. Největší zrůdnosti ale ještě není konec. Bylo samozřejmě jasné, že se na současné módní vlně upírů svezou i filmaři, ale jak můžou rozdělit film na dvě části, když se tam prostě nic neděje?!
Kocour Modroočko a kočka Zelenoočka, hrdinové mého dětství. Zbožňuju tu knížku, protože je dokonale milá.
Pro mě bohužel zklamání...
- Sam je po celou dobu otrávený nebo ho něco štve, Smrt se zase pousmívá a říká, že je Smrt
- drtivou většinu příběhu se něco vysvětluje
- všechno je řečeno, máloco je ukázáno nebo ponecháno na čtenáři, aby mu to docvaklo
= dvojité mínus je ta habaďůra s prologem
(- řádkování)
+ krásné ilustrace
+ nápady
Autorce držím palce s dalším dílem, ve spolupráci s redaktorem by mohla vzniknout knížka hezká nejen obrazem, ale i písmem.
Senzace z TikToku, která mě míjí...
- hlavní hrdinka
- neustále se opakující myšlenkové pochody hlavní hrdinky
- rozvleklost
- drtivá většina vtípků není vtipná
+ španělština
+ v rámci žánru fajn pro beznadějné romantiky
Na tohle jsem moc cynická.
Akční popcornovka s bandou fajn postav a zlým vesmírem.
Hrdinka je z Warwicka tak vlhká, že vyklouzne z každého nebezpečí.
Ne, Murakamiho novely nejsou pro mě...
+ ilustrace
- příběh
- vyžaduje čtenáře, který má fantazii vymykající se lidskému chápání
Prozatím mě přešla chuť pustit se do autorových románů. Jednou, až
Kruté, drsné, hrůzné zážitky z koncentráku podané stylem, který je přístupný všem. Oceňuju autorčino poslání předat dál příběhy, o kterých by se mělo psát a mluvit.
Problémy jedničky se natahují i ve dvojce...
Mínusy:
- natahovaný děj
- vykreslení dospělých
- závěrečnému střetnutí chybí tempo
- mizerná redaktorská práce na knize (viz níže)
Plusy:
+ od strany 400 se začíná něco dít
A teď budu dštít síru na překlad/mizernou redaktorskou práci na knize. Ve Švédsku jsou ve znalosti angličtiny mnohem dál než my, proto opravdu nechápu výskyt anglických slov, zvlášť když mají český ekvivalent - častým jevem jsou "alright" a "shit", jenže "Od té doby, co udělala walk-over" je značně nesrozumitelné, zarážející: "Stojí ji velké úsilí, aby změnila fokus." nebo k smíchu: "Třeba z ní bude úplně jiný člověk. Nebo zelenina." (pravděpodobně bylo v originále anglické slovo "vegetable", což sice znamená "zelenina", ale taky něco jako "ležák" = komatózní člověk). Texty písniček beru, ale citát se snad dá přeložit.
Dalšími zajímavými prvky jsou kreativní překlady ("cuckovatá sedačka") a vyloženě špatná slovní spojení ("zářivé zkušenosti", "nepřipravená písemka" = neohlášená, "projde hodina" = uplyne, "kruhy se zaktivizují" = zaktivují, "mohla bys to dát míň" = ztlumit). Piké triko jsem si musela googlovat a doteď nevím, co je myšleno "cyklostylem" ("nesla svazek cyklostylů"), vzhledem k tomu, že podle strejdy Googlu je to přístroj na rozmnožování písemností.
To, že je kniha určena nenáročným náctiletým čtenářům, neznamená, že ji můžu odfláknout.
Obsahuje nějaký ten spoiler.
Můj problém s trilogií nastal už v prvním díle. Holé, osekané věty nemám ráda, ale to je můj problém, autorčin problém je, že v prvních dvou knihách se skoro nic nestane a do třetího dílu jakoby se pokusila naroubovat úplně všechno. Jenomže jenom v náznacích, načne myšlenku, pak ji utne a přejde k další věci.
Další problém mám s postavami. Když už tedy musím mít tři vypravěče, tak bych je nechala vyprávět tak, aby bylo poznat, který z nich to je. Občas jsem se musela podívat na začátek kapitoly, abych věděla, jestli zrovna vypráví Cassia, Xander nebo Ky.
Vadily mi nevysvětlitelné a nevysvětlené skoky v čase, měla jsem pocit, jako by tam pár stránek chybělo, protože v některých pasážích autorka jednu událost zbytečně rozmazává a když dojde na nějakou akci, kdy se začíná něco dít, najednou jí nevadí přehoupnout několik týdnů.
Vadily mi dialogy, které byly nicneříkající, neobjevné a o ničem. "Myslíš si to, nebo ono?" "Nevím." Super. Ke konci knížky už jsem byla tak otrávená, že mi bylo úplně jedno, co se s kteroukoliv postavou stane a samotné postavy se občas chovaly, jako by jim to taky bylo jedno. Vadily mi podivné zápletky, u kterých mám podezření, že jsou tam jen na zamazání prostoru (Xanderovo . obvinění, hlasování o léku). To je i případ Cassiiných myšlenek - hodně často se opakují (pohřeb Hunterovy dcery).
Poznámka k překladu: změna překladatelky hodně prospěla (a kdyby upustila od výrazů jako "poněvadž", "neboť", "jímž", "jež" apod., které se sem prostě absolutně nehodí, bylo by to ještě lepší).
Pro mě jedna z nejhorších trilogií a knih vůbec. Původně jsem dala jednu hvězdičku, ale když o tom přemýšlím, závěr byl neuspokojivý, velká změna nepřišla a mě to tak strašně štvalo, že si to nakonec ten odpad zaslouží.