Rilian komentáře u knih

Kaplického mám rád pro jeho čtivý styl psaní. Myslím, že velice dobře vykreslil rozpor mezi vědou a šarlatánstvím, což ovšem v 17. století často splývalo. Navíc jsem rád, že v knize jsou někteří alchymisté ukázáni jako podvodníci a druzí jako vědci (viz rozhovor Johna Dee s Rudolfem o výrobě zlata).
Dychtivost a ctižádost mladého Kellyho brzy přivede k podvodům s horoskopy a výrobou zlata, kdežto Dee zůstane věrný vědě.
Vůbec nevadí, že se v příběhu nevyskytuje žádné nadpřirozeno s nímž si lidé často spojují dobu Rudolfa II. Byla to zkrátka doba, jako každá jiná. Lidé se rodili, žili, pracovali, umírali.

1 19.06.2015

Skvěle napsané, originální způsob vyprávění, a především promyšlenost celého děje. Vůbec mi nevadilo, že autor neřeší problémy, jako např. odkud se nákaza vlastně vzala. Autor místo toho nás provází celou válkou a jejími klíčovými událostmi, přičemž ukazuje, že jména aktérů nejsou zas tak podstatná. Důležité jsou příběhy, které se ve válce stanou. Několikrát se některá událost opakuje z pohledu jiné osoby. Pokud někomu některý příběh nesedí, nemusí se trápit dlouho a za pár stránek se ocitá zase u jiné osoby, což je velký klad knihy. Velice oceňuji i autorův rozhled a domýšlení možných důsledků pro jeho poválečný svět (část Totální válka). Zjevná inspirace světem po druhé světové válce je vskutku zajímavou společenskou-politickou sondou.

Pro mě osobně nejlépe napsané kapitoly určitě o palestinských uprchlících do Izraele, popis Quislingů, Redekerův plán, příběh čínské ponorky, a rozhovor se šéfem ÚSTUPu).

Jediná kapitola, kterou shledávám málo uvěřitelnou pojednává o hospodářské prosperitě Kuby po válce Z .

PS: Jeden krátký příběh se dokonce odehrává v Čechách, a vypráví o přežití některých lidech na středověkých hradech.

1 15.06.2015

Čtyři hvězdičky samozřejmě za příběh, jazyk a způsob vyprávění. Zejména úvodní pasáže jsou vynikající. Ovšem mám pocit, že Stoker neudržel plynulost knihy. Někde mírně po polovině knihy mi příběh přišel příliš rozvláčný. Každopádně scéna s připlouvající lodí nebo když hrabě slézá zdi hradu...hůůů :)

1 09.06.2015

Přišlo mi to zmatené a občas vyvařené z vody. Ale když jsem autora slyšel jednotlivé pasáže přednášet na univerzitě, trochu jsem si mínění poupravil.

1 06.06.2015

Zajímavá kniha, která samozřejmě není odbornou publikací o křižácké společnosti. Za mě rozhodně nejlepší scéna je křižácký sněm, kde se střetávají ideje usedlých křižáků s nově příchozími ambiciózními křižáky.

1 04.02.2015

Kniha má svoji hodnotu spíše jako studijní materiál a demonstruje sympatie západoevropských levicových intelektuálů diktátory, kteří své uchopení moci označovali za revoluci proti kapitalismu a kolonialismu. Sartre byl v tomto směru často ochotný ospravedlňovat diktátorské režimy ať už na Kubě, Číně či v Africe.
Problémem těchto reportáží spatřuji v autorově nedůvěryhodnosti. Již dříve navštívil Sartre Sovětský Svaz a v roce 1954 poskytl lživé svědectví pro deník Libération. Teprve od dvacet let později přiznal, že lhal. Z tohoto důvodu si čtenář nemůže být jistý, jestli si autor popisované události vymýšlel nebo se skutečně udály (viz Castrova inspekční cesta, při níž opravuje lidem ledničky nebo kreslí plány nových budov zpaměti). Sartre bohužel uznával zásadu, že účel světí prostředky.
V Sartrově adoraci kubánských revolucionářů (neboli lidí-orchestrů) je dle mého názoru možné pozorovat prvky jeho existencialistické filosofie, navzdory tomu, že Kubánský režim byl postavený na kolektivizaci a potlačení individuality. Castro a kubánský lid jako entita se měli vzbouřit proti danému stavu věcí a prokázat, že lidé mají volbu změnit svými činy svůj osud.
Reportáže byli napsány v roce 1960, tedy ještě před příklonem Castra ke komunismu, ale i tak je kniha důkazem naivity 60. let, které se samozřejmě netýkala pouze Sartra.

30.07.2024

V českém prostředí musíme být rádi za každý překlad z byzantské literatury či poezie.
Tento dobrodružný epos představuje zajímavou ukázku snahy o napodobení Homérských příběhů a roli byzantsko-arabských válek na utváření něčeho, co by se dalo s dostatečnou rezervou označit za byzantskou národní hrdost.
Dnešní čtenář by měl při četbě mít na paměti, že čte útržkovité příběhy z 11. a 12. století, založené navíc na ústní tradici. Nejedná se o propracovaný příběh, spíše o spojení nesouvisejících epizod, přičemž na počátku stojí život a činy hraničářova otce a na konci smrt samotného hraničáře.
Dovedl bych si představit, že schopný romanopisec by tuto látku mohl použít k napsání poutavého dobrodružného příběhu. Nicméně hlavního hrdinu by musel trochu více přiblížit obyčejnému člověku, protože v samotném eposu je hraničář skutečným supermanem. Ve věku 12 let zardousí dva medvědy, roztrhne laň na dvě poloviny a mečem rozpůlí hlavu lvovi, a to vše za jeden den. Na zpáteční cestě ještě unese svoji milovanou, nechá se pronásledovat tisícem vojáků, které druhý den sám zmasakruje. Potom od tchána odmítne hromadu zlata a odchází žít do hor. Hraničář je ovšem takový frajer, že jedním máchnutím mečem usekne drakovi všechny tři hlavy a když ho požádá samotný císař, aby se k němu dostavil, odpoví mu, ať se na něj přijede podívat sám.

03.06.2024

Příběh je velice přímočarý bez vedlejších dějových linek. Zápletku a plán hlavního hrdiny uhodne čtenář hned na začátku, nicméně musím přiznat, že v poslední třetině knihy jsem napjatě sledoval, jak se pomyslná smyčka utahuje kolem krku hlavního hrdiny. Za tuto část bych klidně autorovi přidal další půl hvězdičky.
Autor docela pěkně vystihl podobnost mezi levicovými a pravicovými extremisty. V podstatě by si náramně rozuměli. Oba proudy usilují o ideální společnost a oba neváhají prosadit svoji vizi i za pomoci násilí. Možná se neshodou, kdo je v dnešním světě ten hlavní padouch, ale to je v konečném důsledku jenom drobnost.

12.05.2024

Do světa Warhammeru se momentálně snažím proniknout, a tudíž jsem ke knize přistupoval se základními znalostmi světa i historie. Nicméně zjišťuji, že military science fiction asi nebude pro mě to pravé. Dlouhé popisy bitev, strategie a soubojů mě vždy spíše nudily. Holt jsem zjistil, že mám radši spíše romány science fiction, kde se více hovoří o politice či diplomacii. Popravdě jsem se dokázal pořádně začíst jenom do pasáží, v nichž se rozebíralo, jak funguje Impérium nebo Lockenovy pochybnosti o nekončné expanzi lidstva. Ty jsou však v románu spíše okrajové.
Samozřejmě chápu Abnettův úmysl představit Hora jako dokonalého vojevůdce, jehož pozdější zrada způsobí šok a úpadek Impéria, ale opravdu mě nebavilo číst o neustálých bojích a řežbách.
K sérii se ještě určitě vrátím, protože mě zajímá, jak proběhne podlehnutí Hora silám Chaosu a samozřejmě i závěrečné obléhání Terry. Nicméně, pokud máte rádi military science fiction a krvavé boje s emzáky, budete z knihy určitě nadšeni, stejně jako více zasvěcenější fanouškové Warhammeru.

26.10.2023

Nečekaný a příjemný objev při náhodném bloumání knihovnou.
Osoba Petra Millera je v mé generaci spíše neznámá, ale četba této knihy může čtenáři přiblížit význam dělnické stávky během listopadové revoluce. Petr Miller svými slovy potvrzuje, že pokud chcete dělat revoluci, musíte oslovit co nejširší spektrum lidí z různých sociálních skupin. K jejich oslovení ovšem potřebujete i někoho, kdo je osloví. Jinými slovy, student asi těžko přesvědčí dělníka, aby vyšel do ulic.
Četba mě navedla na dvě myšlenky. Především, jak obtížné může být komunikace s lidmi, kteří za minulého režimu svým jednáním nikomu neublížili a měli se dobře (fyzicky i ekonomicky). Apelováním na zrušení cenzury a novými možnostmi změnit profesi se patrně kýženého cíle nedosáhne.
Druhá myšlenka se týkala úvahy, co by se stalo, kdyby polistopadovou politiku na poměrně dlouhou dobu neovládl Václav Klaus a Miloš Zeman. Nicméně i případ Petra Millera či Jiřího Dienstbiera ukazuje, že tomu šlo jen těžko zabránit. Protože do politických funkcí nastupovali lidé z různého prostředí a tandem Klaus/Zeman měl ty nejlepší předpoklady... Buďme rádi, že oba dva zmínění pánové jsou již ze hry.
Kniha se čte velice dobře, ale pasáže, které by mě zajímaly nejvíce (zejm. po roce 1989) byly příliš stručné. Stejně tak se mi nelíbil způsob autorova kladení otázek a některé odpovědi dotazovaného. Iritují mě povzdechy, že dnes chtějí lidé jen hrabat peníze a úpadku řemesel.

16.08.2023

Dickens se v tomto románu odklonil od klasické struktury svých románů. V Zlých časech není pozornost soustředěna na osudy jedné hlavní postavy, nýbrž sledujeme několik dějových linek.
Autor zde stvořil karikaturu industriálních měst staré Anglie a dvou nových sociálních skupin (dělníků a buržoazie). Koksov, město "kde by radnice mohla být věznicí a věznice radnicí", je v podstatě jednou velkou továrnou, kde se neustále zvyšuje výroba, ale nikoliv blahobyt většiny obyvatel.
Stejně jako v jiných Dickensových románech (např. Příběh dvou měst) vystupují v příběhu radikálové na obou stranách. Bounderby je omezený vychloubačný podnikatel oddaný faktům a přesným číslům, kdežto Slackbridge představuje nenávistí posedlého dělnického revolucionáře. Pro tyto lidi není možnost obrácení, protože jsou navěky uzavřeni ve svém přesvědčení a zároveň nemají možnost, jak uzpůsobit svět dle svých představ.
Nicméně román nabízí i jistou naději, kterou skýtá obyčejná lidskost. Takto mohl pan Gradgrind prozřít, když viděl, jak moc svou přísně racionalistickou výchovou poškodil své vlastní děti.
Dickensův román působí dnes již zastaralým dojmem. Z buržoazie se stali podnikatelé a z dělníků zaměstnanci. Jejich vztahy jsou dnes zcela odlišné a jiná je i role státu. Nemáme rovněž statisíce hladovějících lidí v ulicích, ale to neznamená, že by nezdravě velké sociální rozdíly v dnešním světě zcela vymizely. Dickensův román je stále aktuální ve svém poselství. Sociální krize se nemohou řešit ani revolucí, kterou si tolik přál Slackbridge, ani zakonzervováním současného stavu a obviňování druhé "neustále chybující strany" (Bounderby a jeho bonmot o želví polévce a zlaté lžíci).

12.08.2023

Příběh polské jednotky, kterou doprovázel dobrosrdečný medvěd Wojtek. Nečekejte válečné drama. Jedná se o příběh medvěda, pro kterého válka znamenala jenom rušivé pozadí nekončících her s vojáky a dobrodružných výprav po okolí vojenského tábora. Na závěr snad jen, že komu neukápne slza když zemře Kačka a její malé opičátko, nemá srdce!

12.08.2023

Na tuto knihu jsem byl dlouho zvědavý, protože se jedná o rané Clarkovo experimentování s existencí nadřazené inteligence v galaktickém měřítku, která dalekosáhle přesahuje samotné lidstvo. Podobný motiv se objevuje i v knize Konec dětství. V obou příbězích lidstvo žije v utopii a pomalu směřuje ke svému osudu. Rozdíl ovšem spočívá v tom, že v závěru knihy Konec dětství se lidstvo přesune do další fáze svého vývoje, kdežto v knize Město a hvězdy započne znovu to, co se již dříve odehrálo.
Kniha se mi líbila, ale poměrně lituji několika změn, které autor udělal oproti původní verzi (Proti pádu noci), jako například jiný původ Mistra či záhadná identita Velkých. Opravdu rád bych se dozvěděl něco o Impériu a vzniku Šílené mysli, ale to nám jako čtenářům patrně nebylo autorem přisouzeno.

17.01.2023

Druhý díl obsahuje plno trefných vtipů. Nicméně hodnocení musím srazit, protože jsem při čtení napočítal tak dvacet komiksů, které jsem znal již z prvního dílu a několik z internetu, což je dle mého názoru na stostránkovou knížku příliš. Od tištěného vydání bych očekával nějakou přidanou hodnotu jako například soutěžní komiksy na posledních stránkách. Jinak samozřejmě legrace pro všechny kancelářské krysy.
Pokud vyjde třetí díl, určitě budu mít zájem, ale nejprve se ujistím, že jsem většinu komiksů již dříve nečetl.

26.12.2022

Série nakladatelství Havran přináší mnoho zajímavých námětů od autorů z oblastí, z nichž toho běžný český čtenář příliš nepřečte. Je pravda, že Estonský román mě spíše zklamal, ale tato kniha byla příjemným překvapením.
Kniha se čte jedním dechem a děj krásně plyne. Nicméně kniha nenabízí příliš dobových reálií a stejně tak jsem se celý příběh těšil na popis Ionovy vrcholné kariéry v 50. letech, což v knize skoro vůbec není.
V každém případě Busuioc velice dobře vystihl, jak se vnímají agenti totalitní tajné služby - jako udržovatelé pořádku, kteří kácí les shnilých stromů, z nichž sem tam odletí nějaká ta tříska. Jejich svět skončil s pádem režimu a v nové demokracii se právem cítí zbyteční a neukotvení. Zbývají jim pouze vzpomínky a pocit dobře vykonané práce, jejíž výsledky ovšem demokraté zničili (díkybohu).

23.12.2022

Závěrečný díl této série mi přišel poněkud zbytečným. Předchozí díl Větší než pouhý součet by splnil zcela stejnou funkci, pokud by se přidal epilog této knihy, v němž se Picard dozví o existenci Typhonského paktu.
Děj nic zásadního nepřináší a ukazuje nám stav Federace po masivní borgské invazi. Na jedné straně je to sice zajímavý náhled, ale děj je vystavěn nezajímavě a v podstatě se nikam neposune. Nejedná se o reflexi migrační krize, jak napsal uživatel hanak_v_exilu, protože kniha byla napsána v roce 2009.
Zajímavé pasáže nebyly bohužel vůbec rozvinuty. Např. linka s poručíkem Dšasminder Čaudry působila zajímavě, ale posléze vše vyřešil jeden rozhovor s Worfem. Tryss jsem v předchozích dílech považoval za zajímavou postavu, ale v této knize mě spíše štve, je přehnaně afektovaná a neustále znevažuje každého, s kým se pustí do rozhovoru.
Největší problém mám ovšem s postavou Picarda. Již od trilogie Volání osudu mi jeho chování prostě nesedí. Chová se nelogicky a jeho rozhodovací schopnosti jsou prostě slabé. Není to ten rozhodný vůdce, kterého známe ze seriálu. Spíše mi připomíná tu parodii ze seriálu ST Picard. Navíc mi vadí neustálé porušování rozkazů s minimálními důsledky. Samozřejmě, že se to ve ST děje, ale pokud byl rozkaz porušen, jednalo se o výjimečnou událost. Navíc zde byly negativní dopady rozhodnutí hlavních postav jako v případě Worfa a Jadzie. V této sérii se porušování rozkazů ovšem stává běžnou součástí příběhů.
Zkrátka, pokud tento díl přečtete, určitě vás to zabaví, ale pokud ho vynecháte, nic se nestane.

21.07.2022

Zahna znám především díky jeho knihám ze světa SW. Proto jsem sáhl po této oddychovce. Pokaždé, když čtu military scifi, mám velké problémy prokousat se hlavními pasážemi plné akce a popisů bitev. Na tomto žánru mi paradoxně přijdou nejzajímavější spíše filosofické úvahy nebo klasické politikaření. Ne jinak tomu bylo i v této knize. Příběh je zajímavý, ale autor svět lidského Dominia příliš nepopsal. Nejvíce jsem si užil první a třetí část popisující Johnynno trénink a jeho problémy po návratu z války. Prostřední válečnou částí jsem se ovšem stěží prokousával. Jedná se o nenáročnou četbu, kterou lze doporučit. Nicméně překlad by mohl být lepší ("nechci ti tu držet kázání" apod.) Píši to z toho důvodu, že pokud si špatného překladu všimnu i já, je většinou špatný.

09.06.2022

Knihu jsem začal číst a odložil. Neseděl mi totiž styl vyprávění, který jsem předtím četl v příšerné sérii Pragocalypsa, kde se autor snažil Zelaznyho dost neuměle napodobit. Nicméně později jsem se ke knize vrátil, či spíše k audioknize. Nápady, které Zelzany do příběhu vložil jsou velice zajímavé a rozhodně chápu, že se jím nechali inspirovat další autoři (King, Gaiman). Rozumím, že se jedná o první díl série, ale pozvolný nástup střídá rychlá gradace děje (invaze na Amber). Celé mi to přišlo velice uspěchané a hlavně, hlavní hrdina většinu knihy příliš nechápe, proč to všechno vlastně dělá. Stejně tak čtenář nerozumí, proč by měl fandit Corwinovi a nikoliv Erikovi. Oba dva se totiž chovají víceméně stejně, vzhledem k prostředí, ze kterého pocházejí. Nápad tedy hodnotím prozatím lépe než samotný příběh. Ten je dle mého názoru uspěchaný a v podstatě nevím po prvním díle, v čem by byl Corwin vlastně lepším králem než Erik. K sérii se asi někdy vrátím, ale možná si počkám na audioknihu a není vyloučeno, že své hodnocení ještě upravím. Prozatím dávám bezpečné tři hvězdičky.

16.05.2022

V českém prostředí zcela ojedinělá příležitost nahlédnout do počátků moderní turecké literatury. Samotná deosmanizace představuje velice komplexní proces, který vždy narážel na odpor konzervativní části obyvatelstva. Autorovi se skvěle povedlo vylíčit střet dvou odlišných mentalit a zároveň přivykání hlavního hrdiny k životu na venkove, ačkoliv se neustále cítí jako cizinec. To je patrné zejména v první části knihy, kde hlavní postava řeší především politiku a nezájem vesnického obyvatelstva o věci veřejné, kdežto v druhé části se soustředí na spory uvnitř samotné vesnice. Bohužel druhá polovina knihy mi už tak zajímavá nepřišla a spíše nudila. Ke knize se určitě ještě někdy vrátím

20.04.2022

Prozatím asi nejlepší ST román z post-nemesis sérií. Konečně se opustila dlouhá linie s Borgy, která sice nebyla špatná, ale po čase již nudila. Román se tedy vrací ke staré dobré politice a diplomacii, což mě vždy na světě ST nejvíce přitahovalo. Kniha je povedeným uvedením do série Typhonský pakt, na který se velice těším.

20.04.2022