risha03
komentáře u knih
A žili šťastně až do smrti
Bill Willingham
Absolutní paráda, absolutní nářez. Nemůžu se dočkat zakončení v dalším díle. Mýty byly můj "první komiks" (nepočítaje dětství - Čtyřlístek, Kačer Donald a Rychlé šípy, Garfield...). Započal jsem to číst někdy na gymplu před více jak deseti lety. Konečně se dozvím, jak to celé dopadne.
V každém případě po přečtení tohoto dílu mám prostě důkaz, že tato série (snad až na Velký mýtický crossover) je to nejlepší z komiksového světa. Mám rád dospělejší a náročnější komiksy typu Sandman, Lucifer, Mezi řádky... ale i oddychovky typu Hellboy. Toto je něco mezi, inteligentní příběh naplněný humorem o pohádkách, které tak trochu dospěli a jsou určeny pro dospělé. Topovka.
Na jednu stranu mi bude líto, že to skončí. Nesouhlasím s tím, že je to natahované. Pokud si něco drží svoji úroveň (která je vysoká), tak jak člověk nemůže chtít nekonečné množství pokračování?
Záchrana
Dmitry Glukhovsky
Nemohu než napsat druhý komentář. “Politikaření v knížkách moc nemusím. Dceři čtu Krtečka, doporučuji i Vám. Jen to podtrhuje to, co jsem napsal předtím.
Záchrana
Dmitry Glukhovsky
Parádní kniha, která za mě v mnohém překonává Metro (schválně uvádím pro všechny srovnávače každé Glokhovskeho knihy s Metrem, “je to dobré, ale Metro lepší, “na Metro to nemá.. jsem na to již alergický). Extrémně mě potěšilo zasazení děje, Vaše Vysokoblagorodia mě připomenula Przechrztu a jeho Adepta, Místodržícího a Stína. Kniha je opět plná perfektních alegorií na Rusko. Glukhovskeho mám za toto právě rád a i proto jsem považoval třetí díl Metra za nejlepší díl. Otázky rozpínaní území kvůli otcům, car který si myslí, že může rozhodovat co je pravda.. napadají mě zde slova war is never change, a Rusko taky ne.
Oba díly považuji za top tvorby spisovatele, každý díl malinko jiný, první mě nadchnul nápadem, hororovou atmosférou na konci, i líčením Stanoviště. Druhý svým zasazením v carském postapo (nebo žádná apokalipsa vlastně nebyla?) Rusku. Člověk si ten závěr nakonec vlastně přál.
Na stráži
Dmitry Glukhovsky
Prostě nerozumím zdejším komentátorům. Mám to v podstatě u všech knih od Glukhovskeho, která je prakticky každá jiná (za to velké plus) a každá neskutečně skvělá. A zdejší komentátoři opakují svoji mantru "není to jak Metro", "četl jsem to jen kvůli Metru"... apod. A přitom za mě Metro série nebyla špatná, ale 2033 nebylo po literární stránce zas až takové terno, aby bylo stavěno na piedestal. Za mě nejlepší 2035, které je ovšem už zdejšími odborníky hůře hodnoceno.
Nu ale nyní k této knize. Byla to neskutečná paráda. Knihu bych rozdělil na dvě části, kdy o té první zde píší, že se nic neděje a je nuda. Kdepak, tempo pomalejší, buduje se atmosféra, poznáváte postavy, pokládáte si otázky jak to asi je, máte ze čtení příjemný pocit atmosféry zničeného světa kde zbývá pár konzerv masa. Ale určitě se nenudíte.
A pak druhá část, řekněme o délce jedné třetiny knihy, která je naprostá jízda a dostává hororový, ano doslova hororový (to bych čekal spíše od Kinga, nežli Glukohovskeho, říkám díky sai Dmitry) nádech, a vy si pomyslíte jen jedno - on to opět dokázal, opět vytvořil zcela jedinečnou knihu, opět vás dokázal posadit na prd** kdy nemůžete odložit knihu a čtete a čtete, opět je to něco úplně jiného.
Soumrak, Metro 2033, 2034, 2035 - každé zcela jiné, Budoucnost, Text, i Povídky o vlasti. A nyní tato perla - Stanoviště. Jdu okamžitě číst druhý díl a prostě obrovská poklona spisovateli.
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Nejslabší díl série. Zatímco první dva se četli jedním dechem, zde jsem se docela i nutil číst. Ono reálně je zde minimum děje, Katniss je otravná. Pár světlých chvil to má, jak jsem již psal dříve, je to skvěla antiutopie pro teenagery, která mě baví i v dospělosti. Moment kdy nová vláda má úspořádat nové hladové hry je prostě parádní a obdobné světlé chvíle zachraňují celou knihu od špatného hodnocení. Takhle za mě průměr.
Vražedná pomsta
Suzanne Collins
Katniss je hrozná pipina, ale jinak stále stejně zábavné a čtivé.
Aréna smrti
Suzanne Collins
Kniha pro puberťáky, a přesto jsem ji přečetl již podruhé jedním dechem. Je v ní spoustu naivních a nesmyslných věcí, a stejně nad nimi člověk mává rukou. Velmi dobrá kniha, která se čte sama.
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Velmi čtivá kniha, stejně jako samotné Hunger games. Člověk se dokáže vcítit do Coriolana, neb byť byl záporák, kniha je z jeho pohledu. A každý je hrdina vlastního života.
Současně je zde propracovanější myšlenka hladových her. Tam kde jsi si pokládal u Hunger games otázky typu “jak a “proč, a odůvodňoval to to “orwellolovka pro puberťáky, která se ale dobře čte, zde mluvíme o pěkných vysvětlení chováni lidí při nebezpečí, a ukázání, že v každém z nás je zvíře, jsme pouze svázání Lockovou či Hobbsovou Společenskou smlouvou. Poklona spisovatelce.
Neil Gaiman prohlásil, že neexistuje špatná kniha pro děti. Nechte je si vybrat své vlastní knihy, byť vám jejich myšlenky mohou připadat jak pouhé klišé. Ty knihy jsou dobré, pokud je od beletrie dovedou mnohem dál. A tato kniha opravdu vede úvahami dál. Kdo ví, třeba si díky ní někdo přečte Leviathana.
Temná hmota
Blake Crouch
(SPOILER) Dočteno. Namísto “recenze bych zde rád nadnesl pár postřehů. Byla to excelentní a poutavá kniha. Téma je složité, tak, že má kniha v sobě ohromnou logickou trhlinu.
Nekonečno je nekonečné. Polovina nekonečna je stále nekonečno. Paklíže existují paralelní vesmíry, jsou nekonečné. Každá volba vytváří nový vesmír. OK. Po dobu čtení jsem souhlasil s auterem, avšak po nějaké době jsem si řekl, že sice mluví o nekonečnu, ale neumí si ho vůbec představit. A poté jsme se dostali do “domova “Jasona 1, ve kterém jsou desítky Jasonů. Na chvíli jsem byl spokojen, říkal jsem si, že přece jen má představu o nekonečnosti. Abych si záhy uvědomil, že opak je pravdou.
“Ta pravá Daniel měla být jen jedna. Najít ji, mělo být jako zrnko písku na pláži. A chyba autora počíná právě zde. Není “jedna pravá Daniel. Je nekonečně mnoho pravých Daniel. V momentě, kdy se “Jason 1 dostává do reality “Jasona 2, vytvořilo se dle knihy “velké množství Jasonů, ale jen jedna “pravá Daniel. Blbost. Autor vnímá perspektivu pouze Jasonů. Ale přitom Jason vidí, že restaurace má jiný název v určité realitě. Tedy v určité realitě “pravé Daniel mohl restauratér učinit volbu jiného názvu restaurace, a tím vytvořit nový paralelní vesmír s novou “pravou Daniel. Daniel by byla zcela stejná. Stejná ve světě s restauraci s názvem “A a stejná ve světě s restaurací “B. Pozorovatel, kterýkoli Jason, by nemohl rozeznat “tu jedinou pravou Daniel od druhé “jediné pravé Daniek. A ejhle, máme dvě zrnka písku na pláži.
Na světě je (kolik?) sedm miliard lidí? Jeden z nich si uvědomí, že se mu chce prdnout ve výtahu. A udělá to. Ale vytvoří se realita, kde si neprdne. A ejhle, je tu “třetí ta pravá Daniel.
Nekonečno, je nekonečno. Pokud si Jason v krychli přeje dostat “k té pravé Daniel, existuje nekonečný počet “pravých Daniel.
Když v knize putuje chodbou v krychli, potká sám sebe. Jaká je pravděpodobnost, že v nekonečné chodbě narazí na sebe sama? Nu, řekl bych že tento jediný Jason asi naplní “pravděpodobnost potkání sebe sama v nekonečnu. A zde je ta chyba, když se ve světě “té pravé Daniel a “Jasona 1 potkají desítky Jasonů. Proč se jeden nedostal domů a druhý do reality, kde si někde v Evropě jeden borec upšoukl ve výtahu. Daniel by byla pořád stejná, ale realita jiná, Jasonové se tak nepotkají.
Jsem zvědav, zdali mé myšlenky zde budou pochopeny, snažil jsem je napsat jednoduše, pokud je zde příliš mnoho prdů, omlouvám se.
Jak jsem napsal na začátku, neskutečně čtivé, náročné téma, s kterým se auto popasoval bravůrně. Natolik, že se již poohlížím po jeho dalších knihách. Ale knihy od Andy Weira se mi líbí asi více. V této knize bych jen vytkl realitu se smrtící chorobou - Jason se zde choval zcela hloupě a iracionálně.
Text
Dmitry Glukhovsky
Perfektní kniha z prostředí Moskvy. Nápaditý námět a excelentní tempo, které nutí číst dál a dál. Stejně jako u Povídek o vlasti upozorňuji, že pokud jste četli sérii Metro jen jako Sci-fi bez vnímání alegorie na politickou situaci Ruska, kniha vás dost možná nezaujme. Za mě však kniha ukazuje, ze Glukhovski prostě umí psát poutavé příběhy plné myšlenek, které nutí k zamýšlení. Zatím nezklamal a tato kniha patří k jeho vrcholu. Už se těším na Stanoviště.
Mýty mezi řádky
Mike Carey
Tyhlety kompromisy miluju Mezi řádky a miluju Mýty. Ale tohle nebylo moc dobré. Z pohledu Mýtů hrůza, děj co nikdy nenastal, ovšem, zatroubilo se na trumpetu a Mýty jedou od znova, tentokrát tak, jak mají. Jinými slovy čtení o ničem (zajímavá paralela (dokonce i s rohem!!!!!!!!!!!) na Temnou věž od Kinga (říkám díky sai), kdy se jede na konci rovněž od začátku, nyní třeba jinak, nicméně tamnější “cesta je pohlcující, bravůrní. Tento příběh prakticky nudný až otravný).
A na druhou stranu stran Mezi řádky, no nevím jak to hodnotit. Tom se měl z Hádu propadnout, ok, paralela se smrtí z Tommyho Taylera 13, kde zemře, ale je zatroubeno na roh a Tommy obživne v 14. díle. Chápu tedy. Nevím zatím nak to bude pokračovat dál, ale zkrátka mám pocit, že to šlo udělat líp. Po bravurním předchozím díle s Orfeem v podsvětí to prostě opadlo.
Za mě tedy crossovery ne! Nevím co na nich tvůrce tak láká, ale zatím jsem nenarazil na žádný dobrý.
Běh o život
Richard Bachman (p)
Říkám díky sai King.
Vše co si od vás přečtu je neskutečně čtivé, poutavé. Nelze se odtrhnout. Dle mého názoru byl Běh o život námětem pro Hunger games. Distopický svět, hry o život. Akorát zde pro dospělé, krapet reálnější distopie, plná drog, sexu a zbraní na každém rohu. Netvrdím, že je to dokonalé dílo bez vad na logičnosti. Navíc tomuto dílu kazí jeden fakt, odehrává se v “budoucnosti léta páně 2025. Tj. z dnešního pohledu působí velmi vtipně (ač je na obalu nového vydáni kamera, vůbec se zde neuvažovalo o tom, že v roce 2025 se nelze ztratit ve velkoměstě, neboť tu máme Big Brothera), ale kniha byla napsána v 80. letech. Naopak něco se až podivně trefuje do dnešní doby. Co ale říkám je, že tohle jsem přečetl za dva dny, nešlo se odtrhnout, bylo to neustále napínavé na všech stranách.
Triumvirát
Matt Wagner
Absolutně nechápu, jak jsem tomuto před lety mohl dát 4/5. Nyní díky výzvě přečteno znovu a dle mě je to přesně důvod, proč jsou komiksy mnohými zesměšňovány. Lítající nadpozemský bůh v trenkách namísto spálení Ras al ghula žvaní žvaní, jinak by to celé skončilo v okamžiku (představte si takovej ten meme jak jdou ihned závěrečné titulky). Diana feministka co flákne Batmana za to, že jí políbí (“toto si ty odpornej muži nebudeš dovolovat, ty ty ty). Ras, kterému vše krachne, rozhodne se dobýt Rajský ostrov, aby ho tam nikdo nenašel a mohl znovu plánovat ovládnutí celého světa, řekne poté, co na něho Batman, Superman a Feministka útočí “konečně, moje největší bitva kde se vše naplní (ehm, nebyl cíl se někde schovat?).
Pf. Jdu se vrátit ke komiksům pro dospělé (aktuálně Klece). Ale ne hergot. I superhrdinské komiksy mohou být dospělé, propracované, smysluplné. Toto byla trapnost nad trapností.
Spasitel
Andy Weir
Skvělé, skvělé, skvělé! Ne, asi jsem magor ale kniha pohltila natolik, že doma ženě opakuju pořád emoce třikrát. Spisovatel je naprosto parádní, Marťana jsem četl před x lety a naprosto si ho užil. K Artemis jsem se dostal teprve nedávno a hned jsem si vzpomenul na důvody, proč mě baví. Proto jsem ihned přešel ke Spasitelovi. Byl jsem nejprve překvapen, jak se zvedla míra “sci-fi, mimozemský život jsem nečekal. Ale autor pokračuje ve stálo stejném - dosazuje fyziku (zde i relativistickou (ok, díky za bezesnou noc kdy jsem přemýšlel i diletaci času a kontrakci délky)), do smyšleného příběhu. Čte se jedním dechem a každý milovní scifi by měl číst. Těším se na další knihu od autora.
Artemis
Andy Weir
Ok, narovinu, tohle bylo překvápko. Marťana jsem kdysi zhltl jedním dechem, hned nato koupil Artemis, přečetl doslova tak 5 stran a odložil na x let do své knihovny. Chyba. Kniha od začátku chytlavá, hezky plyne, nenudí, působí po fyzikální stránce odborně stejně jako Marťan, příběh je super. Dal bych i plný počet hvězd, nebýt pár logických děr v příběhu (ale to bych spoiloval), které lze ale s ohledem na vše ostatní odpustit.
Domy ticha
Mike Carey
Musím se přiznat, že tento díl byl zatím nejslabší (i tak je to bezpochyby 5/5, jen i když se jedná o klenot, některý díl musí být nejslabší). Budete sledovat plavbu na lodi Naglfar (ano, máme tu i severskou mytologii :) ), která však není tak záživná a nesledujete ji s takovým očekáváním, jako souboj Lucifera s Amenadielem v předchozím díle. Na druhou stranu cynismus Lucifera je zde úchvatný, a absurdita ve strážkyní ježků je zkrátka obrovská.
Peklo
Mike Carey
Vítejte v Pekle. Zatím nejlepší díl, kdy Lucifera, oslabeného z předchozího dílu, čeká souboj s Amenadielem. Vítejte v pekelných intrikách zdejší smetánky, kdy věřím, že tento díl přečtete jedním dechem. Tak dokáže upoutat.
Božská komedie
Mike Carey
Člověk by řekl, že lepší díl být už nemůže, ale ono ejhle - a je tu. Další z excelentních příběhů, a dokonce jedna z Věčných, sama jedna z Blahovolných (nikoli těch z Norn či Erinyí, těch ježibab, k tomu viz doslov ze Sandmana Blahovolné) a zrovna ta nejlepší. Dokončení příběhu s kartami, a následuje souboj v Pekle.
Flirtování se zatracenými
Mike Carey
Třetí díl prvotřídního komiksu, kdy ironie spočívající v převráceném Ráji utkví dlouho v hlavě. Jedná se o excelentní myšlenkové a filosofické čtení, kde cynismus Lucíka nepřestává bavit. Jeho “pokus o Adama a Evu, kdy Amenadiel převzal jeho vlastní roly, aby vkládal do hlavy opak toho, co Lucifer činil kdysi sám v podobě hada, je nezapomenutelný počin v komiksu. Opravdu se jedná o velkolepé dílo, kterému je po čertech málo rovno.
Děti a monstra
Mike Carey
Druhý díl je ještě o krapet lepší, než ten první. Spousta věcí se vysvětluje, dává dohromady. Má perfektní smysl pro humor (již první strana člověka rozchechtá - kosti, oči). A ukazuje, že tohle je stále teprve začátek úžasné ságy.
