Rocker007 komentáře u knih

Kniha Otoni od Hagena Kellera je sice vzhledem nevelká ale obsahově je to velmi rozsáhlá kniha vhodná snad pro každého milovníka historie. Počet stran (cca 100) může někoho překvapit a vytvořit tak představu jakési obyčejné syntézy, kterých je požehnaně. Ale není tomu tak. Pozorný čtenář (s touto knihou se bez poznámkového bloku neobejdete) zjistí, že je na několika stránkách celkem detailně zachycen život ,,tres Otones", Jindřicha I. Ptáčníka a Jindřicha II.
Při prvních stránkách jsem se osobně ztrácel, vracel se, pročítal poznámky. Avšak s přibývajícími stránkami se informace konkrétizují a čtenář tak získává zasvěcený příspěvek k situaci ve střední Evropě - regnum Teutonicum - a Itálii (regnum Italicum). Vřele doporučuji čtenáře obrnit se trpělivostí - výsledek stojí za to. :)

Ivan FUKSA, Pevnost Terezín proti pruské rozpínavosti, Praha 2016, 320 stran, ISBN 978-80-7036-501-4.
Tématem pevnosti Terezín se Ivan Fuksa věnoval již ve svých absolventských pracích při studiu na FF UJEP. Do podvědomí většiny z nás se novověká pevnost nedaleko Litoměřic zapsala smutnou úlohou věznice pražského gestapa. Také je známá jako místo smrti G. Principa, atentátníka na dědice Rakousko-uherského trůnu. K tomuto období vzniklo a vzniká již mnoho prací studentských, absolventských ale i vědeckých. K pevnosti jako takové bychom však odborné literatury nalezli daleko méně. Za všechny jmenujme díla Andreje Romaňáka.
Kniha je, jak i název napovídá, zaměřena na období od 18., ale zejména na 19. století. Věnuje se stavebnímu vývoji, modernizaci fortifikací až po zánik vlastní pevnosti jako takové. Všímá si také soustavy předsunutých fortů a pevnůstek v okolí blízkém i vzdáleném. Což je pro pochopení novověké pevnosti zásadní.
Všechny zmiňované stavební prvky jsou detailně popsány a doplněny kvalitním obrazovým doprovodem. Tím se dostávám k přednosti publikace. Kromě prvotřídních kopií archivního materiálu skládajícího se zvláště z map či stavebních plánů, se majitel knihy dočká precizně zpracovaných 3D modelů jednotlivých bastionů, ravelinů, celkových pohledů a celé dlouhé řady dalších a dalších pevnostních prvků. Pro laika je vhodné doplnění některých vizualizací popisky se šipkami. Obrazový doprovod tedy řadím mezi naprosté přednosti publikace.
V opozici těmto přednostem stojí textová část. Vzhledem k tomu, že se jedná o publikaci vyplňující značnou mezeru v české pevnostní bibliografii, měla by být vyvážena hladina odbornosti s populárně-naučným stylem psaní. Z mého pohledu se tuto "tenkou červenou linii" nepodařilo dodržet. Jedná se o odstavce zhutněné odbornými pojmy, názvoslovím, termíny, které prostému laikovi, jenž si knihu za velmi příjemných 360,- kč zakoupí (např. protože se jedná o jemu drahé město), nic neříkají a od čtení jej odradí. Příliš nepomůže ani špatný slovosled, opakování stejných slov v jedné větě a tzv. plevelových slov. Pokud pomineme sic terminologicky zvládnutý, leč těžko stravitelný text, dostaneme se k použité literatuře.
Odbornou publikaci tvoří zvolené zdroje informací. Materiál získávaný z nejrůznějších i zahraničních archivů je jistě hodnotným soupisem a těžko proti této bohaté zásobě původních dokumentů cokoliv namítnout. Jinak již tomu je s literaturou a starými tisky. Třísestranná odborná publikace vydaná pod hlavičkou Národního muzea nese seznam literatury, který rozsahem odpovídá mírně nadprůměrné bakalářské práci. Nejde pochopitelně o to, uvést co nejvíce literatury a doufat, že "to zabere". Přesto, tématicky dílo pracuje s nadnárodními tématy (napoleonské války, prusko-rakouské války ...) a tudíž bych očekával alespoň souhrnné zahraniční publikace k problematikám. Tak například děje napoleonských válek jsou čerpány takřka výhradně z prací Uhlířových, což v zásadě není špatná volba. Jistě ale existují knihy rakouské, německé či francouzské provenience. Ty by v užité literatuře jistě vynikly a umožnili širší pohled na jednotlivé celoevropské konflikty procházející územím zemí Koruny české.
Jako druhý a možná hrubší nedostatek považuji literaturu k dějinám opevnění. Autor cituje v podstatě bardy fortifikační problematiky (Romaňák, Duffy, Kupka...). Proč však autor nepoužil poměrně rozsáhlou bibliografii k Vaubanovu dílu? Jen francouzská mutace Wikipedie uvádí minimálně 15 knih věnovaných životu a dílu Sébastiena Vaubana (10 jich pak uvádí anglická verze, osobně doporučuji Jean-Denis G. G. Lepage Vauban and the french military under Louis XIV). Pokud Terezín vznikl podle vzoru tzv. třetího systému - resp. podle školy z něho vzniklé, jistě je důležité tuto problematiku rozpracovat. Autor použil i jeden Vaubanův spis k fortifikacím, proč ne více?
S literaturou souvisí i její citace. Ty se díky nepoužívání zkrácených verzí stávají občas nepřehlednými.
Jak bych dílo shrnul? Rozhodně se nejedná - ač by se to snad mohlo podle mých slov zdát, o nepovedené dílo. Naopak, kniha je perfektním souborem obrazových dokumentů. 3D modely, fotografie současného stavu i kopie originálních plánů - to je přesně ono, co bylo a je zcela potřeba a je primární při prezentaci pevnosti celozemského i celostátního (myšleno Rakousko-Uhersko) významu. Nicméně i přes takto bohatý doprovod není kniha po textové a informační stránce přínosná pro běžného čtenáře, pro nějž je původně určena. A to zkrátka proto, že stěžejní text působí spíše jako zpráva ze stavebně-historického průzkumu, než vědecká studie pro širokou veřejnost.
Kniha se mi líbí a jsem rád, že je součástí mé knihovny.

Jan Hus je letos zřejmě nejčastěji skloňovaná historická osoba u nás. Kniha si však bere za úkol představit ho jako člověka, vzdělance - až intelektuála (středověk tento pojem neznal). Myslím, že pro někoho zde mohou být zcela nové informace. Tak například, že Hus naprosto cíleně a s využitím všech tehdejších dostupných metod šířil své myšlenky mezi lidi. Tehdejší řekněme politická kampaň.
Ve výsledku se dozvíme, že pražská univerzita v této době patřil mezi naprostou elitu v Evropě. Husovi současníci byli velmi vzdělaní a zcestovalí lidé (viz např. Jeroným Pražský, který studoval na Sorbonně - upřímně, komu se to dnes povede?). Jsou představeny též Husovy disputace a kázání v Betlémské kapli. Muselo to být docela živé divadlo. :)
Knihu doporučuji spíše lidem, kteří už vědí o čem čtou. Avšak naprostý laik si své samozřejmě také najde. ;)

2 16.10.2015

Kniha mi jako příznivci geocachingu samozřejmě neunikla. I když se mi některé pasáže zdály možná až moc umělé - v největším presu zavolá k tomu všemu neštěstí ještě manžel atd. Každopádně mě kniha vtáhla a do poslední chvíle jsem byl přesvědčen, že znám vraha. No, ale to byl cíl paní Poznanski. Přeji příjemné čtení, je to moc pěkná kriminálka.
P.S. Najít jednu z těch keší, tak se asi pos..... :D

Četl jsem, četla i rodina. Rodinu kniha bavila, já se v ní spíše zklamal. Ale jsou pasáže, kdy se člověk skutečně nasměje a o to samozřejmě jde. :)

2 07.04.2015

Zajímavý pohled na dějiny třicátých let minulého století. Pan Klimek si rozhodně nebere servítky, nesnaží se jít v cestě ,,mnichovské zrady". Spíše se snaží najít předpoklady k rozkladu ČSR. Hledá se tedy odpověď na otázku, kterak nástup Hitlera k moci v Německu ovlivnil roli Masaryka/Beneše v Československu. Stojí to za přečtení, je to další velmi povedená práce z této řady Dnů...

2 03.10.2014

Putování za pravdami života. První dílo od Coeliho, co jsem četl a velmi mě překvapilo a naladilo. Skutečně inspirující čtení.

2 15.06.2014

Má první kniha od autora severské krimi série. Zřejmě jsem měl začít od prvního dílu série. Musím to dohnat. Každopádně otevřenost, se kterou autor popisuje jednotlivé události je mrazivá. Ať už jde o vraždy nebo o milostné chvíle. Knihu jsem nemohl a nemohl odložit a zkrátka jí přečíst. Avšak je pravda, že občas je natahování zřetelné - ale mě to nevadí, rád čtu. :) Doporučuji!

2 28.03.2014

Kniha, která se zabývá vznikem československých legií. Není omezena ani prostorem ani časem. Nejpřínosnější je v širokém využití pamětí vojáků, ale i oficiálních hlášení. Velmi dobré je na knize vymezení období. Zahrnuje nejen boje v cizině, ale i domácí konflikty s Polskem a Maďarskem, na které se velmi často zapomíná.
Osobně si myslím, že by v knize mohla být kapitola, která obsahuje přepsané nejdůležitější dokumenty. Například hlášení o bitvě u Zborova, nebo projev Štefánika při předávání praporu v Římě. To by možná knihu posunulo ještě dále.
Celkově shrnuto - jedná se o čtivou knihu, jenž ale obsahuje mnoho jmen bez dalšího rejstříku. Ten zřejmě schází nejvíce. I tak ale určitě doporučuji pro hlubší průnik do problematiky legionářských vojsk v cizině. Patří mezi moderní literaturu, i když si občas neodpustí určitou glorifikaci legií, která si to ale bezesporu určitou měrou zaslouží.

2 23.03.2014

Knihu jsem přečetl během asi 3 dnů (ani ne) a zaujala mě. Myslím, že popisy památek, města atd. jsou důležité pro pochopení celého děje. Občas mi připadalo, že autor píše stále stejně - tedy padouch, Langdon a jeho partnerka, několik zásadních zvratů. Přesto je. kniha čtivá, myslím že vyvolá otázky. Zakončení je fantastické. Občas až nepředstavitelné náhody snad u Browna nejsou tak překvapivé. :) Za mě 5 hvězd.

Snad jako odpůrce Applu jsem se zhrozil v pasáži, kdy je starší paní nazýván iPhone 4 miláčkem a co by si bez něj počala. To je snad přehnané.

2 01.01.2014

Musím říct, že tuto knihu jsem přečetl během pár dní. Byl jsem překvapen, jak otevřeně mluví autor o západní, respektive africké frontě při druhé světové válce. Autor občas pobaví zmínkou, jak si nikdo nevěděl rady s německým dělostřelectvem, ,,až tam tedy přišli naši kluci a protože to byli kluci ze škodovky, tak hned věděli co dělat a do pár dní jsme měli vlastní dělostřelectvo". Moc se mi líbila část, kdy popisuje svůj odchod z protektorátu tajně, přes lesy atd. Hezky popsané jsou detaily o komárech v Africe u Al Alameinu atd. Vůbec, v knize se o Africe čte moc pěkně. Daleko hůře snesitelná byla část o působení K. Klapálka na Ruské frontě, ale i tak je to čtivé a myslím, že i psané s nadhledem.
Tuto knihu jsem četl snad v deváté třídě, což už je asi 7 let, a stále na ní rád vzpomínám a patří na čestné místo v mé knihovně. Mimochodem, babička jí chtěla vyhodit a jsem rád, že jsem jí zachránil. Vřele každému doporučuji, i když se občas musíte nad celý děj povznést. Jde to snad ale jinak nad ,,ofi" literaturou 80. let? :)

2 22.11.2013

Velmi silná kniha, donutí člověka zamyslet se nad dějinami ne tak vzdálenými a nad osudy lidí, kteří zemřeli pro své přesvědčení o lepší budoucnosti jejich (a naší) vlasti. Ukázka míst, kde se umíralo a kde se na smrt čekalo, mě velmi zasáhla. Doporučuji každému přečíst.

Četl jsem k maturitě ale určitě bych se k ní dostal tak nebo tak. Skvěle zaznamenaná situace ve společnosti v polovině 19. století. A nebo v polovině 21.století? ..

Edgar Allan Poe? Horory, co mají hlavu a patu, příběhy, které mají spád.... Jámu a kyvadlo jsem přečetl jedním dechem, samozřejmě v noci a i když mi už bylo tehdá 18 let, bál jsem se usnout :)

Hra, ze které mrazí.

Určitě nezbytná kniha pro poznání a pochopení archeologie slovanského etnika. Vřele doporučuji, velmi dobře napsané.

Neuvěřitelně čtivá kniha. Ačkoliv se jedná o odbornou studii, je dle mého bezproblému čitelná i pro nezasvěceného laika.
Jinak je poměrně náročné tuto knihu přečíst a nestát se plně závislým na kávě... :)

Typická Kmentovina jak jej máme rádi. Poslouchal jsem jako audioknihu.
Skutečně Palermo. Obdivuhodná práce.

Překlad jedné z nejdůležitějších knih pro studium historie. Čtenářům dále doporučuji díla Geofreye Parkera.

1 23.08.2021

Moderních publikací k osobnostem období první poloviny 17. století se v českém prostředí za posledních 5 let objevilo několik. Zaměříme-li se na vojevůdce, jsou to kvalitně zpracované biografie Matyáše Gallase (R. Rebitsche) nebo Fridricha Falckého (J. Čechura), či několik knih z pera Jana Kiliána. Ladislav Miček se se svým Janem z Bubna pokusil roku 2016 vtěsnat mezi ně.
Knihu jsem přijal s očekáváním. Jedná se totiž o osobnost české emigrace, která se v pozdějších fázích třicetileté války připojila k armádě Gustava II. Adolfa. Dále pak, že o Janovi z Bubna v podstatě nevyšla zásadnější monografie a jak L. Miček uvádí v Několika odstavcích úvodem: "Právě tuto mezeru by měla alespoň z malé části zaplnit naše skromná publikace". Pohled do obsahu knihy je plný nadějí. Témata a zásadní problémy Valdštejnského tématu by měla být postižena. Jenže...
Zásadní problém osobně shledávám v koncepci celé knihy. Přestože se má jednat o příspěvek sice rozsahem skromný, leč obsahově výživný a objevný, je soupis použité literatury základní a na úrovni kvalifikační práce. Ano, jsou zde klasičtí autoři jako Pekař a Gindely, schází však odborná zahraniční literatura např. ze švédské strany. Zároveň - a to si osobně myslím je největší kámen úrazu - autor zcela nepracuje s původními zdroji informací. Uvedena jsou pouze Lívova "Regesta.." (mimochodem, citace tohoto všeobjímajícího díla má jinou podobu, než je uvedeno v knize - ale to je detail a pouhé rýpnutí :) ), autor mohl využít jistě i "Documenta Bohemica...", prameny ke konci Albrechta z Valdštejna vydané H. Hallwichem, ze švédské strany vydané - ale těžko sehnatelné, pravda - vydané korespondence Axela Oxenstierny. Nemluvě o nevydaných pramenech, pokud existují (jsem přesvědčený, že určitě ano).
Zbytečné považuji používání krásné literatury. Proč!? Zikmund Winter je jistě klasickým autorem a byl též velkým znalcem přelomu 16. a 17. století. Je však vhodné Mistra Kampana podrobovat srovnávání s odbornou (moderní) literaturou? Má-li si dílo brát za cíl doplnit/rozšířit životopis osobnosti a tím se zařadit mezi kvalitní odbornou profesionální literaturu, asi by se krásná literatura měla objevovat v menší míře a ne v těle textu.
Poslední rýpnutí mladého neznámého studenta historie zní: "A kde je ten Buben?". Z celé knihy mám dojem, že Jan z Bubna byl jen na pozadí všech těch událostí a procesů. A jeho přítomnost je pak taková ... nezvýrazněná, zkrátka se v textu občas mihne jeho jméno. Opak je pochopitelně pravdou. Například v kapitole 6. Bílá hora je pokládána otázka, zda jmenovaná osobnost vůbec v bitvě byla. (Spoiler: autor nedošel k závěru) V bitvě ani tak nerozhoduje přítomnost majitele pluku, jako přítomnost samotného vojenského tělesa. Otázka, zda na bělohorské pláni osobně byl je (dle mého) zanedbatelná.
Pojďme k pozitivům publikace. Předně, je to útlá kniha přijatelná pro nezasvěceného čtenáře, který se rozhodl utratit cca 200,- za populárně-naučnou knihu. Tento literární směr zcela naplňuje a v tomto ohledu je napsána skvěle. Kapitoly nejsou většího rozsahu, tedy není zde nadbytečného textu. Ten je stravitelný, logicky postavený. Za textem následuje ukázka komunikací (ne však z originálních pramenů, jsou přejaty z jiných prací) Jana z Bubnu. Taktéž Slovníček pojmů je velmi, velmi a ještě jednou VELMI vítaný. Zkrátka ne každý čtenář bezpečně zná význam pojmů korneta či kompanie. Slovníček je skvěle poskládaný a je to obrovským plusem publikace.
Internetové odkazy nebývají zcela spolehlivými zdroji informací. Pan Miček však vybral jednu z kvalitních zahraničních webových stránek (htttp://30jaehrekrieg.de). Ta je naprosto v pohodě. Citace internetové prezentace obce Lázně Bechyně už tak profesionálně nevypadá. Stejně jako odkazy na místní (obecní) noviny, v nichž autor vydal článek. (také jsem psal do Dubského zpravodaje :) ). Obrazový doprovod je naprosto v pořádku a není mu co vytknout.
Pan Ladislav Miček má můj obrovský obdiv. Snem každého historika je vydání knihy a jemu se to povedlo. Kniha je přínosná pro čtenáře-laika, tomu přinese plno (možná nových) informací. Publikace pravděpodobně nezatřese vědeckým světem raného novověku, takové ambice nemá. Přináší ale řadu otázek, okruhů a témat, které by profesionální historik měl vzít a pracovat s nimi.
Kniha se mi líbí, ale z výše uvedených důvodů nemohu více, než 3 hvězdičky. (Jakoby na tom záleželo... :) ).

1 05.10.2016