Rooseman komentáře u knih
Knižní jednohubka. Poměrně dobře popsaný život Tomáše Etzlera formou rozhovoru s Jindřichem Šídlem vypovídá o mnohém. Ne však příliš detailně. Dílo je, zřejmě kvůli cílení na větší procento populace, poměrně jednoduché, čtenář se dozví několik extravagantních výroků, dotkne se několika netradičních a nepopulárních témat, ale tužby zůstanou neuspokojeny. Mám pocit, že mnohé zůstalo (možná cíleně) nevyřčeno. Ale rozhodně i tak zajímavý proud názorů a popis života jednoho z posledních českých tradičních novinářů.
Výjimečné, rozmanité, abstraktní i konkrétní. Miéville přišel s různorodým a zajímavým světem, který obalil poutavým, popisně vjemově náročným jazykem, jehož čtení je však každopádně nevšedním a hlavně osvěžujícím zážitkem. Nádraží Perdido je povedené dějově, jazykově, stylisticky, periodicky a v mnoha ohledech překvapí. Bere dech. Můžete nabrat pocit, že jste nikdy nic podobného nečetli, že Perdido spadlo z nebe a vytvořilo novou řeč, která záleží jen na komunikaci autora s čtenářem a jeho následné participaci. A asi budete mít pravdu.
Vážně specifické a dost jedinečné dílo. V některých úsecích se dost těžce čte, někdy je až lehce nepoutavé, nicméně zároveň působí tak jedinečným dojmem, že vše ostatní smete ze stolu. Kvalitní kniha pro úzký okruh čtenářů. Ne každého děj chytne, ne každému se povede dočíst do poslední strany, ale vyplatí se. Za mě kultovní klasika, napsaná sama. Čte se, jako by ji John Irving dal dohromady během jednoho večera, což je vždy obrovské plus. Vše působí nadčasovým dojmem, skvělá kniha.
Mrtvá zóna ve mně evokuje až nepříjemně blízké podobenství s Dallasem 63, což jedna z mých nejoblíbenějších knih a pro mě geniálních děl. Mrtvá zóna není atraktivní, připadá mi ošuntělá, bez nápadu a vynucená. Ani fenomenální Kingův závěr nebyl tak fenomenální, jak se dalo čekat. Bohužel je nutné podotknout, že objektivně jde o jedno z nejslabších děl autora a je na něm dost vidět absence nápadu, či myšlenky, chcete-li. A to byl začátek slibný... Bohužel už od autonehody se knížka nedostala do tempa, tedy až na záblesk s vyhořením baru po úderu bleskem. To bylo ale na dlouhé stránky vše. Politické události se mě vůbec nedotkly, nebyly vykreslené tak jak by měly být. Kniha se dobře čte, King ani neodbíhá od hlavního děje jako dělá tradičně, ale zklamání přebývá.
Zpracování jako přehled důkazů, policejních spisů a rozhovorů se svědky knize sedlo. Podtrhují ponurou atmosféru a vkládají do vizuálního přehledu čtenáře ojedinělou směsici obrazců z míst činů, redakcí a policejních stanic. Z knihy sálá, že byl Robert Graysmith alespoň část svého života Zodiacem posedlý stejně jako byl Zodiac posedlý zabíjením a to jen dokořenilo strachem nasáklou atmosféru aktivních let vraha. Pro milovníky mystična a nevyřešených vražd jednoznačně povinnost, pro běžného čtenáře se silnějším žaludkem parádní okořenění života.
Absolutně nepředvídatelné, lehce absurdní, ale až nepravděpodobně výjimečně poutavé dílo. Příběh působí minimalisticky, Děj se točí pouze kolem několika postav a míst, vyskytují se v něm četné dějové začátky, ale jen v rámci předem stanového schématu. Samotná originální myšlenka je velmi kvalitní, z čehož příběh po celou dobu těží. Postavy nejsou sáhodlouze popisované, kvalitně je naopak rozepsaná doba, v níž žijí včetně problému s omezenou porodností. Hráči z Titanu si určitě, a to po všech ohledech, zaslouží čtenářovu pozornost.
Jak porazit neporazitelného? Jedině tak, že chce být sám poražen....
Nadčasové dílo. Vzhledem k Dickově výjimečné a specifické tvorbě možná méně známé a opětované než jeho ostatní výtvory, i tak ho lze kvalitativně v žánru sci-fi zařadit velmi vysoko. Kvalitně situovaný příběh dvou slučitelných dějů by snadno mohl každý pochopit po svém, avšak pevná autorova ruka stanovila váhu obou rovin zcela zřejmě. I když začátek a konec patří jen jednomu z nich, snadno je možné usoudit, že větší vypovídající váhu má ve skutečnosti prostřední část knihy. Alegorie totalitních režimů a skvěle vykreslená povahová stránka postav vybízí k vyššímu hodnocení. Bohužel jakožto daň se zdá být menší vtáhnutí čtenáře do děje, který zní zajímavě, ale až tak poutavý ve skutečnosti není. Specifické dílo, z něhož vlastně ani není poznat, kdo je ve skutečnosti hlavní postavou. Každopádně určitě je i po letech k zamyšlení a pozornost si zaslouží.
Futuristické, minimalizované a atraktivní dílo. Milovníci sci-fi si přijdou na své. Obsah lze snadno rozdělit do dvou částí: dějová linka a popisová (odborný text). Na překousání sdělení je kniha náročnější, hlavně prokládané encyklopedické pasáže jsou místy pro formu, kterou naladila první polovina knihy, zbytečné. Ponurá, detailně promyšlená a přesto nepochopitelná scenérie dodává vaší mysli správný odstín chladu, avšak po zdlouhavém přemýšlení je nasnadě konstatovat, že celá kniha je ponurá. Neobsahuje ani jednu pozitivní pasáž. Maximálně jde o chvilkové psychické poblouznění, které však stejně naráží na pocit pachuti.
Postavy se zajímavě vyvíjejí a to tak, že v podstatě kolísají na hranici svých psychických možností a reálný posun je vidět pouze u hlavního hrdiny.
Na jednu stranu jde o krásný negativistický pohled na lidstvo, na druhou o povedené, ač žánrově dost vyhrazené a specifické sci-fi. Určitě to není šálek kávy pro každého a určitě by mohla přijít na řadu hypotéza vypovídající o tom, že ve své podstatě dílo nikdo nepochopil a už ani nepochopí tak, jak ho autor na samotném začátku zamýšlel.
Žánrově separované dílo, které je příjemným osvěžením pro všechny pozorné Kingovi příznivce i kritiky. Sám autor se v něm stačí utéct od svého stylu a oprostit se sám od sebe. Vyšlo mu to.
RITA HAYWORTHOVÁ A VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK - 4/5
Klasika a náramně povedená. Zajímavý děj a i když už v dnešní době téměř neexistuje čtenář, který by nevěděl, jakým směrem se bude novela ubývat, stejně její přečtení potěší. Vězeňská hantýrka, originální prostředí, zajímavý hlavní charakter (Andy Dufresne) včetně rozuzlení a vítězství dobra nad zlem.
NADANÝ ŽÁK - 3/5
Novela, která se z celé knihy nejvíc podobá tradičním Kingovým dílům. Je v podstatě jednoduchá, předvídatelná, ale o to víc děsivá. Autor v ní tradičně protahuje děj, vypsal se z podoby u jednoduchého tématu, které ani přes komplexní snahu nepůsobí komplikovaně. Určitě se nejedná o špatnou povídku, nicméně z celého knihy byla nejméně poutavá a v určitých pasážích se lehce dá ztratit pozornost.
TĚLO - 5/5
Jak už dokázalo přesvědčit IT, Stephen King příběhy prepubertálních mladistvých dokáže vypovědět s obdivuhodnou autentičností. Výborný příběh, který s sebou nese zajímavé poselství. Pochvalu si zaslouží i výborné propojení s vypravěčem spisovatelem, které podtrhuje úžasnou náladu celé imaginární projekce. Těžko něco vytyčit, nebo pohanit. Bezchybná atmosférická novela.
DÝCHACÍ METODA - 4/5
Povídka vyprávějící hned dva hlavní příběhy zároveň. V knize působí spíš jako doplněk, uvolněný závěr, ale autor se během ní nechal nejvíce odnést od svého stylu a to téměř ve všech svých typických rysech. Děj běží, je svižný a zasazení obou dějových linek lze považovat za fantastické. Prostředí je nakonec možná zajímavější než celý příběh, ale to koneckonců ničemu na kvalitě neubírá. Bezpochyby je potřeba docenit hodnotu i v pro Kinga nezvyklém pojetí vyprávění.
Ubik je bezpečný, užívejte dle návodu...
Čtivé, svižné, atraktivní, výmluvné... Těžko hodnotit něco, čemu lze těžce vytknout chybu. Ubik je svůj, nepřetvařuje se, na nic si nehraje. Dokáže vtáhnout do děje a ponechat si vás tam až do samotného konce. Dech beroucí závěr je pak stejně záludný jako celá kniha, která vám nabízí náznaky a přilévá do ohně vaší snahy o rozluštění zápletky, ale nedovolí vám ji poodkrýt. Sympatičtí hlavní představitelé, kteří nejsou sáhodlouze popisování, takže utvořit si o nich obrázek, není zase tak jednoduché, podtrhují pozvolna unášející se náladu celé knihy. Nadčasové dílo nadčasového autora.