rose komentáře u knih
Intimní příběh o zkušenosti s hrůznou situací, kdy člověk leží a vše vnímá, ale nemůže nijak reagovat. Děsivé myšlenky o tom, jaké to bude, až mě odpojí od přístrojů... A co když mi budou chtít předtím odebrat nějaký orgán na transplantaci, když jsem vlastně mrtvá? Jak jim dát najevo, že žiju a vše cítím? A potom popis úporné a děsivě namáhavé práce, aby se vše vrátilo k normálu. Hodně poučné, hlavně o tom, jak silná dovede být lidská vůle.
Velmi málo kdy odkládám knížku nedočtenou. Tentokrát jsem to opravdu nezvládla. Nějak jsme si s autorem nepadli do oka. Tématika bojů mezi černošskými náčelníky a čekání, kdo komu zase ukradne kozu a kdy ji upeče a sní mi není nijak blízká. Podle anotace u titulu jsem čekala něco jako příběhy První dámské detektivní kanceláře nebo Písařská škola v Kalahari od Alex. McCall Smith, které se mi moc líbily. Tohle mi fakt nesedlo.
Bohužel si už moc nepamatuju předchozí díly, které jsem četla dost dávno. Takže mi hodně souvislostí unikalo a musela jsem pracně přemýšlet, co se vlastně tehdy před lety stalo. Takže mi něco ze zvláštního půvabu knížky trochu unikalo. Ale tématika, dnes tak aktuální, mě zaujala a některé postavy okouzlily. Asi si znovu přečtu Čokoládu, ta se mi tehdy moc líbila.
Hodně děsivá tématika, tím spíš, že to není zase až taková fikce. V dnešní době kamer, čipů, odposlechů a elektronických vynálezů je možné všechno. Dobře se to čte, i když je to občas trošku dlouhé. Ústřední dvojice Lincoln/Amélie jsou opět skvělí.
Jako kočkomil teoretik tyhle příběhy miluju. Herriot je spolehlivý lék na unavenou mysl a bolavou duši. V tom množství různých vydání, výběrů podle tématiky, podle chronologie, podle bůhvíčeho, které už od Herriota vyšly, je tahle knížka moc milá. Je totiž krásně udělaná, s překrásnými obrázky, prostě takový malý knižní šperk. Tuším, že už vyšly také psí historky v tom samém vydání. Takže Herriot v luxusním vydání nemá chybu.
Tak nevím, co o téhle knížce napsat. Evidentně je plná krásných myšlenek, obrazů vnitřního světa a popisů pocitů a emocí, ale já jsem se nemohla začíst a nějak mi to připadalo celé hodně abstraktní, nemohla jsem se pořád ocitnout v tom vnitřním světě. Konec se dal vytušit už kousek za polovinou, takže žádné překvapení se nekonalo. Navíc je to hodně o Bohu, a to mi není tak blízké. Ale určitě zajímavá a neobvyklá knížka.
Navazuje na Relikvii. Ještě o něco dusnější atmosféra, no a to prostředí opravdu neobvyklé. Podzemí Manhattanu se všemi tajemnými chodbami, patry, dávno zapomenutými schodišti, odpadními rourami, ... měla jsem pocit, že knížka páchne, tak to bylo sugestivní. Když si už od začátku ujasníme, že to je dokonale sepsaná fikce, dobře se to čte až do strhujícího „kanálového“ finále. Pendergast zabodoval jako vždycky, i když si tentokrát dokonce umazal svůj skvělý oblek.
Nějak pořád nemůžu uvěřit, že knížka je údajně psaná podle skutečnosti. Tohle se přeci snad nemohlo nikde dít! Taková hrůza a hnus. To se opravdu dělo ve dvacátém století?Pokud je to skutečnost, tak nemám slov. A dělalo mi problém knížku dočíst až do konce.
Krásný příběh. Fascinující prostředí majáku uprostřed bouřlivých vln, dva lidé kteří se tak milují a osudové události, které nastartují nezvratné změny v jejich životech... Každý z těch dvou má svoji pravdu. Těžko někomu fandit a druhého zavrhnout. Dojemný konec mě dohnal k slzám, to ani jinak nešlo.
Lincoln Rhyme zase nezklamal. Děj je hodně prošpikovaný exkurzemi do kouzelnických triků a iluzí, ničemu nemůžeme věřit na první pohled. Až se některá kouzla zdají neproveditelná, protože laskavý čtenář neví, jestli je to realita nebo vynález autora. Ale čte se to dobře a autor nás udržuje v napětí opravdu až do konce.
Hodně akční příběh. Možná až příliš akční – některé scény mi připadaly hodně přitažené za vlasy, když jsem popřemýšlela nad tím, co všechno ti hlavní dva hráči museli přežít bez úhony. Je to pořád o útěku a neustálém hledání, pod tím drsný a krvavý příběh. Na mě to bylo ke konci už trošku natahované, zase útěk, bitka, nebezpečí, a znovu a znovu... Ale to finále v mlze bylo skvělé.
Stejně mrazivá a větrná atmosféra jako v prvním dílu (Skála). Postavy, které už známe, a nový detektivní příběh. Kniha mě vtáhla do děje hned na prvních stránkách a dočetla jsem jedním dechem. Netrpělivě čekám, až na mě v knihovně vyjde třetí díl.
Krásné příběhy, které se navzájem proplétají. Je v tom láska i tragický osud, záhada tajemného zmizení i otázka přísného rozdělení společnosti na ty urozené a ty ostatní. Rozuzlení je překvapivé a dojemné. Knížka se mi moc líbila.
Hodně stránek, řekla bych, že by se jich pár desítek dalo ušetřit. Zápletka mi ke konci už trochu dávala zabrat, nějak jsem nestíhala ty různé policejní teorie a varianty. No a konec mi připadal že tak trochu vyšuměl, najednou byl konec a jako by tam ještě něco chybělo. Ale zase tak špatné to nebylo, možná pro mě byla chyba v tom, že jsem nečetla předchozí díly.
Krásná knížka. V dopisech se rodí láska, postupně, krok za krokem... a historické události do ní vstoupí krutě a nemilosrdně. Obě postavy jsou napsány tak reálně, tak uvěřitelně, že mám pocit, jako bych oba znala od nepaměti. Příjemné, milé a dojemné čtení.
Líbila se mi víc než Skočný příliv. Už jsem věděla kdo je kdo a řekla bych, že děj měj rychlejší spád. Třeba se dočkáme nějakého dalšího dílu.
Četla jsem všechny předchozí díly, takže jsem měla čas si zvyknout na zvláštní styl psaní, jakoby dialogu mezi obětí zločinu a vyšetřovatelem. Tentokrát mě to ale nějak víc rušilo, nevím čím to bylo, možná tím, že těch dialogů bylo hodně a neměla jsem pocit, že děj někam posunují. Příběh sám je opravdu hodně horrorový, krvavý, snad až neuvěřitelný. A chyběla mi nějaká větší úvaha o tom, proč byl vrah takový, jaký byl. Prostě se tak narodil... nějak jsem se chtěla dopátrat většího odhalení jeho vnitřních pocitů... Hodně drsné čtení.
Úžasná atmosféra, knížka mě vtáhla hned na prvních stránkách. Ten skučící vítr, ledové moře, skály... a k tomu příběh, ze kterého mrazí. Opravdu výjimečná knížka. Určitě si přečtu pokračování.
Celá kniha se odehrává na jednom místě – v obrovském muzeu. Atmosféra ponurých chodeb a nejrůznějších tajných zákoutí a zazděných starých místností je skvělá. Ta hrůza, která to tam všechno naplňuje, je přímo hmatatelná. Agent Pendergast je ve formě jako vždy a všechno zachrání... myslím, že jsem si tohle čtení docela dobře užila.
Zajímavé, místy děsivé, poučné, inspirující. Žádné vymyšlené příběhy, jen to, co se opravdu stalo (pokud jsem to správně pochopila). Skvělé vylíčení mravenčí práce dětské psycholožky, která musí po milimetrech získávat důvěru svých pacientů a pátrat, odkud se ty hrůzy vzaly a jak by se daly přemoci. Neobvyklá knížka, určitě půjdu do dalších titulů téhle autorky.