RoseDadas
komentáře u knih

Co se týče stylu psaní, tak po této stránce je kniha velmi čtivá a autorka rozhodně umí vykreslovat scény zajímavě, a především plynule bez sáhodlouhých popisů, takže kniha (až na pár pasáží) nenudí. Svět, který je zde představen je neotřelý, přesto v mnohém podobný tomu našemu. Máme zde významné rody, šlechtice, náboženské uctívače, kolonie a zlatokopy a mnoho dalších. V knize se neděje nic nadpřirozeného, jde čistě jen o dobrodružný román a milostnou linkou. Autorka v knize rozehrává nebezpečnou hru plnou úplatků, intrik, politiky a společenských sporů. Nebojí se také nakousnout téma rasismu a víry.


Píseň zimy je autorčinou prvotinou a je to na knize dost znát. Dialogy jsou nezáživné a plytké. Liesl je charakterově nesnesitelná, její postava mi byla už od začátku nesympatická a nesedla jsem si s ní. Postupně se její charakter jen horšil. Po celou dobu trpíme její neustále naříkání si a stěžování. Její zoufalství leze při čtení dost na nervy. Celá rodina Liesl (až na babičku Constanze) se chová nelogicky. Ostatně většina postav v knize se chová dosti neuvěřitelně. Jedině Král duchů mi přišel o něco málo propracovanější a díky němu se to čtení dalo vydržet.
První polovina knihy je nezáživné čtení o ničem. Postavy jsou nezajímavé a nudné. Měla jsem problém tuto knihu dočíst až do konce, přesto se mi to nějakým zázrakem podařilo. Měla jsem docela velká očekávání, ale nakonec to dopadlo tak, že dějově je to nejslabší kniha za tenhle rok.


Určitě bych vytkla to, že charaktery ostatních postav nebyly příliš rozvinuté. Na vše nahlížíme pouze z perspektivy Hannah a Claye a to prostě nestačí. Postavy jsou z něčeho nařčeny a odsouzeny a nemají už prostor pro obhajobu svých činů. Podle knihy byl natočen i seriál, který je v mnoha ohledech lepší. Je tam více prostoru pro další postavy a příběh se tak více prohlubuje.

Upřímně musím říct, že autorčin styl mi vůbec nesedl. Kniha se mi četla těžce. Jde o poměrně útlou knihu, ale dalo mi zabrat pročíst se až na konec. Není to veselé čtení, přestože je kniha obohacena i o úsměvné pasáže, které však nedokážou zahnat pochmurný závoj. Vzhledem k věku hlavního hrdiny je zřejmé, že nebudu spadat do cílové skupiny, ale přeci jen mi to něco dalo. Mohla jsem nahlédnout do dětské duše, do smýšlení dítěte a to, jakým způsobem jeho oči vidí svět a jak si vysvětluje, co se vlastně děje. Nahlížení z té dětské perspektivy autorka zvládla skvěle, je to velmi uvěřitelné.


Grafická podoba diáře je velmi hravá. Okamžitě vás zaujme a pracovat s ním je něco, na co se těšíte. Uspořádání je systematické a velmi praktické. Motivační diář vyšel ve dvou formátech. Menší formát je lehčí a vhodný do kabelky, ten větší je sice těžší, ale oproti tomu menšímu poskytuje více prostoru pro psaní, stává se takovým naším deníkem, ke kterému se můžeme za pár let vrátit a vzpomínat, co všechno jsme dělali.
Diář vás do ničeho nenutí a je jen na vás, jak práci s ním pojmete. Prostoru pro kreativitu je zde spousta. Já osobně se už nemůžu dočkat, až budu moci diář začít používat.


Styl vyprávění má autorka svižný a zbytečně nezabíhá do detailů. Na vše nahlížíme pouze z pohledu Doroty a sledujeme její myšlenkové pochody. Je škoda, že se o samotné postavě mnoho nedozvíme. To je dáno tím, že se vychází s malým časovým úsekem. Vstupujeme tedy do něčeho již probíhajícího a na konci knihy Dorotu zase opouštíme. Konec je otevřený a na mě působil tak trochu zvláštně, že jsem nevěděla, co si o něm mám myslet. Jako kdyby došly nápady, tak se to prostě skončilo. No, posuďte pak sami.


Román je velmi čtivý a autorčin styl mi sedl. Jistě svojí zápletkou, postupem vyprávění a podáním příběhu z několika perspektiv zaujme i náročnější čtenáře. Od autorky je to první kniha, která u nás vyšla. Knihu bych rozhodně doporučila všem, kteří mají podobný žánr rádi, a nemusí být zrovna jeho znalci, tak jako já.


Atmosféra celého příběhu je milá, romantická a také melancholická a velmi emotivní. Láska obou postav je čistá, naivní, je to prostě ta úplně první láska, která v nás zanechá tu největší stopu. Je to hrozně krásné sledovat nejprve jejich bezstarostnost a pak ten přerod z dětství do dospělosti. Je však pravda, že na to, že když se Rune vrátil z Norska, tak jim oběma bylo sedmnáct let, chovali se na jejich věk moc racionálně a já mívala problém jim to chování občas věřit. Možná to byl taky důvod, proč mě kniha nedokázala rozbrečet.


Jak jsem již zmínila, provedení titulu Rekvizity a artefakty je minimálně stejně krásné jako předcházející knihy ze série. Nejen díky dokonalým doprovodným fotografiím se před čtenáři otevírá brána do světa, který je plný detailů, a my tak zjišťujeme, že i ty nejmenší detaily hrají důležitou roli pro spoluvytváření kouzelného světa, který je pak díky nim realističtější a pro nás ještě více magičtější. Knihu mimo jiné ocení i designéři a umělci, kteří zde mohou nalézt bohatou inspiraci. Knihou jsem několikrát vzala do ruky jen tak a kochala jsem se všemi těmi návrhy, plakáty a fotografiemi. Moc se mi líbí vazba i formát knihy. V naší knihovničce tak zaujme čestné místo.

Z Ivaniny perspektivy sledujeme její počínání a nahlížíme do jejích myšlenkových pochodů. Ivana cestuje po Francii a navštěvuje různá místa. V cizí zemi si musí mladá dívka umět sama poradit. Ivana nalézá pomoc především u opačného pohlaví, a tak se její cesta jeví jako přechod z náruče jednoho muže do náruče muže jiného. To, s jakou lehkovážností, se Ivana chovala, mi místy dost vadilo. Vyspat se s cizincem jen pro kus oblečení? Opravdu?! A kde je důstojnost?


Zápletka knihy není nijak složitá a hned podle anotace zjistíte, že se jedná o jeden z těch mnoha klišoidních příběhů, kterých je na knižním trhu spousta. Já toto neodsuzuji, mám ráda klišé příběhy, jelikož staví na tom, co čtenáři zbožňují a někdy si prostě chceme přečíst něco, co už známe a u čeho je děj předvídatelný. Bohužel jsou k tomu zapotřebí také dobré charaktery postav. A těch jsem se v knize opravdu nedočkala.


Kniha nás zavadí do světa F1. Je sportovním románem, který věrohodně a detailně popisuje akci na trati a vše okolo toho. Ukazuje nám konkurenční boj jednotlivých monopostů, i když pouze fiktivních. Provádí nás tiskovými konferencemi, kde se řeší skutečné problémy stájí F1.
Tento svět je pro mě naprosto neznámý, ale díky knize jsem si připadala, že jsem jeho součástí. Autorka nás umí svým stylem psaní vtáhnout přímo do víru dění.


Já osobně mám strašně ráda cokoliv, kde hraje nějakou roli čas. Cestování časem, kontrast dvou období, láska napříč stoletími... to vše je pro mě velmi přitažlivé a když vidím, že se v knize něco takového objevuje, tak si ji musím okamžitě přečíst. Měsíční údolí mě v tomto nezklamalo a nabídlo mi přesně to, po čem jsem prahla. Ačkoli byly v knize přítomny fantaskní prvky, vůbec to nenarušovalo uvěřitelnost příběhu.


Krátká povídka mě nezasytila natolik, abych byla spokojená. Raději bych uvítala soubor několika povídek. Summa summarum, ač je příběh kraťoučký, nepostrádá akční scény, napětí, a především našeho ryšavého oblíbence Jamieho. Ovšem když už vydávat povídku, tak nejlépe v nějakém souboru a nikoli takto samostatně. Upřímně jsem očekávala alespoň nějakou návaznost na samotnou Cizinku z pohledu Jamieho. Zkrátka vložit do toho perspektivu, kterou ještě neznáme. I autorčin styl se v této povídce nepředvedl v tom nejlepším světle. Diana Gabaldon píše mnohem lépe, což ostatně její čtenáři vědí moc dobře. Těm, kteří ještě neměli tu čest se s autorčiným románovým kolosem seznámit, bych nedoporučovala posuzovat její um na základě této krátké epizody. Gabaldon je výborná vypravěčka, jen je škoda, že svůj talent v povídce více nevyužila.


V některých scénkách jsem se poznávala a myslela si jako dítě přesně to samé. Hodně jsem se nasmála a kniha mi zlepšila jedno zamračené odpoledne. Musím však přiznat, že některé "vymyšlenky" vtipné nebyly vůbec a hraničily až s trapností - těch ale nebylo v knize mnoho.


Zákulisí Panství Downton nám poodkrylo náročnost natáčení takovéhoto historického dramatu. Pro mě byla tato kniha poučná a rozhodně zajímavá. Nad mnoha věcmi jsem se udivovala a obdivovala veškeré úsilí všech, kteří se podíleli na vzniku populárního britského seriálu. Kniha na mnoha místech zabíhá do detailů, to mi ale vůbec nevadilo, ba přímo naopak. Odkrývá nám hodně z historie tehdejší doby, což beru jako obrovské plus. Pro skalní fanoušky je nutností knihu mít. Díky knize jsem měla tu možnost vrátit se zpět na Downton a jeho rozsáhlé pozemky, obléci si spolu s rodinou noblesní šaty, usednout k famózní večeři, kterou připravilo služebnictvo pod schodištěm. Prostě a jednoduše, kdykoli se budu chtít cítit jako princezna, vezmu do ruky tuto knihu.


Gabrielle si mě druhým dílem naprosto získala. Už první díl byl pro mě příběhově silným dílem a dvojka nejen že za jedničkou nezaostává, ale dokonce ji pokořuje. V knihách ze všedního bytí není totiž potřeba velkých hrdinů a drakobijců, protože my všichni, lidé, jsme hrdiny pro ty, kteří nás mají rádi a záleží jim na nás. V dobrom aj v zlom a ...aj v tom najhoršom jsou příběhy o životě, o mezilidských vztazích, o lásce a přátelství. Gabrielle Bernátová píše velice čtivým stylem, kterým si vás podmaní natolik, že nebudete schopni knihu odložit. Vřele doporučuji především ženám a dívkám, ale třebas i nějakému tomu muži, kniha není tolik přeslazená, aby byla určena primárně jen ženám.


Od autorky úspěšné série Selekce vyšla její prvotina. Siréna je milé, romantické čtení o síle lásky, o rodině a o přátelství. Kiera Cass nám předvedla, že už od začátku psala krásné a chytlavé příběhy.
