RoseDadas komentáře u knih
Ke knize se budu jistě víckrát vracet, jelikož se nejedná o něco, co přečtete na jeden zátah a pak zaklidíte do knihovničky. Měla by sloužit jako takový rádce, ve kterém si můžete doma listovat a vždy se přiučit něčemu novému, nebo si osvěžit již známé věci. Vše, co jste chtěli vědět o módě přináší mnoho zajímavých informací jak pro "profesionály", tak i pro začátečníky, kteří by se do světa módy rádi ponořili.
V této knize nechybí humor, láska, cestování a štěstí. Když se v těchto chladných dnech zachumláte do peřin, uvaříte si čaj či kávu a dáte si k tomu dobrý zákusek, jako jsem to udělala já, už to vám samo o sobě přinese tu správnou pohodu, a pak se jen stačí začíst do knihy a hned máte úsměv na tváři. Autorka má lehký a příjemně nadýchaný styl psaní.
Mrzelo mě, že příběh nebyl o trošku delší. V útlé knížečce je natěsnáno mnoho témat, které by se daly více rozvinout. Na druhou stranu děj není zbytečně natahován a jde rovnou k jádru všech problémů. Autorka se nebojí - jak už ostatně dokázala v předchozích knihách - psát o vážných věcech, o věcech běžně nevyřčených, o věcech, které se dějí za zdmi. Silná hlavní hrdinka, traumata, alkoholismus, rodina, přátelství, láska a další témata. Přibližuje nám danou problematiku a otevírá nám oči. Katčina zpověď se vám dostane pod kůži. Krom závažných témat dostáváme i milé pohlazení v podobě první lásky. Styl psaní je svižný, bez sáhodlouhých popisů, plný dialogů, jazykově přístupný a naprosto otevřený. Čtivost je zaručena!
Po přečtení prvního dílu Už jsem normální?!? Jsem byla nadšená autorčiným stylem a lehkostí, s jakou dokázala psát o něčem závažném. Chytrost a vtipnost je obsažena i v pokračování série, v tom se autorčin styl nemění. Autentická mluva mladistvých a trefné vylíčení situací vás pobaví a více vtáhne do děje. Bohužel musím přiznat, že vykreslení humorných pasáží na mě nezapůsobilo takovým dojmem, jaký jsem od knihy očekávala. Někteří tvrdí, že druhý díl překonal ten první, já s tímto tvrzením nemohu souhlasit. Neznamená to ale, že nad sérií zlomím hůl, to ne. Je to milé odpočinkové čtivo.
Jednotlivé kapitoly jsou sice krátké, ale poměrně náročné na čtení. Je potřeba se na ně soustředit. Přibližně do poloviny se mi kniha četla celkem dobře, pak však přišel zlom a každá další kapitola byla pro mne trápením. Mohla za to i skrytá symbolika mezi řádky a jisté poselství, které se v průběhu čtení na svého čtenáře vynořuje a zahlcuje ho.
Křehké nepřenášet zahrnuje autobiografické prvky, kdy můžeme sledovat vývoj jednoho vztahu. Počáteční Tereze na rozloučenou předznamenává konec jedné životní etapy. Z veršů doslova srší emoce a postupná gradace jim dodává na intenzitě. Užitých slov je poskrovnu, ale když už se ve verši objeví, tak uhodí hřebíček na hlavičku. Expresivnost a celková citová zabarvenost vévodí všem básním. Žádné plytké verše, ale realita dnešní doby.
Není to jedna z těch knih, od které byste se nemohli odtrhnout, ale něco do sebe přeci jen má. Kureishi dokáže psát chytlavě a zajímavě, nad jeho slovy je třeba se pozastavit a zamyslet. Dvacet kapitolek na sto dvaceti šesti stránkách uteče velmi rychle. Je pravda, že Vůbec nic, ve mně po dočtení zanechalo jakési prázdno, užila jsem si to, ale nemám potřebu se ke knize brzy vracet a číst znovu. Tím vás samozřejmě nechci odradit, jen poukazuji, že je to čtivo pro specifické čtenáře. Vyvarujte se však předčasnému odsouzení a zkuste knize dát šanci. Nebyl to ztracený čas a jsem moc ráda, že jsem mohla zabrousit do trochu odlišnějších, kontroverznějších vod.
Není to úplně oddechové čtení, u něhož bychom mohli vypnout, je třeba se u toho soustředit a umět číst i mezi řádky. Tematicky je kniha velmi zajímavá, po stránce psychologizace postav jsem byla spokojená. Doporučuji pro náročnější čtenáře, fanoušky Patricka Nesse a pro příznivce netradičních příběhů obohacených o zajímavé prvky.
Příběh je vyprávěn ve třetí osobě, je plný pitoreskních obrazů a dialogy tu také nechybí. Dozvíme se hodně o italské nátuře, o údělu ženy ve 20. až 50. letech 20. století, o zvyklostech, povinnostech v průběhu ročních období a nahlédneme i do kuchyně v době rozkvětu i v období chudoby a bídy. Doba je silně patriarchální, i když ve skutečnosti stojí vše na ženách, konečné slovo mají vždy muži, jsou to právě oni, kteří o všem rozhodují. Sledujeme jednu rodinu, kterou zasáhla 2. světová válka, rodinu, snažící se přežít v nelehké době, v níž není snadné udržet si politickou neutralitu.
Příběh je prošpikovaný napětím a záhadou, kterou chcete co nejrychleji odhalit. Čím více se dozvídáte o Kate a její sestře Sally, o jejich rodině, minulosti a vztazích, tím více se vám postupně odkrývá dílek po dílku celá skládačka. Kniha je psychologickým thrillerem a nabízí přesně to, co očekáváte. Zklamaní rozhodně nebudete. Jednotlivé kapitoly vás budou napínat tak dlouho, až už to bude k nevydržení. Konec budete číst nevěřícně s otevřenou pusou.
Kniha začíná napínavým prologem, který vás mrští do již rozehrané partie a vy nestačíte zírat. Další kapitoly nás zavedou do událostí před prologem a vše plyne již chronologicky, ale vy se nebudete moci dočkat, až se pročtete do té prologové části. Román je skvěle vygradovaný a napínavý, nechybí ani erotické momenty a mezilidské vztahy.
Při čtení mi běhal mráz po zádech. Popsaní vraždy je natolik realistické, až se vám z toho dělá zle při pomyšlení, že by se to mohlo doopravdy stát. Napětí vyvolávají i pasáže vyprávěné přímo z pohledu vraha. Moci nahlížet do myšlenek člověka, který vraždil je děsivé.
Půlnoční klenot je volným pokračováním, takže se nelekejte, že bez znalosti předchozího titulu si knihu neužijete. Příběh Miry je naprosto odlišný od příběhu Adelaide, takže jednotlivé díly se mohou číst na přeskáčku. Pro ty, co četli Třpytný dvůr, nemusí být tedy odrazující, že by se jednotlivé pasáže v obou knihách opakovaly. Příběhy se vzájemně prolínají a opakuje se jen ty pasáže, které slouží k zapasování částí do celku. Jinak je děj naprosto odlišný a popisován z perspektivy jiné dívky.
Pohádka o kočičce Ťapičce má vícero využití a vede své čtenáře ke kreativitě a přímo je zapojuje. To velmi oceňuji. Kniha totiž obsahuje omalovánky, hlavolamy a mini křížovky. Interaktivní knížky mám moc ráda, jelikož podporují imaginaci dítěte a dospělé zase navrací o několik let zpět. Písmo je dostatečně velké a užitý jazyk je spisovný, takže pro první čtení je příběh naprosto ideální. Knížka by rozhodně neměla chybět v žádné domácnosti. Pokud chcete naučit děti milovat knížky a rozvíjet jejich myšlení, tak je Ťapička pro tyto účely jako dělaná. Nad knížkou jsem strávila jeden příjemný večer a těším se, až ji jednou budu předčítat svým dětem.
Nejprve jsem měla problém se do knihy pořádně začíst, ale jakmile se dění přesunulo na jih Moravy, tak už jsem knihu neodložila. Duchařská zápletka nebyla tak úplně podle mého gusta, bylo to spíše takové lehké mystično, které však bylo do příběhu zasazeno nenuceně a je pravda, že i uvěřitelně. Erotika v knize byla jiskrná a rozhodně ne nudná, ani vulgární, erotické knihy příliš nevyhledávám, ale v takovémto podání a podobě se mi to líbilo.
Milý, vtipný a chytrý příběh - to vše je kniha Už jsem normální?!? od autorky Holly Bourne. Na vše nazíráme z pohledu Evie, takže můžeme sledovat její vnitřní souboj, všechny špatné myšlenky, co se jí honí hlavou, a její trable s kluky - a že to s nimi opravdu není jednoduché.
Moc se mi líbil autorčin styl a um vše trefně vylíčit. Mnoho pasáží mne pobavilo a dokázalo rozesmát. I přesto, že má kniha něco málo přes čtyři sta stránek, čtení ubíhalo světelnou rychlostí.
Historické romány zbožňuji a po fantasy literatuře zaujímají čestné druhé místo. Líbilo se mi, že kniha mapovala delší období a že vyprávěla více příběhů a ne jen jeden. Na city mi pěkně zanotoval příběh o Marii, holčičce, která vyrůstala od osmi let skryta před všemi zraky a která byla velkou obdivovatelkou císařovny Sisi. Kniha je strukturovaná do třech oddílů s názvy Smrt, Život a Láska.
Kromobyčejná pouť je určena mládeži, ale i dospělý v ní může nalézt jisté poselství. Příběh je psán čtivě a s vtipem. Věty jsou jednoduché a jazykově nenáročné. Stejně jako je neobyčejný dětský hrdina knihy, tak i kniha samotná je čímsi jiná. Už jen samotný závěr se vymyká tomu, jak bychom si mysleli, že bude příběh zakončen.
Musím se přiznat, že jsem se nedokázala s Barnabym naladit na stejnou vlnu. Dětský hrdina knihy byl zajímavý, ale tak úplně mi nesedl. Je to nejspíš tím, že nespadám do cílové skupiny, ale věřím, že pro mladší čtenáře se kniha stane přínosnou a ukáže jim, že držet se vžitého přesvědčení není vždy správné. Že než někoho odsoudíme, tak bychom ho měli nejdříve lépe poznat. Tím, že se člověk odlišuje, tak to nemá působit jako urážka vůči ostatním, ale naopak vyzdvihnutí jeho osobnosti jako naprostého originálu.
Autorka píše čtivým stylem, ale některé pasáže byly zdlouhavé a mnoho se v nich nedělo. Pokud by kniha měla méně stránek, uvítala bych to a více tak knize propadla. Takto je třeba se pročíst přes pasáže, které jsou sice zajímavé, ale s příběhem moc nepohnou kupředu.
Přiznám se, že jsem přesně nevěděla, co od knihy, která se tematicky věnuje parfémům, očekávat. Nejspíš jsem si myslela, že se jedná o další romantický příběh z mnoha, kde budou parfémy stát někde v pozadí. Omyl! Romantická linka tam je, to ano, ale samotné vůně a hledání Dokonalého parfému stojí výše. Elenina rodinná tradice, odkaz Dokonalého parfému, výroba parfémů a významy jednotlivých vůní, to vše vám kniha nabízí. Na samotnou přípravu parfémů se podíváme i z odborného hlediska, takže pro mě jako pro laika byla tato exkurze do světa vůní velmi poučná. Překvapilo mě, jakými různými způsoby se dá psát o něčem abstraktním jako je vůně. Zároveň je kniha i o hledání sebe sama, o hledání štěstí a naplnění.
Grafitové děvče je útlá knížečka, kterou máte hned přelouskanou. Jejími tématy je alkoholismus, přátelství, láska, sny a naděje. Autorce se povedlo toho do knihy vměstnat hodně, ale právě kvůli malému počtu stran se tématy nemohla zabývat více do hloubky, spíše je nadhodila, vykreslila jejich obrysy a zbytek nechala na nás, jak se s tím popasujeme.
Na knihách autorky Miroslavy Varáčkové se mi líbí, že se nebojí psát o vážných věcech. O věcech, které jsou pro spoustu lidí stále tabu, o věcech, s nimiž se mnoho z nás setkává. Díky jejím knihám je možné se k dané problematice více přiblížit, snažit se pochopit a naučit se k tomu přistupovat s jiným stanoviskem, než jsme byli zvyklí. Tento autorčin styl a přístup velmi oceňuji. I díky tomuto se staví mezi mé oblíbené autory, ale to poznáte, až si některou z jejích knih přečtete a pocítíte to na vlastní kůži.
Tahle malá jednohubka ve vás vyvolá mnoho emocí, donutí vás k zamyšlení a k následnému přehodnocení. Poznejte Cécile a Philippa a nechte si je připustit k srdci a ztotožnit se s jejich osudy, vztahy a životem. Nastupte do rozjetého vlaku a uvidíte, kam až vás může dovést.