RoseDadas komentáře u knih
Den, kdy jsem zahlídla lásku je debutovým dílem anglické autorky Josie Silver, která si díky tomuto milému romantickému příběhu získala mnoho příznivců po celém světě. V knize je mix všeho, co potěší naši duši. Přátelský vztah dvou lidí, který se nakonec přerodí v lásku je téma, které stále baví. Namátkou si vybavíme např. filmy Když Harry potkal Sally, S láskou Rosie, Jeden den, nebo třeba hru osudu ve snímku Lásce na stopě. Po dočtení knihy jsem se cítila krásně předvánočně naladěná, ale do knihy se můžete začíst i v jiném měsíci, než je prosinec.
Zdroj je titul, který je třeba číst několikrát a k němuž se lze v průběhu života vracet. Autorka předkládá mnoho cvičení, některá si můžete udělat hned jako já, např. v případě pozitivních a negativních vlastností blízkých osob, které mimo jiné zrcadlí naše vlastnosti, jiné úkoly jsou dlouhodobějšího rázu a je potřeba si u nich vést deníkový záznam, k němuž se průběžně vracíte.
Je zřejmé, že když se jedná o první díl trilogie, nelze očekávat mnoho odpovědí na otázky, které během čtení vyvstávají, ale uvítala bych alespoň trochu větší seznámení s vnějším světem. Dozvíme se sice, že je celý potopený a že dění knihy je zasazeno do Londýna, ale o lidech "tam venku" toho víme jen málo. Na druhou stranu je pravda, že méně sáhodlouhých popisů je vynahrazeno neustálou akcí, v příběhu nemáte chvilku se nudit, protože se stále dozvídáte něco nového, vplujete do něj po hlavě a nechcete se vynořit.
YA jako psychothriller? Proč ne? Pod pseudonymem Terry Shaft se skrývá mladá česká spisovatelka Tereza Hřídelová. Jako B. a C. je jejím druhým titulem, pro mě první setkání s autorkou. Co na knihu říkám? Jsem z ní nadšená. Je krásně zvrácená, originální, psychicky vyšinuté charaktery vás zaujmou a příběh i díky prohození sledu událostí plyne vražedně rychle. Ale co ten konec! Bude pokračování?
Hned na začátku knihy mě zarazilo, že se seznamujeme s naprosto odlišnými charaktery než v prvním díle série. Síla ohně končila otevřeně a já se těšila na pokračování zápletky, to se však v Síle stínu neděje, zde se naopak rozehrává naprosto nový příběh. Máme tu tři postavy - princeznu válečnici, vojáka a hudebníka. Události jsou zasazeny do stejného světa a odehrávají se ve stejném časovém období jako v předchozím díle jen s tím rozdílem, že se ocitáme v jiné části mapy, v tomto případě na severu. Samozřejmě že jisté propojení tu je, vždyť Alyssa ana'Raisa je sestrou Adriana sul'Hana. Asi tak v polovině knihy se dostáváme do Delphie, kde se věci začnou více propojovat, a také se objeví i Jenna ze Síly ohně.
Autorčin styl je lehký, trochu jednodušší, avšak stále poutavý. Cílovou skupinou jsou především mladší čtenáři a příznivci fantasy. Série by měla být tetralogií, takže nás ještě dva díly čekají.
Se Sophií jsme se již mohli letmo seznámit v Kavárně v Kodani, Pekárna v Brooklynu je volným pokračováním a dalším skvělým příběhem, jenž přibyl do naší knihovny. Julie Caplin má nadání vtáhnout čtenáře do svého příběhu, ukázat mu svůj svět a téměř hmatatelně pocítit vůni sladkých dortíků a dalších dobrot, ale i přátelské atmosféry.
Autorčin styl psaní není složitý, je založený na popisu emocí a vnitřních pochodů hlavní postavy. Převládající emoční složka příběhu tak nedává příliš mnoho prostoru pro akční pasáže. V knize je opakovaně využíváno barvitých popisů, jež nastavují celkovou atmosféru. Autorka se mezi řádky jednotlivých slov snaží předat svým čtenářům poselství, jak se postavit smrti čelem, jak bojovat s pocity, když ztratíte někoho velmi blízkého.
Tematicky je kniha na tak malém počtu stran skutečně bohatá. Je zde popisováno domácí násilí, rodinné vztahy, přátelství, nenaplněné sny i sny, co se plní, láska i nenávist, a to nejen k hudbě. Příběh je prosycen vnitřním Beckovým rozpoložením, takže je možno téměř hmatatelně vnímat jeho pocity bezmoci, utrpení, smutku a beznaděje. Ve čtenáři příběh zanechá obrovskou emoční stopu. Velmi silný je popis samotného domácího týrání ve vztahu matka a dítě, je to zas trochu něco jiného než násilí mezi partnery, s nímž je možné se v knihách setkávat častěji.
Mlčeti zlatá rybka je opět útlou knihou, jejíž čtení nezabere více než pár hodin. Grafické zpracování je velmi vyvedené, stejně jako u předchozích autorčiných titulů. Tentokrát se na ořízce můžeme kochat malými rybkami. Je to opravdu kouzelné a knihu to po vizuální stránce krásně obohacuje.
Cílovými čtenáři je spíše mladší věková skupina, které příběh nabízí něco málo k zamyšlení, ale poselství této knihy si mohou odnést i dospělí. Jsem zvědavá, co dalšího si budu moci od autorky příště přečíst.
Čas vlků je nádherný příběh o lidské dobrotě, o tom, jak, když je to nejvíc potřeba, drží lidé při sobě a pomáhají si. Je to příběh o tom, jak celý národ bojuje o svobodu nejen své země, ale i svého ducha. Je to román o odvaze, přátelství a lásce. Ač příběh zpracovává poměrně nelehké a těžké téma, jeho čtení mi nečinilo potíže, sama autorka události strukturovala přehledně a velmi čtivě vysvětlovala vždy, o co šlo, takže i pro ty, pro něž je tato historická etapa španělskou vesnicí, nebude problém se v knize orientovat.
V jednotlivých povídkách bylo nahlíženo na dobový stav jazyka a individuální rysy Boženy Němcové, čtení vás tak nepřipraví o ten pravý prožitek. Povídky jsou čtivé, plné dialogů, ale i detailního líčení běžných věcí. Na čtenáře dýchá atmosféra 19. století a skrze text se seznamuje nejen s vesnickým prostředím, o němž povídky podávají živé svědectví, ale také se společenskými požadavky a očekáváními.
Louise O'Neill má za mě obrovský obdiv, že se pustila do tak složitého a často tabuizovaného tématu. O znásilnění by se mělo mluvit a oběti by měly dostat příležitost a dodání odvahy promluvit a odhalit pravdu. Příběh po dočtení zanechá ve čtenáři rozporuplné pocity, otázky k zamyšlení a k diskuzi. Jedná se o velmi komplexní problém, který nemá jednoduché řešení. Za mě je kniha Říkala si o to skvěle zpracovaná, velice aktuální a přístupná jak pro mladší, tak i pro starší čtenáře.
Naprosto nádherné ilustrace od Chrise Riddella, příběh spíše průměr, ale všechny ty úžasné příšerky si zamilujete! :)
Co se musí nechat, je to, že Lisa Jackson oplývá vypravěčským nadáním. Její popisy prostředí jsou natolik reálné, že si připadáte, jako byste na tom daném místě byli taky. Nevýhodou je, že jsou mnohdy hodně rozvleklé. K jádru věci se čtenář nedostane hned, nejprve musí poznat minulost postav, poté jejich současnost a až následně se začnou věci teprve spojovat.
Kniha přetéká mnoha emocemi, děj plyne rychle kupředu a v závěru si autorka připravila nečekané rozuzlení, které mě opravdu překvapilo, a ještě chvilku po dočtení jsem hleděla na stránky s otevřenými ústy. Příběh na mě působil velmi melancholicky, na první pohled se může zdát obyčejný, ale jeho jádro je silné.
To, čím jsou knihy Markéty Harasimové charakteristické, je jejich dialogičnost. Díky přímým promluvám jednotlivých postav se vám lépe zhmotňují, děj plyne rychlým tempem a nepozastavuje se příliš dlouho na jednom místě. Některé rozhovory nepostrádají vulgarismy, v tomto případě jsou však podány odpovídajícím způsobem, kterému lze uvěřit. Co se týká popisů erotických scén, autorka je oživuje barvitými metaforami. Občas mi některé popisy přeci jen připadali trochu kýčovité. Erotika byla v románu dávkována v přiměřeném množství a jejím úkolem bylo trochu odlehčit napínavé dění příběhu.
Když jsem zjistila, že Domino bude vydávat další příběh od autorky knihy Co zbylo z mojí sestry, tak jsem samou nedočkavostí ani nemohla vydržet, ještě že jsou na stránkách nakladatelství ukázky z knih, kde si můžete přečíst prvních cca 50 stránek. Angličanka Nuala Ellwood si mě totiž získala již svou první knihou, takže jsem už nejen věděla, do čeho jdu, ale také jsem očekávala skvělý příběh. A ten se také dostavil.
První třetina knihy byla trochu vleklá, ale potom se příběh rozjel a hezky gradoval až do samotného finále. Počáteční téma o ztrátě dítěte se pěkně rozvilo a přimíchalo se do něj více věcí a závěr byl naprosto parádní.
Z této útlé knihy vás zasáhne tolik emocí. Musím přiznat, že mě při prolistování knihou nejprve vyděsily černé stránky (pokud jste četli autorčinu knihu Stálo to za to, pak mě pochopíte), které způsobily, že jsem se do knihy ponořila a nutně jsem potřebovala vědět, co se v té dané pasáži odehraje. Příběh se stupňuje až do překvapivého zvratu, který nastane v polovině knihy, pak už jen nemůžete popadnout dech. Mirka opět nezklamala a naservírovala svým čtenářům na první pohled obyčejný, avšak v jádru velmi silný příběh.
Příběh ubíhá rychle a čte se velmi dobře, přesto mi některé pasáže přišly trochu zdlouhavé. Také jsem ke konci měla takové rozpoložení, jestli není kniha už moc překombinovaná. Přesto si troufám tvrdit, že Sharon J. Bolton své řemeslo ovládá bravurně a že své postavy dokáže napsat natolik uvěřitelně, že vás při čtení přepadávají pocity strachu, úzkosti a mráz vám běhá po zádech. Pasáží, kdy byl vrah jen kousek od své oběti a chybělo opravdu malinko, aby ji dostal, bylo v knize více a u všech jsem měla zatajený dech, až jsem málem zapomněla vystoupit z tramvaje, jak jsem se od knihy nemohla odtrhnout.