RoseDadas komentáře u knih
4,5*
Příběh sleduje dvě dějové linie - současnost a minulost -, v jejichž středu stojí dvě ženy z odlišných společenských poměrů s nelehkými životními překážkami, které spojí deníkové zápisky. Jedna žena ztratila ve druhé světové válce svého milovaného, s nímž čekala dítě. Druhá se po několikaletém obětování vlastního štěstí utápí ve smutku. V knihách mám moc ráda propojení dvou příběhů z odlišných dob, takže v tomhle ohledu jsem rozhodně nebyla zklamaná, vše na sebe navazovalo a bylo srozumitelné. Příběhu Connie za mě klidně mohlo být věnováno více prostoru.
4,5*
Moje první zkušenost s žánrem literární RPG dopadla na výbornou. Kombinace fantasy literatury a hry na hrdiny mě neuvěřitelně bavila. Největším lákadlem nové knihy ruského spisovatele Michaela Atamanova, jenž v žánru LitRPG není žádným nováčkem, je ušatý goblin Amra, za kterého prostřednictvím virtuální reality hraje Timothy, který se snaží obstát ve zkušební době coby herní tester obří korporace. Ve Světě bez hranic má hrát za tu nejméně oblíbenou postavu a jeho úkolem je pomocí streamovacích videí nalákat nové zájemce a těm stávajícím hráčům ukázat, že když opustí bezpečné hradby měst, tak je může potkat veliké dobrodružství.
Psaní je velmi jednoduché, svižné a nenáročné, rychle jsem se dostala do víru všeho dění, nechala jsem se strhnout a na konci byla "vyflusnuta" a natěšena na další díl. Za mě vážně super oddechová zábava plná akce a humoru, která udělá radost každému fantasy nadšenci.
Ponořte se do fantasy Young Adult příběhu, který je zasazen do skandinávského prostředí. Do světa, v němž existují draci a magie.
Napříč celou knihou se střídají dva pohledy vyprávění - Steinera a Kjellrunn, dvou sourozenců, kterým osud nerozdal zrovna ty nejlepší karty, naštěstí jsou oba bojovníci tělem i duší, a tak si dokážou poradit se vším, co je před ně postaveno. Musím přiznat, že postava Kjellrunn byla pro mě o něco více zajímavější. Oba sourozenci si v průběhu knihy prošli transformací, z které vyšli silnější a připraveni na to, co je ještě čeká. Ostatní postavy v knize se mi tolik pod kůži nedostaly, neměly na to také příliš prostoru.
Knihy Holly Bourne mají přidanou hodnotu, jsou chytré, vtipné, nadčasové a především se odlišují od jiných současných titulů svou nekonvenčností. Autorka si vybere vždy aktuální problematiku, kterou nenásilně zakomponuje do svého příběhu, čtenářům předává vždy nějaké poselství, jiný pohled na přístup k životu a na fungování mezilidských vztahů. V příběhu je opět mnoho metafor, které svou výstižností čtenáře kolikrát dost pobaví. Knihy této autorky by se rozhodně měly číst.
Konečně jsem se dostala i k tomuto titulu z velmi vydařené edice 7lásky a myslím si, že jsem na její čtení byla i správně naladěná. Jedná se totiž o titul, jenž nemusí sednout úplně každému, protože se zabývá mnoha úvahami, společenskými či politickými tématy a otázkami osobního rozvoje, je tudíž trochu náročnější na pozornost. Zážitek ze čtení je ale velmi hluboký! Autorovi se skutečně podařilo vnést do svého díla lásku k literatuře a ke knihám, jež čiší z každé strany.
3,5*
Po Kavárně v Kodani a Pekárně v Brooklynu jsem se na Cukrárnu moc těšila. Příběh jede podle klasického mustru - hlavní hrdinka vycestuje do cizího města, seznámí se se skupinou prima lidí, zamiluje se do hezouna, ochutnává místní speciality a na konci všeho čeká happyend. Do krásně vyvedené obálky má člověk chuť se zakousnout, spousta dobrot ale čeká čtenáře i uvnitř. Přesto jsem po dočtení cítila drobné rozpaky.
Konečně jsem se dostala i k této 7lásce a myslím si, že jsem na její čtení byla i správně naladěná. Jedná se totiž o titul, jenž nemusí sednout úplně každému, protože se zabývá mnoha úvahami, je tudíž trochu náročnější na pozornost. Zážitek ze čtení je ale velmi hluboký! Nalezla jsem zde spoustu krásných citátů a odkazů na různé knihy. Takže pokud se vám kniha někdy dostane pod ruku, tak její čtení určitě doporučuji. :)
Dílo nadchne jak děti, tak i dospělé, příběh je psaný krásným jazykem, je dobrodružný a také v některých ohledech poučný. Je zde láska a nenávist, intriky, magie, krutost i laskavost, chytrost a lstivost. Známé příběhy jsou podávány velice čtivě, okamžitě vás vtáhnou do dění. Veškeré události jsou nám předávány z perspektivy Kirky, takže můžeme nahlížet na její psychologické pochody, znát její pohnutky, radovat se s ní, ale i nesmírně trpět. Postava Kirke je velmi osobitá a díky tomuto příběhu má čtenář možnost poznat mocnou čarodějku zas o něco jinak.
3,5*
Ačkoli mě Síla bouře celkově bavila, našlo se pár věci, které moje hodnocení snížily. Jednak první třetina knihy, která pro mě byla celkem nezáživná, dále výskyt nových postav, v kterých jsem se ztrácela, protože některé jejich charaktery byly dost podobné, a absence nějaké větší akce nahrazené politikařením. Nelze ale upřít fakt, že Cinda Williams Chima je brilantní vypravěčka. Síla bouře na mě působila jako příprava pole pro epický závěr, ale na ten si budeme muset počkat. Bude Deathcaster (Síla smrti) velkolepým vyvrcholením série?
Orange je romantická série, která je zasazena do středoškolského prostředí. Je zde hodně emocí, síla přátelství, lásky a odvahy chtít něco změnit. Dějová linka vypadá opravdu moc zajímavě a kresba je moc pěkná. Jedná se o klasickou vztahovku, cílovou skupinou jsou především ženy. Na konci je bonusová manga Astronaut v barvě jara, která je autorčiným starším počinem. U mangy si rozhodně odpočinete, je nenáročná, ale zároveň poutavá.
Kniha vypráví příběh o mezilidských vztazích, o rodině, o lásce a o přátelství. Styl je velmi čtivý. Přestože je jedním z motivů neurodegenerativní nemoc, autorka vše popisuje s lehkostí a citlivostí, nesnaží se na čtenáře příliš tlačit, naopak mu vše servíruje velmi vkusně. Je zajímavé sledovat, jak jiný mají pohled na svět děti a staří lidé. S dospíváním jako bychom postupně ztráceli zrak a přestaly vnímat všechny ty obyčejné maličkosti, které dokážou přinést člověku radost.
2,5* Když bych to měla shrnout, autor měl rozhodně zajímavou myšlenku, kdy zasadil své představy budoucnosti lidstva do vesmírných kulis, své příznivce si nápad zajisté najde. Dílo by mohlo působit dobře i díky motivu shakespearovské lásky, která se objevila v poslední části, v tomto případě dva potomci dvou znepřátelených civilizací řeší otázku smrtelnosti/nesmrtelnosti. Avšak neustálé filozofování, natahování děje a přehnané erotické scény moje hodnocení značně snížilo. Každopádně nad autorem nelámu hůl a zkusím v budoucnu od něj něco jiného, abych mohla mít nějaké srovnání.
Holly Bourne netřeba představovat, její jméno již ve čtenářském podvědomí figuruje. Nový stand-alone titul nekousává problematiku duševního zdraví, ale nečekejte žádnou depku, autorka opět příběh okořenila svým specifickým humorem.
Musím přiznat, že jsem od knihy očekávala o trošičku víc, než co mi bylo nabídnuto, ale i tak jsem si její čtení užila. Příběh se naplno rozjede od nějaké sedmdesáté strany a poté už se nezastaví. Nejedná se o thriller v pravém slova smyslu, je to hodně laděno na psychologickou vlnu. Závěr člověk doslova hltá a poslední věta epilogu mě fakt dorazila.
Láska a sýr v Paříži je milou pohádkou pro dospělé, děj je předvídatelný a na konci vás čeká happy end, ale člověk by občas měl mezi thrillery a náročnějšími tituly odskočit k něčemu hezkému. Příběh je jednoznačně pro všechny romantické duše, pro milovníky Paříže a pro sýrožrouty.
Na Doktorku Viktorii jsem se moc těšila a moje očekávání byla naplněna. Musím přiznat, že se mi autorčiny knihy líbí čím dál tím více, je to i tím, že se spisovatelka stále zlepšuje a na papír přenáší nejen svoje několikaleté zkušenosti, ale také své srdce. Knihu bych doporučila nejen ženám, ale i mužům, které na příběhu může lákat akce a napětí, navíc se nemusí obávat přílišné erotiky.
Tuto knihu o 440 stranách jsem přelouskala za dva dny a jednalo se o opravdu skvělé čtení, i když ne zrovna veselé. Grafické zpracování kapitol jedné ze tří postav bylo velmi zajímavé a nápadité, text připomíná verše a celou knihu to skvěle ozvláštnilo. Obrovským plusem knihy je, že propojuje tři zcela odlišné osobnosti s různými problémy. Příběh popisuje závažná témata, která jsou čím dál tím více aktuální, naléhavá a mělo by se o nich mluvit.
Čtenáři této knihy se zákonitě budou dělit do dvou táborů, a to na ty, kteří ke knize přistupují bez předešlých znalostí, a ty, jež hráli hru. Kdybych neznala hru, tak by se mi příběh možná líbil o něco více, přeci jen je zde vykreslen starověký svět, kde nechybí slavná jména jako Sokrates či Pythagoras, ale takhle mi kniha nepřinesla de facto nic nového, žádný nový pohled jiné postavy, sequel nebo prequel, zkrátka se jednalo o převyprávění děje hry bez zdržujících odboček. Pro porovnání, v knize Pouštní přísaha, jejíž události dějově předcházejí hře Assassin's Creed Origin, se o postavách alespoň dozvídáme nové informace. Přesto si myslím, že se nejedná o úplně nejhorší příběh, který jsem kdy četla.
Tematicky je kniha nabitá až k prasknutí, znásilněním to začíná, dále se přidává bulimie, rodinné neshody, drogy, bezmoc a ztráta chuti do života. Je toho skutečně mnoho a autorka Veroniku vůbec nešetří, naopak jí na bedra nakládá to nejtěžší břemeno. Obsah je nejen emočně nabitý, ale i po 19 letech od svého prvního vydání stále aktuální.
Až poetickým způsobem jsou v knize předloženy pocity a úvahy hlavní hrdinky. Po dočtení knihy je však obtížné shrnout do jedné věty, o čem vlastně byla, protože se dotýkala více témat, některá z nich byla rozvinuta více, jiná méně.