Roselunda 1928 komentáře u knih

Jak jsem na prvních pár stránkách byla natěšená, tak mě vývoj příběhu zklamal. Moc se mi líbila iniciační situace, trochu moc očividná inspirace mytologií (např. poupravená jména postav) byla sice úsměvná, ale Lada působila jako drsná hrdinka, které budu fandit a Karden ve mě vyvolal vzpomínky na milovaného Zaklínače, nicméně celkový příběh byl velice plochý, zvraty mě místo překvapení vytočily a i když chápu co se koncem zamýšlelo, celkově to na mě působilo jako slohovka natěšené osmačky. Svět mohl být taky lépe rozvinutý. Jednotlivé příběhy postav a vývoj jejich vztahů se ale povedl.
2,5 *

2 20.03.2022

Na co slova nestačí se četlo velice příjemně. Dopisy ztraceným jsem předtím nečetla, ale vše zapadalo do sebe a dalo se snadno pochopit.
Rev byl postava, se kterou se dalo snadno soucítit, jeho příběh vyvolal emoce a jeho charakter si prošel vývojem. Líbil se mi vývoj konfrontací s jeho otcem a jeho vnitřní prožívání.
Bohužel, Emma mi byla docela nesympatická a její příběh s tím Revovým moc nesouzněl - velkou část knihy jsem měla silný pocit roztříštěnosti a nevyváženosti. Dějová linka s Ethanem po dle mého gusta potřebovala trochu plynulejší vývoj, vyvrcholení na mě bylo dost uspěchané a náhlé. Přemýšlím, zda by příběh nebyl silnější, kdyby se více zaměřil na Reva. Rozumím, kam autorka Emminou linkou mířila, ale nemyslím, že to bylo úplně povedené.
Nemohu za sebe říct, že by to ve mně vyvolalo slibovaný "boom efect", nicméně počtení zajímavé s netypickou a docela vydařeně zpracovanou tematikou. Hodně se mi líbily vedlejší postavy, zejména Matthew, který by si zasloužil více prostoru, a Revovi adoptivní rodiče, které by chtěl za rodiče každý. Jen teda škoda Emmy, která byla poměrně nevyzrálá a její linka oproti Revově působila docela slabě.
3,5 *

2 05.12.2020

Po dlouhé době od setkání se seriálovým zpracováním BBC jsem se odhodlala i ke knižní předloze, a jsem za to neskutečně vděčná. Neskutečně čtivé - tímto dílem jsem profičela za jeden den. Má svoji nezapomenutelnou atmosféru, narozdíl od Jane Austenové méně nablýskané a takové syrovější, ale zároveň ne tak ufňukané jako Jana Eyrová. Margaret pro mě byla úžasná hlavní hrdinka, neskutečně jsem se do ní vžila, a pan Thorton - moje nová knižní láska. Elizabeth Gaskellová by měla být stejně vyzdvihovaná jako její spolupisatelky sestry Bronteovy a Jana Austenová - toto její dílo je nezapomenutelné a obsahuje dost věcí k zamyšlení.

2 25.05.2019

Nádherná zamyšlení. Neskutečně moudré a oči otvírající dílo. Řekla bych, že povinnost pro každého biřmovance.

2 26.12.2018

Čtyři hvězdičky, protože musím udělat nějaký rozdíl mezi prvním dílem a tímto. Některé pasáže se mi četly obzvlášť těžce, nicméně poslední kapitola mě nechala s otevřenou pusou a těším se na Návrat krále.
Zajímavé, že nejvíce z všech postav jsem se vžila do Gluma...

2 01.04.2018

Sarah opět potvrdila, že psát umí. Fascinuje mě jazyk, kterým to je napsané, velká poklona paní překladatelce. V dějových liniích a postavách jsem se dobře orientovala, každý charakter je jiný (fakt mám ráda Jeřába :)). Děj mě po chvíli neskutečně vtáhl do sebe, tato série je opravdu propracovaná. I tak mi to přišlo slabší než předešlé díly. Lehce mě šokovalo, že se od prvního příkladného young adult dílu série dostala až sem. Vadilo mi občas až násilné párování postav, i když sledovat vývin jejich vztahů bylo a ještě bude opravdu zajímavé, vadily mi občasné "deus ex machina" efekty. Myslím ale, že se mi zdál slabší proto, že nerozumím hlavním hrdinům. Nevím, co si mám myslet o jejich chování, morálce. Spousta věcí, co dělali, jak se rozhodovali, pro mě byla nepochopitelná, nesouhlasila jsem s nimi. Na druhou stranu, je zvláštní, že bych je všechny chvílemi nejradši vylískala, ale jakmile si představím, že by někdo z nich zemřel, je mi smutno... Jsem ale moc vděčná, že jsem si knihu přečetla, donutila mě přemýšlet o spoustě věcí. A ten konec??? Jak mám vydržet čekání na další díly?

2 14.03.2018

Kniha pro mě byla jistě přínosem, od té doby, co jsem se jí při úklidu inspirovala, mám opravdu ve věcech pořádek a jsem spokojenější - metodu skládání oblečení můžu jen doporučit :) . Přesto mám několik výhrad - autorka jaksi neřeší, že její "klienti" mohou žít v jednom bytě s rodinou, přineslo mi to nemálo komplikací. Dodržet "neukazujte to svým rodičům" bylo prakticky nemožné. Měla jsem problém vyrovnat se s jejím přístupem k dárkům, přáníčkám a podobným věcem. Nejvíc mě ale šokovaly knihy, vytrhávání stránek jsem málem nerozdýchala. Já bych nikdy knihu nevyhodila, i při tomto úklidu jsem maximálně přesunula mé neoblíbné z mojí osobní knihovničky do rodinné :D
Nicméně, celkově jsem ráda, že jsem tu knihu přečetla a myslím, že by si z ní spousta lidí mnoho odnesla.

2 01.03.2018

(obsahuje spoilery)
Tuhle sérii jsem nechtěla nechat nedočtenou, ale čím dál víc mám pocit, to byla chyba.
Ani by tolik nevadilo, že po přednáškách mojí kamarádky, která Selekci nemá ráda a řekla mi všechny možné důvody, proč to je absolutní pitomost, mnohem víc vnímám, jak to je prostince napsané, jak jsou charaktery postav jednoduché a že dějová linka opravdu nepotřebuje moc bystrého čtenáře. Tohle by mi ale až tak nevadilo, je to oddechová série, kluci z Elity jsou sladcí a blablabla. Vadilo mi něco jiného
Nemám ráda LGBT tématiku. To není hlavní problém, nejspíš bych to skousla, nebýt reakce Eadlyn na přiznání jednoho z členů Elity. V Illei vztahy osob stejného vůbec nebyly běžné, tak jaktože to Eadlyn přijala stylem "Super, tak vás oba pustím domů, ale zvlášť, ať to není podezřelé, ne, vůbec mi to nevadí, chci, abys byl šťastný..." prostě, jako by to byla úplně normální věc, ne něco, s čím se naživo setkala poprvé v životě... tohle je pouze vykonstruovaná propaganda. Pardon, ale znechutilo mi to celou knihu. Podobně jsem zde cítila feminismus, ke kterému se taky nepřikláním. Nakonec jsem čekala už jen na černošského francouzského velvyslance, aby to bylo všechno hezky korektní.
Co mi teda nejvíc vadilo? Kašlu na jednoduchost příběhu po všech stránkách, kašlu na to, že se mi nelíbilo jednání hlavních hrdinů, zvlášť Eadlyn (věděla vůbec Kiera, co píše? Při rozhodování mezi Henrim a Kilem jsem na to koukala s velmi smíšenými pocity), nejhorší byla agitace, která na mě řvala snad z všech koutů knihy. Kdyby to aspoň bylo udělané chytře, teď jsem akorát rozhodnutá, že si od paní Cass už nic dalšího nepřečtu. A přitom se přídavky, které se dostanou na svět, jen aby vymáčkly víc peněz, dají dělat slušně, viz Šťastně až navěky.

2 12.01.2018

Knihu jsem kupovala mladšímu bratrovi k Vánocům, jako mladší jsme Kovyho sledovali hodně často, a tak jsem samozřejmě po bratrovi knihu přečetla i já.
Musím vypíchnout, že jako prvotina byla neskutečně čtivá a téměř na každé straně jsem se něčemu zasmála. Moje pocity byly tedy vesměs pozitivní. Není to žádný umělecký skvost, ale pro fanoušky příjemný náhled do Kájova života. Když to shrnu, čtení jsem si užila, jen na rovinu říkám, že kdyby nebyly Vánoce, knihu bych určitě nekupovala.

2 02.01.2018

(Obsahuje možné spoilery)
Ne, nevyhnu se srovnávání s prvním dílem...
Po dějové stránce mi to přijde slabší než Illuminae. Rozhodně to není vycpávkový díl, příběh ubíhá a vše, co se děj, je důležité, ale upřímně, ty čtyřhubé potvory mi tím, co dělaly, trochu připomínaly Fobos, a autoři se podle mě u toho rozuzlení nechali až moc unést (paralelní vesmíry... jako vážně...), což můj dojem z knihy trochu shodilo. Nik a Hanna mi chvílmi až moc připomínali Kady a Ezru. Nicméně, mým oblíbencem se stala Ella.
Co ale musím pochválit, je zpracování, které je podle mě ještě dokonalejší než v Illuminae. Ne úplně exkluzivní děj je podán tak neskutečně, že mě to i přes mé výhrady vtáhlo a nepustilo. A proto uděluji všech pět hvězdiček (i když ne úplně čistých) a Gemina bude mít čestné místo v mé knihovně.

P.S.: A i když tam jsou některé věci hrozně předvídatelné, tak mi jich spousta nedošla... ach jo :D

2 02.01.2018

Hvězdičku ubírám za zdlouhavý začátek a až moc přehnaný konec - zatímco jsem první polovinu louskala asi čtrnáct dní, druhou jsem měla přečtenou za tři, a u konce jsem chvílemi prostě jen vrtěla hlavou. Postavy jsem si postupem času oblíbila, Charlotta, když ji trochu líp poznáte, je docela zajímavá hrdinka a Sidneyho Parkera prostě chci domů :D
Myslím si, že se paní Dobbsová díla zhostila velmi dobře a nedokážu si představit, že by to mělo dopadnout jinak, nicméně mám dojem, že kdyby měla Austenová možnost dílo dopracovat, bylo by dnes stejně slavné jako Pýcha a předsudek nebo Rozum a cit. Miluju její lehkou ironii a v téhle knize byla krásná, takže spokojenost, i přes výtky :)

2 29.08.2017

Malé ženy jsou bezpochyby pěkné dílko, jenže já jsem udělala obrovskou chybu a čekala od toho další Austenovou...
V příběhu se vyskytly tři věci, které mi docela dost vadily:
- Mám vydání z roku 2014, kde je na začátku předmluva o autorce. Když jsem se dočetla, že Malé ženy psala hlavně z finančních důvodů, hodně mi to zkazilo chuť se vůbec do čtení pustit a hlavně ze začátku jsem měla pocit, že má autorka k postavám odstup. Ten se ale v průběhu čtení vytratil, takže to nejspíš byl jen můj dojem...
- Nechápala jsem, proč autorka autorka do příběhu občas přidala větu typu: "Jaké jsou povahy těchto čtyř sester, to ať si zjistí čtenář sám." nebo "V tomto uspořádání tedy nad Meg, Jo, Beth a Amy padá opona. Jestli se někdy zvedne, záleží na tom, jakého přijetí se dostane prvnímu jednání tohoto domácího dramatu Malé ženy." Hrozně mi to rušilo celkový dojem z knihy, vždycky jsem vypadla z příběhu a stáhla se do role nezúčastněného pozorovatele, což mě mrzelo.
- Nějak jsem si nemohla zvyknout na Marchovic maminku. Přišla mi nepřirozeně dokonalá, jak nikdy nezakřičela, vždycky dcery kárala s neskutečnou láskou a porozuměním, vlastně nikdy neudělala žádnou chybu. To bych asi ještě docedla přehlédnout, ale pak tam byly (když to trochu zveličím) reakce dcer typu: "Maminko, ty jsi nejmoudřejší a nejlaskavější maminka na světě, a my už navždycky budeme hodné a blablabla..." Já jsem ve věku hlavních hrdinek a nad tímhle jsem se vždycky maximálně pousmála, moji mamku mám moc ráda a mám k ní respekt, ale všechno v našem vztahu není růžové a obě děláme obrovské chyby. Proto mi tyto věci kazily celkový dojem.

V příběhu byly také věci, které se mi moc líbily, moc hezký vývoj postav, vztahů mezi nimi (i když bych to na konci spárovala jinak :D), četlo se to docela lehce a možná se k němu ještě vrátím, nicméně mouchy byly, ale co už :)

2 28.08.2017

SPOILERY!
Asi by to byl nejvydařenější díl, jenže mi přišlo (opravdu), že to mají hlavní hrdinové chvílemi až moc jednoduché. Winter levou zadní přesvědčí vlčí bojovníky, aby se k nim přidali, Cinder bez potíží poštve lid proti královně...
Přiznám se, nejvíc mě zajímaly vztahy mezi postavami. Byla jsem uchvácena postupně se vyvíjejícím vztahem mezi Jacinem a Winter, neskutečně jsem si užívala Thorneho s Cress, a z opačné strany jsem obdivovala Kaie, že se k té babici dokázal chovat docela s klidem.
Celou knihu jsem zhltla za pár dní a určitě si s radostí přečtu příběh o Levaně :)

2 10.06.2017

Když jsem tuhle knihu četla ve škole, slyšela jsem od spolužáků: "Nechápu, jak se můžeš tak po..... z jedné knížky!" Abych byla upřímná, kdybych se viděla, říkala bych si to samé. Jenže prostě nejde v klidu sedět a přitom všechno prožívat s Eadlyn a jejími blízkými. Dcera mě dokonale vtáhla do děje. Nečekala jsem něco s extra hlubokou myšlenkou, Selekce je série na to, když chcete vypnout mozek a prostě se jen bavit, a přesně to jsem dostala. Ještě dlouho po přečtení jsem seděla a říkala si: "Kile by to měl vyhrát. Henri je sice sladký a moc bych mu to přála, ale podle mě nemá povahu na krá... tedy, pardon, prince chotě. A přála bych si, aby Erik byl pro Eadlyn něco jako Aspen pro Americu, po svatbě s Maxonem, samozřejmě. Prostě Kile je nejlepší... do háje, já tam chci být!"
Nesmím zapomenout dodat, že jsem hrozně ráda, že jsem zjistila, co se stalo s vedlejšími postavami prvních tří dílů. Jen škoda, že jsem občas měla pocit, že čtu jen nějakou velmi vydařenou fanfikci...

A ten konec... Přišlo mi strašně krásné, jak Aspen Maxona utěšoval, že mají mezi sebou takové krásné přátelství. A naší drahé královně moc držím palce! :)

2 22.12.2016

O téhle knize jsem se dozvěděla, když mi bylo kolem jedenácti, a chtěla jsem si ji přečíst. Jenže teď jsem o pár let starší a kniha mě bohužel nezaujala tolik, jak by mě zaujala, kdybych byla mladší. Začátek ve mně budil dojem, že by jej líp napsala některá z mých spolužaček a to cikánské kouzlo mě fakt štvalo, ale bylo to slaďounké a přesto, že to bylo děsně naivní a předvídatelné (Lucas...), jsem byla shovívavá a ty čtyři tomu dám, protože bych v jedenácti byla unešená.

2 21.11.2016

Když jsem to začala číst, říkala jsem si: "Jó, další klasická čtyřhvězdičkovka. Pěkný, ale ne bomba." A ono svým způsobem jo. Jenže v poslední třetině jsem kulila oči. Fakt jsem to nečekala. Ani si nejsem jistá, jestli jsem to pobrala dobře, pořád mi v hlavě zoubečky zapadávají do sebe.
To hodnocení je složité. Je to přesně mezi, čistých pět to není ani náhodou.

A fakt nechápu tu obálku, podle mě se k příběhu nehodí...

2 22.08.2016

Naprosto úžasná kniha, která je velmi poutavě a zajímavě napsaná a člověk se z ní mnoho dozví.

2 30.04.2016

U téhle knihy jsem se příjemně bavila, jednou jsem dokonce doslova vybuchla smíchy. Celou dobu jsem ale věděla, že se něco zvrtne, a když se to něco zvrtlo, tak mi to nestačilo a konec mi přišel odbytý. Ale fakt mě naštvalo, když jsem otočila poslední stránku a tam nebylo už nic. To bylo fakt na zabití.

2 23.04.2016

První díl byl nejlepší, jak jsem dočítala pátý, už mi přišlo, že je toho moc, a jelikož mám z toho v hlavě trošku guláš, asi to udělám tak, že si to za pár let přečtu znovu a ohodnotím to až pak, protože teď absolutně netuším, co bych tomu měla dát. Ale vogonská poezie je bezkonkurenční.

No... Jsem roztříštěná jsem musela začít číst podruhé a ještě půjčenou z knihovny, abych ji vůbec dočetla. Poprvé ve mně nevzbudila téměř žádné emoce.
Autorka má veliké plus za přeškrtnuté věty, které jsou originální a někdy i pobaví. Zvlášť v přímé řeči :D Další plus má za čísla. Strašně se mi líbily věty typu "Uplyne 15 000 minut, než se zase nadechnu." Jen mě vždycky učili, že v psaném projevu mají být čísla napsaná slovy, a tak mě to dost rušilo.
Tahereh má u mě také "obdiv" za jinou věc. Dokázala stvořit knihu plnou bláznů. Fakt. Ano, když jste 264 dní zavření v cele bez jediné další živé osoby, asy se to na vás podepíše, ale já jsem fakt měla dojem, že Juliette trpí nějakou poruchou. Už jen ty přeškrtnuté věty, které jsem chválila za originalitu, mi ten dojem posílily.
A věc, co mě zklamala. Konec. Takový jsem nečekala. Ale asi si kvůli němu ten další díl někdy přečtu.

Tak to asi bude pokus o shrnutí mých myšlenek. Doufám, že jste pochopili, že z téhle knihy jsem dost roztříštěná.

2 07.03.2016