roso.mak komentáře u knih
Hodně jsem se bála přenesení příběhu do lidského světa. Bála jsem se že kniha ztratí šmrnc. Dobrá zpráva je, že fantastické části a hlavně Rimeho se vůbec nemusíte vzdát. Navíc příběh z lidského světa není rozhodně obyčejný.
Autorka se nebojí hrdinů, které nelze definovat pojmy dobrý/zlý a nechá je prostě konat.
Prvních 20 30 stránek jsem jsi říkala, zda se do té knihy dokážu vůbec začíst. Autorka tam přichází se spoustou neologizmů. Musíte to na začátku prostě vzdát. Není jich tolik a časem se vysvětlí. Postav také nakonec není jako na orloji, jak to ze začátku vypadá a příběh se brzy rozjede.
(SPOILER) Kniha mě nalákala anotací, ale ve skutečnosti byla velmi nudná. Dramatický závěr je klišé na klišé, kdy vrahem není domnělý vrah, a dokonce ani další z charakterů, který je tradičně předkládán čtenáři, ale člověk tak překvapivě nepravděpodobný, až je konec hrozně neuvěřitelný a knihu kazí.
Knihu jsem přeskákala za necelou hodinku a jsem si jistá, že jsem o nic nepřišla.
Zcela vazne uvazuji, ze bych si ji poridila na superrychle a usporne vareni doma.
Krome receptu tam najdete take konkretni know how autorky (a take trochu zakimavosti z historie).
Zkratka a dobre, kniha se mi libila.
Myslím, že se autorka v pokračování nechala příliš unést absencí hranic Říše divů. Vymýšlí další a další blázniviny a kniha je čím dál tím nafouklejší a nafouklejší. Stojím si za tím, že mělo zůstat jenom u Šepotání.
Moc se mi líbil začátek a konec, ale uprostřed jsem se dost nudila.
Knih, které se pokouší přenést hrůzy zákopové války na papír není málo, ale nikdo to nedokázal jako Remarque v této knize.
Vypečte se na to, že to je zařazeno jako kniha k maturitě, na rozdíl od mnoha dalších nudných byť jistě hodnotných, tahle opravdu stojí za přečtení.
Občas mě překvapí, jak skvělá je kniha, která je jako "klasika" skoro určená do čítanek (kdyby někdo přesvědčil učitele, aby dali méně prostoru Jiráskovi).
Tato kniha by se dala shrnout do věty: příliš mnoho slov.
Vše se řeší příliš složitě, vznikají tam nesmyslně mrtvoly díky nesmyslným motivům a mezi tím se pohybuje femme attrape jak vystřižená z příručky pro klišé.
Tato kniha netrpí nemocí jiných převyprávěných příběhů díky tomu, že předloha sama je dost dlouhá. Převyprávění pohádky o pár stránkách na knihu jsou jinak dost peklo. Také napomáhá, že původní kniha je dost šílená, takže dát tomu nějaký řád vlastně není na škodu. Akorát Alyssa měla být postava trochu víc sama za sebe, takto je (pravda jako původní Alenka) jen vláčena okolnostmi a iniciativu převezme až na konci.
Kniha funguje absolutně samostatně, příběhu tady měl být viditelně původně tady konec. Takže komu se do ní nechce pouštět, protože se jedná o trilogii, o nic nepřijde.
Jako člověk z praxe můžu říct, že celá žurnalistická část je dost na hovno. Ne, že by autorka neměla pravdu, co se žánrů týče, ale naráží na českou praxi. Tedy spíše na neexistenci české praxe. Dostat se k psaní opravdové reportáže nebo opravdového interview, je zatracení vzácná věc, glosu jsem neviděla ani nepamatuji, soudničku jsem viděla akorát v novinách z první republiky a v rámci fejetonů je taková konkurence, že mohu popřát tak akorát hodně štěstí. A to, že autorka uvádí jako příklady z praxe "články" z 80.let, ji v tomto jenom usvědčuje.
Každopádně tím krásně utloukla 245 stran, přestože sama říká: "že se přece chceme naučit psát knihy, že?"
Té části o knihách nic moc vytknout nelze, ale na druhou stranu tam nepíše nic, co by člověk sám nevymyslel. Celé je to jen reklama na její agenturu a nakladatelství, které tam několikrát zmiňuje.
Co by se stalo s Alenkou po návratu z nory? A co když je takových Alenek víc?
Začátek je skvěle rozehraný. Mnoho fantaskních světů, které mají ale svůj systém, mnoho příběhů a hlavní hrdinka, která byla šťastná v zemi mrtvých natolik, že se tam chce vrátit.
Jenže toto je asi první kniha, které vyčtu, že byla moc krátká. Střed knihy by prostě měl být míň uspěchaný. Víc napětí, víc nejistoty, větší budování příběhu. A větší překvapení na konec. Nikdo nemá rád, když uhádne vraha dřív než detektiv.
Tuto knihu je nutné brát s rezervou, i když nemám důvod nevěřit ničemu, co je zde vyprávěno. Jako motivační kniha k otužování, či doplněk k zdravému životnímu stylu, nebo i léčbě, dobré. Ale samozřejmě nic není samospásné a je nutné to mít na paměti.
Kvůli čemu ale strhávám hvězdičky, je to, že jsem čekala nějaké přehledné tabulky a návody. Ne, že by tam nic nebylo, ale je to spíš pokus, než návod k praxi. A spousta spousta vyprávění, které dělá z brožurky knihu.
Tak tohle je velmi zbytečná kniha. Povídky bez děje, beze smyslu, bez sdělení. Zajímavé asi tak, jako moje cesta na nákup. Cestovani, které má být spojovacím motivem povídek, aby clovek hledal lupou. Kdyby nebyla slavnou autorkou amorfnich tvorecků, žádný nakladatel by jí nepodrzel dveře ani proto, aby mohla vypadnout.
Začátek vypadá velmi slibně, ale fantasmagoričnost příběhu a nereálnost postav z ní dělá další z knížek, které dělají z dětí blby a které jsem sama jako dítě odkládala nedočtené.
A to u téhle knihy mohu tvrdit s jistotou, protože film, který je skoro do posledního písmene stejný jako kniha, jsem viděla v " přesně tom pravém věku "a už tehdy jsem byla zklamaná.
Kniha velmi narvaná tipy a konkrétními odkazy včetně webových adres. Seznam rad je pravdu vyčerpávající a přesto že jsem žádnou takovouhle cestu neabsolvovala, působí na mě dojem, že autoři fakt vědí, o co jde.
Plus - odkazy, spousta odkazů.
Mínusy - bylo tam jen málo toho, co bych si sama nedokázala představit. A u spousty profesí tam bylo vidět, že si je doopravdy jen představili a ani nemluvili s někým, kdo je doopravdy dělal. Což neznamená, že tam příklady z praxe vůbec nebyly, jen na mě ta kniha tak trochu působí, jako kdyby byla vyplozena z povinnosti.
Kniha je velmi zevrubná. Cílem zřejmě bylo obsáhnout všechna témata, se kterými se můžete v civilním životě potkat a myslím, že se jim to podařilo. Nejdou ale zas moc do hloubky, ale tohle má být příručka pro normální lidi a ne vědecká studie, takže za mě za to hvězdička nahoru. A i já, u které to nebyl první kontakt s eko žitím, jsem se dozvěděla něco nového.
A propos, tipnete si, co je momentálně na poli ovoce - zelenina největší zlo? Avokádo!
(Oleje nejsou ovozel:-))
Autorovi nelze upřít talent vyprávět a smysl pro humor. Nad jeho popisem reálií a reality Londýna jsem se dost často musela smát. Také se mi moc líbil popis honičky na kole za dodávkou. Napsat akční scénu tak, aby scéna nevyzněla paradoxně nudně, nebo z hrdiny neudělala supermana, není žádná prdel.
Jenže, celé to hrozně zabil ten strašně zmatený konec, který jsem vážně nedokázala ocenit. Tam autorova imaginace z mého pohledu příliš předběhla autorův cit pro slova. Jako by autor závěr promýšlel tak dlouho tam a zpátky, že je mu to jasné, ale čtenáři tedy nikoliv.
Prolistovala jsem poměrně se zaujetím. Jen mě chyběly odpovědi na otázky "Jak vyjednávat s absolutní sviní" a to i přesto, že autor tyto otázky pokládá. Jen, přestože ke každé vyplodí slušný odstavec, na ně neodpoví.